Račanská jednotka

Račanská jednotka je plošně nejrozsáhlejší jednotkou magurské skupiny příkrovů na území moravských Karpat. Jako hlavní jednotka se nalézá v podloží Slovensko-moravských Karpat, ChřibůHostýnsko-vsetínské hornatině.

Pozn.: Račanská jednotka se rozprostírá v oblasti s hraniční linií vedoucí od Bohuslavic u Kyjova přes Střílky — Kvasice — Fryšták — Holešov — Podhradní Lhotu — Jarcovou — Střítež — Hutisko–Solanec — Bílou — Klokočov a Mosty u Jablunkova, kde přechází na Slovensko. Zpátky se na území ČR vrací po linii Střelná — Poteč — Lipina — Bohuslavice nad Vláří — Bojkovice — Šumice — Uherský Brod — Hluk — Ostrožská Nová Ves — Březolupy — Napajedla — Halenkovice — Buchlovice — Polešovice — Ježov — Vřesovice a Bohuslavice.

Račanská jednotka zahrnuje sedimenty albu až spod. oligocénu, které se vyznačují velkou faciální proměnlivostí. Spolu s bystrickou jednotkou má výraznou pásemnou stavbu. Průběh jednotky lze sledovat na celém území moravských Karpat. V podloží vídeňské pánve pokračuje do greitensteinského příkrovu Vídeňského lesa v Rakousku.

Stavba račanské jednotky

V račanské jednotce bylo rozlišeno čelní antiklinorium, které je zároveň okrajovým antiklinoriem celé magurské skupiny příkrovů, ústřední synklinorium a skupiny vnitřních antiklinálníchsynklinálních pásem.

Čelní antiklinorium se se vyznačuje nahloučením antiklinálních pásem budovaných vrstvami soláňského souvrství. Nejvýznamnější je čelní chřibsko–hostýnské antiklinální pásmo. Antiklinální a synklinální pásma jsou oddělena přesmyky. V okolí Uherského Brodu je skupina vnitřních antiklinálních a synklinálních pásem vyvinuta netypicky, vyznačuje se řadou drobných antiklinálních struktur v těsném předpolí bělokarpatské jednotky.

Geologický vývoj račanské jednotky

Sedimentace v račanské jednotce začíná ve svrch. juře, kdy se začínají usazovat kurovické vápence. Ty se objevují jako tektonické útržky na čele magurského příkrovu a jsou známy z Kurovického bradla. Další útržky hornin jurského stáří vystupují uvnitř magurské skupiny příkrovů ve ChřibechHostýnských vrších.

Tlumačovské slínovce

Nejstaršími křídovými sedimenty jsou tlumačovské slínovce, které dosahují mocnosti až 60 m. Vyvíjejí se pozvolna z podložních jurských kurovických vápenců a tvoří je karbonátový flyš se světle šedými slínovci, vápenci a prachovými slíny.

Gault flyš

Sedimentace v nadloží tlumačovských slínovců pokračuje asi 500 m mocným sledem černošedých jílovců a vápnitých jílovců s pískovci, následovaných pásmem prokřemenělých jílovců a zakončených šedými a zelenošedými skvrnitými jílovci (hauterivalb).

Sedimenty jsou označovány jako „Gault flyš“. Vrstvy odpovídají vyšší části těšínsko–hradišťského souvrství, veřovickým vrstvám a spodní části lhoteckého souvrství slezské jednotky.

Pozn.: sedimenty typu „Gault flyš“ vycházejí na povrch jen ojediněle, např. v horním povodí Rožnovské Bečvy a v Mikulůvce.

Kaumberské souvrství

Sedimentace v račanské jednotce pokračuje asi 200 m mocným sledem kaumberského souvrství (cenomancampan). Kaumberské souvrství má v určitých částech sledu flyšový vývoj. Typická je pro něj výrazná převaha pelagických rudohnědých a zelenavých jílovců. Ty se často proužkovitě střídají a jsou vzájemně barevně skvrnité.

Pozn.: kaumberské souvrství bylo dříve terminologicky označováno jako spodní pestré vrstvy.

Soláňské souvrství

V nadloží kaumberského souvrství vystupuje faciálně rozrůzněný vývoj nejvyšší svrch. křídypaleogénu, který odpovídá soláňskému souvrství. Vlivem austrijské fázemediteránní (subhercynské) fáze alpinského vrásnění dochází postupně k nárůstu přínosu klastického materiálu, následně uloženého v podobě mocných vrstev pískovců a slepenců. Jde o sedimenty jih.–vých. svahu slezské elevace (kordilery), která oddělovala prostor magurské skupiny příkrovů od prostoru vnější skupiny příkrovů.

V sedimentech soláňského souvrství je možné litostratigraficky rozlišit dvě facie:

  • psamiticko–pelitickou facii s převahou středně rytmického flyše tvoří:
  • psamitickou facii s převahou hrubě lavicovitých drobovitých a arkózovitých pískovců a slepenců s exotickými olistolity tvoří:

V některých oblastech nelze pro velkou zakrytost terénu toto rozčlenění použít a souvrství se dále nečlení.

Pozn.: Pesl vyčlenil v soláňském souvrství hostýnské vrstvy, které jsou vázány na litofaciální zónu hostýnskou, a dvě litologické facie (ráztocké vrstvy jako psamiticko–pelitickou facii a lukovské vrstvy jako psamitickou facii) vázané na vnitřní litofaciální zónu Tří kamenů.
Ráztocké vrstvy

V nadloží pestrého vývoje kaumberského souvrství se usadily nejprve asi 800 m mocné ráztocké vrstvy (svrch. křídapaleogén), představující flyšový vývoj vertikálně i horizontálně proměnlivého rázu.

Ráztocké vrstvy soláňského souvrství reprezentují středně rytmický flyš, ve kterém se střídají vložky jílovců a lavice pískovců zpravidla do několika málo decimetrů mocné. Vzácně se vyskytují i silnější pískovcové polohy, dosahující až 150 cm. Jílovce jsou šedé a zelenošedé, často tmavě skvrnité, v naprosté převaze nevápnité, lístkovitě a šupinkovitě rozpadavé. Ojediněle byly pozorovány slabé šmouhy a vložky rudohnědých jílovců. Jejich přítomnost, obecně uváděná ze spod. poloh ráztockých vrstev, svědčí pro pozvolný vývoj ráztockých vrstev z podložního kaumberského souvrství.

Pískovce jsou modrošedé, vápnité, ve zvětralém stavu špinavě hnědošedé, drolivé, jemně až hrubě zrnité. V psamitické složce obsahují častá zrna bílého a šedého křemene, kaolinitizovaných živcůbiotitu. Charakteristické je pro ně gradační zvrstvení a v horních částech lavic tmavá laminace. Na přechodu pískovec › jílovec jsou vyvinuty prachovce.

Pískovce ráztockých vrstev nejsou litologicky jednotné. Na čele magurského příkrovu — v hostýnské litofaciální zóně — se vyskytují modrošedé vápnité pískovce („modráky“), obsahující hojné mikroorganismy. Ve střed. části — v litofaciální zóně Tří kamenů — se nacházejí šedé pískovce s příměsí biotitu.

Pozn.: Představiteli ráztockých vrstev, které je možno pozorovat jsou např. geomorfologické útvary Jarcovská kula u Jarcové nebo Skalka u Tlumačova.
Lukovské vrstvy

Lukovské vrstvy soláňského souvrství ( svrch. paleocén) jsou charakteristické naprostou převahou velmi mocných (metrových), hrubě lavicovitých arkózových pískovců nad jílovci. Místy se v nich vyskytují až několikametrové polohy slepenců. Tyto slepence obsahují valouny exotického materiálu, který prokazatelně pochází z Českého masivu. Lukovské vrstvy se uložily v nadloží ráztockých vrstev soláňského souvrství.

Lukovské vrstvy tvoří komplex hornin o mocnosti asi 200—300 m. Jedná se o sedimenty divokého flyše usazeného z hustých turbiditních proudů v horních partiích podmořských deltových kuželů. Svou nápadně odlišnou litologií i tvorbou morfologicky výrazně odčleněných pruhů (často v podobě skalních útvarů) jsou význačným prvkem, určujícím stavební charakter horských pásem.

Z pískovců a slepenců lukovských vrstev jsou tvořeny i četné skalní útvary, které jsou nedílnou součástí krajiny Chřibů a Hostýnsko—vsetínské hornatiny. K nejznámějším patří Komínky, Kozel, Kazatelna, Břestecká skála nebo Lukovské skály či Držkovské skály a další. V lukovských vrstvách je otevřena naprostá většina místních kamenolomů, v nichž je však těžba dnes již zcela zastavena.

Pozn.: Svérázná dvojdílnost soláňského souvrství je ze všech karpatských pohoří nejvíce zvýrazněna asi ve Chřibech, kde se díky tomu vytvořil místy až dramatický reliéf. Kompaktní lukovské vrstvy budují vrcholové hřbety a méně odolné ráztocké vrstvy tvoří jejich svahy. Snad nejlepší ukázkou modelace reliéfu v závislosti na odolnosti jednotlivých vrstev soláňského souvrství jsou krajinné dominanty Slovácka — Holý kopec, Buchlov a Modla.
PP Maršava — zvětrávání lukovských vrstev vytváří bizarní tvary pískovců.
PP Maršava — zvětrávání lukovských vrstev vytváří bizarní tvary pískovců.
Geologická lokalita Stupava
Exkurzní lokalitu tvoří opuštěný stěnový kamenolom v centrální části Chřibů, ležící na pravé straně silnice č. 50 Brno — Uherské Hradiště, asi 600 m za motorestem Samota, asi 2,5 km vých.–jihových. od obce Střílky. V odkryvu je zastižen pískovcovo–slepencový vývoj lukovských vrstev soláňského souvrství, reprezentující spodní oddíl paleogénu račanské jednotky magurského flyše a interpretovaný nejčastěji jako uloženiny skluzů a sesuvů.
Lázně–lom u Bystřice pod Hostýnem, stěnový lom odkrývá 60 m mocnou sekvenci hostýnských vrstev hostýnské litofaciální zóny.
Lázně–lom u Bystřice pod Hostýnem, stěnový lom odkrývá 60 m mocnou sekvenci hostýnských vrstev hostýnské litofaciální zóny.
Hostýnské vrstvy

V okrajovém vývoji račanské jednotky, v tzv. hostýnské litofaciální zóně, oběma vrstvám odpovídají asi 500—700 m mocné hostýnské vrstvy soláňského souvrství (svrch. křídapaleocén). Představují flyšový vývoj s převahou modrošedých hrubozrnných vápnitých pískovců s bioklastickým podílem (stélky řas, dírkovců atp.) nad jílovci.

Pozn.:jako typický příklad facie hostýnských vrstev soláňského souvrství s vápnitými pískovci (račanská jednotka) mohou posloužit nárazové břehy řeky Bystřičky v Malé Bystřici, asi 230 m jih.–vých od silničního mostu. Výchozy se táhnou na vzdálenost kolem 30 m a jsou vysoké asi 4 m. Výchozy ukazují pískovcový flyš s podřadnými drobně rytmickými intervaly s jílovci a prachovci.

Belovežské souvrství

V nadloží jednotlivých vývojů soláňského souvrství došlo na většině plochy račanské jednotky k význačnému sjednocení facií. V celé této oblasti se usadilo asi 200 m mocné belovežské souvrství (paleocén — střed. eocén), ve kterém se střídají jen několik centimetrů mocné, drobně rytmické vrstvy jemnozrnných pískovců s převažujícími zelenošedými a rudohnědými jílovci.

Ve vnitřní, již. části račanské jednotky se do tohoto vrstevního sledu vkládají mocné (až metrové) polohy hrubozrnných arkózových pískovců litologicky blízkých lukovským vrstvám. Svrchní polohy belovežského souvrství jsou zastoupeny drobně rytmickým flyšem (střídání slabých vložek jílovců a pískovců) s šedými a zelenými jílovci a křemito-vápnitými pískovci. Belovežské souvrství se vyskytuje v račanské i bystrické jednotce.

Pozn.: V belovežském souvrství račanské jednotky se nacházejí rozsáhlá fosilní sesuvná území s pseudokrasovými jevy, jako jsou např. Jezerné, Kobylská nebo Vaculov–Sedlo.

Zlínské souvrství

Ve stratigraficky nejmladším zlínském souvrství (střed. eocén — spod. oligocén) došlo opět k výrazné faciální diferenciaci sedimentačního prostoru dílčí račanské jednotky. Na povrchu tvoří zlínské souvrství většinu plochy račanské jednotky s výjimkou Chřibů, kde dominuje soláňské souvrství. Mocnost tohoto typicky flyšového souvrství přesahuje 3 000 metrů.

Litologicky není zlínské souvrství jednotné a zvláště ve své spod. části je faciálně značně různorodé. Jednotlivé části se označují jako:

Rusavské vrstvy

V čelní části račanské jednotky, v okrajové sev.–záp části Hostýnských vrchůChřibů, se ve flyšovém vývoji usadily rusavské vrstvy zlínského souvrství (střed. až svrch. eocén).

Rusavské vrstvy se vyznačují bohatým zastoupením hrubě zrnitých až drobně slepencovitých pískovců s podřízenými polohami četných zelenošedých jílovců (závalků) a exotických valounů až bloků s hojnými znaky podvodní eroze. Rusavské vrstvy jsou typickým představitelem svrch. partií podmořských delt. Mocnost vrstev je asi 300 m.

Křivské vrstvy

V čelní oblasti račanské jednotky, v nejvyšších polohách Javorníků, tvoří vyšší části vrstevního sledu asi 500 m mocné křivské vrstvy (svrch. eocén — spod. oligocén).

Křivské vrstvy představují flyšový vývoj s převahou mocných sekvencí šedých vápnitých jílovců nad vápnitými pískovci s bioklastickým podílem (stélky vápnitých řas). Vzácně se vyskytují i vložky šedých, velmi jemnozrnných vápenců. Jsou podobné vsetínským vrstvám.

Pozn.: Výchozy křivských vrstvev je možno pozorovat v PP Bražiska ve skalnatém řečišti Bečvy jako příčné prahy při levém břehu v délce asi 400 m od soutoku s Křivským potokem k J. Jednotlivé pískovcové lavice se vyznačují vyšší odolností vůči zvětrávání a přítomností organodetritického materiálu (bohatou faunou tvořenou úlomky řas litothamnií, skořápkami velkých foraminifer, jehlicemi hub, atd.). Většinou dosahují mocnosti do 1 m a v některých místech sklonu až 90°. Jedná se o názornou ukázku typických sedimentů turbiditních proudů, na kterých se v řece vytvářejí drobné peřeje.
Újezdské vrstvy

Ve vnitřních částech račanské jednotky následují nad rusavskými vrstvami asi 400 m mocné újezdské vrstvy (svrch. eocén).

Újezdské vrstvy jsou litologicky charakterizovány flyšovým vývojem s polohami šedých a zelenošedých, místy tmavě hnědých a černošedých nevápnitých i vápnitých jílovců až slínovců, které dosahují mocnosti až několik metrů. Podřízené jsou polohy zelených jílovců a pískovce s glaukonitem. Hlavním diagnostickým znakem těchto vrstev je výraznější zastoupení až několik metrů mocných lavic arkózových, středně až hrubě zrnitých pískovců, které mohou tvořit mocnější svazky.

Újezdské vrstvy jsou navázány na nižší polohy v okolí luhačovických vrstev. Vyskytují se v okolí hlavního hřbetu Komonecké hornatinyPulčínské hornatiny. Významné rozšíření mají zejména v nižších polohách Luhačovické vrchoviny.

Pozn.: újezdské vrstvy je možno pozorovat na sesutém břehu řeky Senice asi 1,5 km sev. od průlomového údolí Lomensko u Lidečka. Pro újezdské vrstvy je zde charakteristické střídání tence lávkovitých pískovců s písčitými jílovci.
Luhačovické vrstvy

Ve vnitřní části račanské jednotky, v litofaciální zóně luhačovické, se mezi belovežské souvrstvíújezdské vrstvy vkládají asi 400 m mocné luhačovické vrstvy zlínského souvrství (střed. eocén).

Luhačovické vrstvy jsou turbidity až pískotoky s převahou šedých až bílošedých, balvanitě ovětrávajících pískovců, které tvoří několikametrové lavice těsně nad sebou. Pískovce jsou vytříděné, křemité nebo křemito–arkózové, středozrnné až hrubozrnné, někdy drobně slepencovité. Lavice pískovců jsou oddělené polohami šedých jílovců. Jedná se o sedimenty turbiditních proudů, usazených v hlubších částech moře.

Luhačovické vrstvy se vyskytují ve Vizovické vrchovině v hlavním hřbetu Komonecké hornatiny a také v nižších a paralelních hřbetech Luhačovické vrchoviny. Jejich průběh dále pokračuje směrem k V do Pulčínské hornatiny až po vrchol Makyty (922 m). Tvoří vždy ústřední části zmíněných pohoří.

Pozn.: luhačovické vrstvy jsou morfologicky velmi odolné a tvoří významné krajinné útvary jako jsou Pulčínské skály, Čertova stěna u Lidečka, Lačnovské skály a menší výchozy u Luhačovic, Březůvek atp.
Vsetínské vrstvy

Vsetínské vrstvy zaujímají nejvyšší a nejmladší část vrstevního sledu zlínského souvrství (svrch. eocén — spod. oligocén). Vyskytují se ve vnější části račanské jednotky.

Vsetínské vrstvy se vyznačují naprostou převahou více decimetrů mocných poloh, šedých a zelenošedých vápnitých jílovců nad vrstvami pískovců s glaukonitem. Mocnost vsetínských vrstev přesahuje přes 1 500 m. Vsetínské vrstvy se usazovaly v hlubokovodním, pro život nepříznivém prostředí.

Pozn.: stálost faciálního vývoje dovoluje sledovat ekvivalenty vsetínských vrstev v celé délce Západních Karpat, např. i na polském území.

Vsetínské vrstvy jsou plošně nejrozšířenější jednotkou zlínského souvrství i celé račanské jednotky. Vyskytují se zejména v nižších polohách ve Zlínské vrchovině, v již. části HostýnskýchVsetínských vrchů, v nižších polohohách Javorníků a v sev. části Hlucké pahorkatiny. V porovnání s ostatními flyšovými vrstvami se vyznačují měkce modelovaným reliéfem bez výrazných morfologických tvarů.

Kyčerské vrstvy

Ve vnitřní části račanské jednotky, v hřebeni Javorníků, jsou vyvinuty až několik stovek metrů mocné, převážně pískovcové kyčerské vrstvy s podřízenými jílovci (eocén — spod. oligocén). Hlavními znaky tohoto pískovcového komplexu jsou úplná převaha pískovců a vrstvy masívních deskovitých modrošedivých křemeno–drobových pískovců.

Pískovec je gradačně zvrstvený s drobně–slepencovitou polohou na bázi vrstev tvořených polozaoblenými zrny křemene. Přítomné jsou také jílové minerály a živce. Karbonátová složka se vyskytuje hlavně jako základní hmota, méně jako úlomky karbonátů. Z akcesorických minerálů se vyskytují ilmenit, leukoxen, biotit, muskovit, chlorit, turmalín, granáty, pyrit, grafit, amfibollimonit.

Související obrázky:

Napsat komentář