Luhačovická vrchovina

Geomorfologický podcelek Luhačovická vrchovina je členitá vrchovina o rozloze 265 km2, střední výšce 411 m a středním sklonu 5°39´. Ze S je vymezena Komoneckou hornatinou, z V Javorníky, z J Bílými Karpaty a ze Z Hluckou pahorkatinou. Luhačovická vrchovina leží v jih.–vých. části Vizovické vrchoviny.

Geomorfologické rozdělení Luhačovické vrchoviny.
Geomorfologické rozdělení Luhačovické vrchoviny.

V rámci geomorfologického podcelku Luhačovické vrchoviny je vymezeno pět geomorfologických okrsků:

Podloží Luhačovické vrchoviny budují převážně flyšové horniny račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Pouze v již. části oblasti se v úzkém pruhu přiléhajícím k Bílým Karpatům uplatňují horniny bystrické jednotky magurské skupiny příkrovů.

Luhačovická vrchovina tvoří území s nižším a členitým terénem vklíněným mezi přiléhající hornatiny – Komoneckou hornatinu na S a Bílé Karpaty na J. Pro krajinný ráz je charakteristický erozně–denudační reliéf vrchovin, pahorkatin a sníženin, podmíněný úzkou závislostí na strukturně-litologických vlastnostech geologického podkladu. Průběh hřbetů a brázd (údolní síť) sleduje přibližně směr SV–JZ. Ve vrcholových částech a při úpatí jsou zachovány zbytky zarovnaných povrchů. Vyskytují se četná asymetrická údolí, kryopedimentysesuvy. Nejvyšším bodem vrchoviny  je vrchol Stráň (607 m) v Lačnovské vrchovině.

Západní část oblasti odvodňuje řeka Olšava se svými přítoky (Šťávnice, Ludkovický potok), jež odvádí své vody směrem k JZ do řeky Moravy. Východní část oblasti odvodňuje směrem k J do povodí Váhu řeka Vlára.

Území je z velké části součástí CHKO Bílé Karpaty.

Pozlovická brázda

Pozlovická brázda je mělká sníženina budovaná převážně synklinálně uloženými flyšovými horninami vsetínských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Západně od Luhačovice vystupují horniny újezdských vrstevluhačovických vrstev zlínského souvrství. Pozlovická brázda leží v sev.–záp. části Luhačovické vrchoviny.

Reliéf Pozlovické brázdy tvoří podélná erozně–denudační sníženina budovaná podložím málo odolných hornin. Dno má charakter členité pahorkatiny s celkovým úklonem k JV a je rozčleněno příčnými údolími na podélný směr brázdy v krátké hřbety se zbytky zarovnaného povrchu úpatního typu. Profil údolí je nesouměrný a svahy přiléhající ke Komonecké hornatině jsou sráznější. Hlavní podélné údolí Šťávnice (Luhačovický potok) leží asymetricky a sleduje jih.–vých. hranici brázdy. Četné jsou sesuvy.

Oblast je odvodňována říčkou Šťávnicí. Okolí Luhačovic (Malá Kamenná) je součástí luhačovické zřídelní struktury vázané na pukliny antiklinálně budovaných luhačovických pískovcových vrstev.

Lázeňské náměstí v Luhačovicích.
Lázeňské náměstí v Luhačovicích.

Pozlovická brázda leží ve 3.—4. vegetačním stupni. V nižších polohách je málo, výše převážně zalesněná smrkovými a borovými porosty s příměsí buku. Místy se vyskytují přirozenější bukové porosty a v nižší části území také porosty dubu zimního. V úžlabinách se nacházejí olšiny a javorové jaseniny.

Drnovická pahorkatina

Drnovická pahorkatina je členitá pahorkatina budovaná flyšovými horninami vsetínských újezdských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Drnovická pahorkatina leží v sev. části Luhačovické vrchoviny.

Krajinný ráz Drnovické pahorkatiny má charakter mírně zvlněné krajiny s převahou pastvin a luk nad ornou půdou (podhorský ráz). Erozně–denudační reliéf má charakter širokých plochých hřbetů s rozsáhlými zbytky zarovnaného povrchu úpatního typu, oddělenými hlubokými a široce rozevřenými údolími. Četné jsou sesuvy. Významným bodem jsou Kameničná (521 m) a Obětová (511 m).

V oblasti Drnovické pahorkatiny pramení menší přítoky řek ŠťávniceOlšavy. Na nezdenický zlom jsou vázány vývěry minerálních vod. Oblast vých. od Luhačovic (Obětová) je součástí luhačovické zřídelní struktury vázané na pukliny antiklinálně budovaných luhačovických pískovcových vrstev.

Drnovická pahorkatina leží ve 3.–4. vegetačním stupni. V nižších polohách je méně, výše převážně zalesněná borovými, místy i smrkovými porosty s příměsí modřínu a buku.

Lačnovská vrchovina

Lačnovská vrchovina je plochá vrchovina úpatního typu, jejíž podloží budují flyšové horniny vsetínských újezdských vrstev vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Lačnovská vrchovina leží ve vých. části Luhačovické vrchoviny.

Nádraží ve Valašských Kloboukách.
Nádraží ve Valašských Kloboukách.

Lačnovská vrchovina představuje nejvyšší část podcelku. Dominantu krajiny tvoří hřbety, které v podobě nepravidelných rozsoch vybíhají z Komonecké hornatiny. U Valašských Klobouk vznikla podél toku říčka Brumovky erozní sníženina se dnem převážně modelovaným pedimenty. Erozně–denudační reliéf má charakter širokých rozsochových hřbetů kolmých na směr vrstev a vrásových struktur. Ve vrcholových částech se vyskytují stupňovitě uspořádané zbytky zarovnaných povrchů. Hluboce zařezaná údolí jsou přizpůsobená geologické struktuře a vytváří široké údolní nivy. Četné jsou sesuvy. Nejvyšším bodem je pískovcový suk Stráň (607 m) na vých. okraji vrchoviny.

Údolí Tichovského potoka.
Údolí Tichovského potoka.

Lačnovskou vrchovinu odvodňuje převážně říčka Smolinka, která se nedaleko Vlachovic vlévá do řeky Vláry a Senice (Bečva). Menší sev.–vých. část odvodňuje řeka Senice. Na přítoku Senince je vybudována soustava Lačnovských rybníků.

Lačnovská vrchovina leží ve 3.–5. vegetačním stupni. V nižších polohách je málo, výše středně zalesněná převážně smrkovými porosty. Severní část spadá do CHKO Beskydy. Předmětem ochrany přírody jsou louky s výskytem kvetoucího šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus) v PP Lačnov, PP Sucháčkovy paseky, PP SmolinkaPP Podskaličí.

Olšavsko–vlárská brázda

Olšavsko—vlárská brázda je složitá mezihorská sníženina vzniklá v méně odolných souvrstvích flyšových hornin vsetínských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky a bystrického souvrství bystrické jednotky magurské skupiny příkrovů.

Olšavsko–vlárská brázda leží v jih.–vých. části Luhačovické vrchoviny v úpatí Bílých Karpat. Pahorkatinný reliéf má charakter podélné erozně–denudační sníženiny, jejíž dno je rozčleněno nízkými prahy na dílčí deprese. Na dně a při okrajích se vyskytují zbytky zarovnaných povrchů úpatního typu a pedimenty. Vyskytují se údolní rozvodí, průlomová údolí, široké údolní nivy. Četné jsou sesuvy. Významným bodem je Vincůch (456 m).

Olšavsko-vlárskou brázdou protékají řeky Vlára s přítokem ŘíkouOlšava s přítokem Kolelačí. Na Kolelači je vybudována v. n. Bojkovice.

Olšavsko–vlárská brázda leží ve 3.—4. vegetačním stupni. V nižších polohách je nepatrně, výše středně zalesněná převážně bukovými, smrkovými a místy i borovými porosty. U obce Bohuslavice n. Vláří jsou známé pokusy o těžbu ropy.

Haluzická vrchovina

Haluzická vrchovina je plochá vrchovina s poloklenbovými rysy, jejíž podloží budují převážně flyšové horniny zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Hlavní hřeben budují v úzkém pásu horniny svrchních luhačovických vrstev, které po stranách lemují horniny újezdských vrstev. Ty se vyskytují i ve vedlejším hřbetu Hradiska. Nižší části oblasti budují vsetínské vrstvy. V okolí Nevšové a nad Bojkovicemi vystupují z podloží vložky hornin belovežského souvrství račanské jednotky. Haluzická vrchovina leží v jih.–záp. části Luhačovické vrchoviny.

Pastviny v okolí Vlachovic. V pozadí Haluzická pahorkatina.
Pastviny v okolí Vlachovic. V pozadí Haluzická pahorkatina.

Reliéf má erozně–denudační charakter s celkovým úklonem k JV. Příznačné je silné erozní rozřezání terénu díky rychle se zahlubující řece Vláře a síti jejich přítoků. Na širokých rozvodních hřbetech jsou zachovány rozsáhlé zbytky zarovnaných povrchů. Říční síť je nesouměrná s náznaky radiálního uspořádání. Údolí jsou na SZ hluboce zařezaná, na JV naopak mělká a otevřená. Četné jsou sesuvy. Významným bodem jsou Uhliska (521 m) a Hradisko (474 m).

Haluzická vrchovina leží ve 3.–4. vegetačním stupni. V nižších polohách je málo, výše středně zalesněná převážně borovými, smrkovými a místy i bukovými porosty, v nižších polohách s dubem zimním. Předmětem ochrany přírody je krajinářsky a botanicky hodnotné území s výskytem vstavače kukačky (Orchis morio) v PP U Petrůvky. Oblast částečně zasahuje do CHKO Bílé Karpaty.

Přečtěte si také

  • Vizovická vrchovina6.5.2014 Vizovická vrchovina Geomorfologický celek Vizovická vrchovina je členitá vrchovina o rozloze […]
  • Komonecká hornatina2.6.2014 Komonecká hornatina Geomorfologický podcelek Komonecká hornatina je plochá hornatina o rozloze 75 km2, […]
  • Zlínská vrchovina12.5.2014 Zlínská vrchovina Geomorfologický podcelek Zlínská vrchovina je členitá vrchovina o rozloze 437 km2, […]
  • Hlucká pahorkatina31.7.2014 Hlucká pahorkatina Geomorfologický podcelek Hlucká pahorkatina je členitá pahorkatina o rozloze […]

Související obrázky:

Napsat komentář