Bystrická jednotka

Bystrická jednotka je vnitřní jednotkou magurské skupiny příkrovů. Horniny bystrické jednotky se vyskytují v podloží Bílých KarpatVizovické vrchoviny. Na území moravských Karpat vbíhá ze Slovenska v úzkém pruhu (max. 6 km) mezi Střelnou a Nedašovem a pokračuje jih.-vých. od linie Valašské Klobouky — Slavičín k Záhorovicím, kde končí na nezdnickém zlomu. Další její pokračování v podloží Vídeňské pánve není doloženo.

Stavba bystrické jednotky

Vrstevní sled bystrické jednotky je na území ČR v důsledku tektonické redukce neúplný. Ve stavbě dílčího bystrického příkrovu kontrastují úzká vztyčená antiklinální pásma postižená na SZ straně přesmyky s širokými pásmy synklinálními. Bystrická jednotka má prokázané sedimenty ve stratigrafickém rozsahu paleocén — svrch. eocén, pro které je charakteristický relativně vysoký obsah karbonátového tmelu.

Geologický vývoj bystrické jednotky

Bystrická jednotka má v paleocénu až nižš. eocénu analogický vývoj s račanskou jednotkou (soláňské a belovežské souvrství). Rozdílné je nadložní bystrické souvrství, pro nějž se zde užívá také označení zlínské souvrství.

Soláňské souvrství

Nejstaršími sedimenty bystrické jednotky jsou paleocenní pískovce soláňského souvrství (typu lukovských vrstev) vystupující v čele jednotky již. od Valašských Klobouk. Vývoj je analogický soláňskému souvrství račanské jednotky.

Belovežské souvrství

Belovežské souvrství (paleocén — stř. eocén), ležící v nadloží hornin soláňského souvrství, je litologicky sblížené se spod. polohami tohoto souvrství v račanské jednotce.

Pozn.: v belovežském souvrství u Študlova se nacházejí úlomky a drobná tělesa jantaru. Celkově lze na základě geochemických analýz vyvodit, že jantar ze Študlova je geneticky spjatý s uhlím bohatým na pryskyřičné látky — resinitem, které se vyskytuje na této lokalitě ve stejném souvrství. Ve srovnání s jinými jantary, například baltským, byl študlovský jantar vystaven v geologické minulosti vyšším teplotám. Více o jantaru ze Študlova můžete nalézt zde.

Belovežské souvrství představuje flyš v drobně rytmickém vývoji s výraznou převahou šedých, nazelenalých a naspodu i hnědočervených jílovců, zčásti vápnitých a jemně slídnatých. Pískovce ve vrstvách řádově několik decimetrů mocných jsou nazelenale modré a modrošedé, křemitovápnité a glaukonitické. Mocnost belovežského souvrství nepřesahuje 150 m.

Deska pískovce belovežského souvrství v úbočí Královce.
Deska pískovce belovežského souvrství v úbočí Královce.
Pozn.: Horniny belovežského souvrství bystrické jednotky jsou dobře odkryty ve svahu podél hřiště ve Študlově a vystupují také u Pitína. Typovou geologickou lokalitou pro belovežské souvrství je lom v Bohuslavicích (1 450 m vých.-jih.-vých. od železniční stanice Bohuslavice). Jsou zde odkryty světle šedé, světle hnědě zvětrávající pískovce, středně až hrubě zrnité s příměsí kaolinitizovaných živců. Pískovce balvanitě zaobleně ovětrávají a mají nedokonale naznačenou vrstevnatost. V pískovcových sekvencích byly zjištěny vložky nevápnitých zelenošedých a rudohnědých jílovců.

Bystrické souvrství (bystrické vrstvy)

Bystrické souvrství (střed. — svrch. eocén) má specifický vývoj, označovaný jako bystrické vrstvy. Někdy se v literatuře označuje rovněž jako zlínské souvrství.

Bystrické souvrství se vyznačuje vysokou vápnitostí pískovců a jílovců a jednotnou facií. Pro bystrické vrstvy jsou typické zelenošedé až šedé glaukonitické pískovce, jejichž lavice postupně přecházejí přibýváním jemnější frakce až do hnědošedých, vápnitých, masivních, střepovitých jílovců. Uvnitř flyšových rytmů se vyskytují polohy vápenců. Hrubé flyšové turbiditní rytmy jsou tvořeny sukcesí glaukonitický pískovec > písčitý vápenec > silně vápnitý jílovec až slínovec (lacký typ) > jílovec. Mocnost jednotlivých rytmů dosahuje většinou několik metrů. Polohy lackých slínovců mohou být až 10 m mocné. Mocnost bystrických vrstev nepřesahuje 1 000 m.

Pozn.: dokonalé odkryvy bystrického souvrství jsou v Brumově, Návojné aj.

Související obrázky:

Napsat komentář