Bílé Karpaty

Geomorfologický celek Bílé Karpaty je plochá hornatina o rozloze 575 km2, střední výšce 473 m a středním sklonu 8°46´. Bílé Karpaty na S hraničí s Vizovickou vrchovinou, na SV jsou Lyským průsmykem odděleny od Javorníků. Dlouhou jih.–vých. hranici tvoří Pováží a na J jsou vymezeny Myjavskou pahorkatinou (na Slovensku), na Z hraničí s Dolnomoravským úvalem. Bílé Karpaty leží v jih.–záp. části geomorfologické oblasti Slovensko–moravské Karpaty.

Geomorfologické rozdělení Bílých Kar

Geomorfologické rozdělení Bílých Karpat.Pohoří, táhnoucí se po obou stranách československé hranice, začíná nedaleko Skalice na Slovensku a přibližně po 80 km končí v Lyském průsmyku u Střelné na Moravě. Šířka na moravské straně nepřesahuje 15 km. Pohoří má výrazně pásemný charakter s jedním hlavním hřbetem, který je místy rozvětven ve více souběžných hřbetů. Hřbet je rozdělen hlubokými údolími přítoků Váhu na několik samostatných horských skupin.

V rámci Bílých Karpat je vymezeno 11 geomorfologických podcelků, z čehož 5 leží na moravské straně. Jsou to:

Od JZ okraje oblasti až po údolí říčky Veličky se z Dolnomoravského úvalu zvedá Žalostinská vrchovina, za ní dále k SV až po údolí Klanečnice pokračuje Javořinská hornatina. Jejím pokračováním směrem k SV je sníženina Straňanské kotliny, oddělená údolím Březové (Bošáčky) od Lopenické hornatiny. Nejdále na SV, od Vlárského průsmyku k údolí Biele vody, uzavírá hřeben Bílých Karpat na moravské straně Chmeľovská hornatina.

Podloží je převážně tvořeno flyšovými horninami bělokarpatskébystrické jednotky magurské skupiny příkrovů. Na slovenské straně je téměř po celé délce doprovází bradlové pásmo, které se v krajině projevuje ve formě skalek, ostrých vrchů nebo vápencových hřebenů. Mohutností vynikají Vršatecká bradla. V oblasti Bojkovicka prolomily flyšový příkrov třetihorní neovulkanity.

NPR Čertoryje je skvostem jihozápadní části Bílých Karpat.
NPR Čertoryje je skvostem jihozápadní části Bílých Karpat.

Bílé Karpaty patří k makrotypu horské, erozně–denudační krajiny, která je charakteristická silnou závislostí na strukturně–litologických poměrech. Reliéf je tvořen převážně plochými, širokými a nepříliš dlouhými hřbety, které jsou rozčleněny či od sebe odděleny 80—150 m hlubokými otevřenými údolími bez strmých svahů.

Základním znakem reliéfu je členitost povrchu s velmi kolísavou amplitudou reliéfu, sklonitostních poměrů území a nadmořských výšek. Charakteristické jsou zbytky zarovnaných povrchů, četná průlomová údolí a sesuvy svahů. Celkově dominují konvexní (vypuklé) tvary nad konkávními. Dalším výrazným znakem, vyplývajícím z jejich polohy, je zpravidla bystřinný charakter toků se značným spádem a převahou erozních procesů nad akumulační činností.

Různá odolnost flyšových hornin se promítá do celkového reliéfu terénu. Geomorfologicky se výrazněji uplatňují pouze odolnější pískovce, které budují nejvyšší horské polohy, např. v oblasti Velké Javořiny nebo Velkého Lopeníku. V místech s méně odolnými horninami převažují mírné dlouhé svahy, obvykle oblé měkce modelované hřbety a rozsáhlé pedimenty.

Louky Peňažná nad sv. Štěpánem.
Louky Peňažná nad sv. Štěpánem.

Nejvyšším vrchem je Velká Javořina (970 m), dalšími významnými vrcholy Bílých Karpat jsou Žalostiná (621 m), Lopeník (911 m), Javorník (739 m) a Chmeľová (925 m, leží na území Slovenska). Nejnižším bodem je kóta Radějovického potoka u Petrova (175 m).

Celá oblast je odvodňována řekami MoravouVáhem. Jejich největšími přítoky jsou říčky Olšava, Velička (Morava) a Biela Voda, Vlára, Drietomica, KlanečnicaMyjava (Váh). Zvláštností Bílých Karpat je, že devět řek nepramení přímo na hlavním hřbetu, ale z moravské části pohoří se prořezali na slovenskou stranu, čímž rozdělili hlavní hřbet na jednotlivé masívy.

Pro jih.–záp. část oblasti Bílých Karpat jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s rozptýlenými soliterními stromy, představující dnes typický krajinný ráz Bílých Karpat. Z přírodovědného hlediska jsou tyto květnaté karpatské louky pozoruhodné především bohatostí rostlinných společenstev s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin, zejména orchidejovitých.

Střední část Bílých Karpat v širším okolí Starého Hrozenkova je nazývána Moravskými Kopanicemi. Její současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v 17.—18. století a vyznačuje se roztroušenou zástavbou, střídáním zalesněných a bezlesých ploch s mozaikou sušších míst, mokřadů, drobných lesíků, křovin a nevelkých políček.

Bílé Karpaty v okolí Sv. Štěpána (Jarův vrch, 677 m).
Bílé Karpaty v okolí Sv. Štěpána (Jarův vrch, 677 m).

Severovýchodní, již více lesnatá část pohoří v okolí Valašských Klobouk a Brumova, patří k Valašsku. Krajina zde již připomíná Javorníky, které na Bílé Karpaty za Lyským průsmykem bezprostředně navazují.

Ochrana přírody v CHKO Bílé Karpaty

V oblasti Bílých Karpat a částečně také na území Vizovické vrchoviny byla v roce 1980 zřízena Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty, rozprostírající se na ploše 715 km2. Jedná se o bilaterální CHKO, kdy česká část má délku 70 km. Bílé Karpaty představují mimořádnou oblast mezi našimi velkoplošnými chráněnými územími především proto, že jsou nejvyšším pohořím jih.–záp. okraje vlastního karpatského horského systému. Celá oblast, ale zejména její již. část, byla po mnoho staletí kultivována člověkem. Přesto, nebo právě proto se zde dochovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty a na mnoha místech můžeme hovořit o harmonické krajině. Pro tyto přírodní a krajinné kvality byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO dne zařazeny mezi evropské biosférické rezervace.

Rozsáhlá historická odlesnění v Bílých Karpatech měla velmi často charakter krajinářských úprav citlivě využívajících zdejších přírodních podmínek. Výsledkem jsou tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, představující dnes typický krajinný ráz Bílých Karpat. Z přírodovědného hlediska jsou tyto květnaté karpatské louky pozoruhodné především bohatostí rostlinných společenstev s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin. Díky tomu patří k nejcennějším lučním biotopům Evropy a jsou studijní plochou světového významu. Dalším neméně cenným prvkem jsou rozsáhlé lesní komplexy v centrální a severní části pohoří z celou řadou typických prvků karpatské květeny i fauny. Oblast byla rovněž prohlášena ze Evropsky významnou lokalitu EVL Bílé Karpaty v rámci systému Natura 2000.

Související obrázky:

Napsat komentář