Lednicko-valtický areál

Lednicko–valtický areál je považován za nejrozsáhlejší člověkem kultivované území v Evropě a často je dnes symbolicky označován také jako „zahrada Evropy“. Tato původně bažinatá oblast na pomezí Moravy a Dolního Rakouska byla v průběhu 18. a 19. století knížecím rodem Lichtenštejnů zformována do podoby komponovaného přírodního parku. Malebnou krajinu tvoří rozlehlé zámecké zahrady, záhony s květinovými koberci, krásné lesy, louky, vinice a rybníky. V území se nacházejí četné romantické stavby, jako jsou lovecké zámečky, chrámy, kaple a mnohé další architektonické skvosty [1]. Pokračovat ve čtení “Lednicko-valtický areál”

Lesní vegetační stupně (LVS)

Pod pojmem stupňovitost vegetace se rozumí jev změn druhové skladby přírodních fytocenóz včetně jejich edifikátorů se změnou makroklimatu ve vertikálním směru v určitém geografickém celku. Často se výšková stupňovitost vyjadřuje podle orografie terénu v tzv. geografických stupních (např. Skalický). Pokud se bere v úvahu souvislost sledu rozdílů vegetace se sledem rozdílů výškového a expozičního klimatu, jedná se o vegetační stupeň. Pokračovat ve čtení “Lesní vegetační stupně (LVS)”

Lesnicko-typologický klasifikační systém (LTKS)

Lesnická typologie vznikla a slouží jako podklad pro stanovení hospodářských opatření v lesích, provozních a produkčních cílů prostřednictvím lesních hospodářských plánů a osnov. Její význam ještě vzrostl v nových politickoekonomicko-enviromentálních poměrech (po roce 1989), kdy se stala rovněž podkladem pro hodnocení funkcí lesních ekosystémů, oceňování lesů nebo pro tvorbu plánů péče u zvláště chráněných území. Pokračovat ve čtení “Lesnicko-typologický klasifikační systém (LTKS)”

Lesnická typologie

Lesnická typologie, jako základní disciplína hospodářské úpravy lesů, se zabývá klasifikací trvalých ekologických podmínek. Rozděluje lesy na segmenty s podobnými růstovými podmínkami, vyhodnocuje tyto podmínky a vyvozuje závěry pro vhodné lesnické hospodaření. Lesnicko-typologické mapování je zakotveno v § 5 a 6 vyhlášky č. 298/2018 Sb., o zpracování lesních hospodářských plánů a o vymezení hospodářských souborů. Při lesnicko-typologickém mapování se provádí hodnocení trvalých znaků prostředí (světlo, teplo, vodní režim a půdní chemismus) a také rekonstrukce přirozeného složení rostlinného společenstva [1]. Pokračovat ve čtení “Lesnická typologie”

Biogeografické členění ČR

Biogeografické členění České republiky neboli biogeografická diferenciace ČR je rozčlenění území České republiky z hlediska biogeografie, tj. z hlediska prostorového rozmístění společenstev v závislosti na odpovídajících ekologických podmínkách. Biogeografické členění vymezuje prostory, jejichž posláním je zajistit vývoj ekologicky stabilních přírodních a přirozených společenstev. Mimo to je také významným podkladem pro udržení a obnovu biodiverzity (rozmanitosti flóry a fauny) [1]. Těmito prostorovými rámci biogeografického členění jsou biogeografické jednotky, uspořádané do účelné hierarchie. Pokračovat ve čtení “Biogeografické členění ČR”

Geomorfologické členění ČR

Smyslem geomorfologickým členěním povrchu Země je obvykle potřeba systematicky a hierarchicky utřídit geomorfologické celky (horstva, vrchoviny, nížiny) na základě jejich geomorfologické příbuznosti a blízkosti. Vodítkem při seskupování příbuzných celků je do značné míry společná geologická minulost (geneze a stáří), ale přihlíží se i ke geografickým faktorům, jako vzhled či tvar reliéfu [2]. Geomorfologické členění České republiky ke postaveno na tzv. regionálním členění území, což znamená, že jednotlivým vyčleněným geomorfologickým jednotkám jsou autory přiřazována vlastní jména vycházející z historických a z již vžitých pojmenování objektů zemského povrchu – hor, vrcholů, údolí (tzv. oronyma) [1]. Pokračovat ve čtení “Geomorfologické členění ČR”

Typologie krajiny

Krajinná sféra vždy poutala pozornost odborníků různých zaměření, kteří její dílčí složky třídí do prostorových jednotek. Jejich kvalitativní charakter a časoprostorová trvalost odpovídají účelu vymezení a především specializaci zpracovatelů. Zatímco monotematické klasifikace geografické sféry jsou poměrně běžné, komplexní klasifikace krajiny zohledňující více jejích složek jsou zpracovávány spíše ojediněle. Do značné míry je to způsobeno základními atributy krajiny jako předmětu klasifikace – její složitostí, relativní vnitřní heterogenitou a časoprostorovou proměnlivostí. Pokračovat ve čtení “Typologie krajiny”

Nedokončená dálnice ve Chřibech

Lesní hvozd ve Chřibech ukrývá tajemné betonové monumenty, které jsou pozůstatkem ambiciózní a nedokončené stavby první české “národní” dálnice mezi Prahou a dalekými končinami na Podkarpatské Rusi. Stavět se zde začalo před vypuknutím druhé světové války v květnu 1939 a válečné události zastavily stavební úsilí v srpnu 1941. Po druhé světové válce se ve stavbě už dále nepokračovalo, takže nyní můžeme v hloubi chřibských lesů obdivovat už jen pár fragmentů původního velkolepého záměru. Pokračovat ve čtení “Nedokončená dálnice ve Chřibech”

Historie užívání alkoholu

Alkohol je nejstarší a také nejvíce užívanou psychoaktivní látkou na světě. Na rozdíl od většiny ostatních psychoaktivních látek je jeho užívání v téměř všech zemích světa legální a jeho konzumace je akceptována. Užívání alkoholu nabývalo v průběhu historie lidstva i v rámci jednotlivých kultur různých funkcí a podob. Alkohol byl a je dodnes součástí náboženských rituálů, v dřívějších dobách také sloužil jako významný zdroj živin a byl také využíván v medicíně zejména pro jeho antiseptické a analgetické účinky. Nemalý přínos měl a stále má pro společenský život, protože je ve většině společností využíván jako prostředek k uvolnění pnutí a ke zvýšení sociability jeho uživatelů. Pokračovat ve čtení “Historie užívání alkoholu”