Neogenní sedimenty karpatské předhlubně

Karpatská předhlubeň je součástí periferních alpsko–karpatských pánví v předpolí flyšových jednotek. Nachází se v podloží Vněkarpatských sníženin.

Stavba karpatské předhlubně

Karpatská předhlubeň na území ČR tvoří systém vzájemně paralelních podélných předhlubní, které jsou vyplněny mořskými molasovými sedimenty egerubadenu a leží na podloží Českého masivu, respektive na brunovistuliku a jeho paleozoickém, mezozoickém a paleogenním sedimentárním pokryvu.

Spodně miocenní sedimenty (egerukarpatu), na SV Moravě částečně i spod. badenu, se noří v JV části předhlubně pod přesunuté příkrovy flyšového pásma, nebo jsou začleněny do jeho příkrovové stavby.

Karpatská předhlubeň zahrnuje soustavu miocénních pánví, které v závislosti na postupujícím flyšovém akrečním klínu přesouvaly svůj sedimentační prostor i podélnou osu hlavní subsidence směrem na předpolí na tektonicky i sedimentárně zatěžovaný a ohýbající okraj Českého masivu.

Sunutí příkrovů akrečního klínu současné se sedimentací způsobily, že uloženiny předhlubně dnes leží místy pod flyšovými příkrovy, před nimi i na nich, nebo jsou dokonce do příkrovů začleněny. Díky následné pliocenní a kvarterní denudaci prakticky nezpevněných neogenních sedimentů máme dnes zachovány jen relikty původně rozsáhlejších pánví.

Souvislejší zbytky výplně jsou v depresích na Ostravsku a Opavsku, v Hornomoravském a Dyjsko–svrateckém úvalu. Jejich maximální mocnost nepřevyšuje 2500 m.

V podélném smyslu, na základě rozdílné stavby a stratigrafického rozsahu výplně, se člení karpatská předhlubeň na tři části:

  • jižní (od rakouské hranice po osu nesvačilského kaňonu),
  • střední ( po s. omezení Hornomoravského úvalu),
  • severní (po polskou hranici).

Karpatská předhlubeň je ve střední části porušena mladší příčnou příkopovou strukturou Hornomoravského úvalu a Mohelnické brázdy, které jsou vyplněny pliocenními a patrně i svrchně miocenními sladkovodními jezerními a říčními, místy svahovými a přívalovými sedimenty.

Stratigrafické schéma neogénu karpatské předhlubně.
Stratigrafické schéma neogénu karpatské předhlubně (zdroj: Geologická minulost České republiky, autor Ivo Chlupáč a kolektiv).
Pozn.: Uloženiny miocenních předhlubní na Moravě, i přes své značné rozšíření, vědecký a praktický geologický význam, nejsou na našem území dosud formálně vymezené a vyčleňují se jen jako chronostratigrafické jednotky. Proto někteří autoři přišli s návrhy formálního označení a vymezení, které se však liší podle toho, o kterou část karpatské předhlubně se jedná.

Geologický vývoj Karpatské předhlubně

Jižní část karpatské předhlubně

Území J části Karpatské předhlubně je vymezeno na JZ rakouskou hranicí a na SV osou nesvačilského kaňonu. Zaujímá území Dyjsko–svrateckého úvalu.

Sedimenty eggeru

Malešovické vrstvy

Sedimentace v karpatské předhlubni začíná v egeru, kdy na SZ cíp vranovického příkopu je vázán výskyt tzv. malešovických vrstev, které představují drobný denudační relikt mořských hnědošedých až černošedých slabě vápnitých jílovců.

Žerotické vrstvy

V JZ části pánve na Znojemsku se nalézají vůbec první doložené sladkovodní sedimenty žerotických vrstev složené z nevytříděných valounů a úlomků hornin krystalinika a pestře zbarvených jílových zvětralin a prachovců, které přecházejí do rudohnědých, zelených, červeně skvrnitých nevápnitých a faunisticky sterilních písků a jílů.

Sedimenty eggenburgu

V důsledku sávské fáze alpinské orogeneze spolu se zvýšením hladiny světového oceánu došlo k rozsáhlé transgresi eggenburgu zasahující na JZ část předhlubně. Karpatská předhlubeň i vídeňská pánev patřily v té době k jednomu souvislému sedimentačnímu prostoru.

Bazální vrstvy eggenburgu v karpatské předhlubni jsou tvořeny většinou hrubozrnnými štěrky, jemnozrnnými štěrky, písky a pískovci, často kaolinickými, na elevacích tato klastika chybějí. Výše se ukládají silty, písčité jíly, vápnité i nevápnité jíly s vložkami písků a uhelných jílů. V okolí Božic a Čejkovic zastupují vyšší části profilu eggenburgu tzv. čejkovické písky.

Na jurském podloží J části karpatské předhlubně oblasti se nacházejí transgresívně uložené klastika, která vykazují vykazují vzhledem k odlišnému paleogeografickému vývoji území značné litologické rozdíly. Jižně od vranovického příkopu jsou označovány jako dunajovické pískovce, S na nikolčicko–kurdějovském hřbetu jako divácké pískovce. Oba klastické vývoje leží na jurském podloží s výraznou úhlovou diskordancí. Mocnosti klastických sedimentů se pohybují v několika desítkách metrů, u dunajovických pískovců až 100 m.

Dunajovické pískovce

Název dunajovický glaukonitický pískovec použil poprvé Jiříček (1990). Na území J od vranovického příkopu jsou tyto vývoje charakterizovány naspodu zelenavě šedými, chloriticko–glaukonitickými, výše glaukonitickými až drobovými pískovci s typickou asociací průhledných těžkých minerálů — staurolitem, turmalínem, kyanitemzirkonem.

Divácké pískovce

Divácké pískovce, ležící na nikolčicko–kurdějovském hřbetu, jsou šedé křemenné písky až pískovce, arkózové pískovce a slepence s vápnitým tmelem. V klastickém materiálu převládají valouny vápenců, klasty žul, porfyrů, diorytů a diabasů. Průsvitné těžké minerály mají obdobné složení jako dunajovické pískovce, avšak s dominantním zastoupením granátu.

Dobropolské jílovce

Směrem k Z a SZ se mocnost bazálních klastických sedimentů zmenšuje až úplně chybí a na jurské podloží nasedá až vyšší, pelitická facie, která se nazývá dobropolské jílovce. Jsou to šedé až zelenavě šedé siltové jemně slídnaté, převážně nevápnité jílovce s laminární až tence deskovitou vrstevnatostí. Dosahují mocnosti až 300 m.

Sedimenty ottnangu

Ve štýrské fázi alpinské orogeneze pokračoval ve Vnějších Západních Karpatech kompresní režim, což podmiňovalo zvedání areálu předhlubně a omezení spojení s mořskými pánvemi. Na JZ Karpatské předhlubně dochází po částečné erozi eggenburgských sedimentů k ukládání brakických, lagunárních či sladkovodních uloženin místy v prostředí s anoxickým režimem.

Po ústupu eggenburského moře došlo k výrazné denudaci reliéfu a sedimenty eggenburgu byly ze značné části sneseny. Sedimentace, která v tomto prostoru probíhala, měla kontinentální ráz. Denudace eliminovala především křídový pokryv a zčásti i jeho podloží.

Rzehakiové vrstvy

Charakteristickým souvrstvím ottnangu jsou rzehakiové vrstvy. Jedná se převážně o písky a štěrky s hojnými valouny tmavých jurských rohovců. Ukládaly se v prostředí s proměnlivou salinitou.

Pozn.: sedimenty s obsahem rzehakií, se ve větší míře vyskytují zejména v prostoru mezi Ivančicemi a Moravským Krumlovem.

Sedimenty rzehakiových vrstev jižní části předhlubně, ležící v nadloží eggenburgu a řazené v minulosti řadou autorů do karpatu, představují litofaciálně a seizmofaciálně diferencovaný komplex, ve kterém jsou nově vyčleňovány od podloží do nadloží:

Věstonické pískovce

Věstonické pískovce leží s výraznou úhlovou diskordancí na sedimentech eggenburgu a dosahují mocnosti až 280 m. Jsou tvořeny převážně šedými, místy slabě nazelenalými, silně slídnatými, vápnitými, jemně až středně zrnitými, často rozpadavými pískovci s tenkými neprůběžnými jílovitými vložkami s drtí lignitu, méně často s náznaky lignitových proslojek. Vývoj je charakteristický dominantní granátovou asociací.

Přestože je popisovaný komplex litologicky a také geofyzikálně z hlediska mocností a plošného rozšíření dobře dokladován, zůstavá z hlediska stratigrafického zařazení jedním z nejspornějších v rámci celého komplexu sedimentů karpatské předhlubně. Z těchto důvodů se řadí vymezený komplex sedimentů do ottnangukarpatu. Věstonické pískovce korespondují s dříve vymezeným bazálním klastickým vývojem a s vývojem kongeriových a rzehakiových písků komplexů A, B.

Sedimenty karpatu

Nástup nového sedimentačního cyklu v karpatu je spojen se silnou tektonickou aktivitou a s pohyby ve flyšových jednotkách znamenající posun osy předhlubně k SZ. Pokračuje podsouvání předpolí Českého masivu pod Vnější Karpaty doprovázené vrásněním a tvorbou příkrovů v pouzdřanskéždánické jednotce vnější flyšových Karpat. Docházelo ke kompresi a postupnému zakřivování karpatského oblouku. Předhlubeň získala dnešní SV—JZ směr a současně došlo k individualizaci vídeňské pánve. K intenzívní subsidenci došlo především na jižní Moravě.

Laaské souvrství

V J části karpatské předhlubně pokračuje v karpatu sedimentace v nadloží věstonických pískovců. Souborně se sedimenty ležící v nadloží věstonických pískovců řadí do laaského souvrství. Laaské souvrství se člení na:

Stratigrafické členění karpatu v karpatské předhlubni.
Stratigrafické členění karpatu v karpatské předhlubni (zdroj: Brzobohatý et al. 2003).
Mušovské vrstvy

Mušovské vrstvy jsou zastoupeny převážně šlírovým vývojem s laminárně vrstevnatými, zelenavě šedými, často nahnědlými, jemně slídnatými a vápnitými, horizontálně odlučnými siltovými až jemně písčitými vápnitými jíly. Pro vrstevní plochy je typické zvýšené zastoupení písčitoprachovité příměsi a zuhelnatělého rostlinného detritu. Místně jsou charakteristické vložky až výrazné polohy jemně zrnitých písků. Mušovské vrstvy jsou ekvivalenty tzv. šlírového vývoje, segmentu A a B nebo střed. karpatušlírové formace C.

Pozn.: mušovské vrsty jsou rozvinuty částečně na jihu nesvačilského příkopu. Směrem k východu pokračují pod příkopy, zastupující pouze vrstvu karpatu jako hluboké vrty Nikolčice-5, Stupava-1 a Gottwaldov-2. V zlínské oblasti jsou vrstvy zastoupeny černými, silnými vápnitými jíly, do 10m mocnými, s úlomky organismů, následované „šlírovým“ vývojem s bohatou slepenou mikrofaunou. Mocnosti mušovských vrstev dosahují např. u Mikulova více než 400 m, u Mušova kolem 250 m a zmenšují se směrem k Z okraji pánve.
Novopřerovské vrstvy

Novopřerovské vrstvy tvoří nejvyšší část miocenní výplně mezi čelem flyšových příkrovů a JV okrajem dílčí spodnobadenské pánve. Novopřerovské vrstvy jsou na V a na JV uloženy v nadloží mušovských vrstev, od kterých se odlišují vyšším obsahem siltové komponenty, výskytem vrstev pískovce, zastoupené menším množstvím aglutinovaných schránek asociace foraminifer. Na Z jsou novopřerovské vrstvy uložené v nadloží starších miocénních vrstev nebo přímo na pre-neogenním fundamentu.

Je zde silný vápnitý vývoj střídavě šedých a bělavošedých, silně slídnatých siltovců, siltových jílů, jílovců a šedých až zelenošedých, jemně až středně zrnitých, silně slídnatých pískovců. V asociaci těžkých minerálů dominuje granát. Vzácně se v uvedeném komplexu sedimentů vyskytují pevné pískovce s karbonátovým tmelem ve formě lavic a desek. Vrstvy dosahují mocností až cca 550 m. Vrstvy odpovídají aleuriticko–pelitickému vývoji písčito–šlírové formace D.

Pozn.: novopřerovské vrstvy jsou na povrchu odkryty pásem táhnoucím se od Březí a Novosedly přes Slavkov až do Přerova.
Iváňské vrstvy

Jako nejvyšší, zatím do karpatu řazené jsou iváňské vrstvy. Jejich sedimentace je spojena v karpatské předhlubni s výraznou diskordancí. Začínají šedými drobně zrnitými vápnitými pískovci o mocnosti cca 50 m, na které nasedají šedé středně až silně vápnité jílovce. Vlivem eroze končí vrstvy při jv. okraji spodnobadenské pánve, která je tvarově konformní s prostorem vyplněným iváňskými vrstvami. Vrstvy korespondují s komplexem E, vymezeným jako tzv. terminální karpat.

Nepřerušená sedimentace mezi karpatembadenem pokračovala jen na J v Dolním Rakousku.

Sedimenty badenu

Vývoj ve spodním badenu zasahuje do rozdílně subsidující předhlubně od JZ i SV. Před čely příkrovů se zvedá elevace slavkovsko–těšínského hřbetu SV—JZ směru provázená na vnějšku řetězem relativně úzkých depresí posouvajících osu předhlubně opět dále k SZ. Vývoj ve spod. badenu zasahuje nejdále do Českého masivu v Boskovické brázdě k Moravským Budějovicím. Na bázi jsou štěrky a písky, pak vápnité jíly — téglylithothamniové vápence.

Nad bází je rozšířená bazální klastická sedimentace, zastoupená hrubě–klastickým vývojem, skládajícím se především ze štěrků, pocházejících z karpatského materiálu a hrubých písků pocházejících z Českého masivu. V nadloží bazální klastické sedimentace jsou v celé oblasti JZ karpatské předhlubně převážně pelitické sedimenty.

Střední část karpatské předhlubně

Území stř. části karpatské předhlubně je vymezeno na JZ osou nesvačilského kaňonu a na SV omezením Hornomoravského úvalu. Zaujímá území Vyškovské brány a Hornomoravského úvalu.

Sedimenty eggenburgu

V důsledku sávské fáze alpinské orogeneze spolu se zvýšením hladiny světového oceánu došlo v rozsáhlé transgresi eggenburgu zasahující JZ část předhlubně a Ostravsko. Předhlubeň i vídeňská pánev patřily v té době k jednomu souvislému sedimentačnímu prostoru. Střední část předhlubně mezi Brnem a Hranicemi na Moravě byla v tomto časovém úseku a zřejmě i v ottnangu souší.

Sedimenty ottnangu

Ve štýrské fázi alpinské orogeneze pokračoval v období ottnangu ve Vnějších Západních Karpatech kompresní režim, což podmiňovalo zvedání areálu předhlubně a omezení spojení s mořskými pánvemi. Ve střed. části předhlubně je výzdvih intenzívnější.

Po ústupu eggenburského moře došlo k výrazné denudaci reliéfu a sedimenty eggenburgu byly ze značné části sneseny. Sedimentace, která v tomto prostoru probíhala, měla kontinentální ráz. Denudace eliminovala především křídový pokryv a zčásti i jeho podloží.

Sedimenty karpatu

Nástup nového sedimentačního cyklu v karpatu je spojen se silnou tektonickou aktivitou a s pohyby ve flyšových jednotkách znamenající posun osy předhlubně k SZ. Pokračuje podsouvání předpolí Českého masivu pod Vnější Karpaty doprovázené vrásněním a tvorbou příkrovů ve ždánické, zdounecképodslezské jednotce vnější flyšových Karpat. Docházelo ke kompresi a postupnému zakřivování karpatského oblouku. Předhlubeň získala dnešní SV—JZ směr a současně došlo k individualizaci vídeňské pánve.

Sedimenty z období karpatu ve střed. části karpatské předhlubně jsou nyní řazeny do stryzsawského souvrství.
Holešovské vrstvy

Holešovské vrstvy jsou tvořeny nesouvislými tělesy štěrků a písků před čelem příkrovu karpatského flyše. Štěrky mají velikost klastik a jsou tvořeny především křemenem, černými rohovci, pískovci, rohovcovými vápenci, vápenci druhohorního stáří a kvarcity. Úlomky metamorfovaných hornin, granitických hornin, jílovců a slínovců jsou vzácné.

Pozn.: Holešovské vrstvy se rozprostírají mezi Holešovem, Prusinovicemi a Bystřicí pod Hostýnem, dále pak v blízkosti Nítkovic a Dřevohostic.
Kroměřížské souvrství

Směrem k V přechází holešovské vrstvy do tzv. „pestrých vrstev“ kroměřížského souvrství. V souvislosti s ukončením sedimentace karpatu se na střed. Moravě před čelem ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů usadily klastické sedimenty tvořená jíly, písky, pískovci, štěrky a slepenci s materiálem ze snosové oblasti Karpat.

Kroměřížské souvrství (holešovské vrstvy), zahrnuje nesoudržný štěrk a písek v předpolí flyšových příkrovů přibližně mezi Holešovem, Prusinovicemi, Bystřicí pod Hostýnem a v oblasti Nítkovic a Dřevohostic na S od Holešova. Štěrk je obecně tvořen křemenem, černým rohovcem, dále jsou zde sedimenty tvořeny pískovcem, rohovcovým vápencem, druhohorním vápencem, kvarcitem, úlomky metamorfovaných hornin a granitických hornin.

Směrem k V laterárně přechází do tzv. facií kroměřížského souvrství pod příkrovy, zvláštně v místě maximální mocnosti. Úložní poměry pestrých vrstev svědčí pro rychlou sedimentaci s místními skluzy, pro redepozici částí psefitických hornin a krátký transport.

Klastika holešovských vrstev i kroměřížského souvrství jsou označována podle místa výskytu: např. holešovské štěrky, nítkovické štěrky a pískyštěrky zborovského typu.

Pozn. tzv. štěrky zborovského typu jsou tvořeny převážně z dobře opracovaných valounů paleogenních a křídových pískovců, jílovců, slepenců, místy z jurských vápenců. Tyto štěrky byly dříve řazeny do spod. badenu. Štěrky zborovského typu jsou rozšířeny podél JV okraje karpatské předhlubně u Kroměříže, Zborovic, Litenčic a Chválkovic. V posledním kompendiu hodnotícím rozšíření sedimentů stáří stupně karpat na střed. Moravě jsou štěrky zborovského typu nebo nítkovické štěrky a písky považovány za analogické sedimenty jak z hlediska geneze tak i stáří.

Sedimenty badenu

Vývoj ve spod. badenu zasahuje do rozdílně subsidující předhlubně od JZ i SV. Před čely příkrovů se zvedá elevace slavkovsko–těšínského hřbetu SV—JZ směru provázená na vnějšku řetězem relativně úzkých depresí posouvajících osu předhlubně opět dále k SZ. Vývoj ve spod. badenu zasahuje nejdále do Českého masivu na Olomoucku až k Ústí nad Orlicí. Na bázi jsou štěrky a písky, pak vápnité jíly — téglylithothamniové vápence.

V badenu je rozšířená bazální klastická sedimentace, zastoupená hrubě–klastickým vývojem, skládajícím se především ze štěrků, pocházejících z karpatského materiálu a hrubých písků pocházejících z Českého masivu. V nadloží bazální klastické sedimentace jsou v celé oblasti západní karpatské předhlubně převážně pelitické sedimenty.

Sedimenty pliocénu v Hornomoravském úvalu

V pliocénu se na území dnešního Hornomoravského úvalu a Mohelnické brázdy ukládají lakustrinní, fluviální nebo proluviální sedimenty (jíly, prachy, písky, štěrky). Není vyloučeno, že sedimentace začala již ve svrch. miocénu.

Sedimentační prostor sladkovodní pánve Hornomoravského úvalu byl během pliocénu zúžen poklesovými zlomy směru SZ—JV (holešovská porucha, okrajové zlomy lutínské brázdy, zlom na V okraji nivy Moravy v Mohelnické brázdě) a mladší členy pliocénu již zastupují barevně monotónnější lakustrinnífluviální sedimenty.

Severní část karpatské předhlubně

Území severní části karpatské předhlubně je vymezeno na JZ omezením Hornomoravského úvalu odkud pokračuje SV směrem po Polskou hranici. Zaujímá území Moravské brány a Ostravské pánve.

Pozn.: v severní části karpatské předhlubně jsou nově označeny a vymezeny chronostratigrafické jednotky, které byly doposud pouze formálně vymezeny. Názvosloví bylo využito z polské strany karpatské předhlubně, kde je již více než dvacet let ustáleno. Stratigrafické jednotky na české i polské straně spolu souvisí a korelují.

Sedimenty eggenburgu

V důsledku sávské fáze alpinské orogeneze spolu se zvýšením hladiny světového oceánu došlo v rozsáhlé transgresi eggenburgského moře zasahující do SV části předhlubně. Předhlubeň i vídeňská pánev patřily v té době k jednomu souvislému sedimentačnímu prostoru.

Źebrzydovické souvrství

Sedimenty Źebrzydovického souvrství byly v největším rozsahu zjištěny na bázi dětmarovického výmolu. Na bázi leží písky a štěrkovité písky, v nadloží následují písčité jílovce.

Pozn.: Sedimenty Źebrzydovického souvrství byly v největším rozsahu zjištěny v úseku přes 10 km dlouhém a až 1 km širokém mezi Dětmarovicemi a Petrovicemi. Nacházejí se také v jediném povrchovém výchozu na ostravsko–karvinském hřbetu na lokalitě u Jaklovce.

Sedimenty ottnangu

Ve štýrské fázi alpinské orogeneze pokračoval ve Vnějších Západních Karpatech kompresní režim, což podmiňovalo zvedání areálu předhlubně a omezení spojení s mořskými pánvemi. V S části předhlubně je výzdvih intenzívnější. Po ústupu eggenburského moře došlo k výrazné denudaci reliéfu a sedimenty eggenburgu byly ze značné části sneseny. Sedimentace, která v tomto prostoru probíhala, měla kontinentální ráz. Denudace eliminovala především křídový pokryv a zčásti i jeho podloží.

Opavsko bylo zřejmě v ottnangu souší. Zde však byl činný vulkanismus podobně jako na některých dalších lokalitách.

Halcnowské souvrství

Sedimenty ottnangu byly dosud na sev. Moravě zjištěny jen v jediném výskytu ve vrtu NP 812, kde byly nalezeny rozpadavé světle šedé, jemnozrnné, prachovité křemenné a drobové pískovce. Čtyroký je srovnává s facií rzehakiových vrstev od Moravského Krumlova. Podle petrografického obsahu se tyto vrstvy považují za velmi podobné horninám kladeným do halcnowského souvrství a byly na sev. Moravě takto vymezeny.

Sedimenty karpatu

Nástup nového sedimentačního cyklu v karpatu je spojen se silnou tektonickou aktivitou a s pohyby ve flyšových jednotkách znamenající posun osy předhlubně k SZ. Pokračuje podsouvání předpolí Českého masivu pod Vnější Karpaty doprovázené vrásněním a tvorbou příkrovů v podslezskéslezské jednotce vnější flyšových Karpat. Docházelo ke kompresi a postupnému zakřivování karpatského oblouku. Předhlubeň získala dnešní SV—JZ směr.

Stryzsawské souvrství

Na sev. Moravě se ukládaly sedimenty karpatu v morfologicky značně členitém reliéfu a v relativně mělčích podmínkách s poklesovými tendencemi i v oblasti Hornomoravského úvalu a Mohelnické brázdy. To se odrazilo i v jejich větší faciální pestrosti. Severní část karpatské předhlubně se skládá ze souvrství stryszawa.

Stratigrafické členění karpatu v karpatské předhlubni.
Stratigrafické členění karpatu v karpatské předhlubni (zdroj: Brzobohatý et al. 2003).
Pozn.: v severní části karpatské předhlubně byly pro období karpatu nově definovány janovické, lichnovské, choryňské (šlírové) a studénské vrstvy, které souhrnně odpovídají formaci Stryszawa západní části polské karpatské předhlubně. Jiní autoři vymezily celý sled stryzsawského souvrství jako bielské vrstvy.
Janovické vrstvy

Janovické vrstvy jsou reprezentovány bazálním vývojem souvrství stryszawa. Jsou zastoupeny slabě litickými arkózami s převládajícím křemenným materiálem, masivními nevápnitými drobovými pískovci s glaukonitem a písčitým štěrkem s oblázky pocházejícími z Karpat či z karbonátů, vzácně s vložkami autochtonních šedých vápnitých jílovců. Sedimenty jsou bez fosílií, uložené v nadloží paleozoického fundamentu a liší se od nadložních lichnovských vrstev petrografickým složením i litologií.

Lichnovské vrstvy

Lichnovské vrstvy jsou obvykle uložené v nadloží paleozoického fundamentu, lokálně laterálně nahrazují janovické vrstvy nebo zčásti vyhlazují nejnižší část choryňských vrstev. Liší se od posledních dvou jednotek petrografickým složením. Je reprezentováno namodralými, zelenošedými, rezavými a červenohnědými, skvrnitými až pruhovanými siltovci a jemně písčitými siltovci. Siltovce jsou obvykle bez fosílií, ale lokálně obsahují vložky hnědých jílovců, obsahující fragmenty měkkýšů a rybích kostí.

Dolnonětčické vrstvy

Dolnonětčické vrstvy jsou reprezentovány šedými, šedožlutými vápnitými, jemně až středně zrnitými pískovci s vložkami slínů.

Choryňské vrstvy

Choryňské vrstvy leží v nadloží lichnovských vrstev, od kterých se odlišují petrografickou charakteristikou. Jsou ostře ohraničené oproti nadložním studénským vrstvám, od kterých se odlišují jejich „šlírovitým“ vývojem. Spodní část obsahuje hnědé, tmavě šedé, hnědošedé až zelenošedé jílovce a vápnité jílovce s proměnlivou částí písku a siltu. Dále obsahují bělavě šedé, jemně až hrubě zrnité jílovité pískovce. Uhelné proplástky a horizonty jsou bohaté na rostlinné detrity obsahující brakické měkkýše.

Studénské vrstvy

Studénské vrstvy lokálně postupně přechází do choryňských vrstev, jejichž distribuce je značně omezená. Obsahují olivově zelené, rezavě hnědé, červenohnědé a zelenošedé vápnité jílovce, skvrnité a páskované, lokálně přecházející do vápnitých siltovců s laminací jemně zrnitých vápnitých drobovitých pískovců.

Černotínské písky

Ve V okolí Hranic na Moravě se vyskytují černotínské písky. Jejich stáří se jeví značně problematické a bývají zařazovány převážně do karpatu, ale také do spod. badenu.

Sedimenty badenu

Vývoj ve spod. badenu zasahuje do rozdílně subsidující předhlubně od JZ i SV. Před čely příkrovů se zvedá elevace slavkovsko–těšínského hřbetu SV—JZ směru provázená na vnějšku řetězem relativně úzkých depresí posouvajících osu předhlubně opět dále k SZ. Vývoj ve spod. badenu zasahuje nejdále do Českého masivu na Opavsko. Na bázi jsou štěrky a písky, pak vápnité jíly — téglylithothamniové vápence.

V badenu je rozšířená bazální klastická sedimentace, zastoupená hrubě–klastickým vývojem, skládajícím se především ze štěrků, pocházejících z karpatského materiálu a hrubých písků pocházejících z Českého masivu. V nadloží bazální klastické sedimentace jsou v celé oblasti západní karpatské předhlubně převážně pelitické sedimenty.

Debowické slepence (bazální klastika)

Nástup spodnobadenské transgrese není synchronní. V hlubokých depresích předbadenského reliéfu (např. dětmarovický a bludovický výmol) začíná sled sutěmi a suťovými brekciemi suchozemského, místy i marinního původu v hlubokých depresích reliéfu, popř. různými typy písků a štěrků.

Výše převládají bazální klastika mořského původu — písky, štěrky — na Ostravsku označované jako tzv. ostravský detrit.

Lobodické souvrství

Spodnobádenská transgrese se rychle rozšířila daleko k Z na Český masiv. Denudační zbytky dokládají záplavu velké části Drahanské vrchoviny, Nízkého Jeseníku atp. Pokles byl největší na Ostravsku, kde spodnobadenské sedimenty dosahují mocnosti až 1100 m.

V této druhé fázi transgrese se usadily především vápnité jíly — tégly. V závislosti na podložním reliéfu se utvořily i mechovkové vápence a vápnité pískovce.

V okolí Bělotína se v téglech karpatské předhlubně vyskytují písky, které se doporučují nazývat jako bělotínské vrstvy.

Součástí lobodického souvrství jsou klastické sedimenty, které jsou známy z vrtů ve vymýtinách a známe je jako:

  • havířovské vrstvy,Havířovské vrstvy jsou převážně hrubě zrnité uloženiny, které vyplňují centrální části vymýtin.
  • jerlochovické vrstvy. Jerlochovické vrstvy jsou klastikaparakonglomeráty, která se vyskytují v paleoúdolích na svazích vymýtin v oblasti Dětmarovic a Bludovic.

Dosunutí příkrovů na Ostravsku a v Polsku a výzdvih karpatské předhlubně znamená i zánik souvislého spodnobadenského sedimentačního prostoru na Moravě. Mořská sedimentace pokračuje bez přerušení ve střed. a svrch. badenu pouze na Opavsku a Ostravsku.

Při česko–polské hranici, zasahuje střed. miocenní transgrese hluboko do Českého masivu opavskou pánví, situovanou na paleozoickém podloží a vyplněnou především marinními sedimenty střed. badenu (stupeň wielič) a svrch. badenu (stupeň kosov). V ostatních částech předhlubně náležejí nejmladší sedimenty spod. badenu. Do S části předhlubně a do opavské pánve pronikla mořská transgrese ve střed. a svrch. badenu podél karpatského oblouku od V.

Haťské souvrství

Hrubší bazální klastické vrstvy ve spod. části vrstevního sledu opavské pánve se doporučují nazývat jako haťské souvrství.

Krzyzanowské souvrství

Střední baden (stupeň wielič) už je zastoupen jen na Opavsku, kde se nachází pelity se sádrovcem. Začátkem svrch. badenu (stupeň kosov) sedimentace končí i v této oblasti. Mocnost badenu je 300—500 m. Vzhledem k tomu, že tyto vrstvy přecházejí z polského území na naše, doporučuje se pro ně jednotné označení krzyzanowské souvrství.

Napsat komentář