Autochtonní paleogén v podloží karpatské předhlubně a flyšových příkrovů

Sedimenty autochtonního paleogénu vyplňují hluboce zaříznuté kaňony nesvačilského a vranovického příkopu, které byly vytvořeny říční erozí během svrchnokřídové a paleogenní regrese. Při bázi a na svazích kaňonů jsou rozšířeny hrubá klastika (slepence, brekcie), ukládaná gravitačními proudy a skluzy. Ve vyšších partiích přecházejí do vápnitých jílovců s písčitou příměsí. Po vyplnění údolí se sedimentace rozšířila i do okolí těchto depresí. Maximální mocnost autochtonního paleogénu dosahuje až 600 m.

Stavba autochtonního paleogénu

Po ústupu křídového moře byl jih.–vých. okraj Českého masivu, podobně jako jiné části varisky konsolidované Evropy, postižen zlomovou tektonikou. Na zlomech směrů S—J a SZ—JV, založených patrně již hercynsky (varisky), došlo k oživení pohybů a v místech poruchových pásem i k následné povrchové erozi.

Tak vznikla i široká praúdolí, označovaná jako vranovickánesvačilská deprese nebo kaňony, případně příkopy. Byly vyhloubeny ve svrch. křídě a raném paleogénu. Těmito depresemi, které dosahují až 40 km délky, 12 km šířky a více než 1 500 m hloubky, proniklo paleogenní moře hluboko do platformní části Českého masivu.

Systém zlomů autochtonního paleogénu s vyznačením linie vranovické a nesvačilské deprese.
Systém zlomů autochtonního paleogénu s vyznačením linie vranovické a nesvačilské deprese.

Geologický vývoj autochtonního paleogénu

Stratigrafická tabulka jury v pokryvu Českého masivu
Stratigrafická tabulka jury v pokryvu Českého masivu (zdroj: Geologická minulost České republiky, autor Ivo Chlupáč a kolektiv) s. – souvrství, v. – vrstvy, váp. – vápence

Divácké vrstvy

Sedimentace hornin druhohorního stáří začala v oblasti již. Moravy sedimenty diváckých vrstev (dogger). Spodní část výplně depresí tvoří hlavně tmavé jílovce a laminované prachovce s vložkami pískovců a se sideritovými konkrecemi. V ose nesvačilské deprese a jejich bočních údolích jsou až 300 m mocná písčitá a hrubě slepencová klastika, uložená gravitačními skluzy a bahnotoky.

Vyšší část výplně depresí charakterizují hnědošedé, většinou vápnité jílovce s proměnlivou písčitou a organickou příměsí. Tyto sedimenty odpovídají vrcholu transgrese ve střed. eocénu, kdy moře přestoupilo okraj depresí a zaplavilo i okolní vyvýšeniny – nikolčicko-kurdějovský hřbet a ždánickou elevaci (kordileru).

Pozn.: divácké vrstvy byly dříve řazeny ke grestenskému souvrství
Nikolčické vrstvy

Diskordantně jsou nad diváckými vrstvami uloženy nikolčické vrstvy (callovoxford). Vrstvy jsou tvořeny především dolomity a dolomitickými pískovci, které se usazovaly v mělkém mořském prostředí.

Vranovické vápence

Typický mořský vývoj oblasti je doložen až mladšími vranovickými vápenci a dolomity (oxford), které se pozvolna vyvíjejí z podložních nikolčických vrstev. Vranovické karbonáty představuji sedimentační sérii biomikritického kalu a detritu, který byl splachován z šelfové karbonátové plošiny na západě.

Mikulovské slínovce

Vranovické karbonáty se faciálně zastupují s tzv. altenmarktskými vrstvami a mikulovskými slínovci (oxford — spod. tython). Tmavé až černé mikulovské slínovce pozvolna přecházejí do mělkovodních korálových vápenců.

Kurdějovské a ernstbrunnské vápence

Jurská sedimentace je zakončena kurdějovskými a ernstbrunnskými vápenci. Ernstbrunnské vápence byly poprvé popsány z povrchových výskytů v okolí Ernstbrunnu v Rakousku. Později byly vrtným průzkumem zjištěny i v paleogenním autochtonu. Jsou známy zejména ze ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, kde budují Pavlovské vrchy.

Nesvačilské souvrství

Nesvačilské souvrství se sice ukládalo v oblasti šelfu tethydního moře s normální salinitou, prostředí však bylo anoxické. Vzhledem k vysokým obsahům organické hmoty, zejména ve vyšší části, je významnou matečnou horninou pro vznik ropy a zemního plynu (ložisko plynu u Dambořic, plynokondenzát u Karlína).

Pozn.: stratigrafické dělení výplně depresí sedimenty  autochtonního paleogénu je v současné době předmětem diskuzí a není ustálená jednotná nomenklatura.

Napsat komentář