V polovině 19. století vstoupil do poklidného života Valašska nový a nekompromisní hráč, který navždy změnil tvář tamní krajiny. Belgická spekulativní společnost Société civile de Wsetin à Bruxelles nekoupila rozsáhlé vsetínské panství z lásky k horám, ale s chladně vykalkulovaným cílem vytěžit z nich maximum. Zelené zlato Valašska mělo nasytit dravý průmysl a přinést obrovské zisky. Co po sobě tento raně kapitalistický experiment v beskydských a javornických lesích zanechal? Pokračovat ve čtení „Société civile de Wsetin à Bruxelles: Když belgický kapitál drancoval valašské lesy“
Historie dopravy dříví v moravských Karpatech: Od horských bystřin po lesní železnice
Hluboké jedlobukové hvozdy moravských Karpat by samy o sobě nepředstavovaly takové bohatství, kdyby z nich nebylo možné dřevo dostat k lidem. Právě doprava dříví – od riskantního spouštění klád strmými smyky přes plavení v rozbouřených řekách až po sofistikovanou síť úzkokolejných železnic – určovala rytmus života na východní Moravě. Transport dřeva nebyl jen technickou nutností, ale skutečným hybatelem regionálního rozvoje, který dal vzniknout novým osadám, přinesl obživu tisícům horalů a nesmazatelně formoval zdejší krajinu. Pokračovat ve čtení „Historie dopravy dříví v moravských Karpatech: Od horských bystřin po lesní železnice“
Historie vorařství a plavení dříví na jihovýchodní Moravě
Plavení dřeva po divokých řekách Valašska patřilo k nejdobrodružnějším, ale i nejnebezpečnějším řemeslům v moravských Karpatech. Zatímco na jiných moravských tocích převládala doprava surové kulatiny, po Bečvě se díky zručnosti místních plťařů běžně plavilo i hotové řezivo pro celou střední Moravu. Tento příběh o odvaze, nevyzpytatelné vodě a nezvratných proměnách krajiny ukazuje, jak těsně byl život zdejších obyvatel spjat s řekou a lesem. Pokračovat ve čtení „Historie vorařství a plavení dříví na jihovýchodní Moravě“
Každý strom má své řemeslo
Dřevo bylo po staletí základní surovinou celé jihovýchodní Moravy. Nestačí ale říct jen „dřevo“ – tesař z Valašska si nevybíral kmen nahodile, bednář ze Slovácka nezacházel se smrkem stejně jako stolař z Těšínska s dubem. Každá dřevina měla svou povahu, svůj charakter a svůj příběh v řemeslné tradici. A právě schopnost číst les – vědět, jaký strom se hodí na jaký výrobek – byla po generace předávána jako nejcennější znalost. Pokračovat ve čtení „Každý strom má své řemeslo“
Šindel: tradiční střešní řemeslo Moravských Karpat
Šindel je jednoduchá věc: tenká dřevěná destička, která se překládá přes další a další, až vznikne střecha – lehká, pružná a překvapivě trvanlivá. V Moravských Karpatech nebyl šindel jen „krytina ze dřeva“. Byl to způsob, jak místní lidé přetavili les v ochranu pro dům, stodolu i kostel, a zároveň řemeslo, které se vyvíjelo spolu s nástroji, dopravou i proměnami života na Valašsku, Slovácku a v navazujících oblastech.
Dívat se na šindel znamená dívat se na krajinu i na práci rukou: na to, jak se dřevo štípalo, sušilo, opracovávalo, skladovalo, vozilo a nakonec přibíjelo na latě – často vysoko nad zemí, v počasí, které zkouší každého. Pokračovat ve čtení „Šindel: tradiční střešní řemeslo Moravských Karpat“
Pila jako srdce hor
Dřevo formovalo Moravské Karpaty po staletí – bylo stavebním materiálem, palivem, zdrojem obživy i měnou. Valašsko, Slovácko a přilehlé oblasti Ostravska se nestaly průmyslovými centry navzdory svému lesnatému rázu, ale právě díky němu. Příběh pilařství v tomto regionu je příběhem o tom, jak lidé po generace přetvářeli kmen stromu v prkenný základ civilizace – nejprve silou vlastních rukou, pak silou vody, páry a nakonec elektrické energie. Pokračovat ve čtení „Pila jako srdce hor“
Hrabání steliva (lesního opadu)
Středoevropské lesy byly intenzivně využívány po celá staletí a to nejen k těžbě dřeva formou pařezení a pastvě dobytka. Mezi široce rozšířené formy tradičního využívání lesa patřilo i hrabání lesního opadu. Jedná se o shrabávání a soustřeďování listí a jehličí k následnému použití ve stájích, především k výkrmu dobytka a na podestýlku. Pokračovat ve čtení „Hrabání steliva (lesního opadu)“
Lesní pastva
Lesní pastva je velmi starý způsob hospodaření, v podstatě se provozovala již od počátků zemědělství na začátku neolitu, kdy došlo k domestikaci divokých zvířat. Zvířata se vyháněla na pastvu v okolí téměř každé osady. Vliv na lesní ekosystémy se projevoval nejprve především v nížinách, s postupnou kolonizací došlo i k ovlivňování porostů v pahorkatinách a nakonec i v horských oblastech. V období raného středověku již v nížinách téměř neexistovaly lesní porosty neovlivněné člověkem. Lesní pastva tak měla vedle pařezinového hospodaření dominantní vliv na utváření struktury lesních biotopů a jejich dynamiku. [1] Pokračovat ve čtení „Lesní pastva“
Získávání třísla (loupenictví)
Tříslo je přípravek získaný z rozdrcené kůry stromů či jiných částí rostlin, který sloužil k vydělávání kůží, při jejich přeměně na useň. Hlavní účinnou složkou třísla jsou třísloviny (taniny), což jsou rostlinné polyfenoly, které sráží proteiny. Kůže se po zbavení srsti a dalších organických částí ponořila do roztoku třísla a vody. Doba činění závisela na síle kůží a mohla trvat od několika měsíců až po tři roky. Pokračovat ve čtení „Získávání třísla (loupenictví)“
Výroba sazí (koptářství)
Kopt byl ve středověku i později nezbytnou a velmi žádanou surovinou k přípravě tiskařské černě, tuše a černých barev obecně. K výrobě barev se užíval zejména rafinovaný (kalcinovaný) kopt zbavený cyklických uhlovodíků, tj. hlavně dřevního dehtu. Nekalcinovaný kopt, který měl podobu spíše pastovitou, se k uvedeným účelům příliš nehodil a byl většinou dodatečně žíhán.