V lesnicko-typologickém klasifikačním systému (LTKS) jsou pro hodnocení trvalých půdních podmínek použity ekologické řady (ER), které tvoří širší rámec pro edafické kategorie (EK). Edafické kategorie vycházejí z konkrétní vlastnosti půdního prostředí a jsou dány převládajícím půdním typem [1]. Pokračovat ve čtení “Ekologická řada a edafická kategorie”
Lesní vegetační stupně (LVS)
Pod pojmem stupňovitost vegetace se rozumí jev změn druhové skladby přírodních fytocenóz včetně jejich edifikátorů se změnou makroklimatu ve vertikálním směru v určitém geografickém celku. Často se výšková stupňovitost vyjadřuje podle orografie terénu v tzv. geografických stupních (např. Skalický). Pokud se bere v úvahu souvislost sledu rozdílů vegetace se sledem rozdílů výškového a expozičního klimatu, jedná se o vegetační stupeň. Pokračovat ve čtení “Lesní vegetační stupně (LVS)”
Lesnicko-typologický klasifikační systém (LTKS)
Lesnická typologie vznikla a slouží jako podklad pro stanovení hospodářských opatření v lesích, provozních a produkčních cílů prostřednictvím lesních hospodářských plánů a osnov. Její význam ještě vzrostl v nových politickoekonomicko-enviromentálních poměrech (po roce 1989), kdy se stala rovněž podkladem pro hodnocení funkcí lesních ekosystémů, oceňování lesů nebo pro tvorbu plánů péče u zvláště chráněných území. Pokračovat ve čtení “Lesnicko-typologický klasifikační systém (LTKS)”
Lesnická typologie
Lesnická typologie, jako základní disciplína hospodářské úpravy lesů, se zabývá klasifikací trvalých ekologických podmínek. Rozděluje lesy na segmenty s podobnými růstovými podmínkami, vyhodnocuje tyto podmínky a vyvozuje závěry pro vhodné lesnické hospodaření. Lesnicko-typologické mapování je zakotveno v § 5 a 6 vyhlášky č. 298/2018 Sb., o zpracování lesních hospodářských plánů a o vymezení hospodářských souborů. Při lesnicko-typologickém mapování se provádí hodnocení trvalých znaků prostředí (světlo, teplo, vodní režim a půdní chemismus) a také rekonstrukce přirozeného složení rostlinného společenstva [1]. Pokračovat ve čtení “Lesnická typologie”
Boreokontinentální bory (svaz Dicrano-Pinion sylvestris)
Fytocenologie: Svaz Dicrano-Pinion sylvestris (Libbert 1933) Matuszkiewicz 1962: Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris Juraszek 1928, Cladonio rangiferinae-Pinetum sylvestris Juraszek 1928, Betulo carpaticae-Pinetum sylvestris Mikyška 1970, Asplenio cuneifolii-Pinetum Pišta ex Husová in Husová et al. 2002, Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris Stöcker 1965, Cardaminopsio petraeae-Pinetum sylvestris Hübl et Holzner 1977
Lesnická typologie: 0Z Reliktní bor, 0Y Roklinový bor, 0C Hadcový bor, 0M Chudý (dubový) bor, 0P Kyselý jedlodubový bor, 0Q Chudý jedlodubový bor
Pokračovat ve čtení “Boreokontinentální bory (svaz Dicrano-Pinion sylvestris)”
Suché bory
Přirozené lesy s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris) a často s příměsí dubu zimního (Quercus petraea agg.) nebo břízy bělokoré (Betula pendula) ve stromovém patře. Keřové patro je obvykle chudé a jsou v něm zastoupeni hlavně nižší jedinci druhů stromového patra. Bylinné patro je u acidofilních borů chudé, zatímco u borů na bazických substrátech dosahuje velké diverzity i pokryvnosti. Významnou diagnostickou skupinu tvoří mechorosty a lišejníky, a to zejména u boreokontinentálních borů. Pokračovat ve čtení “Suché bory”
Horské papratkové smrčiny (Svaz Athyrio distentifolii-Piceion abietis)
Fytocenologie: Svaz Athyrio distentifolii-Piceion abietis Sýkora 1971: Athyrio distentifolii-Piceetum abietis Hartmann ex Hartmann et Jahn 1967
Lesnická typologie: 7F Svahová buková smrčina, 7S Svěží buková smrčina, 7B (Bohatá) buková smrčina, 7V Vlhká buková smrčina, 8F Svahová smrčina, 8A Klenová smrčina, 8S Svěží smrčina, 8V Podmáčená klenová smrčina
Pokračovat ve čtení “Horské papratkové smrčiny (Svaz Athyrio distentifolii-Piceion abietis)”
Rašelinné a podmáčené smrčiny (Svaz Piceion abietis)
Fytocenologie: Svaz Piceion abietis Pawłowski et al. 1928: Sphagno-Piceetum abietis (Tüxen 1937) Hartmann 1953, Bazzanio trilobatae-Piceetum abietis Br.-Bl. et Sissingh in Br.-Bl. et al. 1939, Equiseto sylvaticae-Piceetum abietis Šmarda 1950
Lesnická typologie: 0G9 Podmáčená borová smrčina, 3R Kyselá reliktní smrčina, 4R Svěží reliktní smrčina, 5R Rašelinná borová smrčina, 6T Podmáčená chudá smrková jedlina, 6G Podmáčená smrková jedlina, 6R Svěží rašelinná smrčina, 7O Svěží jedlová smrčina, 7P Kyselá jedlová smrčina, 7Q Chudá jedlová smrčina, 7T Podmáčená chudá jedlová smrčina, 7G Podmáčená jedlová smrčina, 7R Kyselá rašelinná smrčina, 8O- Svěží oglejená (jedlová) smrčina, 8P Kyselá oglejená (jedlová) smrčina, 8Q Podmáčená chudá smrčina, 8T Podmáčená zakrslá smrčina, 8G Podmáčená smrčina, 8R Vrchovištní smrčina
Pokračovat ve čtení “Rašelinné a podmáčené smrčiny (Svaz Piceion abietis)”
Horské třtinové smrčiny (Svaz Piceion abietis)
Fytocenologie: Svaz Piceion abietis Pawłowski et al. 1928: Calamagrostio villosae-Piceetum abietis Hartmann in Hartmann et Jahn 1967, Dryopterido dilatatae-Piceetum abietis Sýkora ex Sofron 1981, Anastrepto orcadensis-Piceetum abietis Stöcker 1967
Lesnická typologie: 7Z Zakrslá buková smrčina, 7Y Skeletová buková smrčina, 7N Kamenitá kyselá buková smrčina, 7M Chudá buková smrčina, 7K Kyselá buková smrčina, 7S Svěží buková smrčina, 8Z Zakrslá smrčina, 8Y Skeletová smrčina, 8N Kamenitá kyselá smrčina, 8M Chudá smrčina, 8K Kyselá smrčina, 9K Klečová smrčina
Pokračovat ve čtení “Horské třtinové smrčiny (Svaz Piceion abietis)”
Smrčiny
Přirozené smrčiny jsou jehličnaté lesy s dominantním smrkem ztepilým (Picea abies), který tvoří strukturně homogenní i výškově strukturované porosty. Pokryvnost stromového patra kolísá od 30 do 90 %. Ve stromovém a keřovém patře se kromě smrku uplatňují i některé listnáče, např. javor klen (Acer pseudoplatanus) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Pokračovat ve čtení “Smrčiny”