Regionálně-fytogeografické členění České republiky

V České republice se pro účely regionálního členění vegetace využívá členění, které bylo zpracováno v souvislosti s přípravou publikace Květena České republiky 1. Regionálně-fytogeografické členění se cituje jako Skalický 1988, In: Slavík, Hejný.

Regionální fytogeografické členění České republiky dle Skalického 1988 (zdroj: https://pladias.cz/download/phytogeography).
Regionální fytogeografické členění České republiky dle Skalického 1988 (zdroj: https://pladias.cz/download/phytogeography).

Jako základ členění zemského povrchu byl přejat mapový podklad členění z díla MEUSEL et al. 1965: map. p. 255–258, a to zákresy nejvyšších fytochorionů květenných říší, pásem (zón) a oblasti. Naše území náleží do temperátního (mírného) pásma květenné říše Holarktis, a to do květenné oblasti středoevropské (opadavého listnatého lesa temperátního pásma Evropy) – v našem pojetí mezofytikum – dále členěné podle stupně oceanity.

Celé území ČSR náleží podle Meusla do středoevropské provincie středoevropské květenné oblasti. Orografické a klimatické podmínky ČSR však podmínily v tomto prostoru existenci území teplomilné květeny (termofytikum) i území chladnomilné květeny v horách (oreofytikum), do jisté míry odpovídající vegetaci a květeně extrazonálního charakteru. Polohy montánního a supramontánního lesa v oreofytiku odpovídají fyziognomicky převážné jehličnatým lesům boreálního pásma, polohy subalpinského stupně nižším dřevinným porostům subarktické lesotundry, nikoli však floristickou skladbou (převažují v nich horské druhy středoevropské).

Území teplomilné květeny (termofytikum) jsou charakterizována přítomností lesů svazu Quercion pubescenti-petraeae a subxerofilním křídlem svazu Carpinion, křovinných společenstev svazu Prunion fruticosae a zejména travinných společenstev třídy Festuco-Brometea, které se tu udržely na příhodných stanovištích a pod vlivem „stepního” vývoje člověkem osídlené krajiny od epiatlantiku. Značná část druhů v těchto územích má těžiště rozšíření v teplejším vegetačním pásmu, tj. v pásmu submeridionálním. Zatím co výskyt teplomilné květeny na Moravě má jistou návaznost na vegetaci a flóru submeridionálního pásma, je území Českého termofytika dnes jeho zřetelnou exklávou v temperátním pásmu v oblasti mezofytika.

Proto nebylo možno v ČSR přehlížet pásmovitost vegetace a bylo nutno stanovit vegetaci a květenu temperátního pásma (mezofytikum) jako základní oblast. Extrémy vyvolané reliéfem, klimatem a dlouhodobým vlivem lidské činnosti na vegetaci a složení květeny je nutno považovat za projevy extrazonality a odlišit v prostoru ČSR jako extrazonální oblasti oreofytikum a termofytikum.

Zmíněné tři hlavní fytogeografické oblasti ČSR byly úmyslně nazvány novými názvy, aby nebyly spojovány s fytogeografickými termíny zatíženými v naší literatuře různě chápanou odchylnou náplní (hercynský, panonský).

Systém rozlišuje tedy tři hlavní fytogeografické oblasti na základě převládající flóry a vegetace: termofytikum je oblast s teplomilnou flórou a vegetací s fytogeografickými vztahy ke kontinentálním a submediteránním oblastem, mezofytikum je oblast s mezofilní flórou a vegetací typickou pro temperátní zónu Evropy a oreofytikum je oblast s horskou flórou a vegetací s fytogeografickými vztahy k boreální a arktické zóně. Každá z těchto oblastí je rozdělena na dva obvody: termofytikum na české termofytikum a panonské termofytikum, mezofytikum na českomoravské mezofytikum a karpatské mezofytikum a oreofytikum na českomoravské oreofytikum a karpatské oreofytikum. Oblasti a obvody jsou dále rozděleny na 99 fytogeografických okresů, z nichž 21 leží v termofytiku, 63 v mezofytiku a 15 v oreofytiku. Některé z okresů jsou rozděleny na podokresy.

Členění systému

  • Termofytikum je charakteristické výskytem převážně teplomilných druhů rostlin. Zahrnuje planární (nížinný) a kolinní (pahorkatinný) výškový vegetační stupeň. Dělí se do dvou podoblastí:
    • České termofytikum – souvislý pás od Poohří až po východní Polabí. Tvoří jej 15 okresů.
    • Panonské termofytikum – oblast jižní Moravy a Moravských úvalů. Tvoří jej 6 okresů.
  • Mezofytikum představuje přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou květenou. Mezi výškové stupně v této oblasti patří stupeň suprakolinní (kopcovinný) a submontánní (podhorský, vrchovinný). Dělí se do dvou podoblastí, které na sebe navazují:
    • Českomoravské mezofytikum – tvoří jej 63 okresů.
    • Karpatské mezofytikum – tvoří jej 9 okresů.
  • Oreofytikum představují horské oblasti s výskytem převážně chladomilných druhů rostlin. Z výškových stupňů zahrnuje montánní (hornatinný), supramontánní (středohorský, oreální, smrkový) a subalpínský (klečový). Dělí se do dvou podoblastí:
    • České oreofytikum – izolované nejvýše položené oblasti Českého masivu, jak v příhraničních oblastech, tak ve vnitrozemí. Tvoří jej 14 okresů.
    • Karpatské oreofytikum – oblast Moravskoslezských Beskyd. Tvoří jej 1 okres.

Přehled jednotek v rámci ČR

Fytogeografická oblast: termofytikum (Thermophyticum)

Fytogeografický obvod: České termofytikum (Thermobohemicum)

1. Doupovská pahorkatina
2. Střední Poohří
a. Žatecké Poohří
b. Podbořanská kotlina
3. Podkrušnohorská pánev
4. Lounsko – labské středohoří
a. Lounské středohoří
b. Labské středohoří
c. Úštěcká kotlina
5. Terezínská kotlina
a. Dolní Poohří
b. Roudnické písky
6. Džbán
7. Středočeská tabule
a. Libochovická tabule
b. Podřipská tabule
c. Slánská tabule
d. Bělohorská tabule
8. Český kras
9. Dolní Povltaví
10. Pražská plošina
a. Jenštejnská tabule
b. Pražská kotlina
11. Střední Polabí
a. Všetatské Polabí
b. Poděbradské Polabí
12. Dolní Pojizeří
13. Rožďalovická pahorkatina
a. Rožďalovická tabule
b. Mladoboleslavský chlum
c. Bakovská kotlina
14. Cidlinská pánev
a. Bydžovská pánev
b. Hořické chlumy
15. Východní Polabí
a. Jaroměřské Polabí
b. Hradecké Polabí
c. Pardubické Polabí

Fytogeografický obvod: Panonské termofytikum (Pannonicum)

16. Znojemsko-brněnská pahorkatina
a. Dunajovické kopce
b. Pavlovské kopce
c. Milovicko-valtická pahorkatina
a. Dyjsko-svratecký úval
b. Dolnomoravský úval
a. Bučovická pahorkatina
b. Hustopečská pahorkatina
a. Hanácká pahorkatina
b. Hornomoravský úval

Fytogeografická oblast: mezofytikum (Mesophyticum)

Fytogeografický obvod: Českomoravské mezofytikum (Mesophyticum Massivi bohemici)

22. Halštrovská vrchovina
23. Smrčiny
24. Horní Poohří
a. Chebská pánev
b. Sokolovská pánev
25. Krušnohorské podhůří
a. Krušnohorské podhůří vlastní
b. Libouchecká plošina
26. Český les
27. Tachovská brázda
28. Tepelské vrchy
a. Kynšperská vrchovina
b. Kaňon Teplé
c. Mnichovské hadce
d. Toužimská vrchovina
e. Žlutická pahorkatina
f. Svojšínská pahorkatina
g. Sedmihoří
29. Doupovské vrchy
30. Jesenicko-rakovnická plošina
a. Jesenická plošina
b. Rakovnická kotlina
31. Plzeňská pahorkatina
a. Plzeňská pahorkatina vlastní
b. Koubská kotlina
32. Křivoklátsko
33. Branžovský hvozd
34. Plánický hřeben
35. Podbrdsko
a. Holoubkovské Podbrdsko
b. Hořovická kotlina
c. Příbramské Podbrdsko
d. Březnické Podbrdsko
36. Horažďovická pahorkatina
a. Blatensko
b. Horažďovicko
37. Šumavsko-novohradské podhůří
a. Horní Pootaví
b. Sušicko – horažďovické vápence
c. Nezdické vápence
d. Čkyňské vápence
e. Volyňské Předšumaví
f. Strakonické vápence
g. Libínské Předšumaví
h. Prachatické Předšumaví
i. Chvalšinské Předšumaví
j. Blanský les
k. Křemžské hadce
l. Českokrumlovské Předšumaví
m. Vyšebrodsko
n. Kaplické mezihoří
o. Kaňon Malše
p. Novohradské podhůří
q. Soběnovská vrchovina
38. Budějovická pánev
39. Třeboňská pánev
40. Jihočeská pahorkatina
a. Písecko-hlubocký hřeben
b. Purkarecký kaňon
c. Lhotický perm
41. Střední Povltaví
42. Votická pahorkatina
a. Sedlčansko-milevská pahorkatina
b. Táborsko-vlašimská pahorkatina
43. Votická vrchovina
a. Čertovo břemeno
b. Miličínská vrchovina
44. Milešovské středohoří
45. Verneřické středohoří
a. Lovečkovické středohoří
b. Českokamenická kotlina
46. Labské pískovce
a. Děčínský Sněžník
b. Kaňon Labe
c. Růžovská tabule
d. Jetřichovické skalní město
47. Šluknovská pahorkatina
48. Lužická kotlina
a. Žitavská kotlina
b. Liberecká kotlina
49. Frýdlantská pahorkatina
50. Lužické hory
51. Polomené hory
52. Ralsko-bezdězská tabule
53. Podještědí
a. Českolipská kotlina
b. Ploučnické Podještědí
c. Českodubská pahorkatina
54. Ještědský hřbet
55. Český ráj
a. Maloskalsko
b. Střední Pojizeří
c. Rovenská pahorkatina
d. Trosecká pahorkatina
e. Markvartická pahorkatina
56. Podkrkonoší
a. Železnobrodské Podkrkonoší
b. Jilemnické Podkrkonoší
c. Trutnovské Podkrkonoší
d. Království
e. Červenokostelecké Podkrkonoší
57. Podzvičínsko
a. Bělohradsko
b. Zvičina
c. Královédvorská kotlina
58. Sudetské mezihoří
a. Žacléřsko
b. Polická kotlina
c. Broumovská kotlina
d. Vraní hory
e. Žaltman
f. Ostaš
g. Broumovské stěny
h. Javoří hory
i. Hejšovina
59. Orlické podhůří
60. Orlické opuky
61. Dolní Poorličí
a. Křivina
b. Týnišťský úval
c. Chvojenská plošina
62. Litomyšlská pánev
63. Českomoravské mezihoří
a. Žambersko
b. Potštejnské kopce
c. Střední Poorličí
d. Kozlovská vrchovina
e. Poličsko
f. Českotřebovský úval
g. Opatovské rozvodí
h. Svitavský úval
i. Hřebečovská vrchovina
j. Lanškrounská kotlina
k. Moravskotřebovské vrchy
l. Malá Haná
64. Říčanská plošina
a. Průhonická plošina
b. Jevanská plošina
c. Černokostelecký perm
65. Kutnohorská pahorkatina
66. Hornosázavská pahorkatina
67. Českomoravská vrchovina
68. Moravské podhůří Vysočiny
69. Železné hory
a. Železnohorské podhůří
b. Sečská vrchovina
70. Moravský kras
71. Drahanská vrchovina
a. Bouzovská pahorkatina
b. Drahanská plošina
c. Drahanské podhůří
72. Zábřežsko-uničovský úval
73. Hanušovicko-rychlebská vrchovina
a. Rychlebská vrchovina
b. Hanušovická vrchovina
74. Slezská pahorkatina
a. Vidnavsko-osoblažská pahorkatina
b. Opavská pahorkatina
75. Jesenické podhůří

Fytogeografický obvod: Karpatské mezofytikum (Mesophyticum carpaticum)

76. Moravská brána
a. Moravská brána vlastní
b. Tršická pahorkatina
a. Ždánický les
b. Litenčické vrchy
c. Chřiby
a. Vsetínská kotlina
b. Veřovické vrchy
83. Ostravská pánev
a. Beskydské podhůří
b. Jablunkovské mezihoří

Fytogeografická oblast: oreofytikum (Oreophyticum)

Fytogeografický obvod: České oreofytikum (Oreophyticum Massivi bohemici)

85. Krušné hory
86. Slavkovský les
87. Brdy
88. Šumava
a. Královský hvozd
b. Šumavské pláně
c. Javorník
d. Boubínsko-stožecká hornatina
e. Trojmezenská hornatina
f. Želnavská hornatina
g. Hornovltavská kotlina
h. Svatotomášská hornatina
89. Novohradské hory
90. Jihlavské vrchy
91. Žďárské vrchy
92. Jizerské hory
a. Jizerské hory lesní
b. Jizerské louky
c. Černá Studnice
93. Krkonoše
a. Krkonoše lesní
b. Krkonoše subalpínské
c. Rýchory
94. Teplicko-adršpašské skály
95. Orlické hory
a. Český hřeben
b. Králická hornatina
96. Králický Sněžník
97. Hrubý Jeseník
98. Nízký Jeseník

Fytogeografický obvod: Karpatské oreofytikum (Oreophyticum carpaticum)

a. Radhošťské Beskydy
b. Slezské Beskydy

Zdroj: SKALICKÝ, V. Květena České socialistické republiky. Příprava vydání Bohumil Slavík, Slavomil Hejný. Svazek 1. Praha: Academia, 1988. 557 s. Kapitola Regionálně fytogeografické členění, s. 103–121.

https://pladias.cz/download/phytogeography

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *