Fytochorion 81 – Hostýnské vrchy

Fytochorion se nachází v submontánním vegetačním stupni a hostí typickou flóru a vegetaci karpatského bukového lesa a stanovišť, vzniklých po jeho likvidaci. V geologické stavbě převládá paleocénní a eocénní flyš račanské jednotky, tvořený střídáním pískovců, slepenců a jílovců. Prakticky celý fytochorion leží v nejchladnější mírně teplé oblasti MT2, nejvyšší vrcholy v chladné oblasti CH7. Osídlení je pozdní, vesměs až z doby středověké valašské kolonizace, na severním okraji jsou vrcholová prehistorická hradiska.

Pohled z vrcholu Hradiště na Hostýnské vrchy.
Pohled z vrcholu Hradiště na Hostýnské vrchy.

Potenciální přirozenou vegetaci tvoří na úpatí karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum), výjimečně na kyselých pískovcích snad i acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Většinu plochy zabírají bučiny, zastoupené asociacemi Dentario enneaphylli-Fagetum, Festuco-FagetumCarici pilosae-Fagetum. Na sutích pod skalnatými hřebeny jsou vyvinuty typické suťové lesy (Mercuriali-FraxinetumLunario-Aceretum). Podél potoků jsou nivy, náležející převážně asociaci Carici remotae-Fraxinetum. Přirozené bezlesí chybí.

Vrchol Hostýna je pravěké hradiště.
Vrchol Hostýna – dříve významné pravěké hradiště, dnes významné poutní místo s mariánským kultem.

V polopřirozené náhradní vegetaci jsou zastoupeny suché louky a pastviny s vegetací svazu ArrhenatherionCynosurion (zejména je charakteristické Anthoxantho-Agrostietum), ojediněle i Violion caninae. Pro dosti vzácné lesní lemy je typická vegetace svazu Trifolion medii. Xerofilní vegetace prakticky chybí. Na vlhkých místech je přítomna vegetace svazu Calthion (zejména Cirsietum rivularis), na svahových prameništích fragmenty vegetace svazu Caricion davallianae.

V PR Smrdutá se nachází suťové lesy společenstva Lunario-Aceretum.

Flóra je nepříliš bohatá, tvořená průvodci karpatského lesa středních poloh, mezní a exklávní prvky jsou sporadické. K typickým druhům patří ostřice chlupatá (Carex pilosa), o. převislá (C. pendula), ječmenka lesní (Hordelymus europaeus), měsičnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), z vyšších Karpat sem zasahují kapradina plevinatá (Dryopteris affinis) a kozlík celolistý (Valeriana simplicifolia), charakteristický je rovněž výskyt subatlantských prvků, mezi něž je možno počítat kostřavu lesní (Festuca altissima), vřes obecný (Calluna vulgaris) a smilku tuhou (Nardus stricta). Exklávni výskyt zde má alpsko-západokarpatská řeřišnice trojlistá (Cardamine trifolia) a submediteránní snědovka kulatoplodá (Loncomelos sphaerocarpus). Teplomilné druhy jsou velmi vzácné, okrajově se zde vyskytuje kakost krvavý (Geraniutn sanguineum) a rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium). 

Skalnaté výchozy na Čerňavě.
Skalnaté výchozy na Čerňavě.

Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8

Přečtěte si také

Související obrázky:

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...