Fytochorion 84 – Podbeskydská pahorkatina

Fytochorion se nachází ve vegetačním stupni suprakolinním až submontánním. Území je tvořeno mozaikou hájové vegetace a karpatského bukového lesa. Podklad tvoří vápnitý flyšové horniny podslezskéslezské jednotky vnější skupiny příkrovů s vyvřelinami těšínitů, krami kulmských hornin, bradly jurských hornin a pokryvy neogenníchkvartérních sedimentů. Severní okraj fytochorionu leží v mírně teplé oblasti MT10, převážná část v MT9 a úpatí Beskyd  v relativně chladné a vlhké MT2. Kromě paleolitické lokality u Štramberka došlo na většině území k trvalému osídlení při kolonizační vlně v raném středověku.

Panoramatický pohled na Štramberskou vrchovinu.
Panoramatický pohled na Štramberskou vrchovinu.

Dominantní potenciální jednotkou jsou dubohabrové háje (Tilio-Carpinetum), místy i acidofilní doubravy svazu Genisto gemanicae-Quercion, dnes značně degradované. V kopcovitém terénu převažují květnaté bučiny (Dentario enneaphyli-FagetumDentario glandulosae-Fagetum, místy i Festuco-Fagetum). Lokálně jsou přítomny suťové lesy svazu Tilio-Acerion (Aceri-Carpinetum, vzácně i Lunario-Aceretum). V lužních lesích podél menších toků zcela převládají střemchové olšiny (Pruno-Fraxinetum), ojediněle jsou zastoupeny ptačincové olšiny (Stellario-Alnetum glutinosae), v blízkosti úpatí Beskyd i fragmenty luhů Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, v úzkých erozních rýhách a na lesních prameništích je optimálně vyvinuté Carici remotae-Fraxinetum. Keřovité vrbové lemy svazu Salicion triandrae (Agrostio-Salicetum purpureae) jsou narušené a ruderalizované, štěrkopískové náplavy podhorských toků provázejí vrbové porosty (Salicion eleagni).

Lužní společenstva vrbin na řece Olši.
Lužní společenstva vrbin (Salicion eleagni) na nezpevněných sedimentech řeky Olše. Nachází se zde židovník německý (Myricaria germanica).

Náhradní polopřirozenou vegetací tvoří v severovýchodní, více oceanické části prameništní a rašelinné louky svazu Caricion fuscae, vlhké louky náležejí svazům MolinionCalthion. Na pastvinách je rozšířena vegetace svazů CynosurionViolion caninae. V jihozápadní části se uplatňuje teplomilná vegetace (Cirsio-Brachypodion pinnati), podmíněná výstupy bazických vyvřelin a vápenců.

Dubohabrové háje u Fryčovic (společenstvo Tilio-Carpinetum).
Dubohabrové háje u Fryčovic (společenstvo Tilio-Carpinetum).

Flóra je poměrně bohatá, ovlivněná četnými oreofyty z Beskyd. Charakteristickým znakem je výskyt lokálních mezních prvků. Vyskytuje se zde např. hořepník tolitový (Gentiana asclepiadea), vranec jedlový (Huperzia selago), karpatští migranti árón východní (Arum cylindraceum), kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), dnes již jen ve slezské části židovník německý (Myricaria germanica). Kromě obecně rozšířených druhů jsou zde zastoupeny i druhy subatlantské, např. bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea), sítina cibulkatá (Juncus bulbosus) a štírovník bažinný (Lotus uliginosus), i submediteránní, např. modravec chocholatý (Leopoldia comosa), hladýš širolistý (Laserpitium latifolium) a voskovka menší (Cerinthe minor). K mezním prvkům (vesměs alpidského nebo karpatského charakteru) náleží bika žlutavá (Luzula luzulina), židoviník německý (Myricaria germanica), vrba šedá (Salix eleagnos), oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), víceméně i kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) a hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis). Exklávní charakter výskytu zde má ponticko-panonský len žlutý (Linum flavum) a subatlantská lněnka pyrenejská (Thesium pyrenaicum). 

Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8

Přečtěte si také

Související obrázky:

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...