Podslezská jednotka

Jako podslezskou jednotku označujeme úsek šířeji pojaté ždánicko–podslezské jednotky v území mezi údolími Moravy a Olše v Podbeskydské pahorkatině a v Moravskoslezských Beskydech, kde tvoří spodní skupinu povrchových příkrovů flyšových Vnějších Západních Karpat.Sedimenty podslezské jednotky se uložily ve stratigrafickém sledu (svrch. křídaoligocén).

Oblast hlavního rozšíření podslezské jednotky.
Oblast hlavního rozšíření podslezské jednotky. [1] magurská skupina příkrovů, [2] předmagurská jednotka, [3] slezská jednotka, [4] podslezská jednotka, [5] předhlubeň, [6] Český masiv

Stavba podslezské jednotky

Podslezská jednotka se skládá ze dvou hlavních příkrovů. Spodní příkrov se nasunul na karpatskou předhlubeň, vyplněnou sedimenty karpatu ještě před sedimentací ve spod. badenu. Svrchní příkrov se sunul přes spodnobadenskou předhlubeň.

Podslezská jednotka má od svrch. křídy (frýdecké souvrství) do svrch. eocénu (frýdlantské souvrství) neflyšový, převážně jílovcový vývoj s polohami tempestitů. Zvláště vysoká je převaha pelitů ve vrstvách vyšš. eocénu (vyšší část frýdlantského souvrství) a v sedimentech spod. a střed. oligocénu (menilitové souvrství). Ve svrch. křídě (turon) až svrch. eocénu je charakterizována faciálně diferencovanou psefitickou sedimentací. Oligocenní sedimenty (menilitové souvrství) charakteristické jílovcovou a silicitovou sedimentací se zachovaly pouze okrajově.

Podslezská jednotka, jako paleogeografická součást ždánicko–podslezského sedimentačního prostoru, se v mezozoiku a terciéru vyvíjela převážně v extenzním režimu, v nedokonale vyvinutém riftu, který vznikl pravděpodobně ve spod. juře na J pasívním okraji západoevropské platformy — brunovistulika.

Geologický vývoj podslezské jednotky

Frýdecké souvrství

Vrstevní sled podslezské jednotky začíná svrch. křídou. Naspodu se usadilo více než 500 m mocné frýdecké souvrství (turondan). Skládá se ze šedých a hnědošedých vápnitých jílovců až jílovitých vápenců s malým podílem vápnitých drobových pískovců, zpravidla centimetrových a jen vzácně větších mocností. Místy nalézáme i tělesa skluzových slepenců (např. v Jablunkovské brázdě). Ve svrch. části frýdeckého souvrství je v okolí Příboru a v Jablunkovské brázdě vyvinuto až 50 m mocné těleso pískovců a slepenců popisované jako klokočovské vrstvy.

Klokočovské vrstvy

Klokočovské vrstvy jsou nejtypičtěji vyvinuty jako několik desítek metrů (30—50 m) mocné pásmo s výrazným uplatněním pískovců. Typicky jsou vyvinuty v okolí města Příbora. Se svým podložím i nadložím jsou spojeny pozvolnými přechody. Vyčleňují se dvě facie:

  • převážně pískovcová facie s turbidity a fluxoturbidity
  • jílovcová facie s vložkami pískovců
Pozn.: Frýdecké souvrství je možno v současnosti nejlépe pozorovat ve výchozech v korytě řeky Lubiny mezi Příborem a Vlčovicemi, v korytě Ostravice v okolí Frýdlantu nad Ostravicí a v údolí Olše.

Frýdecké souvrství původně vymezil Hochstetter podle dnes již nezachovaných výchozů na Z svahu Zámeckého vrchu ve Frýdku. Pro svou vysokou vápnitost byly tyto horniny označovány jako Frýdecké slíny.

Frýdlantské souvrství

Frýdecké souvrství jako poměrně jednotvárný celek přechází pozvolna do faciálně bohatě rozrůzněného vývoje frýdlantského souvrství (campan — svrch. eocén) o mocnosti asi 800 m. Frýdlantské souvrství bylo dosud neformálně označováno jako podmenilitové souvrství. V rámci frýdlantského souvrství se nevymezují jednotlivé vrstvy, ale jen facie, které jsou však v některých oblastech kartograficky vyčlenitelné jako:

Facie skvrnitých jílovců (třinecké vrstvy)

V základním vývoji litofacie skvrnitých jílovců (campanmaastricht — svrch. eocén) převažují zelenošedé a šedé jílovce, světle šedě a zelenošedě skvrnité, proměnlivě písčito–prachovité a vápnité nad převážně jemnozrnnými pískovci a podřízenými slepenci. V nejvyšší části profilu, ve svrch. eocénu, dominují zelenošedé a hnědé jílovce.

Pozn.: V oblasti mezi údolími řek OstraviceOlše někteří autoři tuto litofacii skvrnitých jílovců vymezili jako třinecké vrstvy, které podle rozdílu ve vápnitosti rozdělili na spodní a svrchní třinecké vrstvy. Ve spodních třineckých vrstvách převažují jílovce nad vápnitými jílovci a a jsou v nich hojněji zastoupené polohy pískovců. Pro svrchní třinecké vrstvy je příznačná převaha vápnitých jílovců nad jílovci s menším zastoupením pískovců.
Facie černošedých jílovců (gutské vrstvy)

Facie černošedých jílovců se především soustřeďuje do spod. části frýdlantského souvrství. Nejhomogenněji, v mocnosti téměř 100 m, je vyvinuta v oblasti Třinecké brázdy, kde ji někteří autoři vymezili jako gutské vrstvy.

Pro facii černošedých jílovců jsou typické tmavošedé až černošedé jílovce, proměnlivě písčité a prachovité, převážně slabě až velmi slabě vápnité. Velmi častá je vlasová přímá písčitá laminace světlých barev. Jejich hlavní složkou je jílová substance (60—95 %), především minerály ze skupiny kaolinitu, v menší míře illitumontmorillonitu. Jako doprovodné horniny v této facii vystupují centimetrové až metrové polohy různých typů pískovců a klastických vápenců, které se v hrubých rysech shodují s podobnými horninami v ostatních faciích frýdlantského souvrství.

Pískovcová facie (pískovce strážského typu)

Pískovcová facie není v prostoru ani v ploše vyvinuta rovnoměrně. Pískovcové polohy se zpravidla soustřeďují do paleocénu, případně do maastrichtu až spod. eocénu. Pro tato tělesa pískovců (společně s klokočovskými vrstvami) bylo zavedeno označení pískovce strážského typu podle vrcholu Stráž u Choryně.

Polohy klastik v pískovcové facii frýdlantského souvrství zpravidla dosahují mocnosti 10—250 cm (omezeně až 10 m). Ve vrstevním sledu vystupují buď samostatně nebo se sdružují do pásem dosahujících metrové nebo až desetimetrové mocnosti s lokální převahou pískovců nad jílovci. Jednotlivé polohy pískovců jsou od sebe oddělovány 10—150 cm mocnými vrstvami proměnlivě písčitých, zpravidla slabě vápnitých jílovců obdobných jako ve facii černošedých jílovců, případně skvrnitých jílovců. Na některých lokalitách vystupují spolu s pískovci vystupují decimetrové až několikametrové polohy drobnozrnných slepenců.

Pozn.: povrchové výchozy pískovcové facie jsou nejvíce rozšířeny mezi Příborem, Novým Jičínem a Valašským Meziříčím, dále v okolí Třinecké Brázdy a mezi Mošnovem a Paskovem.
Facie pestrých jílovců

Facie pestrých jílovců je charakterizována převahou proměnlivě písčitých a vápnitých jílovců červené, hnědočervené, hnědé, zelené a zelenošedé barvy a podřízenými tmavěji (šedě) zbarvenými jílovci nad pískovci. Jílovce se nepravidelně šmouhovitě střídají. Do sledu pestrých jílovců se náhodně vkládají polohy pískovců, jejichž mocnost nepřekračuje 10 cm. Pestré jílovce vystupují zpravidla jako šmouhy nebo čočky téměř v celém profilu frýdlantského souvrství.

Šešorské slíny

Nejvyšší polohy souvrství představují tzv. šešorské slíny (dříve globigerinové), zahrnující šedé a hnědošedé výrazně vápnité jílovce se schránkami dírkovců.

Menilitové souvrství

V nadloží frýdlantského souvrství podslezské jednotky ve vrstevním sledu pozvolně pokračuje menilitové souvrství (spod. až stř. oligocén) o mocnosti 50—150 m. Jsou to vrstvy s čokoládově či tmavě hnědými až černohnědými, proměnlivě intenzívně silicifikovanými jílovci a vápnitými jílovci, někdy obsahující kostry ryb a černošedé rohovce (křemen, opálmenilit), doprovázených podřízenými prokřemenělými pískovci.

Jílovce menilitového souvrství jsou proměnlivě prachové (20—30 %) a písčité (průměrně 10 %). Jejich vápnitost kolísá od 10 do 50 %. Vápnité jílovce přecházejí též do jílových vápenců. Jílovce jsou polyminerální, střídavě s převahou buď illitu, nebo minerálů ze skupiny kaolinitu nebo montmorillonitu. Jsou silicifikovány křemenem nebo opálem. Místy se nepravidelně vyskytují několikacentimetrové polohy jemno– až hrubozrnných, někdy drobně slepencových křemenných nebo drobových pískovců, které obsahují jako příměs schránky velkých foraminifer.

Pozn.: dobře vyvinutý sled menilitového souvrství popsal Bubík na dočasném výchozu v potoce Hluchová v Bystřici nad Olší.

Ženklavské souvrství

Nejmladší vrstvy podslezské jednotky, vytvořené pod vlivem helvetskésávské fáze alpinské orogeneze, jsou vrstvy ženklavského souvrství (vyšší oligocén — spod. miocén). Vyznačují se flyšovám střídáním žlutavě šedých vápnitých pískovců a převážně šedých až černošedých vápnitých jílovců až jílů, zastoupení pískovců a jílovců je proměnlivé. V tomto souvrství se oproti nižším jednotkám výrazně uplatňují turbidity.

Napsat komentář