Morava (řeka)

Řeka Morava tvoří pomyslnou hydrologickou osu území historické země Moravy a je zároveň také nejdůležitější páteřní řekou, kterou je odváděna většina vod z oblasti moravských Karpat. Území povodí řeky Moravy leží na předělu Českomoravské vysočiny, Západních Karpat a Panonské provincie. Nedaleko pramene tvoří krátký úsek historické zemské hranice Moravy a Čech. Na dolním toku tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Slovenskem a mezi Slovenskem a Rakouskem. Morava přísluší povodí Dunaje, který je druhou nejdelší řekou Evropy.

Území povodí řeky Moravy v České republice má jen vlastní vody, žádný z větších vodních toků do tohoto území ze zahraničí nepřitéká, pouze řeku Dyji v horní části povodí tvoří Německá Dyje přitékající z Rakouska. Délka vodohospodářsky významných toků je 3747 km, ostatních toků je cca 30000 km. Absolutní spád Moravy od pramene činí 1232 m.

Její jméno patří mezi nejstarší staroevropské názvy vodstev s původním významem voda, močál. Řeku pojmenovalo již předkeltské obyvatelstvo, a to na jejím dolním toku. Podle názvu řeky byla pojmenována i historická země Morava, jejíž hydrologickou osu řeka tvoří.

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-10-01-001
plocha povodí [km2] 26 579,7  (v ČR 24 266)
délka toku [km] 353,1 (v ČR 284,5)
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 120

Charakter toku

Morava pramení na již. svazích Králického Sněžníku v nadmořské výšce 1380 m, odkud v prvních 8 km prudce klesá až na úroveň 550 m. Na její vodnosti se na začátku toku podílejí významné krasové prameny. Zprvu teče již. směrem k Dolní Moravě, kde vstupuje do Branenské vrchoviny. Odtud až k Hanušovicím postupně nabírá směr k V. Přibližně 3 km před Hanušovicemi se do Moravy zleva vlévá říčka Krupá. Od soutoku s levostranným přítokem říčky Branné v Hanušovicích teče řeka Morava dále opět již. směrem. V tomto úseku má tok své přírodní koryto, místy s mlýnskými náhony. Výrazné meandrování toku se projevuje v širší nivě mezi obcemi Chromeč a Bludov. Od Bludovského mlýna teče Morava dvěma rovnocennými rameny, tvořícími volné meandry, v délce asi 2 km. Od soutoku s Desnou sev.–vých. od Postřelmova pokračuje Morava v Mohelnické brázdě jako jediný tok.

K opětovnému přirozenému rozdělení dochází mezi obcemi Lukavice a Třeština sev. od Mohelnice a posléze u Řimic, kde se pod Třesínským prahem u Mladče (záp. od Litovle) Morava stáčí k V a vstupuje do Hornomoravského úvalu, respektive jeho geomorfologického podcelku – Středomoravské nivy. Zde zároveň vtéká do Litovelského Pomoraví, kde se její tok přirozeně dělí do několika rovnocenných ramen s názvy Zámecká (protékající kolem Nových Zámků), Malá (tekoucí přes obec Víska) a ramena s názvy StruskaMěstský potok. Litovlí protéká Morava ve čtyřech ramenech, kterými pokračuje i dále. Postupně se slévá a záp. od Hynkova ji pokračuje pouze dvěma koryty, které tvoří Morava – hlavní tokMlýnský potok.

Svatojánský most v Litovli byl postaven nad řekou Moravou v roce 1592 a je nejstarším mostem na Moravě.
Svatojánský most v Litovli byl postaven nad řekou Moravou v roce 1592 a je nejstarším mostem na Moravě.

Řeka před Olomoucí meandruje v široké lesnaté nivě. Severně od historického jádra Olomouce se Morava stáčí k J a dělí se do ramen, protékajících kolem hradeb, která se záhy stékají i s Mlýnským potokem. Pak pokračuje již. směrem jako jediný tok v délce cca 5 km. Východně od obce Tážaly – u Tážalského jezu – se z Moravy zleva odděluje Morávka (Stará Morava, Sokolarska), přivádějící vodu na Blatecký mlýn. Toto rameno se vlévá zpět do Moravy u Tovačova, po asi 14 km toku. U Tovačova se do Moravy zleva vlévá Bečva, která odvádí vody z již. části Moravskoslezských Beskyd, Vsetínských vrchů, Javorníků a vých. části Hostýnských vrchů.

Od Tovačova pokračuje Morava jih.–vých. směrem ke Kroměříži jako poměrně stabilní, mírně meandrující tok. Pod Kojetínem se z prostoru Vyškovské brány zprava vlévá řeka Haná. První rozsáhlejší umělé napřímení toku Moravy je patrné a v úseku mezi Kroměříží a Kvasicemi, kde byl tok (pravděpodobně kolem roku 1818 — dokladem jsou mapy II. vojenského mapování) narovnán a uzavřen do oboustranných hrází v délce asi 4 km. Na obou březích zůstala průtočná ramena, napojená na hlavní tok. Morava dále pokračuje již. směrem Středomoravskou nivou k Otrokovicím, kde zleva vtéká říčka Dřevnice.

Pod Napajedelskou průrvou se Morava stáčí k JZ a vtéká do Dolnomoravského úvalu a dále pak protéká širokou a úrodnou nivou moravského Slovácka. Mezi Kunovicemi a Kostelany nad Moravou přijímá zleva říčku Olšavu.

Mezi Bzencem Přívozem a Rohatcem následuje druhý meandrující úsek řeky – Strážnické Pomoraví – ve kterém řeka vstupuje do oblasti vátých písků známých jako Moravská Sahara. Tok se začíná kroutit a proud v řece se mění. Na protějším břehu se tvoří štěrkové mělčiny s písčitými plážemi. Přibližně kilometr od pískovny se řeka dostává do nejzajímavějšího úseku. Nejprve přijde prudký oblouk, ve kterém se tok řeky stáčí o více než 180 ° a navíc je rozdělen písčitým ostrůvkem. Břeh, který rozděluje horní a dolní rameno tohoto meandru, je nyní v nejužším místě jen 10 m široký a řeka jej neustále zužuje. V budoucnu se může stát, řeka břeh pravděpodobně prorazí a celý meandr se stane přírodním slepým ramenem. Následující meandr je impozantní, řeka se zde zařezává do čela písečné duny porostlé borovým lesem. Na opačném břehu je obrovská písečná pláž. Po dalších meandrech se tok zklidňuje, vtéká do nového koryta. Z levé strany se původním korytem vlévá říčka Velička a řeka Morava teče dále směrem k Rohatci a Hodonínu.

Přírodní památka Osypané břehy. Řeka Morava se zde zakousává do mocných nánosů vátých písků.
Přírodní památka Osypané břehy. Řeka Morava se zde zakousává do mocných nánosů vátých písků.

Zde u obce Rohatec řeka začíná tvořit společnou česko–slovenskou státní hranici. Tuto hranici tvoří až pod Lanžhot, kde se stéká s Dyjí. Současný průběh tohoto hraničního úseku má Morava od roku 1977, kdy zde bylo dokončeno jeho narovnání a značné prohloubení, provedené v letech 1969—1977. V letech 1975—1989 došlo ještě k úpravě soutoku Moravy a Dyje.

Oblast nivy Moravy mezi Hodonínem a Lanžhotem, která je lemována na vých. straně řekou Moravou a na záp. straně tokem Kyjovky, je protkána sítí ramen Moravy, z nich některá se vrací zpět do Moravy, jiná ústí do Kyjovky, nebo do jiných ramen. Podobná je situace již. od Lanžhota po soutok s Dyjí, kde ramena ústí jak do Kyjovky, která sama ústí do Dyje, tak do samotné Dyje před soutokem s Moravou. Soutok Moravy a Dyje leží v nadmořské výšce 148 m. Morava nakonec po necelých 70 km ústí u Děvína zleva do Dunaje ve (136 m).

Vodohospodářské objekty

Na vodních tocích celého povodí je umístěna řada vodohospodářských objektů. Nejdůležitější jsou vodní nádrže (přehrady, rybníky) a jezy. Na území celého povodí Moravy je v provozu 34 nádrží o celk. objemu 569 mil. m3. Vodní nádrže jsou vybudovány ve větším rozsahu v povodí Dyje, v samotném povodí řeky Moravy je jejich akumulace nižší.

Tovačovské rybníky

V široké rovině Hornomoravského úvalu se v okolí města Tovačov nachází několik významných vodních ploch.  Z V jsou to Mlýnský náhon a rybník Kolečko, ze S potom Hradecký rybník rozdělený hrázemi do čtveřice vodních ploch a Kořenovský rybník. Naproti tomu na jihu nalezneme Skašovská (Annínská) jezera. Historie však pamatuje i na spoustu dalších rybníků s názvy Kukla, Placek nebo Majetínský rybník. V současné době leží právě na jejich místě novější jezera.

Historie rybníků je spjata právě s tovačovským panstvím. První zmínky o rybnících pochází z roku 1470 od Ctibora Tovačovského z Cimburku, kdy byly součástí obranného systému místní tvrze. Velké úpravy čekaly Hradecký rybník za Pernštejnů v 16. století. Už v té době sloužil na chov. Zmíněny jsou i další rybníky. Na panství Tovačov bylo v roce 1590 18 rybníků tří různých typů. Největším rybníkem byl Skašovský s plochou 537 ha. Zánik rybníků si vyžádala nejen třicetiletá válka, ale i 18. století kdy hrabata z Künburgu spousta rybníků vypouští a vznikají pole. Po druhé světové válce jsou obnoveny čtyři rybníky: Hradecký, Kolečko, Křenovský a Náklo. Nyní vlastní rybníky Rybářství Přerov a.s. a hospodaření se ujalo Rybářství Tovačov. Ti v polovině října organizují výlov Hradeckého rybníka otevřený pro široké okolí.

Vodní plochy ležící v okolí Tovačova se nacházejí na ptačí tahové cestě. Z toho důvodu je tady možno sledovat v průběhu jarního či podzimního tahu velké množství stěhovavého ptactva.

Od Otrokovic až po slovenskou Skalicu je souběžně s řekou Moravou vybudován Baťův kanál.

Příčné překážky na tocích v povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/b-uzivani/mapy/mb_1_1i.jpg).
Příčné překážky na tocích v povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/b-uzivani/mapy/mb_1_1i.jpg).

Baťův kanál

Baťův kanál neboli Průplav Otrokovice–Rohatec je historická vodní cesta vybudovaná v letech 1935–1938 v délce 52 km, která spojovala Otrokovice s Rohatcem. Částečně vede po řece Moravě, jinak uměle vyhloubenými kanály s řadou pohyblivých jezů, plavebními komorami (14) a dalšími vodními stavbami. 

Zdymadla na křížení Baťova kanálu s říčkou Veličkou u Strážnice jsou důmyslným technickým dílem. Zdymadla regulují výšku vody v kanále na úroveň řeky.
Zdymadla na křížení Baťova kanálu s říčkou Veličkou u Strážnice jsou důmyslným technickým dílem. Zdymadla regulují výšku vody v kanále na úroveň řeky.

 

Více o Baťově kanále se můžete dozvědět v samostatném článku zde.

Regulace řeky Moravy

Regulace řeky Moravy je popsána v samostatném článku zde.

Související obrázky:

Napsat komentář