Oblast povodí řeky Dyje

Oblast povodí Dyje je dílčím povodím hydrologického povodí Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Oblast povodí je vějířovitého tvaru, ve vztahu k řece Dyji je asymetricky vyvinutá. Sousedí na SV a V s oblastí povodí Moravy, na S a SZ postupně s oblastmi povodí Horního a Středního Labe, Dolní Vltavy a Horní Vltavy podél rozvodnice Severního a Černého moře. Na JZ sousedí s oblastí povodí Dyje na území Rakouské republiky.

Oblast povodí Dyje (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Dyje/end/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg)
Oblast povodí Dyje (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Dyje/end/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg)

Oblast povodí Dyje zasahuje v České republice celkem do šesti krajů — do kraje Jihomoravského (cca 55,2 %), do kraje Vysočina (cca 34,3 %), do Jihočeského kraje (cca 4,5 %), do Pardubického kraje (cca 4,4 %), do Zlínského kraje (cca 1,1 %) a do Olomouckého kraje (cca 0,5 %).

Největší odlehlost ve směru S–J činí 134 km, ve směru V–Z 150 km. Oblast povodí sestává z 11 základních povodí 3. řádu podle tabulky, neobsahuje dílčí části povodí Dunaje situované v Čechách. Na samotném území moravských Karpat se vyskytují dvě základní povodí 3. řádu, které jsou vymezeny v následující tabulce:

Číslo hydrologického pořadí Povodí III. řádu Plocha povodí [km2]
4-15-03 Svratka od Svitavy po Jihlavu 1 239
4-17-01 Dyje od Svratky po ústí — část* 1 487
*) označení povodí, přesahující státní hranice České republiky

Oblast povodí Dyje není příliš výškově členitá. To je dáno tím, že její nejvyšší polohy jsou situovány na Českomoravské vrchovině. Nejvyšší bod oblasti povodí Dyje leží na její záp. hranici na hlavním evropském rozvodím Dunaje a Labe na vrcholu Javořice (837 m). Při vyústění Dyje do Moravy je kóta terénu cca 147 m, což je nejnižší bod oblasti povodí Dyje, největší svislá odlehlost tak činí jen cca 680 m.

Oblast povodí Dyje na území ČR leží na rozhraní systémů Hercynského a Alpsko-himalájského. Do oblasti povodí zasahují dvě provincie – Česká vysočina (Český masiv) a Západní Karpaty, které ve směru JZ–SV rozdělují území povodí na dvě zhruba stejně velké části.

Morfologicky je styk provincií představován Dyjsko–svrateckým úvalemVyškovskou bránou, patřící k subprovincii Vněkarpatských sníženin. Východní část povodí od zmíněného předělu tvoří celky Ždánický les, Litenčická pahorkatina, ChřibyKyjovská pahorkatina, které lemují ze S okraj Dolnomoravského úvalu podobně jako Mikulovská vrchovina ze Z.

Česko–moravská subprovincie České vysočiny je na západě území zastoupena celky Jevišovská pahorkatina, Křižanovská vrchovina a Hornosvratecká vrchovina, které jsou odděleny od Bobravské vrchoviny a Drahanské vrchoviny téže subprovincie Boskovickou brázdou. Na s. zasahují do území okraje subprovincií Krkonošsko–jesenické (Podorlická pahorkatina a Zábřežská vrchovina) a České tabule (Svitavská pahorkatina). Významně jsou zastoupeny reliéfní tvary podmíněné tektonicky – např. Blanenský prolom, Boskovická brázda, Miroslavská hrásť, a litologicky – Moravský kras a Pavlovské vrchy, ale i drobné výskyty v krystalických vápencích Českomoravské vrchoviny s povrchovými i podpovrchovými krasovými jevy.

Vnější Západní Karpaty prošly několika fázemi zarovnávání reliéfu. Na vrcholech vznikaly kryoplanační terasy, na úpatí svahů rozsáhlé úpatní akumulace, četná jsou sklonově nesouměrná údolí a úpady. Po ústupu Badenského moře začíná vývoj Vněkarpatských sníženin vznikem stromovité říční sítě. Ve Vídeňské pánvi bylo ještě v pliocénu moře, které se postupně měnilo v jezero. Po ústupu jezera se rovněž vytvořila říční síť. V chladných obdobích pleistocénu dochází v kombinaci s poklesovými pohyby k říční akumulaci. Mladé pohyby zemské kůry měly podíl na mocné akumulaci středních teras řeky Dyje, Jevišovky, Jihlavy, SvratkySvitavyDyjsko–svrateckém úvalu, které mají tvary rozsáhlých náplavových kuželů.

Území mezi Českým masívem a Vnějšími Západními Karpaty tvoří i sedimenty zachované v předpolí — karpatské předhlubni a uvnitř pokleslých částí horstva — Vídeňská pánev. Oba prostory byly v neogénu (-24 Ma až -1,8 Ma), zejména jeho spodním oddílu — miocénu, vyplňovány mocnými, převážně mořskými, ale i brakickými a sladkovodními sedimenty (vápnité jíly a písky, místy štěrky). Z hlediska kvartérních sedimentů (mladší než 1,8 Ma) představuje větší část oblasti povodí Dyje denudační (snosovou) oblast, krytou zvětralinami, svahovými hlínami a půdním horizontem. Akumulačními oblastmi jsou moravské úvaly. Mimo ně jsou kvartérní (čtvrtohorní) horniny rozšířeny v některých oblastech jako recentní eolické sedimenty (spraše). Stále zvětšující se rozšíření mají antropogenní sedimenty (navážky, deponie, zemní konstrukce aj.). Mezi zvláštní geologické znaky z hlediska hydrogeologie lze řadit přítomnost krasových tvarů se specifickým vodním režimem a relativně mohutné nánosy pleistocenních toků a jezer.

Z hlediska ložiskové geologie jsou nebo byly hospodářsky významné akumulace vápencůcementářských surovin (okolí Brna, Mokré, Tišnova, Mikulova aj.), uranu (Rožná), železa (Županovice), černého uhlí (Rosice – Oslavany), hnědého uhlí a lignitu (Kyjov, Dubňany, Hodonín) a kaolínu (Únanov). Kvartérní a terciérní sedimenty poskytují místy cihlářské suroviny, slévárenské písky (Nový Šaldorf, Rudice, Blansko, Kunštát, Čejč – Hovorany, Boskovice) a stavební suroviny. Pro chemický průmysl a energetiku jsou významná ložiska ropyzemního plynu v hlubších částech výplně Vídeňské pánve a paleogénu Vnějších Západních Karpat.

Hydrogeologické poměry povodí Dyje (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Dyje/end/a-popis/mapy/ma_1_4.jpg)
Hydrogeologické poměry povodí Dyje (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Dyje/end/a-popis/mapy/ma_1_4.jpg)

Většina území oblasti povodí Dyje náleží k oblastem chudým na podzemní vody. Oblast Českomoravské vrchoviny je převážně tvořena krystalickými horninami, které jsou pro vytváření zásob podzemní vody krajně nepříznivé. Roční úhrny srážek v této oblasti přesahují 700 mm jen ve vrcholových částech. Oběh podzemních vod je velmi mělký, vázaný na nepříliš hlubokou puklinovou zónu, zvětralinový plášť a sutě. Hodnoty specifického odtoku se pohybují v hodnotách od 3 do 5 l × s-1 × km-2 a místy klesají i pod 3 l × s-1 × km-2.

V devonských vápencích Moravského krasu dochází k charakteristickým akumulacím krasových vod ve spodních patrech jeskyň, často jde o jímatelné akumulace značných vydatností, ojediněle přes 15 l × s-1. V permokarbonské výplni Boskovické brázdy nejsou vyvinuta významnější zvodnění vzhledem k přítomnosti četných nepropustných vložek. V třebovsko–svitavské brázdě jsou v křídovém kolektoru vyvinuty artézské obzory podzemních vod (oblast zdrojů Březovského vodovodu), které jsou chráněny jako součást CHOPAV Východočeská křída.

Horniny Vnějších Karpat mají propustnost omezenu flyšovým charakterem souvrství — soustavným výskytem pelitických vložek — a nepředstavují možnost výraznějších akumulací podzemních vod. Hodnoty specifického odtoku jsou proto nevyrovnané a kolísají v závislosti na morfologii a rozložení srážek od 20 l × s-1 × km-2 až pod 3 l × s-1 × km-2.

Celoročně jsou podzemní vody doplňovány v Dyjsko–svrateckémDolnomoravském úvalu, kde jsou relativně významnější zásoby podzemních vod v kvartérních sedimentech. Proto je zde vyhlášena také CHOPAV Kvartér řeky Moravy. V souladu s rozložením málo vydatných srážek a s nepříznivými morfologickými a hydrogeologickými poměry však klesá specifický odtok v této oblasti místy až pod 3 l × s-1 × km-2.

Hranice oblasti povodí

Hranice oblasti povodí Dyje jsou tvořeny ze Z rozvodnicí Jihlavy, ze S rozvodnicemi Oslavy, SvratkySvitavy a na V rozvodnicemi Litavy, Kyjovky a částečně Svitavy. Z J je hranice tvořena státní hranicí s Rakouskem. Oblast povodí Dyje má vějířovitý tvar, odvádí povrchové vody z vých. a již. části Českomoravské vrchoviny, z části území s. Rakouska a z již. svahů Ždánického lesa. Zmiňovaný vějíř největších toků tvoří Dyje, SvratkaJihlava. Hlavním tokem oblasti povodí Dyje je stejnojmenná řeka Dyje. Po stránce hydrologické patří oblast povodí Dyje, stejně jako oblast povodí Moravy, k úmoří Černého moře, vodu odvádí prostřednictvím řeky Dyje do Moravy a dále do Dunaje. Hlavní pramennou oblast představuje vých. a již. část Českomoravské vrchoviny.

Hustota říční sítě v záp. části Dyjsko–svrateckého úvalu je jedna z nejnižších v celé ČR. Vlivem tání sněhu dosahují vodní toky maximálních průtoků převážně v březnu, minimální průtoky jsou podle charakteru toku od června do října. Důležitou roli hrají rašeliništěrašelinné louky v desítkách lokalit podél vrcholové rozvodnicové čáry hlavního evropského rozvodí. Jejich celková plocha je asi 850 ha. Retenční význam mají i vodní nádrže budované na většině řek stékajících z Českomoravské vrchoviny (Dyje, Jihlava, Oslava, Svratka), vodní díla u Nových Mlýnů na Dyji a u Dalešic na Jihlavě. Značný hydrologický a klimatický význam měly i rybníky na jižní Moravě, které se udržely především v širším okolí Lednice, největší z nich je Nesyt (307 ha).

Mineralizované podzemní vody

V oblasti povodí Dyje se ojediněle vyskytují také mineralizované podzemní vody hlubinného oběhu v místech hlubinných tektonických struktur. Jedná se většinou o lokální výskyty pramenů a jímacích území mineralizovaných a někdy i termálních podzemních vod (minerální vody a termy). Podle největšího rozšíření se jedná především o minerální vody Na–Cl chemického typu, které se vyznačují kolísavým obsahem brómu a jódu. V souvislosti s těmito vodami se často hovoří o fosilních mořských vodách nebo také o reliktních marinogenních vodách. Tyto minerální vody bývají většinou proplyněny sirovodíkem, vystupujícími po puklinách hlubinných tektonických struktur.

Významné výskyty těchto vod byly zjištěny hlubinnými vrty u Lednice, Charvátské Nové Vsi, Podivína, Hodonína, Moravské Nové Vsi, Hrušek a Tvrdonic a ve formě pramenů u Drnholce, Brodu nad Dyjí, Milotic u Kyjova, Šardic a Hovoran v horninách vídeňské pánve. Nelze opomenout zjištění těchto vod hlubinnými vrty v neogénu karpatské předhlubněPasohlávek (teplota 43,6°C), Dražovic, Švábenic, Nového Přerova, Březí a Novosedel. Výskyty těchto minerálních vod byly rovněž zjištěny hlubinnými vrty u Želetic v horninách paleogénu Vnějších Západních Karpat. Prameny minerálních vod malých vydatností (Na–Cl–HCO3 chemický typ), které jsou sycené sírovodíkem, se vyskytují na hlubinné zlomové linii v okolí Sedlce u Mikulova na styku hornin neogénu karpatské předhlubně a flyše paleogénu Vnějších Západních Karpat. Tyto prameny se vyznačují kolísavým obsahem ropných látek.

Dalšími významnými oblastmi vývěrů minerálních vod s vysokým obsahem alkalických síranů (Na–Mg–SO4 chemický typ) je území mezi Šaraticemi a Těšany u Brna (pruh Šaratice, Újezd u Brna, Nesvačilka, Luže a Těšany) a obce Želetice, Otnice, Krumvíř, Zaječí a Dolní Dunajovice. Ve všech případech je výskyt těchto vod vázán na horniny paleogénu Vnějších Západních Karpat. Vývěry těchto minerálních vod byly většinou podchyceny mělkými studnami. Oproti tomu v Sokolnicích byl ověřen výskyt těchto minerálních vod hlubinnými vrty v horninách paleogénu Vnějších Západních Karpat, které jsou překryty sedimenty neogénu karpatské předhlubně.

Výskyt hořečnatých a bromo–jodových minerálních vod hlubinného oběhu se často nachází v blízkosti ložisek ropy a zemního plynu, které byly objeveny v horninách paleogénu Vnějších Západních Karpat a v neogénu vídeňské pánve. Teplota těchto vod vykazuje různé hodnoty a dosahuje místy až 60° C (hlubinný vrt u Lanžhota). Pro tyto minerální vody je zvláště charakteristické variabilní chemické složení a to jak v rámci jedné lokality tak i v rámci jejich celkového plošného rozšíření. Odlišné chemické vlastnosti (Na–SO4–HCO3 chemický typ) vykazují minerální vody, vyskytující se u Šitbořic v horninách paleogénu Vnějších Západních Karpat. Stejně tak odlišné chemické vlastnosti byly zjištěny u pramene (zřídla) Heliga u Čejče, jehož sirné minerální vody Mg–Na–HCO3–(SO4) chemického typu jsou vázány na horniny vídeňské pánve.

Hlavní hydrogeologické rajóny moravských Karpat v oblasti povodí Dyje

Číslo hydrogeologického rajonu Hydrogeologický rajon
1652 Kvartér soutokové oblasti Moravy a Dyje
2230 Vyškovská brána
2250 Dolnomoravský úval (část tvořená útvarem podzemních vod 22503 Dolnomoravský úval — již. část)
3110 Pavlovské vrchy a okolí
3230 Středomoravské Karpaty – již. část

Přečtěte si také

  • Hydrologické členění moravských Karpat23.2.2015 Hydrologické členění moravských Karpat Území moravských Karpat hydrologicky přísluší ke dvěma úmořím. Jsou to úmoří Černého […]
  • Hydrografie moravských Karpat22.2.2015 Hydrografie moravských Karpat Území moravských Karpat hydrologicky náleží ke dvěma úmořím. Jsou to úmoří Černého […]
  • Dyje2.3.2015 Dyje Dyje (německy Thaya) je středoevropská řeka tekoucí na pomezí Rakouska (Dolní Rakousy) a […]
  • Oblast povodí řeky Moravy10.3.2015 Oblast povodí řeky Moravy Oblast povodí Moravy je dílčím povodím hydrologického povodí řeky Moravy, tvoří českou […]

Napsat komentář