Vnější Západní Karpaty

Vnější Západní Karpaty jsou součástí karpatského pásemného horstva táhnoucího se od Rakouska přes širší prostor moravsko-slovenského pomezí až do Polska. Na území České republiky patří geomorfologická subprovincie Vnější Západní Karpaty jdo geomorfologické provincie Západní Karpaty.

Rozdělení Vnějších Západních Karpat na geomorfologické provincie.
Rozdělení Vnějších Západních Karpat na geomorfologické provincie (na území České republiky).

Soustava Vnějších Západních Karpat je vymezena na území s rozlohou 6966 km2, a to ve třech nesouvislých prostorech. První a největší část (skládající se z podsoustav Slovensko–moravské Karpaty, Západobeskydské podhůříZápadní Beskydy) se rozkládá podél hranic České republiky se Slovenskem a Polskem mezi městy Strážnice a Český Těšín.

Více ve vnitrozemí Moravy ležící Středomoravské Karpaty tvoří druhou samostatnou část. Nejmenší, třetí část představují Jihomoravské Karpaty na hranici s Rakouskem. Nejvyšším vrcholem Vnějších Západních Karpat je Babia hora (1725 m) v Oravských Beskydech, nejvyšším vrcholem na našem území je Lysá hora (1323 m).

Členění Vnějších Západních Karpat.
Členění Vnějších Západních Karpat (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vnější_Západní_Karpaty).

Vnější Západní Karpaty se člení na geomorfologické oblasti:

  • Jihomoravské Karpaty (v Rakousku jako Österreichisch-Südmährische Karpaten),
  • Středomoravské Karpaty,
  • Slovensko–moravské Karpaty,
  • Západobeskydské podhůří (polsky Pogórze Zachodniobeskidzkie),
  • Západní Beskydy,
  • Stredné Beskydy (leží na území Polska a Slovenska),
  • Východné Beskydy (leží na území Polska a Slovenska),
  • Podhôľno–magurská oblasť (leží na území Slovenska, polsky Onizenie Orawsko–Podhalańskie),
  • Beskidy Zachodnie (leží na území Polska, přičemž termínem Beskidy Zachodnie je v Polsku označován celý úsek pohoří od Západních po Východní Beskydy).

Vnější Západní Karpaty jsou tvořeny svrchnokřídovými až oligocenními mořskými uloženinami pískovců a jílovců, v menší míře i slepenců, často s výrazným, mnohonásobně se střídajícím zvrstvením, tedy uloženinami typického flyše.

Horniny se neusadily v tomto prostoru, nýbrž byly do současných pozic nasunuty od JV formou příkrovů během fází alpinského vrásnění v neogénu. Příkrovy se přesouvaly i přes sebe. Spodní patro příkrovů se označuje jako vnější skupina příkrovů a svrchní patro jako magurská skupina příkrovů. Koncem neogénu byly příkrovy rozlámány podle zlomů a neotektonické kerné pohyby vytvořily i zde hlavní rysy georeliéfu. Ty jsou však významně doplňovány rozdílnou odolností hornin vůči erozně–denudačním pochodům.

Georeliéf Vnějších Západních Karpat je členitý, převážně však se zaoblenými tvary. Svahy jsou postihovány svahovými pohyby, kromě sesuvů se projevují též jevy hlubinného ploužení. Několika fázemi zarovnání v neogénu vznikaly zarovnané povrchy. Po tektonickém rozrušení se nyní jejich zbytky v různých výškách. Značné rozšíření mají pedimenty. V horských polohách se vyskytují pleistocenní kryogenní tvary. Zvláštními tvary jsou vápencové a dolomitové skály a skalky zvané bradla. Jsou charakteristické zejména pro Jihomoravské Karpaty

Přečtěte si také

Napsat komentář