Vněkarpatské sníženiny

Vněkarpatské sníženiny představují pruh nižšího a méně členitého území, který probíhá ve směru JZ—SV od Znojma přes Brno, Vyškov, Přerov, Hranice až k Ostravě. Oblast má rozlohu 3928 km2, střední výšku 229 m a střední sklon 1°26´. Na území České republiky patří geomorfologická subprovincie Vněkarpatské sníženiny do geomorfologické provincie Západní Karpaty.

Pozn.: vněkarpatské sníženiny obepínají zevně celé Karpaty. Jsou obvykle považovány za součásti jednotlivých provincií Karpat, t.j. západokarpatské, východokarpatské a jihokarpatské sníženiny. Kromě západokarpatských vnějších sníženin ale není možné nalézt jejich exaktní zařazení v geomorfologickém členění.
Vymezení Vněkarpatských sníženin na území České republiky.
Vymezení Vněkarpatských sníženin na území České republiky.

Vněkarpatské sníženiny se člení na geomorfologické oblasti:

  • Západní Vněkarpatské sníženiny
  • Severní Vněkarpatské sníženiny

Vněkarpatské sníženiny jsou pokryty především neogennímikvartérními sedimenty, z nichž místy čnějí kry starších hornin Českého masivu.

Vývoj Vněkarpatských sníženin (s výjimkou Hornomoravského úvalu) začíná po ústupu badenského moře. Na obnaženém povrchu pobřežní nížiny se organizuje stromovitá říční síť vodních toků. V Hornomoravském úvalu se nacházelo ve svrchním pliocénu a spod. pleistocénu jezero, která odtékalo přes část Středomoravských Karpat v prostoru Napajedelské brány a v jistém období pravděpodobně i Vyškovskou bránou.

V průběhu kontinentálního pleistocénního zalednění zasahuje do Ostravské pánve, Moravské brány a přilehlých okrajů Vnějších Západních Karpat i České vysočiny kontinentální ledovec. V Ostravské pánvi vzniká proglaciální jezero. V průběhu zalednění ledovec dosáhl Moravskou bránou až na hlavní evropské rozvodí a jeho tavné vody protékaly do povodí řeky Bečvy.

Vněkarpatské sníženiny jsou z hlediska morfostruktury součástí karpatské čelní hlubiny, která vznikla v třetihorách před čelem vrásnících se Vnějších Západních Karpat. Rovinný a pahorkatinný reliéf s měkkými tvary představuje potektonickou formaci, postiženou především radiální tektonikou a poklesy. Typický je plochý reliéf pánví, říčních úvalů a mezihorských bran. Omezení reliéfu vůči starším pohořím na SZ je většinou výrazné a projevuje se přítomností zlomových svahů. Vůči mladším karpartským pohořím na JV je méně výrazné.

Při úpatí zlomového SZ svahu Nízkého Jeseníku v Hornomoravském úvalu a zejména při úpatí Moravskoslezských Beskyd jsou vyvinuty náplavové kužely značných rozměrů. Na říční terasy navazují kryopedimenty vzniklé v chladných obdobích starších čtvrtohor. Četná jsou sklonově nesouměrná údolí podmíněná rozdíly v průběhu kryogenních pochodů.

Vněkarpatské sníženiny jsou většinou pokryty úrodnými poli a loukami, v nivách řek se doposud nacházejí rozsáhlejší komplexy lužních lesů. V Ostravské pánvi je povrch značně přeměněn hospodářskou činností člověka.

Napsat komentář