Hornomoravský úval

Geomorfologický celek Hornomoravský úval je součástí geomorfologické oblasti Západní vněkarpatské sníženiny. Tvoří jej široká, protáhlá sníženina o rozloze 1315 km2, střední výšce 226 m a středním sklonu 0°54´. Hornomoravský úval se táhne od Libiny na S po Napajedla na J.

Ze S je Hornomoravský úval vymezen Hanušovickou vrchovinou, na V Nízkým Jeseníkem, Moravskou Bránou a Podbeskydskou pahorkatinou. Jihovýchodní hranici tvoří Vizovická vrchovina, na J je Napajedelskou bránou vymezen od Dolnomoravského úvalu. Na JZ sousedí s ChřibyLitenčickou pahorkatinou a na Z s Vyškovskou bránou a Drahanskou vrchovinou. Na SZ hraničí se Zábřežskou vrchovinou. Maximální délka oblasti dosahuje 85 km, max. šířka se blíží 30 km.

Geomorfologické rozdělení Hornomoravského úvalu.
Geomorfologické rozdělení Hornomoravského úvalu.

V rámci Hornomoravského úvalu jsou vymezeny čtyři geomorfologické podcelky:

Pozn.: Středomoravskou nivu a Holešovskou plošinu jsem přičlenil k širšímu území moravských Karpat a uvádím k nim podrobnější charakteristiky.

Hornomoravský úval je příkopová propadlina SSZ—JJV směru, vyplněná neogennímikvartérními sedimenty, z nichž místy vyčnívají kry mnohem starších hornin Českého masivu. Po ústupu badenského moře se zde do konce pliocénu vytvořila jezera. Na rozhraní mezi pliocénempleistocénem se vlivem tektonických pohybů zmenšuje sedimentační pánev. V průběhu pleistocénu se v důsledku těchto pohybů vytvořil terasový systém. Krystalinické podloží je tvořeno muskoviticko–biotitickými pararulami, částečně migmatitizovanými.

Téměř celá oblast je vyplněna pliocenními sedimenty, transgresivně uloženými na svém podloží, které na V zasahují do Fryštácké brázdy a na JZ do flyšového pásma ve Chřibech. Bazální části tohoto sedimentačního prostoru tvoří psefiticko–psamitické sedimenty. Jsou jemné až hrubě zrnité, žlutavé, světle rezavé, šedé a šedozelené, bez výrazné vrstevnatosti. Převládající složkou je křemen, v menší míře pískovce.

V údolí řeky Moravy jsou zastoupeny drobné fragmenty hornin Českého masivu. Hlubší uloženiny sedimentačního prostoru tvoří pestře zbarvené (šedožluté, žlutohnědé, zelenošedé, namodralé) psamiticko–pelitické sedimenty s proměnlivým obsahem prachovité a písčité příměsi. V pelitech bývají přítomny čočky šedých písků a štěrků, jejichž valounový materiál tvoří horniny flyše. Typické jsou pro nivní oblasti řeky Moravy, vých. a jih.—vých. od Kroměříže. Dosahují mocnosti až 120 m.

Pohled do údolní nivy řeky Moravy od Svatého Kopečku.
Pohled do údolní nivy řeky Moravy od Svatého Kopečku.

Pro Hornomoravský úval je typický erozně–akumulační reliéf převážně plochých pahorkatin a rovin. Pro akumulační oblasti jsou typické rozsáhlé údolní nivy, říční terasy a povrchy proluviálníchdeluviálních sedimentů a pokryvů sprašísprašových hlín. Západní část oblasti budují nízké pahorkatiny, ve vých. části oblasti se vyskytují mohutné náplavové kužely toků stékajících z Jeseníků. Nejvyšším bodem je Šumvaldská horka (331 m).

Osu oblasti tvoří široká niva střední části řeky Moravy, která má zde několik přítoků. Jedná se především o řeky Oskavu, Sitku, Blatu, Valovou (Romži) a Hanou. Nejvýznamnějším přítokem Moravy je řeka Bečva, z níž do Hornomoravského úvalu zasahuje její spodní část. Ústí do Moravy zleva u Troubek.

Z hlediska klimatických poměrů je celá oblast Hornomoravského úvalu podle Quitta (1971) řazena do teplé klimatické oblasti (T2).

Většinu území Hornomoravského úvalu zaujímají úrodná pole, v nivách řek se doposud nacházejí rozsáhlejší komplexy lužních lesů.

Ochrana přírody v CHKO Litovelské Pomoraví

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví se rozkládá na ploše 96 km2. Zaujímá úzký 3—8 km široký pruh lužních lesů a luk kolem řeky Moravy mezi městy Mohelnicí a Olomoucí. Ve středu CHKO leží starobylé královské město Litovel, které propůjčilo chráněné oblasti své jméno. Poslání CHKO je trvale zajišťovat zvýšenou ochranu a ekologicky šetrné obhospodařování krajiny údolní nivy řeky Moravy s mimořádně vysokým soustředěním přírodních hodnot.

Jádro CHKO a současně hlavní přírodovědný fenomén oblasti tvoří vnitrozemská říční delta (přirozeně meandrující tok řeky Moravy, která se větví v řadu bočních stálých i periodických říčních ramen) a navazující komplexy cenných lužních lesů, vlhkých nivních luk a mokřadů. Do Litovelského Pomoraví patří také krasové území vrchu Třesín se známými veřejnosti zpřístupněnými jeskyněmi a oblast chlumních listnatých lesů Doubrava. Okrajově zasahují do CHKO plošně nevýznamné enklávy orné půdy a zastavěná území obcí.

Přečtěte si také

  • Západní Karpaty22.3.2014 Západní Karpaty Západní Karpaty jsou geomorfologická provincie geomorfologického subsystému Karpat. […]
  • Bílé Karpaty9.9.2014 Bílé Karpaty Geomorfologický celek Bílé Karpaty je plochá hornatina o rozloze 575 km2, střední […]
  • Komonecká hornatina2.6.2014 Komonecká hornatina Geomorfologický podcelek Komonecká hornatina je plochá hornatina o rozloze 75 km2, […]
  • Vážanská vrchovina5.5.2014 Vážanská vrchovina Geomorfologický pocelek Vážanská vrchovina je plochá vrchovina o rozloze 47 km2, […]

Napsat komentář