Hornomoravský úval

Poloha a vymezení

Geomorfologický celek Hornomoravský úval je součástí geomorfologické oblasti Západní vněkarpatské sníženiny. Tvoří jej široká, protáhlá sníženina o rozloze 1315 km2, střední výšce 226 m a středním sklonu 0°54´. Hornomoravský úval se táhne od Libiny na S po Napajedla na J.

Ze S je Hornomoravský úval vymezen Hanušovickou vrchovinou, na V Nízkým Jeseníkem, Moravskou Bránou a Podbeskydskou pahorkatinou. Jihovýchodní hranici tvoří Vizovická vrchovina, na J je Napajedelskou bránou vymezen od Dolnomoravského úvalu. Na JZ sousedí s ChřibyLitenčickou pahorkatinou a na Z s Vyškovskou bránouDrahanskou vrchovinou. Na SZ hraničí se Zábřežskou vrchovinou. Maximální délka oblasti dosahuje 85 km, max. šířka se blíží 30 km.

Geomorfologické rozdělení Hornomoravského úvalu.
Geomorfologické rozdělení Hornomoravského úvalu.

Geomorfologie a hydrografie

V rámci Hornomoravského úvalu jsou vymezeny čtyři geomorfologické podcelky:

Pozn.: V příspěvku se víceméně věnuji pouze jižní části Hornomoravského úvalu, protože Středomoravskou nivu a Holešovskou plošinu považuji za širší území moravských Karpat. Také pouze k těmto dvěma podcelkům uvádím podrobnější charakteristiky.

Hornomoravský úval je příkopová propadlina SSZ—JJV směru, vyplněná neogennímikvartérními sedimenty, z nichž místy vyčnívají kry mnohem starších hornin Českého masivu. Po ústupu badenského moře se zde do konce pliocénu vytvořila jezera. Na rozhraní mezi pliocénempleistocénem se vlivem tektonických pohybů zmenšuje sedimentační pánev. V průběhu pleistocénu se v důsledku těchto pohybů vytvořil říční terasový systém.

Pohled do údolní nivy řeky Moravy od Svatého Kopečku.
Pohled do údolní nivy řeky Moravy od Svatého Kopečku.

Osu oblasti tvoří široká niva střední části řeky Moravy, která má zde několik přítoků. Jedná se především o řeky Oskavu, Sitku, Blatu, Valovou (Romži) a Hanou. Nejvýznamnějším přítokem Moravy je řeka Bečva, z níž do Hornomoravského úvalu zasahuje její spodní část. Bečva ústí do Moravy zleva u Troubek.

Podloží a půdy

Krystalinické podloží je tvořeno muskoviticko–biotitickými pararulami, částečně migmatitizovanými.

Téměř celá oblast je vyplněna pliocenními sedimenty, transgresivně uloženými na svém podloží, které na V zasahují do Fryštácké brázdy a na JZ do flyšového pásma ve Chřibech. Bazální části tohoto sedimentačního prostoru tvoří psefiticko–psamitické sedimenty. Jsou jemné až hrubě zrnité, žlutavé, světle rezavé, šedé a šedozelené, bez výrazné vrstevnatosti. Převládající složkou je křemen, v menší míře pískovce.

V údolí řeky Moravy jsou zastoupeny drobné fragmenty hornin Českého masivu. Hlubší uloženiny sedimentačního prostoru tvoří pestře zbarvené (šedožluté, žlutohnědé, zelenošedé, namodralé) psamiticko–pelitické sedimenty s proměnlivým obsahem prachovité a písčité příměsi. V pelitech bývají přítomny čočky šedých písků a štěrků, jejichž valounový materiál tvoří horniny flyše. Typické jsou pro nivní oblasti řeky Moravy, V a JV od Kroměříže. Dosahují mocnosti až 120 m.

V bioregionu dominují glejové fluvizemě, pouze na břehových valech podél Bečvy, krátkém úseku Moravy u Kojetína a nízké terase u Chropyně se vyskytují typické fluvizemě na písčitějším materiálu. Půdy se vyvinuly na bezkarbonátových sedimentech. Mezi Troubkami, Chropyní a Moštěnicí se vyskytují ostrovy typických černic, u Chropyně dokonce na karbonátových nivních sedimentech.

Fluvizem kambická (Flk), lokalita: Horní zahrady, Kroměříž, PLO 34, SLT 1L
Fluvizem kambická (Flk), lokalita: Horní zahrady, Kroměříž, PLO 34, SLT 1L

Jižně od Kroměříže a Hulína se při okraji nivy vyvinuly černicové černozemě, glejové až pelické (jílovité) černice. Na nízkých terasách severozápadně od Přerova jsou dokonce šedozeměhnědozemě na spraši. Malé plochy tvoří organozemě – úživné půdy slatinné, nepatrné plochy zabírají chudé arenické (písčité) kambizemě na vyvýšeninách hrúdů.

Reliéf

Pro Hornomoravský úval je typický erozně–akumulační reliéf převážně plochých pahorkatin a rovin. Pro akumulační oblasti jsou typické rozsáhlé údolní nivy, říční terasy a povrchy proluviálníchdeluviálních sedimentů a pokryvů sprašísprašových hlín. Západní část oblasti budují nízké pahorkatiny, ve vých. části oblasti se vyskytují mohutné náplavové kužely toků stékajících z Jeseníků. Nejvyšším bodem je Šumvaldská horka (331 m).

Klima

Dle Quitta leží celý bioregion v teplé oblasti T2. Podnebí je tedy teplé, dostatečně bohaté na srážky: Olomouc 8,4 °C, 612 mm; Kroměříž 599 mm; Přerov 8,6 °C, 654 mm; Zlín-Malenovice 650 mm. Projevuje se tak mírný vzrůst srážek směrem k východu, kde se více projevuje vliv návětrné strany Karpat.

Vegetace

Bioregion leží v termofytiku a zabírá centrální část fytogeografického podokresu 21b. Hornomoravský úval. Vegetační stupně (Skalický): planární.

Lužní společenstvo svazu Ulmenion, lokalita: Tlumačovský les, Středomoravská niva, PLO 34, SLT 1L.
Lužní společenstvo svazu Ulmenion, lokalita: Tlumačovský les, Středomoravská niva, PLO 34, SLT 1L.

Potenciální vegetace je tvořena lužními lesy podsvazu Ulmenion (zejména Ficario-Ulmetum campestris), které na vyvýšených místech přecházejí do dubohabřin (svaz Carpinion). Primární bezlesí představovala pouze vodní vegetace.

Pobřežní společenstvo svazu Salicion albae, lokalita: Tlumačovský les, Středomoravská niva, PLO 34, SLT 1L.
Pobřežní společenstvo svazu Salicion albae, lokalita: Tlumačovský les, Středomoravská niva, PLO 34, SLT 1L.

Přirozenou náhradní vegetaci na místě lužních lesů představovaly zaplavované louky svazu Alopecurion pratensis, od jihu sem zasahovala i vegetace svazu Cnidion venosi. Kolem vodních ploch je typická vegetace svazů Phragmition communis a Caricion gracilis. Ve vodách (zejména v minulosti) byla přítomna řada typů vegetace svazu Nymphaeion albae.

Slepé rameno řeky Moravy v Tlumačovském lese.

Flóra je spíše uniformní, s výskytem některých mezních prvků. Zasahují sem ještě některé druhy, splavené z vyšších poloh, např. kerblík lesklý (Anthriscus nitida), knotovka lesní (Melandrium sylvestre). Některé z nich, zejména kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), ladoňka časná (Scilla praecox) a hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), mají evidentní vztah ke Karpatům. Od jihu sem zasahují šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), pryšec bahenní (Tithymalus palustris) a řeřišnice Mattioliho (Cardamine matthiolii).

Lidé a společnost

Většinu území Hornomoravského úvalu zaujímají úrodná pole, v nivách řek se doposud nacházejí rozsáhlejší komplexy lužních lesů.

Nejstarší kamenný most na Moravě (1590–1592) leží v Litovli na řece Moravě. Na mostě je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. z 1. čtvrtiny 18. stol. od sochaře Jana Sturmera. Na podstavci sochy je vyobrazen reliéf svržení sv. Jana Nepomuckého z mostu, který připomíná událost po jeho umučení.
Nejstarší kamenný most na Moravě (1590–1592) leží v Litovli na řece Moravě. Na mostě je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z 1. čtvrtiny 18. stol. od sochaře Jana Sturmera. Na podstavci sochy je vyobrazen reliéf svržení sv. Jana Nepomuckého z mostu, který připomíná událost po jeho umučení.

Ochrana přírody v CHKO Litovelské Pomoraví

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví se rozkládá na ploše 96 km2. Zaujímá úzký 3—8 km široký pruh lužních lesů a luk kolem řeky Moravy mezi městy Mohelnicí a Olomoucí. Ve středu CHKO leží starobylé královské město Litovel, které propůjčilo chráněné oblasti své jméno. Poslání CHKO je trvale zajišťovat zvýšenou ochranu a ekologicky šetrné obhospodařování krajiny údolní nivy řeky Moravy s mimořádně vysokým soustředěním přírodních hodnot.

Jádro CHKO a současně hlavní přírodovědný fenomén oblasti tvoří vnitrozemská říční delta (přirozeně meandrující tok řeky Moravy, která se větví v řadu bočních stálých i periodických říčních ramen) a navazující komplexy cenných lužních lesů, vlhkých nivních luk a mokřadů. Do Litovelského Pomoraví patří také krasové území vrchu Třesín se známými veřejnosti zpřístupněnými jeskyněmi a oblast chlumních listnatých lesů Doubrava. Okrajově zasahují do CHKO plošně nevýznamné enklávy orné půdy a zastavěná území obcí.

Přečtěte si také

  • Holešovská plošina26. 3. 2014 Holešovská plošina Geomorfologický podcelek Holešovská plošina je úpatní proluviální plošina o rozloze […]
  • Středomoravská niva26. 3. 2014 Středomoravská niva Středomoravská niva je akumulační rovina podél řeky Moravy a spodní Bečvy, táhnoucí se v […]
  • Západní Vněkarpatské sníženiny25. 3. 2014 Západní Vněkarpatské sníženiny Západní Vněkarpatské sníženiny představují pruh nižšího a méně členitého území, který na […]
  • Vněkarpatské sníženiny22. 3. 2014 Vněkarpatské sníženiny Vněkarpatské sníženiny představují pruh nižšího a méně členitého území, který probíhá ve […]

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...