Chřiby

Chřiby jsou členitá vrchovina o rozloze 335 km2, střední výšce 343 m a středním sklonu 7°00´. Pohoří má přibližně oválný tvar o rozměrech cca 35 × 10 km, který je orientován od JZ k SV.  Chřiby leží ve střed. až sev.–vých. části geomorfologické oblasti Středomoravské Karpaty. V  rámci Středomoravských Karpat mají Chřiby nejvyšší a nejvýrazněji členěný reliéf.

Geomorfologický celek Chřiby je na Z vymezen Bučovickou pahorkatinou, na SZ Zdouneckou brázdou (obě spadají pod Litenčickou pahorkatinu). Severní a SZ okraj pohoří je vymezen Hornomoravským úvalem a bezprostřední blízkostí řeky Moravy. Na JV a J Chřiby hraničí s Kyjovskou pahorkatinou. Svou polohou od sebe oddělují národopisné oblasti Hanou na S a Slovácko na J.

Geomorfologické rozdělení Chřibů.
Geomorfologické rozdělení Chřibů.

V rámci geomorfologického celku Chřiby jsou vymezeny dva geomorfologické podcelky:

Podloží budují intenzívně zvrásněné flyšové horniny račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Před čelem magurského příkrovu, na styku s Roštínskou brázdou, roztroušeně vystupují flyšové horniny zdounecké jednotky vnější skupiny příkrovů. V okrajových částech pohoří se vyskytují překryvy sprašísprašových hlín.

Pozn.: jak vzniklo pojmenování Chřibů (zdroj: Wikipedie)
Název Chřiby je sice starobylého původu, ale v tomto znění je doložen poměrně pozdě. Jako nejstarší (14.století) je zapsáno jméno Greczen, tj. česky Křečín, starší než jméno Chřiby jsou i jména Hříběcí nebo Hříběcí hory, Hřebice (množ. č.), Hřebeč, která se začínají vyskytovat počínaje r. 1414. Vedle těchto názvů se od poloviny 18. stol. objevuje jméno Maršovy hory (r. 1786 Marschowahora), něm. Marsgebirg(e) „pohoří Mars“ nebo „Marsovo pohoří“ (poprvé německy na Bayerově mapě Moravy a Slezska z r. 1817-1819). Jméno Maršovy hory původně patřilo jen části Chřibů a bylo teprve Bayerem vztaženo na celé pohoří. Ještě Šemberova Mapa Moravy z r. 1863 rozeznává Hříběcí a Maršovy hory, což jsou názvy dvou hlavních hřbetů Chřibů.
Jméno Chřiby se vykládá dvojím způsobem; buď z domácího slova chřib „pahorek“, které je známo ze staré češtiny (chřib- „kopec, vrch“) a také ze staroslověnštiny (chrib?- „pahorek“) a které je u nás doloženo v pomístních jménech Chřiby, Chřibí, Chřibina a Křib, Křibí, Křiby, Křibina apod. Původem souvisí se staročeským chřbet „hřbet“. Na Slovensku je prostor se jmény od chríb „vyvýšenina“ rozložen na západě (zde především) a na severu. Jméno Chřibů by pak do tohoto širšího areálu patřilo jako jeho západní okraj. 2) V několika jiných evropských jazycích se vyskytují jména vyvýšenin, hřbetů a horských útvarů, která byla odvozena od stejného základu, jenž zněl grib-, hrib- „skála, pahorek“ a je praevropský. Tento základ je s naším hřbet (staročesky chřbet) prapříbuzný, nikoli však shodný. Z grib- se vlastně dobře mohlo vyvinout staročeské Hříb-, Hříběcí hory, což se však počalo pokládat jako odvozeniny od hřebec, a proto vznikla i varianta Hřebeč. Ta byla převedena do němčiny jako Marsberg, protože staroněmecké mar znamenalo „hřebec“. A zpětným počeštěním vzniklo Marsovy hory, které bylo dodatečně spojováno se jménem bohyně Mary, popř. s Mořenou, postavou lidových pověstí.

Mladý, strukturně–tektonicky podmíněný, erozní reliéf má charakter kerné vrchoviny, která byla postihnuta intenzívními neotektonickými zdvihy. Základním geomorfologickým tvarem Chřibů jsou plošiny, které se nalézají v nadmořských výškách od 350 do 500 m. Tyto plošiny jsou od sebe odděleny sedly, údolími potoků (Salaška, Zlechovský potok, Dlouhá řeka a Kyjovka) a příkřejšími úseky svahů. Nad jejich úroveň vystupují vyvýšeniny (např. Brdo 587 m, Holý kopec 548 m). Pro rozvodní části terénu jsou typické úzké, často skalnaté hřbety.

Výchozy skal jsou vázány zejména na lukovské vrstvy zlínského souvrství. PP Břestecká skála.
Výchozy skal jsou vázány zejména na lukovské vrstvy soláňského souvrství. PP Břestecká skála.

Údolí vodních toků jsou hluboce zařezaná, na horních úsecích s typickým profilem ve tvaru rozevřeného „V“ a místy mají hloubku až do 120 m. Směrem po proudu se rozšiřují a údolní dno zaujímá výrazná široká niva do 100 m (výjimečně až do 250 m). Údolní svahy mají hlavně vlivem sesuvů často stupňovitý profil.

V nižší jih.–vých. části se nacházejí široce zaoblené rozvodní hřbety a erozní plošiny. Některé pískovcové a slepencové části nesnadno zvětrávají a vystupují v terénu jako skalní útvary vzniklé mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách – jsou to např. lokality Budačina, Komínky, Holý kopec či Buchlovský kámen. Kromě těchto izolovaných skalních útvarů jsou pro Chřiby příznačné svislé až převislé skalní stěny na příkrých svazích, tzv. skalní mrazové sruby. Na malých stěnách skal, které se nacházejí ve vrcholných partiích, jsou různé mikrotvary zvětrání, skalní mísy, výklenky a dutiny.

Skalnatý ostroh nad Klimentským rybníkem. Na četných skalnatých hřbetech se snad ještě vyskytuje původní ekotyp "malenovické borovice".
Skalnatý ostroh nad Klimentským rybníkem. Na četných skalnatých hřbetech se snad ještě vyskytuje původní ekotyp „malenovické borovice“.

Pohoří je tvořeno dvěma rovnoběžnými hřbety ve směru od JZ—SV, vzájemně oddělenými v jih.–vých. části údolím horního toku říčky Kyjovky (Stupavy). Povrch sev.–záp. hřbetu je v podélném profilu mírně vyklenut. V jeho střed. části se nachází nejvyšší chřibský vrchol Brdo (587 m). Jihovýchodní hřbet s nejvyšším vrcholem Ocáskem (553 m) je širší a nižší. Dalšími významnými body jsou Holý kopec (548 m), Modla (510 m) nebo Bradlo (543 m).

Hydrologicky náleží popisované území do povodí řeky Moravy, která obtéká Chřiby z vých. strany. Větší část Chřibů je také odvodňována přímo do řeky Moravy. Severozápadní a sev. svahy říčkou Kotojedkou pramenící nedaleko Cetechovic pod vrchem Vlčák a jejími pravostrannými přítoky, potoky Roštínským, Divockým, Cvrčovickým, Trňákem a dalšími drobnými bezejmennými toky.

Unikátní barokní hřbitov s pohřební kaplí ve Střílkách.
Unikátní barokní hřbitov s pohřební kaplí ve Střílkách.

Severovýchodní svahy jsou odvodňovány do řeky Moravy potoky Panenským, Širokým, Vrbkou, Kudlovickým, Jankovickým, Jalubským. Jihovýchodní část Chřibů pak odvodňují říčka Salaška s přítoky Modranským a Bunčanským potokem, dále Zlechovský potok a Dlouhá řeka s přítoky Buchlovickým potokem zleva a Medlovickým potokem zprava.

Jihozápadní část Chřibů mezi Cetechovicemi a Střílkami odvodňuje záp. směrem říčka Litava, ústící později do řeky Svratky. Území již. od Střílek až po Osvětimany je odvodněno do řeky Dyje říčkou Kyjovkou (Stupavou), pramenící na svazích kóty Vlčák nad Starými Hutěmi a jejími levostrannými přítoky – zejména potokem Hruškovicí pramenícím pod kótou Ocásek a jeho pravostrannými přítoky – Klimentským, Skaleckým, Čeložnickým potokem a Moštěnkou.

Základy kostela Sv. Klimenta na vrcholu Hory sv. Klimenta.
Základy kostela Sv. Klimenta na vrcholu Hory sv. Klimenta.

Na větších tocích již. části Chřibů byly zbudovány přehradní nádrže. Největší na řece Kyjovce je vodní nádrž Koryčany, ležící mezi Stupavou a Koryčany, která slouží k zásobování pitnou vodou celé oblasti Kyjovska. Dále na Dlouhé řece nádrž Sovín–Smraďavka a na Klimentském potoce u Osvětiman nádrž Březina.

Studánka U lvích hlav.
Studánka U lvích hlav.

V území je i několik pramenů využívaných jako studánky pitné vody. Známé jsou např. „Zlacká studánka“ nebo studánka „U lvích hlav“ u Salaše, „Hladná voda“ nad Starými Hutěmi, „Kamenná studánka“ pod Holým kopcem, studánka „U Mísy“ mezi Kozlem a Kazatelnou, „Paní studánka“ mezi Kozlem a Cimburkem, „Zubkova studánka“ mezi Koryčanskou kaplí a Vřesovicemi a četné další.

Hrad Buchlov.
Louky pod hradem Buchlovem.

V okolí Buchlovic vyvěrají i léčivé minerální vody s obsahem sirovodíku. Nejznámější jsou prameny na Smraďavce, v minulosti využívané i k léčebným koupelím (lázně Leopoldov). Menší vývěry minerálních sirovodíkových vod jsou ještě v lese při státní silnici na Brno cca 2 km sev.–záp. od Buchlovic, „Sirkovica“ v údolí Zlechovského potoka v rekreační oblasti pod Břesteckou skalkou a „Slanica“ v Napajedlích.

Hradisko na Holém kopci vybudované na přelomu doby bronzové a železné lidem halštatské lužické kultury.
Hradisko na Holém kopci vybudované na přelomu doby bronzové a železné lidem halštatské lužické kultury.

Četné archeologické lokality nám podávají svědectví o osídlování krajiny od pravěku i o budování a slávě Velkomoravské říše. Středověká a novověká historie zde zanechala také velké množství památek, mezi nimiž vévodí několik hradů a zámků.

Hladový most postavily podle tradovaných informací italští zajatci po první světové válce. Je postaven na staré a dnes nevyužívané cestě mezi Salaší a Bunčem.
Hladový most postavily podle tradovaných informací italští zajatci po první světové válce. Je postaven na staré a dnes nevyužívané cestě mezi Salaší a Bunčem.

Chřiby jsou jedinečné z hlediska zachování velkého množství přirozených a přírodě blízkých ekosystémů. Jako jedno z mála pohoří v naší vlasti mají téměř nezměněnou druhovou skladbu lesů, která je zde často vázána na specifické vlastnosti reliéfu. Význačné jsou také svou vysokou lesnatostí. Proto se ve Chřibech nachází mnoho zvláště chráněných území a jako celek byly navrženy na vyhlášení evropsky významné lokality v rozsahu přes 19 000 ha.

Přírodní památka Barborka.
Přírodní památka Barborka.

Související obrázky:

Napsat komentář