Acidofilní bučiny (Svaz Luzulo-Fagion sylvaticae)

Fytocenologie: Svaz Luzulo-Fagion sylvaticae Lohmeyer et Tüxen in Tüxen 1954: Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae Meusel 1937, Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae Mikyška 1972, Calamagrostio arundinaceae-Fagetum sylvaticae Sýkora 1972, Dryopterido dilatatae-Fagetum sylvaticae Kučera et Jirásek 1994, Luzulo-Abietetum albae Oberdorfer 1957. – Svaz Alnion incanae Pawłowski et al. 1928: Carici-Quercetum Neuhäusl in Mikyška et al. 1968
Lesnická typologie: 3Z Zakrslá dubová bučina (kromě 3Z8), 3Y Skeletová dubová bučina, 3N Kamenitá kyselá dubová bučina, 3M Chudá dubová bučina, 3I Uléhavá kyselá dubová bučina, 3K Kyselá dubová bučina, 3S8 Svěží dubová bučina ochuzená, 3O Jedlodubová bučina (6 – šťavelová, 7 – ostřicová, 8 – s metlicí trsnatou), 4Z Zakrslá bučina (kromě 4Z8), 4Y Skeletová bučina, 4N Kamenitá kyselá bučina, 4M Chudá bučina, 4I Uléhavá kyselá bučina, 4K Kyselá bučina, 4S5 Svěží bučina ochuzená, 4O Svěží dubová jedlina, 4P Kyselá dubová jedlina, 4Q Chudá dubová jedlina, 4G Podmáčená dubová jedlina, 5Z Zakrslá jedlová bučina (kromě 5Z8), 5Y Skeletová jedlová bučina, 5N Kamenitá kyselá jedlová bučina, 5M Chudá jedlová bučina, 5I Uléhavá kyselá jedlová bučina, 5K Kyselá jedlová bučina, 5S6 Svěží jedlová bučina ochuzená, 5O Svěží (buková) jedlina (1 – šťavelová, 2 – ostřicová), 5P Kyselá jedlina, 5Q Chudá jedlina, 5T Podmáčená chudá jedlina, 5G Podmáčená jedlina, 6Z Zakrslá smrková bučina (kromě 6Z8 na čedičích, PLO 4, 5, 18, 19 a 21), 6Y Skeletová smrková bučina, 6N Kamenitá kyselá smrková bučina, 6M Chudá smrková bučina, 6I Uléhavá kyselá smrková bučina, 6K Kyselá smrková bučina, 6S4 Svěží smrková bučina ochuzená, 6O Svěží smrková jedlina, 6P Kyselá smrková jedlina, 6Q Chudá smrková jedlina

Struktura a druhové složení

Listnaté nebo smíšené lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica), místy s příměsí dalších listnáčů (Acer pseudoplatanus, Betula pendula, Tilia cordata aj.) nebo jehličnanů (Abies alba, Pinus sylvestrisPicea abies), vzácně také porosty s dominancí jedle bělokoré (Abies alba). Keřové patro většinou chybí nebo má malou pokryvnost; pokud je vyvinuto, zmlazují v něm dřeviny stromového patra.

Kyselá (acidofilní) bučina v hřebeni Vizovických vrchů (SLT 5K Kyselá jedlová bučina).
Kyselá (acidofilní) bučina v hřebeni Vizovických vrchů (SLT 5K Kyselá jedlová bučina).

Bylinné patro bývá druhově dosti chudé a zpravidla nepřesahuje 30 % pokryvnosti; v tzv. nahých bučinách může zcela chybět. Převládají v něm běžné acidofilní lesní druhy (Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Dryopteris dilatata, Luzula luzuloides subsp. luzuloidesVaccinium myrtillus) a pravidelně se vyskytují druhy vázané na bučiny (Gymnocarpium dryopteris, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea aj.). Ve vyšších nadmořských výškách dominuje nejčastěji třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a vyskytují se další horské druhy (Blechnum spicant, Homogyne alpina, Huperzia selago, Luzula sylvatica, Lycopodium annotinum aj.).

Na severní Moravě, zvláště v Moravskoslezských Beskydech, se v horských acidofilních bučinách vyskytuje hojněji třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), která je častá i v acidofilních bučinách na vrcholech severočeských vulkanických kopců. Na kamenitých půdách a sutích silikátových hornin rostou druhově chudé acidofilní bučiny s velkou pokryvností kapradin. Na pseudoglejích v Ostravské pánvi mají acidofilní bučiny výraznou příměs dubu letního (Quercus robur), případně i olše lepkavé (Alnus glutinosa), a v jejich bylinném patře převládá ostřice třeslicovitá (Carex brizoides). Ta je spolu s dalšími ostřicemi (Carex remotaC. sylvatica) častá i v jedlinách.

Sekundární jedlina (vzniklá hospodařením) v Javornících (SLT 4K Kyselá bučina.
Sekundární jedlina (vzniklá hospodařením) v Javornících (SLT 4K Kyselá bučina.

Jedliny jsou kromě většího podílu jedle ve stromovém patře charakteristické výskytem druhů Galium rotundifolium, Luzula pilosa, Maianthemum bifolium a Moehringia trinervia. Mechorosty (např. Dicranum scoparium, Dicranella heteromallaPolytrichastrum formosum) rostou spíše v menších polštářích.

Ekologie

Mírné i strmé svahy s minerálně chudými půdami na kyselých silikátových horninách krystalinika, hlavně na žulách, rulách, svorech a fylitech, dále na proterozoických a paleozoických břidlicích, křemencích, buližnících,  slepencích, paleoryolitech, znělcích a kyselých pískovcích. Na minerálně bohatších horninách rostou acidofilní bučiny na exponovaných svazích a hřbetech ochuzených o živiny. Mineralizace opadu a koloběh živin jsou pomalé.

Acidofilní jedliny rostou spíše na svažitých půdách a na podzolech, kde je ochuzená humusová vrstva, která se následkem svahových pohybů hromadí na úpatí svahů. Acidofilní bučiny a jedliny se vyskytují v nadmořských výškách 450–1 200 m a výjimečně sestupují na severních svazích a ve stinných údolích i do nižších poloh (např. v Labských pískovcích). V Ostravské pánvi rostou na kyselých pseudoglejích již od 200 m n. m.

Rozšíření

Acidofilní bučiny jsou běžným typem lesa v podhorských až horských polohách Českého masivu. Hojné jsou na Šumavě, v Českém a Slavkovském lese, Krušných, Lužických a Jizerských horách, Krkonoších a Podkrkonoší, Orlických horách, na Křivoklátsku, v Železných horách, na Českomoravské vrchovině, v Hrubém Jeseníku, Rychlebských horách, Ostravské pánvi, Moravskoslezských Beskydech, HostýnskýchVsetínských vrších a vzácněji i v dalších pohořích moravských Karpat (Bílé Karpaty, Chřiby, Komonecká hornatina ve Vizovické vrchovině).

Rozšíření acidofilních bučin v ČR.
Rozšíření acidofilních bučin v ČR.

Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

Přečtěte si také

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...