Fytocenologie: Svaz Fagion sylvaticae Luquet 1926: Aceri-Fagetum sylvaticae Bartsch et Bartsch 1940
Lesnická typologie: 6A Klenosmrková bučina, 6V Vlhká smrková bučina, 7V Vlhká buková smrčina, 8A Klenová smrčina, 8V Podmáčená klenová smrčina
Struktura a druhové složení
Listnaté až smíšené rozvolněné lesy a křivolesy s převládajícím javorem klenem (Acer pseudoplatanus), bukem lesním (Fagus sylvatica) a místy s příměsí smrku ztepilého (Picea abies), případně i některých dalších dřevin
(např. Ulmus glabra). Keřové patro je druhově chudé a většinou obsahuje jen zmlazující dřeviny stromového patra.
![Horská klenová bučina na úbočí Lysé hory (PR Zimný potok).](http://moravske-karpaty.cz/wp-content/uploads/2020/06/IMG_1415.jpg)
Naopak velmi bohaté a hustě zapojené je bylinné patro, v němž kromě mezofilních lesních druhů (Actaea spicata, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Gymnocarpium dryopteris, Lilium martagon, Mercurialis perennis, Milium effusum, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea aj.) rostou druhy subalpínské vysokobylinné vegetace a pramenišť (Aconitum plicatum, Adenostyles alliariae, Athyrium distentifolium, Chaerophyllum hirsutum, Cicerbita alpina, Petasites albus, Ranunculus platanifolius, Rumex arifolius, Stellaria nemorum, Thalictrum aquilegiifolium, Veratrum album subsp. lobelianum aj.).
![Horská klenová bučina na úbočí Lysé hory, lokalita PR Zimný potok (SLT 6A Klenosmrková bučina).](http://moravske-karpaty.cz/wp-content/uploads/2020/06/IMG_1500.jpg)
Ve vyšších nadmořských výškách, na kontaktu s papratkovými smrčinami, se místy vyskytují klenové bučiny s příměsí smrku a dominancí Athyrium distentifolium v bylinném patře. Mechorosty rostou spíše na padlých kmenech a vystupujících kamenech; rašeliníky rostou na přechodu k podmáčeným smrčinám.
Ekologie
Svahové konkávní polohy na sutích minerálně chudých i bohatších hornin s mezotrofními až eutrofními půdami. Půdy jsou dostatečně vlhké díky vydatným srážkám nebo vodě z tajícího sněhu. Některá místa v těchto bučinách mohou být sezonně ovlivněna tekoucí vodou a kolem stružek a pramenišť pak dominují vysoké širokolisté byliny.
Nedochází zde však k dlouhodobému zamokřování půdy na větších souvislých plochách. Rozklad opadu a stařiny je velmi rychlý. Jde často o maloplošné porosty návětrných svahů, které ve vyšších sudetských pohořích vystupují až do nadmořské výšky kolem 1 100 m a podél lavinových drah a v karech se mohou vyskytovat i u horní hranice lesa.
Rozšíření
Vzácně v oblastech s výskytem bučin na Ještědském hřbetu, v Jizerských horách, Krkonoších, Orlických horách, na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku. V moravských Karpatech se vyskytují v Moravskoslezských Beskydech a Javornících. Nevyhraněné porosty se vyskytují také na Šumavě a v Krušných horách.
![Rozšíření horských klenových bučin v ČR. Rozšíření horských klenových bučin v ČR.](http://moravske-karpaty.cz/wp-content/uploads/2020/06/Pasted-into-Horské-klenové-bučiny-Svaz-Fagion-sylvaticae.png)
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.