Kyjovka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí 4-17-01-065
plocha povodí [km2] 665,8
délka toku [km] 86,7
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] 1,09

Charakter toku

Kyjovka pramení na již. svazích Vlčáku ve Chřibech v nadmořské výšce 540 m. Od pramene teče již. směrem ke Starým Hutím, odkud se její směr mění postupně k JZ. Dále protéká obcí Stupavou, pod zříceninou hradu Cimburku a nadále úzkým údolím mezi Vršavou (500 m) a Lysou horou (491), kde je na Kyjovce vybudována vodní nádrž Koryčany, sloužící k zásobování Kyjovska pitnou vodou.

Pohled z Kazatelny na siluetu hradu Cimburku a hladinu vodní nádrže Koryčany ve Chřibech.
Pohled z Kazatelny na siluetu hradu Cimburku a hladinu vodní nádrže Koryčany ve Chřibech.

Mezi Lískovcem a Koryčany vtéká Kyjovka do Brankovické pahorkatiny, protéká záp. směrem Nemoticemi, ze S obtéká vrchol Hradiska (361 m) s Královským stolem. Odtud řeka protéká opět již. směrem úzkým a poměrně hlubokým údolím směrem k Bohuslavicím u Kyjova, kde vtéká do Dyjsko-moravské pahorkatiny. Před Bohuslavicemi se zleva vlévá potok Kratinka. Tok Kyjovky od Nemotic až do Kyjova sleduje Vlárská dráha z Brna do Veselí nad Moravou.

Před Kyjovem se zleva vlévá Bohuslavický potok. Pod Kyjovem, odkud už má říčka zregulovaný charakter strouhy, se zprava do vlévá přítok Sobůlka s levostranným přítokem Bukovankou. Mezi Svatobořicemi-Mistřínem a Dubňany se do Kyjovka vlévá zleva říčka Hruškovice, pramenící již. pod Ocáskem (553 m) ve Chřibech.  Blíže k Dubňanům se zprava připojuje Šardický potok a nedaleko po proudu Kyjovky začíná vzdutí Jarohněvického rybníku, kterým začíná rozsáhlá kaskáda Mutěnických a níže Hodonínských rybníků, končící mezi Lužicemi a Hodonínem. Před Lužicemi se zprava vlévá Prušánka, pramenící sev.–záp. od Čejkovic. Na Prušánce je vybudována vodní nádrž Velký Bílovec.

Za přemostěním železniční tratě Přerov – Břeclav mění Kyjovka směr z již. až jih.–vých. na jih.–záp. a teče dále po pravém okraji Dyjsko-moravské nivy paralelně s řekou Moravou, do níž nemůže zaústit vlivem jejího ohrázování. Protéká zde podél řady obcí vinařského regionu Podluží (Týnec, Tvrdonice, Kostice, Lanžhot).

Pod Lanžhotem přijímá zprava Svodnici a vtéká do lužních lesů v oblasti soutoku MoravyDyje. Zde pak od soutoku s Kopanicí tvoří část staré zemské hranice Moravy a Dolních Rakous, platné do roku 1920. Po několika kilometrech přirozeného meandrujícího toku se pak vlévá zleva do řeky Dyje, nedaleko rakouské obce Rabensburg, v nadmořské výšce asi 150 m.

Kyjovka odvodňuje jih.–záp. část Chřibů a přilehlé části Brankovické , KyjovskéDyjsko-moravské pahorkatiny.  Na středním úseku protéká Stupavskou nivou a na dolním úseku protéká Dyjsko-moravskou nivou. Kyjovka je řazena mezi vodohospodářsky významné toky, pstruhová voda je na horním toku po Mouchnici, níže se nachází mimopstruhová. Hydrologické stanice jsou umístěny v Koryčanech – nad přehradou, v Koryčanech – pod přehradou, Koryčany – obec a Kyjov.

Vodohospodářské objekty

Vodní nádrž Koryčany

Vodní nádrž Koryčany na toku Kyjovka se nachází asi jeden kilometr vých. nad obcí Koryčany. Byla postavena v 50. letech minulého století, kdy se hledaly nové zdroje vody pro rozvíjející se průmysl a zásobování obyvatelstva. Výstavba se rozběhla od roku 1953 a kvůli budoucímu vodárenskému využití bylo nařízeno úplné odstranění vegetace z prostoru budoucí zátopy. Vodní dílo bylo dokončeno v roce 1958 a do trvalého provozu bylo uvedeno v roce 1963. 

Po prvním napuštění nádrže asi do třetiny výšky hráze se ukázalo, že v některých sondách pod vzdušnou patou hráze a v hrázi samotné došlo ke zvýšení hladiny vody. Výsledky měření ukázaly, že voda neprosakuje vlastním tělesem hráze, ale přirozenými skalními puklinami v jejím podloží. Průzkum vedl k přesnému návrhu na doinjektování podloží hráze, čímž se dosáhlo podstatného snížení průsaků. Plocha převážně zalesněného povodí k tomuto profilu činí asi 27 km2 a dlouhodobý průměrný průtok na Kyjovce se pohybuje kolem 130 litrů za vteřinu.

Hráz je sypaná zemní z několika různých materiálů, což byla v povodí Moravy dosud nepoužitá konstrukce. Skládá se ze středního jílového těsnícího jádra, pod nímž je betonový blok s injekční štolou. Hráz je 180 metrů dlouhá, má přímou osu, na koruně o šířce 8,5 metru vede obslužná komunikace se živičným povrchem a zídka, která současně slouží jako vlnolam. Odběrná věž není spojena s korunou hráze žádnou lávkou, takže jediný možný přístup je pouze 94 metrů dlouhou komunikační štolou, vedoucí pod hrází. Celkový objem nádrže je přes 2,5 milionu mvody a zatopená plocha dosahuje 35 hektarů.

Nádrž je určena k akumulaci vody pro vodárenský odběr do skupinového vodovodu Kyjov, trvalé zajištění minimálního průtoku, snížení povodňových průtoků a výrobu elektrické energie v malé vodní elektrárně. Pitná voda z nádrže Koryčany je přiváděna k odběratelům skupinovým vodovodem Kyjov. Funkční objekty jsou situovány u pravého břehu. Nápadná je především 28 metrů vysoká odběrná věž kruhového půdorysu o průměru 3,4 metru, umožňující ovládat vodárenské odběry. Ty lze provádět ze čtyř různých úrovní pod hladinou, potrubí je vedeno komunikační štolou pod hrází až ke vzdušné patě a potom dále do úpravny vody.

Jarohněvický rybník

Jarohněvický rybník ležící na říčce Kyjovce nedaleko od města Dubňany patří mezi největší vodní plochy v okrese Hodonín. Jarohněvický rybník byl v druhé polovině 19. století vypuštěn a obnoven byl v 50. letech 20. století. Vodní plocha rybníka dosahuje rozlohy 95,4 ha, délka vzdutí 1,5 km a celkový maximální objem nádrže činí 1,700 mil. m³. Hráz  rybníka je 750 m dlouhá a 4,5 m vysoká.

Jarohněvický rybník je průtočný a je využíván k protipovodňové ochraně a intenzívnímu chovu ryb s kaprem jako hlavním chovaným druhem. Ten je zde loven každoročně. V posledních letech je rybník přihnojován kejdou z nedalekého velkochovu prasat.

Jarohněvický rybník je pozůstatkem větší rybniční soustavy na říčce Kyjovce. Rybníků bylo daleko více a byly i plošně větší. Historicky starší Jarohněvický rybník byl ovšem asi 2x větší (končil až za dnešním ústím Šardického potoka do Kyjovky) a tvrz s původní vesnicí Jarohněvice ležela prakticky u jeho břehu. Za Jarohněvickým rybníkem ležel Mokroňovický rybník (podél Šardického potoka). SZ nad Jarohněvickým rybníkem je druhý menší rybník, dnes neexistující, napájející svým výtokem vodní mlýn na hrázi Jarohněvického rybníka. Jedna větev tohoto potoka se proto v dolní části jmenuje Müllbach (Mlýnský, dle katastru z roku 1827). A rybníček Nadymák (Nadimack). Nejstarším rybníkem byl tzv. Starý jaroňovský, přejmenovaný později na Mokroňovský, podle pozemků, které podél šardického potoka zatopil. Literární prameny (hlavně Vlastivěda moravská) tvrdí, že byl vybudován do r. 1491 a po jeho hrázi procházely důležité hospodářské cesty z okolních vesnic či polí. Současný jarohněvický rybník byl napuštěn později, proto se mu říkalo Nový a při jeho vzniku už nejspíše původní ves za rybníkem neexistovala, proto mohla být pole zaplavena vodou. Celé dnešní údolí mezi Miloticemi a Mistřínem bylo zaplaveno dalším, poměrně mělkým rybníkem, napájeným potokem Hruškovicí. Ten kdysi zaplavil svou vodou zaniklou osadu Jiříkovice. I na současných mapách je vidět charakteristický silniční oblouk po hrázi tohoto rybníka. Rybník je sice dnes vysušen, ale silnice tak vede stále, jakoby po jeho hrázi – to je zdůvodnění na první pohled nelogických zatáček při cestě do Mistřína. Další dva rybníky se nacházeli v bažinaté části (dnešní pole) jižně od Šardic. Rybníky nebyly hluboké a zakládány byly výhradně pro chov ryb. 
Mutěnické rybníky(Soustava ZBROD)

Mutěnické rybníky ležící na říčce Kyjovce tvoří soustavu rybníků využívaných k intenzívnímu odchovu ryb. Soustava  Zbrodských rybníků dosahuje 105 ha. Tato lokalita je také velmi oblíbená pro všechny nadšené pozorovatele ptáků.

Návštěva Mutěnických rybníků dává možnost spatřit zákonem chráněné ptáky, ale i další vzácné druhy zvířectva. Je zde ideální místo, téměř jediné v České republice, pozorovat pisilu čáponohou, racka černohlavého nebo vodouše rudonohého. Ale i mnoho dalších zajímavých druhů ptáků, zejména bahňáků, kterým zde podmínky obzvláště přály, jelikož bylo vypuštěno hned několik rybníků a rybníčků. 

Hodonínské rybníky

Hodonínské rybníky tvoří téměř souvislou vodní plochu od silnice Hodonín Lužice až po areál odkaliště pod samotou Zbrod. Dnešní rozloha Hodonínských rybníků je něco přes 150 ha a umělými hrázemi a řekou Kyjovkou jsou rozděleny na celkem osm velkých vodních ploch a několik menších okrajových tůní zarůstajích rákosinami.

Hodonínské rybníky jsou využívány k chovu ryb, hlavně kaprů, na některých jsou chovány i kachny a husy. Centrem této rybniční oblasti je hospodářský areál Písečný. V současné době se zde hospodaří na rybnících Dvorský, Novodvorský, Písečný, Komárov, Bojanovický, Lužický, Nad sádkami, Výtopa ale i dalších.

Rákosím porostlé okraje rybníků jsou útočištěm vodního ptactva včetně vzácných druhů. Žijí zde kormoráni, občas sem zalétá orlovec říční, v zimě někdy i orel mořský. V rákosí, na březích i na ostrůvcích hnízdí vodní, brodiví i a bahenní ptáci.

Vývoj rybníků v povodí Kyjovky

V roce 1763 bylo v povodí Kyjovky na mapách I. rakouského vojenského mapování zakresleno 55 vodních ploch o celkové výměře 1 256 ha (tab. 2). O významnosti rybničního hospodářství v tomto období svědčí vysoký počet vodních ploch nad 1 ha – celkem 46 rybníků.

Stav rybníků na řece Kyjovce mezi Miloticemi a Dubňany na mapách I. vojenského mapování, zdroj: http://oldmaps.geolab.cz)
Stav rybníků na řece Kyjovce mezi Miloticemi a Dubňany na mapách I. vojenského mapování, zdroj: http://oldmaps.geolab.cz).

Mezi největší vodní plochy v povodí Kyjovky patřil zejména rybník Nesyt (na mapě Nimmersatt Teich) o přibližné rozloze 262 ha. Poprvé byl zakreslen již na Komenského mapě Moravy z roku 1624, zároveň byl tento rybník zachycen na Müllerově mapě Moravy z r. 1716. Podle Koláčka (1930) byla jeho výměra 562 ha. Vzhledem k přesnosti tehdejšího mapování je možné uvažovat o nadhodnocení tohoto údaje. Za jednu z největších vodních ploch považovali rybník Nesyt i jiní autoři (Hlavinka, Noháč, 1926). Zároveň je zde zmiňováno, že vody rybníka Nesyt byly napájeny jak řekou Kyjovkou, tak i řekou Moravou. „Nynější dolní tok Kyjovky není přirozený; vlévať se dříve do rybníka Nesyta u Hodonína a z něho přímo ústila do Moravy. Tehdy byl tudíž dolní tok Kyjovky značně kratší“. Toto tvrzení lze potvrdit i z výřezu mapy I. rakouského vojenského mapování. Znamená to, že dnešní odborníky hodnocené pojetí ústí toku řeky Kyjovky do řeky Dyje neplatilo v období, kdy existoval rybník Nesyt. Řeka Kyjovka byla propojena s řekou Moravou právě pomocí rybníku Nesyt.

Mezi další významné rybníky zakreslené na mapě I. rakouského vojenského mapování z roku 1763 patřily Mistřínský rybník (209 ha), Jarohněvický rybník – Jaronowitzer Teich(156 ha), Písečný rybník – Sand Teich (143 ha), Brodský rybník – Broder Teich (115 ha), Svatobořický rybník (76 ha). Všechny tyto rybníky se nacházely přímo na toku řeky Kyjovky a v jejím bezprostředním okolí. Zároveň však existovaly rybniční soustavy i na přítocích Kyjovky, např. na Prušánce, Hruškovici, Mutěnickém potoku a Šardickém potoku. Značné množství rybníků bylo v tomto období vázáno na vodní mlýny, pro které fungovaly částečně jako retenční nádrže.

„Rybniční hospodářství nemohlo soutěžit s vinařstvím po jeho pobělohorské restituci. V jeho neprospěch mluvilo několik okolností. K nim patřil především už citelný poptávkový pokles po rybím mase a dále nouze o pastviny.  Začátkem 18. století došlo k redukci vodních ploch na Miloticku a Kyjovsku. Koncem 18. století je už běžný názor, že vysušený rybník více vynáší než zavodněný“.

Kromě umělých vodních ploch, tedy rybníků, existovaly v tomto období i přírodní přirozené vodní útvary – drobná jezírka v okolí Vracova a Vacenovic. Původně tato jezera byla větší a postupně byla zazemňována.

Na mapách II. rakouského vojenského mapování z let 1836–1841 bylo v povodí Kyjovky zakresleno 41 vodních ploch o celkové výměře 508 ha. Pouze 18 vodních ploch přesahovalo rozlohou 1 ha. Oproti předchozímu období došlo k velmi výraznému úbytku vodních ploch, zanikl rybník Nesyt, Mistřínský rybník, Svatobořický rybník a řada menších rybníků jak na Kyjovce, tak i na jejích přítocích. Z největších zachovaných rybníků lze jmenovat Písečný rybník – Sand Teich (264 ha) a Jarohněvický rybník (117 ha). Další významné rybníky dosahovaly výměry okolo 10 ha.

Mapy III. rakouského vojenského mapování zachycují úpadek rybničního hospodaření v povodí Kyjovky. V povodí Kyjovky bylo v tomto období zakresleno sice 61 vodních ploch, ovšem pouze 11 dosahovalo vyšší výměry než 1 ha. Celková výměra všech vodních ploch činila jen 71 ha. Velký úbytek vodních ploch byl zaznamenán i v dalších oblastech jižní Moravy.

Největším rybníkem v tomto období byl Písečný rybník u Milotic (20 ha), který nebyl převeden na ornou půdu zejména díky jeho funkci v kompozici v rámci

širší zázemí zámeckého parku. Dalšími největšími vodními plochami byl Žižkovský rybník na Prušánce a Jezero mezi Kosticemi a Lanžhotem na Kyjovce. Vysoký počet drobných vodních ploch byl reprezentován malými rybníčky v obcích s funkcí protipožárních nádrží, případně byl vázán na zázemí průmyslových areálů.

V okolí Hodonína, Dubňan a Vacenovic se v lesních komplexech vyskytovalo větší množství drobných vodních útvarů. Nacházely se v malých bezodtokých depresích v terénu vátých písků a byly často vytvořeny přírodními procesy. Některé malé vodní útvary však také mohou souviset s antropogenními tvary způsobenými těžbou lignitu v malé hloubce pod povrchem.

Mezi zásadní hybné síly, které vedly k zániku většiny rybničních soustav v povodí Kyjovky v druhé polovině 19. století, patřil rozvoj cukrovarnictví v regionu a rozvoj těžby lignitu. Zároveň se přidala potřeba pěstování technických zemědělských plodin pro průmysl.

„Bylo jasno, že rentabilita velkostatků může být zabezpečena jedině tím, budou-li velkostatky napojeny na průmysl zpracovávající jejich suroviny. V úvahu nepřicházel nyní už ani pivovar, ani palírna, nýbrž cukrovar, který musel mít svrchovaný zájem na tom, aby pro výrobu cukru měl k dispozici stále stoupající množství cukrovky. Cukrovar se zajímal také o dlouhodobý nájem a byl ochoten podniknout i na dvorských pozemcích potřebné investice, aby pozvedl jejich výkonnost. Byla předepsána maximální třetinová rozloha osetých ploch cukrovky na dvorských pozemcích“.

V letech 1953–1955 byla na vojenských topografických mapách zachycena obnova některých vodních ploch v povodí řeky Kyjovky. V tomto období bylo zakresleno v povodí Kyjovky 69 vodních ploch o celkové výměře 439 ha, přičemž 34 vodních ploch mělo rozlohu nad 1 ha. Takto vysoký počet byl dán zejména zakládáním menších chovných rybníků pro chov ryb a drůbeže v okolí řeky Kyjovky na místě  původního rybníka Písečného a Brodského (Zbrodského).

Vznikl zde Státní statek Písečný, později transformovaný na Rybářství Hodonín, který měl zásadní vliv na obnovu vodních ploch v okolí řeky Kyjovky. Největší vodní plochou v povodí Kyjovky byla v tomto období soustava Písečného rybníka v okolí Hodonína (180 ha), skládající se ze 7 rybníků. Druhou největší vodní plochou byl Jarohněvický rybník (104 ha) a soustava Brodského rybníka (86 ha) s 11 chovnými rybníky. Rybníky v povodí Kyjovky byly obnoveny pouze v lokalitách blízkých SST Písečný. Nebyl např. obnoven největší rybník v povodí – Nesyt u Hodonína, významný rybník u Mistříka, ani většina rybníků v povodí Prušánky.

V roce 1991 bylo na vojenských topografických mapách evidováno 94 vodních ploch, jejichž celková výměra činila 712 ha. 69 vodních ploch vykazovalo vyšší rozlohu než 1 ha. Kromě dalšího rozvoje vodních ploch určených na chov ryb a vodní drůbeže v okolí řeky Kyjovky docházelo ve druhé polovině 20. století k zakládání vodních nádrží s funkcí zdroje pitné vody (vodní nádrž Koryčany) nebo zavlažovací funkcí (Velký Bílovec).

Mezi největší vodní plochy v povodí Kyjovky v tomto období patřil opět systém Písečného rybníka u Hodonína (237 ha), systém Brodského rybníka (105 ha) a Jarohněvický rybník. Na významu ovšem získaly i vodní plochy po těžbě písku, např. zatopená pískovna v Moravské Nové Vsi (67 ha) a zejména nově vybudované vodní nádrže Velký Bílovec (38 ha) a Koryčany (34 ha).

Na základě studia aktuálních mapových podkladů (ZABAGED z roku 2010) bylo zjištěno, že v povodí Kyjovky se nachází celkem 284 vodních ploch o celkové výměře 723 ha. Tento vysoký počet je dán zejména odlišným měřítkem těchto map (1 : 10 000). Počet vodních ploch větších než 1 ha (80 ploch) je už srovnatelný s předchozím obdobím. Mezi největší vodní plochy opět patřil systém rybníků na Kyjovce. Největší změnou oproti roku 1991 bylo vybudování rybníku Třetí Zbrod o výměře 32 ha, který je součástí systému Zbrodského rybníka u Mutěnic.

Zdroj: Havlíček, M., Pavelková-Chmelová, R., Frajer, J., Netopil, P., Vývoj využití krajiny a vodních ploch v povodí Kyjovky od roku 1763 do současnosti, In: Acta Pruhoniciana 104: 5–12, Průhonice, 2013

Související obrázky:

Napsat komentář