Dyjsko–moravská pahorkatina

Geomorfologický podcelek Dyjsko–moravská pahorkatina je plochá nížinná pahorkatina o rozloze 464 km2, střední výšce 188 m a středním sklonu 1°13´. Leží v sevření mezi nivami řek Moravy a Dyje v sev. části Dolnomoravského úvaluDyjsko–moravská pahorkatina je na S je vymezena Středomoravskými Karpaty, z J ji vymezuje Dyjsko–moravská niva a na  záp. Dyjsko–svratecký úval.

Geomorfologické rozdělení Dyjsko-moravské pahorkatiny.
Geomorfologické rozdělení Dyjsko-moravské pahorkatiny.

V rámci Dyjsko–moravské pahorkatiny jsou vymezeny geomorfologické okrsky:

Podloží je v SZ části tvořeno paleogenními sedimenty ždánicképouzdřanské jednotky vnější skupiny příkrovů. Zbytek oblasti vyplňuje zahrnuje pestrý sled mořských a terestrických neogenních sedimentů vídeňské pánve z období eggenburgupliocénu, který je překryt kvartérními sedimenty.

V celé oblasti se vyskytují mohutné mohutné překryvy sprašísprašových hlín, na Bzenecku a Hodonínsku se nacházejí váté písky a v nivách řek fluviální sedimenty.

Pro plochý nížinný reliéf jsou charakteristické široké zaoblené hřbety oddělené širokými údolími, které jsou převážně překryty akumulacemi kvarterních eolickýchfluviálních sedimentů. Místy se vyskytují kryopedimenty. Okraje oblasti tvoří říční terasy řeky MoravyDyje. Nejvyšším bodem je Přítlucká hora (292 m).

Dyjsko–moravská pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. V krajině převládají pole, sady a vinice. Významnější lesní komplexy se nacházejí v oblasti Bzenecké doubravy (borové lesy) a Hodonínské doubravy (doubravy).

Strachotínský kopec

Strachotínský kopec je plochá vyvýšenina ležící v sz. části Dyjsko–moravské pahorkatiny. Podloží budují flyšové horniny pouzdřanskéždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, které jsou překryty neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve.

Horniny pouzdřanské jednotky vystupují záp. od linie Strachotín—Popice—Uherčice. V podloží se objevuje kompletní sled členů pouzdřanské jednotky: pouzdřanské slíny, uherčické souvrství, boudecké slíny, křepické souvrstvíšakvické slíny. Východně od zmíněné linie vystupují horniny ždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky. Pelitické facie jsou označovány jako hustopečské slíny, psamitické facie jsou označovány jako ždánické pískovce. V nadloží hornin ždánicko–hustopečského souvrství se vyskytují již neogenní šakvické slíny a jílovce pavlovického souvrství. Pomístně se vyskytují šlíry odpovídající laaskému souvrství ždánické jednotky.

Z kvartérních sedimentů jsou rozšířené překryvy sprašísprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické a deluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.

Reliéf má charakter ploché vyvýšeniny, v nejvyšších polohách se nacházejí střední říční terasy řeky Dyje. Na svazích se nacházejí závěje vátých písků a překryvy sprašísprašových hlín. Při úpatí svahů se nacházejí kryopedimenty vázané na nízké terasy řek SvratkyDyje. Nejvyšším bodem je bezejmenná kóta s nadm. výškou 240 m.

Strachotínský kopec leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a vinic. Přítomny jsou větrolamy.

Pozn.: na geoportálu Cenia existuje rozpor mezi vymezením hranic okrsku Strachotínského kopce. Je do něj zahrnuta i Starovická pahorkatina v rámci Hustopečské pahorkatiny (Ždánický les).

Popická sníženina

Popická sníženina je úzká sníženina SZ—JV směru ležící v sev.–záp. části Dyjsko–moravské pahorkatiny. Podloží budují flyšové horniny ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, které jsou překryty neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve.

V rámci ždánické jednotky se uplatňují horniny ždánicko–hustopečského souvrství, zejména jeho psamiticko–pelitická facie a psamitická facie, označovaná jako ždánický pískovec. V nadloží hornin ždánicko–hustopečského souvrství se vyskytují již neogenní šakvické slíny a jílovce pavlovického souvrství. Pomístně se vyskytují šlíry odpovídající laaskému souvrství ždánické jednotky. V SZ části oblasti se vyskytují také horniny pouzdřanské jednotky vnější skupiny příkrovů (převážně boudecké slíny).

Z kvartérních sedimentů jsou značně rozšířené překryvy sprašísprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické a deluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.

Ploché dno sníženiny je tvořeno kryopedimenty. Území protíná železniční koridor Brno—Břeclav.

Popická sníženina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a vinic. Ojediněle se vyskytují drobné lesíky akátin a doubrav. Ve V části se nacházejí větrolamy.

Tvrdonická pahorkatina

Tvrdonická pahorkatina je nížinná pahorkatina ležící ve střed. části Dyjsko–moravské pahorkatiny při úpatí Středomoravských Karpat. Podloží je tvořeno neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve, okraje oblasti tvoří kvartérní akumulační terasy řek MoravyDyje.

Neogenní podloží je v záp. části tvořeno sarmatskými vápnitými jíly, prachovci a písky bílovického souvrství. V jejich nadloží se vyskytují v celé oblasti značně rozšířené prachové písky, prachovce a vápnité i nevápnité, místy uhelné jíly bzeneckéhodubňanského souvrství. V okrajích oblasti kolem řek MoravyDyje se nacházejí akumulace pleistocenních fluviálních písčitých štěrků.

Z kvartérních sedimentů jsou rozšířené návěje vátých písků a překryvy sprašísprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické deluviálnídeluviofluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují písčitohlinité fluviální sedimentynivní hlíny.

Reliéf má charakter nížinné, akumulacemi zarovnané pahorkatiny, která je značně ohrožená erozí půdy. Nejvyšším bodem je Od Ladenska (212 m). V oblasti se nacházejí ložiska lignitu, ropyzemního plynu.

Tvrdonická pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a vinic. Ojediněle se vyskytují drobné lesíky doubrav, dubohabřin, případně porosty akátu. V celé oblasti se nacházejí větrolamy.

Stupavská niva

Stupavská niva je akumulační plošina kolem spod. části toku řeky Kyjovky. Leží ve střed. části Dyjsko–moravské pahorkatiny. Podloží je tvořeno neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve.

Neogenní podloží je tvořeno zejména jíly s vložkami písků, které jsou řazeny k bzeneckémudubňanskému souvrství. Tyto neogenní sedimenty z období pannonu jsou z většiny překryty pleistocenními vátými písky, jež jsou následně překryty písčitohlinitými fluviálními sedimentynivními hlínami. V podsvahových polohách se objevují deluviální sedimenty.

Stupavská niva leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a luk, místy se nacházejí lužní lesy. Ve střed. a spod. část Stupavské nivy je vybudováno několik rybníků za účelem zachycení jarních přívalových vod, zavlažování a chovu ryb. Předmětem ochrany přírody je teplomilná doubrava, jakožto významná entomologická lokalita v PR Stupava a vodní a mokřadní společenstva s celou řadou vzácných, zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů v PR Písečný rybník.

Ratíškovská pahorkatina

Ratíškovská pahorkatina je nížinná pahorkatina ležící ve vých. části Dyjsko–moravské pahorkatiny. Podloží je tvořeno neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve.

Neogenní podloží je tvořeno zejména jíly s vložkami písků, které jsou řazeny k bzeneckémudubňanskému souvrství. Tyto neogenní sedimenty z období pannonu jsou z naprosté většiny překryty proměnlivě mocnými pleistocenními vátými písky. Údolí říční sítě je následně vyplněno a nivními hlínami.

Žilkův dub v Bzenecké doubravě je stár kolem 300 let. Pamatuje časy, kdy Moravská sahara byla ještě doubravou.
Žilkův dub v Bzenecké doubravě je stár kolem 300 let. Pamatuje časy, kdy Moravská sahara byla ještě doubravou.

Ratíškovská pahorkatina má charakter velmi ploché, akumulacemi vátých písků zarovnané pahorkatiny. Východní okraj území tvoří říční terasy řeky Moravy. Oblast vátých písků, někdy nazývaná též jako „Moravská sahara“, pokrývá převážnou část území. V sev.—vých. části Ratíškovské pahorkatiny — Bzenecké doubravě — dosahuje akumulace mocnosti až 30 m, v jih.—záp. části Ratíškovské pahorkatiny — Hodonínské doubravě — je mocnost písků menší (1—2 m) a častěji se zde vyskytují oglejená a podmáčená stanoviště. Nejvyšším bodem je Náklo (265 m) nad Ratíškovicemi.

Náklo (265 m) je nejvyšším bodem Ratíškovické pahorkatiny. Podle pověsti zde mohlo ležem centrum Velkomoravské říše - Veligrad. Na vrcholu kopce stojí dřevěný liliový kříž a pískovcová socha kupce Sáma.
Náklo (265 m) je nejvyšším bodem Ratíškovické pahorkatiny. Podle pověsti zde mohlo ležem centrum Velkomoravské říše – Veligrad. Na vrcholu kopce stojí dřevěný liliový kříž a pískovcová socha kupce Sáma.

V oblasti se nacházejí ložiska lignitu, ropyzemního plynu. Významné ložisko písku je v provozu v Bzenci–Přívozu.

Ratíškovská pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Oblast je z více než poloviny pokryta lesními porosty. V oblasti Bzenecké doubravy dominuje systém borového hospodaření jako důsledek špatně obhospodařovatelných a extrémních stanovišť vátých písků. V oblasti Hodonínské doubravy jsou doposud zachovány listnaté dubové porosty především s dubem letním. Ve zbytku území převládá agrární využití s poli a vinicemi.

Předmětem ochrany přírody jsou jedna z nejvýznamějších lokalit nezalesněných vátých písku v České republice a také velmi cenná lokalita vzácných pískomilných rostlin (psamofytů) a bezobratlých živočichů v NPP Váté písky, dále stepní společenstva se vzácnými druhy rostlin a živočich v PR Horky a komplex vlhkých až mokřadních luk a slatinišť s bohatým bylinným podrostem v PP Jezero. Společenstva vátých písků jsou rovněž předmětem ochrany v PP Vojenské cvičiště Bzenec.

Syrovinská niva

Syrovinská niva je akumulační rovina podél řeky Syrovinky. Leží ve vých. části Dyjsko–moravské pahorkatiny. Hlubší podloží je tvořeno neogenními jíly s vložkami písků, které jsou řazeny k bzeneckémudubňanskému souvrství vídeňské pánve.

Tyto neogenní sedimenty z období pannonu jsou z většiny překryty pleistocenními vátými písky a překryvy sprašísprašových hlín. Ty jsou následně překryty kvartérními písčitohlinitými fluviálními sedimentynivními hlínami. V podsvahových polohách se objevují deluviální sedimenty.

Syrovinská niva leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a je téměř bezlesá.

Huštěnovická pahorkatina

Huštěnovická pahorkatina je nížinná pahorkatina ležící v sev.–vých. části Dyjsko–moravské pahorkatiny při úpatí Středomoravských Karpat. Podloží je tvořeno neogenními, pliocenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve, okraje oblasti tvoří kvartérní akumulační terasy řeky Moravy.

Hlubší podloží je tvořeno neogenními jíly s vložkami písků, které jsou řazeny k bzeneckémudubňanskému souvrství vídeňské pánve. V jejich nadloží se objevují pontské pestré jíly s vložkami písků, které odpovídají valtickým štěrkovým vrstvám.

Neogenní sedimenty jsou převážně překryty pleistocenními překryvy sprašísprašových hlín. V jih.—záp. části doznívají návěje vátých písků. Linii kolem samotné nivy řeky Moravy tvoří písčihohlinité až hlinitopísčité deluviální sedimenty a písčito–štěrkovité deluviofluviální sedimenty výplavových kuželů. Dna údolí vyplňují písčitohlinité fluviální sedimentynivní hlíny.

Reliéf má charakter nížinné, akumulací eolických, deluviálních a fluviálních sedimentů, zarovnané pahorkatiny táhnoucí se kolem Dyjsko-moravské nivy. Při jih.—vých. okraji oblasti se vyskytují říční terasy řeky Moravy.

Huštěnovická pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí. Oblast je velmi málo zalesněná, pouze v okolí Moravského písku se objevují menší borové lesíky a dubové háje.

Trkmanská niva

Trkmanská niva je akumulační rovina podél řeky Trkmanky. Leží ve střed. části Dyjsko–moravské pahorkatiny. Hlubší podloží je tvořeno neogenními sedimenty, které jsou řazeny k hrušeckémubílovickému souvrství vídeňské pánve.

Z kvartérních sedimentů jsou rozšířené překryvy sprašísprašových hlín. V podsvahových polohách se nacházejí polygenetické deluviofluviálnídeluviální sedimenty. Rozsáhlou údolní nivu vyplňují hlinitopísčité až písčitoštěrkovité fluviální sedimentynivní hlíny.

Reliéf má charakter nížinné, akumulací fluviálních, deluviálních a eolických sedimentů, zarovnané plošiny. Při úpatí svahů se nacházejí kryopedimenty vázané na terasy řeky Trkmanky.

Trkmanská niva leží v 1.—2. vegetačním stupni. V krajině dominují pole. Ojediněle se vyskytují drobné lužní lesíky s převahou dubu.

Přítlucká hora

Přítlucká hora je izolovaná vyvýšenina ležící v záp. části Dyjsko–moravské pahorkatiny. Podloží je tvořeno flyšovými horninami ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů a v menších fragmentech se objevují patrně také horniny račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Flyšové horniny jsou téměř zcela překryty neogenními a kvartérními sedimenty vídeňské pánve.

Hlubší podloží tvoří flyšové horniny němčického, menilitovéhoždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů. Ve vých. části oblasti se mezi Přítlukami a Rakvicemi objevují tektonicky odloučené fragmenty ernstbrunnských vápenců. V nadloží flyšových hornin se vyskytují neogenní sedimenty, které jsou řazeny k hrušeckému souvrství vídeňské pánve.

Z kvartérních sedimentů jsou rozšířené překryvy sprašísprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické, deluviofluviálnídeluviální sedimenty. Starší říční terasy nad řekou Dyjí tvoří pleistocenní fluviální sedimenty. Dna údolí vodních toků vyplňují nivní hlíny.

Reliéf má charakter izolované vyvýšeniny nad okolní Popickou sníženinouDyjsko–moravskou nivou. V jih.–záp. okraji oblasti se vyskytují kryopedimenty vázané na starší říční terasy řeky Dyje. Přítlucká hora (292 m) je nejvyšším bodem Dyjsko–moravské pahorkatiny.

Přítlucká hora leží v 1.–2. vegetačním stupni. V krajině dominují viničné tratě a v nižších polohách pole. Roztroušeně se vyskytují ojedinělé lesíky a větrolamy.

Šakvický kopec

Šakvický kopec je izolovaná vyvýšenina ležící v záp. části Dyjsko–moravské pahorkatiny. Podloží je tvořeno neogenními a kvartérními sedimenty vídeňské pánve.

Z neogenních sedimentů se roztroušeně vyskytují šakvické slíny ždánické jednotky. Převážnou část území budují fluviální sedimenty, které jsou součástí starších říčních teras řeky Dyje, vzniklých v období střed. a spod. pleistocénu. Ty jsou jsou částečně překryty překryvy sprašísprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické deluviofluviálnídeluviální sedimenty převážně vzniklé na kryopedimentech.

Reliéf má charakter izolované vyvýšeniny nad okolní Popickou sníženinouDyjsko–moravskou nivou. Nejvyšším bodem jsou Díly nad vinohrady (204 m). Šakvický kopec leží v 1.—2. vegetačním stupni. V krajině se vyskytují pole a v menší míře také vinice.

Napsat komentář