Během neogénu pokračoval vývoj Západních Karpat postupným vyzníváním mořské sedimentace ve zmenšujících se flyšových pánvích za současného tektonického posunu jejich převážně paleogenního podloží směrem na platformu Českého masivu. Pokračovat ve čtení “Neogenní sedimenty moravských Karpat”
Neogenní sedimenty vídeňské pánve
Vídeňská pánev je rozsáhlou neogenní vnitrohorskou pánví, která leží na styčné zóně Východních Alp a Západních Karpat. Z Rakouska, kterému náleží největší část jejího území, zasahuje na jv. Moravu a jz. Slovensko. Je asi 200 km dlouhá, 55 km široká, prostírá se od Gloggnitz (Dolní Rakousko) na JZ až k Napajedelské bráně na SV. Pokračovat ve čtení “Neogenní sedimenty vídeňské pánve”
Západní Karpaty
Západní Karpaty jsou geomorfologická provincie geomorfologického subsystému Karpat. Táhnou se v délce asi 500 km od Dolního Rakouska (Niederösterreich) po Kurovské neboli Tyličské sedlo (Przełęcz Tylicka) na slovensko–polských hranicích. Pokračovat ve čtení “Západní Karpaty”
Vídeňská pánev
Geomorfologická soustava (subprovincie) Vídeňská pánev je protáhlá sníženina ležící na území Rakouska, České republiky a Slovenska (Záhorská nížina). Deprese vídeňské pánve je dlouhá téměř 200 km a asi 50–60 km široká. Pánev na území ČR vybíhá sz. výběžkem k Hustopečím a s. výběžkem podél toku řeky Moravy k Napajedelské bráně. Osu pánve tvoří 30–40 km dlouhý a 10–15 km široký hradišťský příkop.
Jihomoravská pánev
Jihomoravská pánev je jako geomorfologická podsoustava (oblast) součásti geomorfologické soustavy (subprovincie) Vídeňské pánve. Rozprostírá se v České republice a na Slovensku. Obsahuje jediný geomorfologický celek, a to Dolnomoravský úval. Pokračovat ve čtení “Jihomoravská pánev”
Dolnomoravský úval
Geomorfologický celek Dolnomoravský úval je součástí geomorfologické oblasti Jihomoravské pánve, která tvoří na území České republiky s. výběžek geomorfologické subprovincie Vídeňské pánve. Dolnomoravský úval se nachází na jižní Moravě při dolním toku řeky Moravy. Tvoří jej tektonická sníženina o rozloze 965 km2, střední výšce 183 m a středním sklonu 1°01´. Úval se táhne od Napajedelské brány na SV po soutok Moravy a Dyje na J. Na SZ je omezen údolím řeky Svratky.
Dyjsko-moravská pahorkatina
Poloha a vymezení
Geomorfologický podcelek Dyjsko-moravská pahorkatina je plochá nížinná pahorkatina o rozloze 464 km2, střední výšce 188 m a středním sklonu 1°13´. Leží v sevření mezi nivami řek Moravy a Dyje v s. části Dolnomoravského úvalu. Pokračovat ve čtení “Dyjsko-moravská pahorkatina”
Dyjsko-moravská niva
Poloha a vymezení
Geomorfologický podcelek Dyjsko-moravská niva je akumulační plošina niv řeky Moravy a Dyje. Podcelek má na území ČR rozlohu 375 km2, střední výšku 171 m a střední sklon 0°29´. Leží v j. části Dolnomoravského úvalu. Podcelek není dále členěn na okrsky. Pokračovat ve čtení “Dyjsko-moravská niva”
Valtická pahorkatina
Poloha a vymezení
Valtická pahorkatina je plochá nížinná pahorkatina o rozloze 126 km2, střední výšce 197 m a středním sklonu 1°49´. Leží v z. části Dolnomoravského úvalu. Pokračovat ve čtení “Valtická pahorkatina”
Geomorfologické členění ČR
Smyslem geomorfologickým členěním povrchu Země je obvykle potřeba systematicky a hierarchicky utřídit geomorfologické celky (horstva, vrchoviny, nížiny) na základě jejich geomorfologické příbuznosti a blízkosti. Vodítkem při seskupování příbuzných celků je do značné míry společná geologická minulost (geneze a stáří), ale přihlíží se i ke geografickým faktorům, jako vzhled či tvar reliéfu [2]. Geomorfologické členění České republiky ke postaveno na tzv. regionálním členění území, což znamená, že jednotlivým vyčleněným geomorfologickým jednotkám jsou autory přiřazována vlastní jména vycházející z historických a z již vžitých pojmenování objektů zemského povrchu – hor, vrcholů, údolí (tzv. oronyma) [1]. Pokračovat ve čtení “Geomorfologické členění ČR”