Valtická pahorkatina

Valtická pahorkatina je plochá nížinná pahorkatina o rozloze 126 km2, střední výšce 197 m a středním sklonu 1°49´. Leží v záp. části Dolnomoravského úvalu. Ze SZ je vymezena Jihomoravskými Karpaty a ze SV Dyjsko–moravskou nivou. Na J je vymezena česko–rakouskou hranicí.

Geomorfologické rozdělení Valtické pahorkatiny.
Geomorfologické rozdělení Valtické pahorkatiny.

V rámci Valtické pahorkatiny jsou vymezeny čtyři geomorfologické okrsky:

Hlubší podloží Valtické pahorkatiny je tvořeno paleogenními sedimenty ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, které jsou překryty mocným sledem mořských a terestrických neogenních sedimentů vídeňské pánve. Ty jsou v konečné fázi opět překryty kvartérními sedimenty.

V celé oblasti Valtické pahorkatiny se vyskytují mohutné mohutné překryvy sprašísprašových hlín. Mezi Valticemi a Poštornou se nacházejí váté písky. Údolí nesytské sníženiny vyplňují fluviální sedimenty.

Reliéf má charakter nížinné, akumulacemi zarovnané pahorkatiny, která je rozdělená nesytskou sníženinou s lednickými rybníky. Jižní část tvoří rozsáhlá plošina na pliocenních valtických štěrkových vrstvách. Východní okraj oblasti tvoří říční terasy řeky Dyje s překryvy sprašísprašových hlín. Nejvyšším bodem jsou Staré hory (301 m) v Úvalské pahorkatině.

Oblast odvodňuje říčka Včelínek protékající Nesytskou sníženinou do řeky Dyje. Rybník Nesyt, náležící do soustavy Lednických rybníků, je s vodní plochou 288 ha (až 306 ha) největším rybníkem na Moravě.

Zámek ve Valticích.
Zámek ve Valticích.

Dyjsko–moravská pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. V krajině převládají pole, vinice a teplomilné listnaté nebo borové porosty.

Lednická pahorkatina

Lednická pahorkatina je nížinná pahorkatina ležící v sev. části Valtické pahorkatiny. Podloží je tvořeno flyšovými horninami ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů a neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve..

Hlubší podloží tvoří flyšové horniny ždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky, přičemž na povrch ojediněle vystupují psamitické facie, které jsou označovány jako ždánické pískovce. V jejich nadloží se vyskytují neogenní sedimenty hrušeckého souvrství (v okolí Sedlece). Mezi Hlohovcem a Lednicí vystupují pannonské prachové písky a pískovce bzeneckého souvrství a pliocenní valtické štěrkové vrstvy.

Celé území Lednické pahorkatiny je překryto pleistocenními překryvy würmských sprašísprašových hlín. Podsvahové polohy tvoří písčitohlinité až hlinitopísčité deluviálnídeluviofluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.

Lednická pahorkatina má charakter velmi ploché, akumulacemi sprašísprašových hlín zarovnané pahorkatiny. Nejvyšším bodem je Studánkový vrch (252 m).

Lednická pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. V krajinném rázu převládá agrární využití s poli a vinicemi.

Nesytská sníženina

Nesytská sníženina je protáhlá sníženina ležící ve střední části Valtické pahorkatiny. Hlubší podloží tvoří flyšové horniny ždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, které místy vystupují na povrch.

Flyšové horniny ždánické jednotky jsou z převážné části překryty neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve. Severozápadně od Valtic vystupují vápnité i nevápnité jíly, místy prachovce úvalského souvrství, které je ekvivalentní sedimentům lužického souvrství (eggenburgottnang). Mezi Mikulovem a Hlohovcem vystupují proměnlivě vápnité jíly, písčité štěrky a písky a písčité vápence hrušeckého souvrství. Mezi Hlohovcem a Lednicí vystupují pannonské prachové písky a pískovce bzeneckého souvrství. Mezi Valticemi a Hlohovcem vystupují vápnité jíly, písky a písčité vápence bílovického souvrství.

Celé území Nesytské sníženiny je překryto proměnlivě mocnými pleistocenními překryvy würmských sprašísprašových hlín. Podsvahové polohy tvoří písčitohlinité až písčité deluviální sedimenty, místy s roztroušenými valouny, a deluviofluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.

Nesytskou sníženinu tvoří údolí říčky Včelínku a jejich přítoků. Již od 15. století je sníženina využita za účelem rybníkářství a na Včelínku byly lichtenštejnským panstvím vybudovány Nový rybník a soustava Lednických rybníků. Od Z to jsou Nesyt (288 ha — největší rybník na Moravě), Hlohovecký rybník (104 ha), Prostřední rybník (47 ha) a Mlýnský rybník (107 ha, — zvaný též Apollo). Původně byl rybník Nesyt větší a patřil k němu i malý rybník Výtopa.

Pozn.: od 19. století do roku 1920 procházela středem všech rybníků zemská hranice mezi Moravou a Dolním Rakouskem.

Pobřeží Hlohoveckého, Prostředního, Mlýnského potoka bylo na počátku 19. století parkově upraveno a dosázeno četnými exotickými dřevinami, na začátku 19. století byly v blízkosti rybníků vybudovány drobnější zámecké stavby (Hraniční zámeček, Rybniční zámeček, Apollonův chrám).

Nesytská sníženina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Předmětem ochrany přírody jsou pozůstatky slanomilné květeny a zvířeny včetně několika zvláště chráněných druhů v NPR Slanisko u Nesytu a významné hnízdiště řady druhů ptáků v NPR Lednické rybníky. Hnízdí zde početné vodní ptactvo a rybníky mají funkci křižovatky a odpočinkové zastávky při ptačích tazích. Od roku 1990 je oblast zařazena navíc do seznamu mezinárodně významných mokřadů.

Poštorenská plošina

Poštorenská plošina je plochá nížinná pahorkatina ležící ve vých. části Valtické pahorkatiny. Podloží je tvořeno neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve. Východní část Poštorenské plošiny budují v jednotlivých úrovních říčních teras fluviální písčité štěrky rissu, mindelugünzu. Západní část oblasti tvoří plošina na pliocenních valtických štěrkových vrstvách. V sev.-záp. části mezi Valticemi a Hlohovcem vystupují vápnité jíly, písky a písčité vápence bílovického souvrství. Oblast Staré hory tvoří proměnlivě vápnité jíly, písčité štěrky a písky a písčité vápence hrušeckého souvrství.

Východní část Poštorenské plošiny je místy překryta překryvy würmských vátých písků, různě se také vyskytují překryvy sprašísprašových hlín. Podsvahové polohy tvoří písčitohlinité až písčité deluviální sedimenty, místy s roztroušenými valouny, a deluviofluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.

Poštorenská plošina má charakter velmi ploché, akumulacemi vátých písků, sprašísprašových hlín zarovnané pahorkatiny, která je celkově ukloněna k JV. Východní část oblasti tvoří minimálně tři úrovně říčních teras řeky Dyje. Nejvyšším bodem je Stará hora (214 m).

NPP Rendezvous
NPP Rendezvous

Poštorenská plošina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Východní část oblasti tvoří komplex Bořího lesa s porosty dubu a borovice. V záp. části oblasti převládají pole a vinice. Oblast je součástí lednicko–valtického areálu. Předmětem ochrany přírody je typický lesní porost s vegetací subkontinentálních doubrav na kyselých píscích s účastí prealpinských druhů v NPP  Rendezvous a rybník s přilehlými mokřady a písčitými lady s pestrými společenstvy s řadou významných druhů v PR Františkův rybník. Památkově chráněny jsou Bezručova alej, Ladenská alejValtická alej.

Úvalská pahorkatina

Úvalská pahorkatina je nížinná pahorkatina ležící v již. části Valtické pahorkatiny. Hlubší podloží tvoří flyšové horniny ždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, které v okolí Sedlece vystupují na povrch.

Flyšové horniny ždánické jednotky jsou z převážné části překryty neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve. V okolí Úval vystupují vápnité i nevápnité jíly, místy prachovce úvalského souvrství, které je ekvivalentní sedimentům lužického souvrství (eggenburgottnang). Hřbet táhnoucí se od Nového rybníku ke Starým horám tvoří proměnlivě vápnité jíly, písčité štěrky a písky a písčité vápence hrušeckého souvrství. V okolí Valtic vystupují pannonské prachové písky a pískovce bzeneckého souvrství a sarmatské vápnité jíly, písky a písčité vápence bílovického souvrství. Jihovýchodně od Valtic vystupují pliocenní valtické štěrkové vrstvy.

Celé území Úvalské pahorkatiny je překryto proměnlivě mocnými pleistocenními překryvy würmských sprašísprašových hlín. Podsvahové polohy tvoří písčitohlinité až písčité deluviální sedimenty, místy s roztroušenými valouny, a deluviofluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.

Úvalská pahorkatina má charakter velmi ploché, akumulacemi sprašísprašových hlín zarovnané pahorkatiny, s celkovým úklonem k JV. Nejvyšším bodem jsou Staré hory (301 m).

Boží muka u silničky do Katzelsdorfu.
Boží muka u silničky do Katzelsdorfu.

Úvalská pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. V krajinném rázu převládá agrární využití s vinicemi a poli. V oblasti se nacházejí evropsky významné lokality EVL Paví kopec, EVL Skalky u Sedlece, EVL KameníkyEVL Úvalský rybník.

Přečtěte si také

  • Dolnomoravský úval23.3.2014 Dolnomoravský úval Geomorfologický celek Dolnomoravský úval je součástí geomorfologické oblasti […]
  • Jihomoravská pánev23.3.2014 Jihomoravská pánev Jihomoravská pánev je jako geomorfologická oblast součásti geomorfologické subprovincie […]
  • Vídeňská pánev22.3.2014 Vídeňská pánev Vídeňská pánev je protáhlá sníženina ležící na území Rakouska, České republiky a […]
  • Dyjsko–moravská niva23.3.2014 Dyjsko–moravská niva Geomorfologický podcelek Dyjsko–moravská niva je akumulační plošina niv řeky Moravy a […]

Související obrázky:

Napsat komentář