Pouzdřanská jednotka je nejvíce okrajovou dílčí geologickou jednotkou vnější skupiny flyšových příkrovů Vnějších Západních Karpat. Souvisle vystupuje v úzkém, asi 25 km dlouhém pruhu před čelem ždánické jednotky mezi Strachotínem a Slavkovem u Brna. Útržkovitě byla zjištěna v Pavlovských vrších a nachází se rovněž v podloží ždánické jednotky.
Stavba pouzdřanské jednotky
Pouzdřanská jednotka představuje nejvíce k západu vysunutou příkrovovou strukturu Vnějších Západních Karpat. Její struktura je složená z intenzívně zvrásněných a zešupinatělých sedimentů sledu od pozdního eocénu do spodního miocénu (eggenburg).
Pouzdřanská jednotka je považována za tektonický útržek odtržený od vnitřních zón autochtonního paleogénu, který byl tektonicky transportovaný na přední straně příkrovového pásu během časně miocenní fází alpinské orogeneze (sávská fáze; eggenburg). Zjevná prostorová blízkost depozitních míst těchto dvou jednotek a (litologické i faunistické) podobnosti jejich vrstev svrchního eocénu až spodního oligocénu takovou interpretaci podporují. Protože v autochtonním paleocénu nebyly nalezeny žádné ekvivalenty mladších členů pouzdřanské jednotky (spodní miocén; boudecké slínovce a křepické souvrství), spekuluje se, že mladší sedimenty v autochtonního paleogénu byli odtrženy a tektonicky transportovány na čele příkrovového pásu se zbytkem pouzdřanské jednotky, přičemž starší sedimenty, především eocenní výplň paleúdolí, se většinou zachovali v autochtonní poloze.
Pouzdřanská jednotka je rozdělena do pěti litostratigrafických jednotek:
- pouzdřanské slínovce,
- uherčické souvrství (včetně diatomitů),
- boudecké slíny,
- křepické souvrství a
- šakvické souvrství.
Geologický vývoj pouzdřanské jednotky
Pouzdřanské slíny
Ve vrstevním sledu pouzdřanské jednotky leží nejníže hnědé pouzdřanské slíny s čočkami moutnických vápenců. Jsou ekvivalentem šešorských slínů z ostatních jednotek vnější skupiny příkrovů. Náležejí nejvyššímu eocénu až spodnímu oligocénu.
Pozn.: na geologické lokalitě Hrušky lze pozorovat konkrecionální lavice a čočky moutnického vápence obklopeného světle okrovými slíny a čočkovitými polohami tmavě hnědošedého vápnitého jílu. Moutnický vápenec lze petrograficky charakterizovat jako světle hnědošedý jílovitý vápenec (slínovec) bez patrných makrofaunistických zbytků.
Pouzdřanské slíny jsou hnědé a hnědošedé silně vápnité jílovce a slíny s proměnlivou příměsí prachu často koncentrovaného do čočkovitých lamin. Jedná se o batyální sedimenty uložené v eutrofních podmínkách.
Pozn.: Pouzdřanské slíny je možno v současnosti nejlépe pozorovat na lokalitě Pouzdřany — vinné sklepy ve svahu nad rybníkem, na jižním okraji obce Pouzdřany.
Uherčické souvrství
Uherčické souvrství s mocností 200—300 m leží v nadloží pouzdřanských slínů. Odpovídá menilitovému souvrství z ostatních jednotek vnější skupiny příkrovů. Uherčické souvrství zastupují hnědé a zelenošedé nevápnité jílovce s limonitovými a jarositovými povlaky a krystaly sádrovce (produkty zvětrávání pyritu). Vyskytují se rozptýlené čočky glaukonitických písků se zuby žraloků a brachipodů. Stáří souvrství odpovídá období spodní oligocén — eger.
Boudecké slíny
V nadloží uherčického souvrství leží boudecké slíny (eger). Jsou to nezřetelně vrstevnaté, silně vápnité, při bázi nahnědlé, výše světle šedé jílovce a slínovce s konkrecemi a vložkami dolomitů.
Pozn.: Boudecké slíny i uherčické souvrství je možno v současnosti nejlépe pozorovat na lokalitě Pouzdřany–Kolby na jihozápadním svahu návrší Kolby, v krajní brázdě vinohradu při patě 4. a 5. terasy.
Křepické souvrství
Jako odraz sávské fáze alpinského vrásnění na boudecké slíny ostře nasedá křepické souvrství (ottnang), které má podobný vývoj jako krosněnské souvrství u ostatních jednotek vnější skupiny příkrovů. Tvoří jej drobně až středně rytmický flyš se střídáním světlých, slabě zpevněných vápnitých pískovců a tmavších prachovitých jílovců s vložkami limonitizovaných pelokarbonátů. Mocnost křepického souvrství se udává kolem 400 m.
Na základě přítomnosti rezavě zbarvených limonitických prachovců a jílovců s řídkými laminami rozsivek v jeho horní části bylo křepické souvrství srovnáno s pavlovickým souvrstvím ždánické jednotky (ottnang — karpat). Vzhledem k celkové litologické podobnosti se ždánicko-hustopečským souvrstvím a stratigrafické poloze pod eggenburgskými vrstvami se jeví pravděpodobnější interpretace křepického souvrství jako okrajová facie ždánicko-hustopečského souvrství (eger)
Pozn.: Křepické souvrství je možno v současnosti nejlépe pozorovat na lokalitě Pouzdřany – Stará cihelna ve starém hliništi, na úpatí návrší Kolby sv. od Pouzdřan.
Šakvické slíny
Šakvické slíny jsou jako nejmladší člen pouzdřanské jednotky litologicky prakticky shodné se stejným členem výplně šakvické brachysynklinály, který představují šakvické slíny ždánické jednotky. Šakvické slíny jsou světle šedé, nezřetelně vrstevnaté, s tenkými vložkami vápnitých písků a dolomitů. Mocnost vrstvy je kolem 200 m.
Zdroje:
CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J. a STRÁNÍK, Z.: Geologická minulost České republiky. Praha: Academia Praha, 2002. 436 s
PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006): Geology and Hydrocarbon Resources of the Outer Western Carpathians and Their Foreland, Czech Republic. In: Golonka, J., Picha, F. J. (eds.) The Carpathians and Their Foreland: Geology and Hydrocarbon Resources. AAPG Memoir, Tulsa (USA), No. 84, pp. 49–175.