Pelokarbonáty

Pelokarbonát je všeobecné označení karbonátů obsahujících hojný podíl jílové složky. Vznikat může například normální sedimentací ve vodním prostředí. Pelokarbonáty jsou tmavošedé, rezavě hnědé až černohnědé horniny a vytvářejí charakteristické bochníkovité, diskovité a kulovité útvary.

Pelosiderit je celistvá sedimentární hmota tvořená převážně sideritem s jílovitou příměsí, dolomitem nebo ankeritem. Dnes se řadí k pelokarbonátům. Tvoří konkrece, hlízy nebo vrstvy v sedimentárních formacích, zvláště uhlonosných. Obsahují zpravidla 10–25 % železa, vzácně obsah železa překračoval 30 %. Vedle rudních minerálů se vyskytují v těchto horninách především jílové minerály, opál, kalcit, dolomit, křemen, pyrit, nakrit a zbytky organismů.

Pelosiderity měly v oblasti sev. Moravy mimořádný význam jako ložiska chudých sedimentárních železných rud. Po objevení černého uhlí v podloží Ostravské pánve je jejich význam již historický.

Rudní polohy doprovázejí jemnozrnné jílovité horniny, vápnité nebo prokřemenělé. Samotné rudy mají zvýšený obsah železa ve formě siderituankeritu. Sedimentace rudních složek proběhla ve formě velmi jemného kalu a zdrojem přínosu železa byl buď detrit z pevniny nebo vulkanické podmořské exhalace. Po sedimentaci došlo k diagenetickému přemisťování a nahrazování jednotlivých složek. Někdy se mohou vyskytovat i drobné konkrece se zvýšeným obsahem manganu.

Asi nejvýznamnější lokalitou pelokarbonátů v oblasti moravských Karpat představuje spod. křída Moravskoslezských Beskyd. V této oblasti se pelosiderity nacházejí v podobě bochníkovitých těles, čoček a slojek, obvykle 8—10 cm mocných, které se opakovaně vyskytují ve svrchních těšínských vrstvách, hradišťských, veřovických vrstváchlhoteckém souvrství slezské jednotky vnější skyupiny příkrovů. Vedle jemnozrnného sideritu byly v polohách pelokarbonátů zjištěny výskyty opálu, křemene, kalcitu, dolomitupyritu. Nejznámnější lokality výskytu pelokarbonátů se nacházejí v okolí Veřovic, Bordovic, Kozlovic–Tiché, Frenštátu, Kunčic, Čeladné, Malenovic, Janovic, Dolní Lištné u Třince a jinde.

Pozn.: Pelokarbonáty byly chemicky analyzovány z oblasti nově odkrytých výskytů během povodně v červenci 1997 v řečišti Bečvy u Choryně (Krejčí a kol. 1999). Jedná se o šedé až hnědošedé horniny tvořící vrstevní polohy několik decimetrů mocné. Často čočkovitě vyvětrávají. V tomto případě se nejednalo přímo o železnou rudu, protože hlavním zjištěným minerálem byl hořečnatý kalcit s obsahem 82 % v hornině. Dále byl analyzován křemen, pyrit, slídy, kaolinit, živce a organická hmota. Tyto pelokarbonáty však byly doprovázeny rudními polohami, ve kterých byla zachována zřetelná vrstevnatost. Obsah rudních minerálů pyritu, markazitumelanteritu činil mezi 60—67 %. Dále byl zjištěn glaukonitkaolinit.

V račanské jednotce magurské skupiny příkrovů se v okolí Bojkovic, Rudimova (tratě „Lochy“ a „Drahanec“) a Slavičína těžily jako chudá železná ruda pelosiderity, které tvoří tenké polohy pelitických sedimentů spod. křídy. Na puklinách pelosideritů krystalizuje kalcit, dolomit, pyrit a tzv. marmarošské diamanty, což jsou na všech stranách krystalograficky omezené krystaly křišťálu. Ruda se ve 40. až 50. létech devatenáctého století vozila na zpracování do Jindřiščiny hutě v Bojkovicích.

Zříceninový mramor od Hluku

Jižně od Hluku, v tratích „Ostrožská“ a „Dílce“ se na polích nacházejí konkrece pelosideritulimonitu, které byly v 1. polovině 19. století předmětem sběru. Z tamních polí je popsán tzv. „zříceninový mramor“.

Ložiska železných rud se v minulosti těžily také na J okraji Chřibů. Dokumentovány jsou ve Strážovicích, Věteřove, Čeložnicích a Moravanech. Konkrece železných rud vážily až 400 kg, obsažen byl zejména siderit, pelosiderit, manganosiderit, limonithematit. Rudy se tavily zčásti na lokalitě „Ve Šmelcovně“, zčásti je prodával hrabě Seilern hraběti Larisch–Mönnichovi pro Jindřiščinu huť v Bojkovicích. Těžba byla ukončena kolem roku 1860.

Přečtěte si také

Napsat komentář