Nerosty vulkanických hornin

Z mineralogického hlediska si v prostoru moravských Karpat zaslouží pozornost lokality vázané na průniky vulkanických hornin skrze flyšové příkrovy. K průnikům neovulkanitů došlo v oblasti sev. Moravy, kdy se vyskytují nerosty těšínitové asociace a také v okolí Uherského Brodu na již. Moravě, kde se vyskytují neovulkanity magurské skupiny příkrovů.

Nerosty těšínitové asociace

Horniny těšínitové asociace jsou typické pro oblast Moravskoslezských Beskyd, Podbeskydské pahorkatiny a přilehlé oblasti flyšových Karpat v Polsku. Váží se na těšínsko–hradišťské souvrství godulskéhobašského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. V podbeskydské vulkanické oblasti se nachází pruh žilných a výlevných magmatitů začínající u Hranic na Moravě a pokračující přes Těšín do Polska. Horniny tešínitové asociace známé ze slezského příkrovu odrážejí spodně křídový extenzní režim sedimentačního prostoru hornin.

Vulkanické horniny jsou tvořeny dvěma petrograficky odlišnými typy a dále horninami, které vznikly během kontaktní metamorfózy okolních sedimentů. Převládá tmavě zelený, silně hydrotermálně přeměněný porfyrický pikrit. Jedná se o ultrabazickou horninu s přeměněnými (serpentinizovanými) vyrostlicemi olivínu. Je proniknut velmi nepravidelně omezenými žilnými tělesy černých, jemnozrnných homogenních hornin, které představují horniny vzniklé smíšením vulkanického materiálu a sedimentů s převahou sedimentární složky prachovců či jemnozrnných pískovců. Vzhledem k chemickému složení vulkanitů těšínitové asociace a geochemické charakteristice sedimentů těšínsko–hradišťského souvrství lze uvažovat o kontaktní metamorfóze písčitého prachovce těšínsko–hradišťského souvrství horninou pikritického složení. U Skorotína, na Hončově hůrce i jinde se objevují peridotity (přes 50—80 % olivínů) a ouachitity.

Těšínitovou asociaci tvoří vulkanogenní komplex různých pyroxenických hornin patřících k těšínitům, pikritům, monchiquitům, fourchitům, ouachititůmtěšínitickým pyroxenitům.

Tento komplex se skládá z hypabysálních ložních žil, výlevných hornin i jejich pyroklastik. Hypabysální ložní žíly jsou nejčastější formou výskytu těchto hornin. Jejich mocnost se pohybuje v rozmezí od několika decimetrů až do 10 m a sedimenty v podloží i nadloží žil podléhají kontaktní metamorfóze. Na mocnosti ložních žil je většinou závislá zrnitost vyvřelin těšínitové asociace. Kontakt s okolím charakterizují mikrokrystaly a směrem ke středu se zrnitost zvětšuje. Ložní žíly o větší mocnosti se vyznačují vnitřní magmatickou diferenciací do několika horninových typů, jenž tvoří ohraničené polohy, nepravidelné šmouhy nebo jen skvrny. Drobné žíly jsou zpravidla tvořeny jen jedním typem horniny, avšak ve větších komplexech se vyskytuje několik žil o menší mocnosti nad sebou.

Pozn.: Těšínity jsou různě definovaná skupina hypabysálních magmatitů proměnlivého složení a blízkých doleritům (bazalt). Charakteristická je přítomnost většího množství analcimu, k němuž se jako základní složky druží bazické plagioklasy, často i barkevikit, někdy v menší míře i alkalické živce, nefelín aj.

Výlevné horniny náleží podmořským příkrovům. Patří zde buď polohy celistvých hornin, které se střídají s pyroklastiky, nebo horniny polštářových láv, aglomerátových láv, granulových láv, mandlovců, granulovaných láv i hornin s variolitovými texturami. Obsahují také xenolity z okolních jílovců a vápenců. Jejich výskyt je vázán převážně na čelo godulského příkrovu mezi Novým Jičínem a Jesenicí.

Podstatnými minerály těchto hornin jsou pyroxenyamfiboly, které jsou přítomné ve všech výše uvedených typech hornin, dále olivín  v pikritech, méně v monchiquitech, biotit ve všech typech, zejména však ouachititech, živce s výjimkou pikritů ve všech typech, apatit především v ouachititechfourchitech a primární analcim především v těšínitech.

Pozn. Pěkné ukázky tmavých jehlicovitých čedičových amfibolů, zarostlých v základní bělavé hmotě těšínitů, je možné sbírat v okolí Nového Jičína, Z od obce Bludovice (na J a JV svahu bezejmenné kóty) a také v okolí Bašky. Estetické jsou zejména vzorky s pletivem až několikacentimetrových jehlic.

Amfiboly tvoří v uvedených horninách až 7 cm dlouhé hnědočerné sloupce (Nový Jičín, Rybí, Žilina u Nového Jičína). Pyroxeny jsou někdy přítomny v podobě krátce sloupcovitých černých krystalů o velikosti až 1 cm (Hodslavice). Špinavě zelený olivín výjimečně tvoří v pikritech přes 1 cm velké krystaly (Příbor, Hodslavice). Akcesorické minerály hornin těšínitové asociace jsou zastoupeny zejména titanitem, jenž byl zcela výjimečně nalezen ve formě 7 mm velkých žlutavých tabulek (Tichá u Frenštátu pod Radhoštěm), a nepravidelnými zrnky a vzácně též drobnými oktaedry magnetitu (Lichnov u Štramberka). Na složení hornin se výraznou měrou podílejí též druhotné minerály, především chlority, prehnit (Libhošť, Žermanice), nerosty serpentinové skupiny – antofylit, karbonáty (zejména kalcit) a zeolitynatrolit, harmotom, heulandit, ferrierit.

Horniny těšínitové asociace často obsahují dutiny i pukliny zaplněné produkty hydrotermálního stádia vývoje těchto hornin. V dutinách vyplněných jen částečně se často setkáváme s krásně krystalizovanými karbonáty, zeolity a dalšími nerosty. Nejlepší ukázky dutinových minerálů pocházejí z Příboru, kde byly na stěnách dutin v pikritu nalezeny drúzy bílých průhledných klenců kalcitu a až několik cm velké krystaly křemenekřišťálu s uzavřeninami jehlic goethitu i drobnější krystalky ametystu, záhnědymorionu. Ojediněle byly nalezeny i krásné velké krystaly barytu. Součástí dutinové asociace jsou i zeolity zastoupené zejména červeným až červenohnědým heulanditem a též harmotomemferrieritem. V těšínitech u Řepiště u Paskova byl nalezen augit, u Prostředních Bludovic egirín. Minerál thomsonit byl popsán u Prostředních Bludovic.

Dutiny a pukliny v příborských pikritech často vyplňuje šedobílý až modrozelený nebo zelenomodrý či žlutozelený chalcedon, jenž se někdy značně podobá achátu. V Palačově byly ve velkých dutinách nalezeny růžově červené krystaly analcimu, provázené kalcitem, křemenem, křišťálem a bílými, často jemně nazelenalými radiálně paprsčitými agregáty až 12 cm dlouhých jehlicovitých a stébelnatých krystalů natrolitu. Krystaly analcimu na trhlinách těšínitů jsou známy rovněž z Českého Těšína, Prostředních Bludovic, Řepiště u Paskova a Hončovy Hůrky. V pikritech u Libhošťě a Louk u Nového Jičína byl nalezen pektolit. Minerál datolit je znám z pikritů v Žermanicích u Frýdku–Místku a z datolitových rohovců na kontaktu těšínitů s flyšovými sedimenty v Řepišti u Paskova.

Seladonit od Kojetína u Nového Jičína.
Seladonit od Kojetína u Nového Jičína (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).

Z Kojetína u Starého Jičína byly popsány paramorfózy kalcitu po obrovských, až 25 cm dlouhých krystalech aragonitu. Z Libhoště jsou uváděny mandličky tvořené kalcitem, apofylitem, natrolitemprehnitem i drobné žilky složené z bílých paprsčitě uspořádaných vláken pektolitu, jenž je provázen kalcitem. Na žilkách žlutavého dolomitu v Petřkovicích byly zjištěny drobné krystalky křemene, kalcitu a hnědě zbarveného analcimu. V pikritech u Libhoště, Kojetína a Hodslavic u Nového Jičína byly nalezeny pseudomorfózy seladonitu po augitu o velikosti do 3 cm. Z Kunčic pod Ondřejníkem jsou z dutin pikritu známy drobné křídově bílé agregáty witheritu.

Těšínit, výsek (4x4–cm) z vyleštěné plochy vzorku suroviny, Baška.
Těšínit, výsek (4×4–cm) z vyleštěné plochy vzorku suroviny, Baška (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).

Vznik primárního analcimu a žil zeolitů s karbonáty souvisí s intrusivní povahou těšínitů stejně jako pegmatoidní vývoj. V diabasovém typu na Žermanické přehradě jsou impregnace sfaleritu. Na jílovcích vyvolává dekarbonatizaci a koncentraci uhelného pigmentu ve formě černošedých nevápnitých kontaktních rohovců o mocnosti pouhých několika decimetrů. Směrem do nadloží je kaustická přeměna přímo úměrná mocnosti ložních žil. Na skladbě kontaktního dvora, mocného až několik metrů, se podílejí bělavé porcelanity s proužky různých barev a vybělené nebo černošedé nevápnité kontaktní rohovce.

Vlivem kontaktní metamorfózy dochází k reakci mezi křemenem, kalcitem, jílovými minerály a alkáliemi (alkálie jsou zčásti magmatického původu, zčásti z alumosilikátů sedimentu) za vzniku pyroxenů, smektitu a draselnatých živců. Studovaná hornina obsahuje vysoký podíl novotvořeného plagioklasu převážně albitového složení, obsahy Mg, Ca a Fe ukazují na možnou přítomnost smektitu, případně i pyroxenů. Černá barva je způsobena vysokým obsahem organické hmoty, která činí přes 1 %.

Mineralogické naleziště Hončova hůrka
Nejvýznamnějším nalezištěm nerostů těšínitové asociace je Hončova Hůrka (336 m). Lokalita je situována 2 km S od Příbora. Vulkanity na Hončově hůrce prorážejí jílovce a pískovce těšínsko–hradišťského souvrství slezské jednotky. Pikritické horniny těšínitové asociace pronikají tyto sedimenty ve formě ložních žil a výlevů s pyroklastiky. Mocnost vulkanitů je od několika cm do 15 m. V místech proniků došlo ke kontaktním přeměnám.
V lomu převažují porfyrické pikrity nad pikrity s mandlovcovou texturou. V mandlovcových pikritech, vyskytujících se především ve V části lomu, se nacházejí mandle o velikosti 2—7 cm. Dříve se však nacházeli geody velikosti až 20 cm. Výplň mandlí je možno rozdělit zhruba do tří skupin.
První skupinu tvoří pecky či geody tvořené křemenem nebo křišťálem (v krystalech křišťálu bývají vzácně zarostlé více než 0,5 cm dlouhé jehličky sagenitu). Vzácně se nalézají geody se slabě fialovým ametystem resp. záhnědou. Jejich jednotlivé krystaly dosahují velikosti až 6 mm. Na křemen ojediněle narůstá kalcit.
Druhou skupinu představují pecky s čistě karbonátovou výplní, ve které se střídají různě zbarvené kalcity, takže vytvářejí efekt připomínající achátovou kresbu. Do této skupiny lze zařadit i pecky vyplněné dolomitem béžového, béžově zeleného, žlutozeleného, hnědého a špinavě bílého zbarvení s charakteristickou koncentrickou vrstevnatostí.
Rozříznutá a vyleštěná karbonátová pecka (4x2,5–cm), zonálně barevně rozvrstvená s kalcitovým jádrem, Hončova hůrka u Příbora.
Rozříznutá a vyleštěná karbonátová pecka (4×2,5–cm), zonálně barevně rozvrstvená s kalcitovým jádrem, Hončova hůrka u Příbora (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).
Třetí skupina je zastoupena peckami se světle až tmavě šedou nebo namodralou chalcedonovou výplní, v níž bývají pozorovatelné většinou jen velmi málo výrazné proužky slabě odlišných odstínů téže barvy. Chalcedon má v dutinách ve středu geod ledvinitý charakter. Nachází se také ve formě povlaků. Vytváří sférické útvary (až 1 cm), často lemované kalcitem. Tyto agregáty, budící dojem modrošedých hroznů na podkladě žlutozeleného pikritu, jsou velmi efektní. Z naleziště jsou popsány i mechové acháty — světlé chalcedony se zelenými dendrity chloritů. Na trhlinách pikritů byly nalezeny drobné krystalky harmotomu.
Zajímavé jsou nálezy olivínůpikritůperidotitů (doposud neověřené). Podle P. Ruska a Č. Valoška jsou tam nalézány krystaly až 2 cm velké, světle a tmavě zelené barvy, vzácně nezvětralé a nepopraskané. Dále byly na lokalitě nalezeny pěkné krystaly barytu, augitu, kalcitu, zeolity a další nerosty. Lom je v současnosti opuštěný. V aktivním provozu byl v letech 1965—1970, později byla těžba jen příležitostná. Mandle se ale nacházejí i eluviích na polích a na zatravněné ploše v okolí Hončovy hůrky.
Achát, řez peckou, vyleštěná plocha (3,5x2–cm), Hončova hůrka u Příbora.
Achát, řez peckou, vyleštěná plocha (3,5×2–cm), Hončova hůrka u Příbora, (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).

V drobném skalním výchozu při levém břehu Bečvy u Choryně se nacházejí vulkanické horniny těšínitové asociace. Hornina je nepravidelně silně rozpukaná s četnými ohlazy a hrubě krystalickými minerály na puklinách. Žíly těchto minerálů mají nepravidelný průběh, tvoří síť vlásečnic nebo tvoří až několik centimetrů mocné soubory několika generací. Podle mineralogických analýz byl v žilách zjištěn baryt, různě barevné typy kalcitu, aragonit, slídy, chloritsmektit.

V oblasti mezi Petřkovicemi, Žilinou a Příborem, na kontaktech některých vulkanitů s karbonátovými slepenci, jsou známy výskyty plazmychalcedonů. Jedná se o tzv. „těšínský chalcedon“ — kontaktní křemitý rohovec, který je v různých odstínech zelený (vzácně připomínající nefrit) až modravě zelený, též bělavý, někdy proužkovaný, často průsvitný. Byl zjištěn ve formě úlomků suti na okraji lesa a na polích kolem kóty Hýlovec (433 m) mezi obcemi Žilinou a Bludovicemi. Rohovec je často rozpukaný. Na kontaktních rohovcích u Řepiště u Frýdku–Místku byly nalezeny drobné bezbarvé krystalky grosuláru.

Kontaktní křemitý rohovec (větší 34,3x15,5–mm), oválné mugle, Žilina u Nového Jičína.
Kontaktní křemitý rohovec (větší 34,3×15,5–mm), oválné mugle, Žilina u Nového Jičína, (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).

Neovulkanity magurské skupiny příkrovů

Tělesa neovulkanických hornin tvoří pruh přibližného směru SV—JZ od Bánova přes Komňu k Bojkovicím. Nachází se po obou stranách nezdenického zlomubělokarpatskébystrické jednotce magurské skupiny příkrovů. Některá tělesa procházejí napříč touto poruchou. Horniny jsou považovány za subvulkanické, tedy vzniklé mělce podpovrchovým magmatismem. Tělesa mají charakter ložních nebo pravých žil. Největší těleso představuje pruh dlouhý 1500 m a široký do 200 m, leží J od Nezdenic. Erozí obnažená tělesa mohou dnes tvořit výrazné morfologické elevace (vrch Valy a Bučník). Výstupovou cestou magmatu byl pravděpodobně nezdenický zlom.

Stáří a pozice neovulkanitů (Bojkovice, Bánov, Bučník u Komně, Nezdenice, Ondrejov aj.) v magurské skupině příkrovů byly po dlouhá období předmětem diskuzí. Z nového geologického mapování O. Krejčího (1992) a M. Vůjty (1997) a dalších výzkumů vyplynulo, že se jedná o pravé a ložní žíly, jejichž stáří bylo radiometricky datováno na střed. až svrch. badensarmat. Pyroxen–amfibolický trachyandezit v Nezdenicích byl volumometricky stanoven na 13,5 ± 0,4 Ma a izotopovým ředěním na 14,8 ± 0,4 Ma.

Intruze neovulkanitů V od Uherského Brodu proběhla zřejmě po dosunutí příkrovů během spod. badenu snad během začínajícího rozpadu orogénu. Přichystal a kol. uvádějí, že intruze proběhly skrz násunovou plochu bělokarpatské jednotky a současně i napříč nezdenickým zlomem. Mnohé z intruziv však ještě prodělaly křehké deformace spojené s kompresí.

Krystek (1955) vyčlenil v rámci neovulkanitů uherskobrodska šest horninových typů:

  • olivín–pyroxenický alkalický bazalt (dolerit),
  • pyroxen–olivínický alkalický bazalt,
  • augitický alkalický bazalt,
  • leukokratní pyroxen–amfibolický trachyandezit,
  • leukokratní amfibolický trachyandezit,
  • leukokratní biotitický trachyandezit.
.Minerály amfibolu v andezitu
Minerály amfibolu v andezitu.

Adamová et al. (1995) definovala v téže oblasti tři skupiny hornin:

  • trachybazalty až bazaltické trachyandezity,
  • leukokratní trachyandezity (propylitizované),
  • doleritický olivinický bazalt.

Podle Shrbeného mají horniny v okolí Uherského Brodu charakter převážně trachyandezitů, pouze výskyty u Starého Hrozenkova lze označit jako olivinické bazalty. Některá tělesa obsahují xenolity starších magmatických hornin a okolních sedimentů. Xenolity mohou být rozděleny podle typu na sourodé a cizorodé. Mezi sourodé se řadí xenolity starších andezitových hornin nebo bazaltů a také útržky hlubinných vyvřelin typu gabra, dioritugranodioritu. Z žilných vyvřelin tvoří xenolity dioritové porfyrity. Většina xenolitů nepřesahuje rozměr 25 cm. Cizorodými uzavřeninami se rozumí tepelně přepracované útržky okolních flyšových hornin. Jílové břidlice jsou přeměněny na porcelanity, pískovce na kvarcity. Zcela výjimečné jsou karbonátové horniny přeměněny na erlany.

Amfibolový trachyandezit je hornina s automorfními vyrostlicemi amfibolů. Mikrostruktura je porfyrická, vyrostlice tvoří amfibolplagioklasy. Plagioklasy jsou zonální, polysynteticky zdvojčatělé, praskliny vyplněné karbonátem. Bazicita odpovídá andezínu. Amfibol bývá zdvojčatělý s pleochroismem v hnědých odstínech.

Porcelanit, nepravidelná destička s vyleštěnou plochou (70x45–mm), Komňa.
Porcelanit, nepravidelná destička s vyleštěnou plochou (70×45–mm), Komňa, (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).

Pyroxen–amfibolový trachyandezit má porfyrickou mikrostrukturu s vyrostlicemi plagioklasu, amfibolupyroxenu, základní hmota má pilotaxitickou mikrostrukturu. Plagioklasyamfiboly jsou podobné předcházejícímu typu, pyroxen je bez pleochroismu, bezbarvý nebo slabě zbarvený. Přítomen je také draselný živec, karbonáty, apatit a sklovitá fáze.

Biotit–amfibolový trachyandezit má porfyrickou mikrostrukturu s vyrostlicemi plagioklasu, amfibolubiotitu, s trachytickou strukturou základní hmoty. Plagioklasy se často sdružují do glomerofyr. Amfiboly jsou často zonální s pleochroismem v odstínech zelené barvy.

Olivinický bazalt obsahuje porfyrické vyrostlice olivínu, pyroxenuplagioklasu, základní hmota je mikrolitická. Plagioklasy odpovídají labradoritu, jsou často zonální a shlukují se do glomerofyr. Pyroxen je bezbarvý, magmaticky korodovaný. Olivín se vyskytuje sporadicky a bývá zpravidla silně serpentinizovaný.

Mineralogicky nápadné jsou zejména černé až černozelené sloupcovité vyrostlice amfibolu od Nezdenic o délce až 6 cm a kratší sloupečky augitu téže barvy. Téměř 1 cm velké, dokonale omezené krystaly augitu pocházejí z Krhova. Na některých lokalitách horniny obsahují drobné šupinky a vzácněji i šestiboké tabulky biotitu (Nezdenice, Komňa). Zejména v bazičtějších typech vulkanitů bývají časté vtroušeniny jemných zrnek magnetitu (Komňa, Suchá Loz). Poměrně běžnou akcesorií je apatit, jenž výjimečně tvoří 1—2 cm dlouhé sloupcovité nebo jehlicovité krystaly (Nezdenice, Záhorovice). Zcela ojediněle se na složení hornin podílejí až 5 mm velká červená zrna granátu (Pitín).

Cristobalit od Nezdenic.
Cristobalit od Nezdenic.

V drobných dutinách a na puklinách neovulkanitů uvedené oblasti se nachází druhově pestrá asociace minerálů geneticky spjatých s hydrotermální autometamorfózou hornin. Z dutin neovulkanitů u Komni pocházejí drúzy krystalů křemeneametystu, klence kalcitu, světle modré nebo šedobílé sloupce barytu a paprsčité agregáty šedobílých jehliček aragonitu. Na stěnách drobných dutinek se zde vedle křemene, živcechloritu velmi vzácně nacházejí drobounké černé krystalky anatasu a čiré, světle hnědavé tabulky brookitu. Neobyčejně vzácně na stěny dutinek narůstají drobné šedobílé krystalky tridymitu. Z Komni jsou známy též zeolity zastoupené šedobílými, téměř 1 cm velkými krystaly chabazitu (Komňa, Pitín) a radiálně paprsčitými agregáty laumontitunatrolitu (Pitín). Minerál cristobalit byl nalezen v lomech u Nezdenic, Záhorovic, Bojkovic i Bánova. Vzácným nerostem. který zde byl nalezen je wulfenit z Komni. Minerál fluorapatit byl nalezen v andezitech u Nezdenic, Bánova a Komni. Drobná zrna sanidinu byla nalezena v Bojkovicích a na Bučníku u Komni. Labradorit byl nalezen v Nezdenicích.

Krásné drúzy krystalů křemene, křišťálu, kalcitu, dolomituankeritu pocházejí z neovulkanitů u Bánova, Nezdenic, Záhorovic a Bystřice pod Lopeníkem. V Bánově byly též nalezeny jehlicovité krystaly aragonitu, hroznovité agregáty hyalitu, povlaky křídově bílého kašolongu a žlutozelené bradavčité agregáty idrialinu. V dutinách vulkanitů u Záhorovic byly nalezeny modravě bílé hroznovité agregáty chalcedonu, jejichž povrchová zóna má někdy charakter křídově bílého kašolongu. Z dutin doleritického bazaltu u Starého Hrozenkova pocházejí nádherné trsy bílých jehlicovitých krystalů aragonitu.

V lomu na Bučníku se těžil trachyandezit společně s pískovci bělokarpatské jednotky.
V lomu na Bučníku se těžil trachyandezit společně s pískovci bělokarpatské jednotky.
Mineralogická lokalita Bučník u Komně
Lom na kopci Bučník byl založen v roce 1951 a byly zde těženy jak flyšové horniny, tak dvě subhorizontální ložní žíly andezitu, resp. trachyandezitu o mocnosti kolem 20 m. Zastoupeny jsou převážně horniny typu trachyandezitu, které obsahují četné polohy kausticky přeměněných jílových břidlic — porcelanitů. Andezitové horniny jsou zde ve dvojím vývoji, první typ obsahuje vyrostlice plagioklasů a tmavých minerálů, druhý typ je světlejší, bez vyrostlic tmavých minerálů.

V lomu „Bučníku“ u Komně byly při těžbě andezitu objeveny žilky s polymetalickým zrudněním, tvořené křemenem, karbonáty a malým množstvím sulfidů. Známy jsou antimonit, arzenopyrit, bornit, covellin, galenit, greenockit, hawleyit, chalkopyrit, pyrit, markazit, molybdenit, pyrhotinsfalerit. Z nich sekundárně vznikl cerusita skorodit. Vzácněji je přítomen cinabaritmetacinabarit. Jde o největší výskyt nerostů rtuti na Moravě, avšak jeho význam je pouze mineralogický.

Porcelanit, nepravidelná destička s vyleštěnou plochou (větší rozměr 50 mm) — "krajinka", Komňa.
Porcelanit, nepravidelná destička s vyleštěnou plochou (větší rozměr 50 mm) — „krajinka“, Komňa, (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).

Nápadné jsou zejména černé až černozelené sloupcovité vyrostlice amfibolu v délce až 6 cm od Nezdenic. Dále na této lokalitě byly sbírány ankerit, siderit, chalcedon a namodralý baryt. Nepatrné krystaly anatasu, jehlice apatitu a celistvé agregáty ametystuhyalitu byly nalezeny v lomu „Na vojanské“ v Bystřici pod Lopeníkem.

Porcelanit, výsek z vyleštěné plochy vzorku (7x5 cm), Komňa.
Porcelanit, výsek z vyleštěné plochy vzorku (7×5 cm), Komňa, (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).

V bazickém andezitu na kótě Skalka převládá kalcit, dolomit, ankerit, křemenopál. Pěkné jsou sloupcovité 2—6 cm dlouhé krystaly čirého až nažloutlého aragonitu ze Záhorovic a Ordějova. V kontaktních dvorech na styku vyvřelin s magurskými vápenci a vápnitými pískovci došlo ke vzniku kontaktních nerostů bessonituwollastonitu. Zajímavý je výskyt uhlovodíku idrialinu z rozloženého čedičového andezitu v lomu Z od osady Ordějov u Bánova a z Bánova. Minerál idrialin je považován za zbytek terciérní roponosné vrstvy vyzdvižené andezitem.

Mineralogické naleziště porcelanitů
Nejvýznamnějšími moravskými horninami využívanými jako drahé kameny jsou porcelanity. Porcelanity se vykytují se řadě lokalit v oblasti JV od Uherského Brodu, mezi nejvýznamnější patří Bystřice pod Lopeníkem, Komňa, Krhov, Nezdenice, Ordějov, Starý Hrozenkov, Suchá Loz a Záhorovice. Byly nalezeny také pod zámkem Nový Světlov v Bojkovicích. Nejvýznamnější lokalitou je Komňa díky velkolomu otevřenému na kopci Bučník.

Porcelanity vznikly metamorfózou jílovců vlárského vývoje bělokarpatské jednotky na styku s andezity. Porcelanity z Bučníku se vyznačují příjemným zbarvením — šedým, šedozeleným, olivově zeleným, čokoládově hnědým i okrově žlutým, nafialovělým až černým. Podle textury bylo rozlišeno několik základních typů porcelanitů, a sice celistvý (homogenní), páskovaný (laminární), šmouhovaný, brekciovitý, pizolitický, žilkovaný a dendritický — „moravský mechovec“. Jeho dendrity jsou tvořeny patrně melnikovitem. Porcelanity v lomu jsou čerstvé, pevné, velmi jemnozrnné s příznivou kusovitostí.

Pozn.: v oblasti šperkařství byla vyvinuta nová technologie broušení, která porcelanitům udělila kvalitu mimořádného vysokého lesku, čímž byla hornina zařazena mezi nejprodávanější drahé kameny Moravy a Slezska. Nejžádanější typ je právě „moravský mechovec“.

Přečtěte si také

  • Nerosty pískovců1.11.2013 Nerosty pískovců Pískovec je zpevněný klastický sediment, jehož nejcharakterističtější složkou jsou zrna […]
  • Pelokarbonáty9.11.2013 Pelokarbonáty Pelokarbonát je všeobecné označení karbonátů obsahujících hojný podíl jílové složky. […]
  • Mineralogické poměry moravských Karpat29.10.2013 Mineralogické poměry moravských Karpat Mineralogické poměry v oblasti moravských Karpat lze obecně označit za spíše méně […]
  • Exoty27.11.2013 Exoty Velmi zajímavou oblastí jsou z mineralogického hlediska exoty v podobě různých […]

Související obrázky:

Napsat komentář