Čejčsko-zaječská jednotka

Čejčsko-zaječská jednotka je jednou z dílčích geologických jednotek vnější skupiny flyšových příkrovů Vnějších Západních Karpat. Je odkryta podél východního okraje ždánické jednotky a západního okraje magurského příkrovu na jižní Moravě.

Povrchová geologická mapa Západních Karpat a jejich předpolí (západoevropská platforma) v severovýchodním Rakousku, na Moravě a v západním Polsku (zdroj: PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006)
Povrchová geologická mapa Západních Karpat a jejich předpolí (západoevropská platforma) v severovýchodním Rakousku, na Moravě a v západním Polsku (zdroj: PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006)

Stavba čejčsko-zaječské jednotky

Od ždánické jednotky, do které byla původně zařazena jako čejčsko-zaječská zóna, se čejčsko-zaječská jednotka liší širší přítomností svrchnokřídových vrstev (campanmaastricht), absencí typických menilitických rohovců a hojným výskytem mocných a nesouvislých těles (několik metrů až desítek metrů) hrubých pískovcůslepenců v němčickém (submenilitovém) souvrství.

Pískovce obsahují vysoký podíl organodetritického materiálu, především úlomky litothamnií. Nesouvislá tělesa hrubých klastik jsou interpretována buď jako podmořské propady nebo výplně podmořských kanálů a “nadbřehové” usazeniny rozmístěné u ústí podmořských kaňonů. Jejich rozšíření naznačuje, že tato hrubší klastika byla zásobována ze slezského hřbetu, který odděloval vnější waschberg–ždánicko–podslezskou a slezskou pánev od vnitřního depozičního magurského systému.

Slepence tak poskytují informace o složení a geologické historii slezského hřbetu. Jako zdroj klastik pro magurskou jednotku i vnější jednotky působí slezský hřbet od pozdní křídy. Příliv hrubého klastického materiálu do čejčsko-zaječské jednotky vyvrcholil v paleocénu až středním eocénu a poté postupně klesal a v pozdním eocénu, kdy se slezský hřbet ponořil, zcela ustal. Pískovce čejčsko-zaječské jednotky se podobají paleogenním ciežkovickým pískovcům slezské jednotky na severní Moravě a v západním Polsku.

Strukturální poloha čejčsko-zaječské jednotky byla stanovena hlubinným vrtem Kobylí-1. V hloubce 702 m je čejčsko-zaječská jednotka nasunuta přes dvě na sebe naskládané dílčí příkrovy ždánické jednotky, které jsou v hloubce 3135 m nasunuty přes autochtonní jurské vrstvy evropského předpolí. Do základny nejspodnějšího příkrovu je zabudován tektonický útržek (18 m; 59 stop) spodních miocenních vrstev, který je předběžně srovnáván s křepickým souvrstvím pouzdřanské jednotky.

Na jihovýchodní straně je čejčsko-zaječská jednotka pokryta miocenními vrstvami vídeňské pánve. Drobné erozní zbytky magurských flyšových pískovců nalezené na povrchu čejčsko-zaječské jednotky naznačují, že magurský příkrov byl původně nasunut přes čejčsko-zaječskou jednotku. Kontakt mezi těmito dvěma celky byl dále modifikován horizontálním posunem (strike-slip fault) souvisejícím s otevřením vídeňské pánve ve středním miocénu.

Picha a Hanzlikova (1965) popsali volné bloky jurských radiolaritických vápenců a opuků na dvou lokalitách u Přítluk a Zaječí a interpretovali je jako zvětralá tektonická bradla začleněná do frontální zóny čejčsko-zaječské jednotky. Z. Straník a kol. (1982, osobní sdělení) reinterpretovali tyto výskyty jurských hornin jako olistolity. Jsou srovnatelné s dalšími drobnými jurskými (vápencovými) bradly, např. v Cetechovicých a Lukovečku, které se nacházejí v soláňském souvrství na okrajích hlavních příkrovových jednotek magurského příkrovu a nově interpretovanými jako olistolity.

Čejčsko-zaječská jednotka je srovnatelná (korelovatelná) se zdouneckou jednotkou.

Geologický vývoj čejčsko-zaječské jednotky

Čejčsko-zaječská jednotka je složená z ekvivalentů (podmenilitového) němčického (campan— svrchní eocén) a ždánicko-hustopečského souvrství (eger) z washberg-ždánické jednotky. Menilitové souvrství chybí.

Němčické souvrství

Němčické souvrství obsahuje sedimenty campanu až svrchního eocénu. Sedimenty souvrství jsou litologicky blízké sedimentům stejně pojmenovaného souvrství ve washbergskémždánickém sektoru wahberg-ždánické jednotky.

Ždánicko-hustopečské souvrství

Ždánicko-hustopečské souvrství obsahuje sedimenty egeru. Sedimenty souvrství jsou litologicky blízké sedimentům stejně pojmenovaného souvrství ve washbergskémždánickém sektoru wahberg-ždánické jednotky.

Zdroje:

CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J. a STRÁNÍK, Z.: Geologická minulost České republiky. Praha: Academia Praha, 2002. 436 s

PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006): Geology and Hydrocarbon Resources of the Outer Western Carpathians and Their Foreland, Czech Republic. In: Golonka, J., Picha, F. J. (eds.) The Carpathians and Their Foreland: Geology and Hydrocarbon Resources. AAPG Memoir, Tulsa (USA), No. 84, pp. 49–175.

Luhačovická zřídelní struktura

Minerální vody na Luhačovicku byly využívány patrně od pravěku. Z prvopočátku měla minerální vřídla v Luhačovicích pouze lokální význam, což dokládá studie Tomáše Jordána z Klauzenberku (1580), kdy se zmiňuje pouze o uhličitých vodách z okolí Uherskobrodska. Na úpatí MaléVelké Kamenné byly tyto prameny uchovávány jako malé studánky s dřevěným obložením až do konce 17. století. Pokračovat ve čtení “Luhačovická zřídelní struktura”

Neovulkanické horniny magurské skupiny příkrovů

Po dosednutí flyšových příkrovů magurské skupiny příkrovů během spod. badenu proběhla intruze neovulkanitů v území V od Uherského Brodu. Intruze proběhly skrz násunovou plochu bělokarpatské jednotky a současně i napříč nezdenickým zlomem, který je nejvýznamnější místní tektonickou linií.

Tělesa neovulkanických hornin tvoří pruh přibližného směru SV–JZ od Bánova přes Komňu k Bojkovicím. Nachází se po obou stranách nezdenického zlomu v bělokarpatské a částečně i bystrické jednotce. Některá tělesa procházejí napříč touto poruchou. Horniny jsou považovány za subvulkanické, tufový ani tufitický materiál nebyl zatím nalezen. Pokračovat ve čtení “Neovulkanické horniny magurské skupiny příkrovů”

Co je to flyš?

Termínem flyš označuje zpravidla mocné soubory usazených hornin, které velmi často vznikly v hlubokomořském prostředí. Pro tyto sledy je příznačné mnohonásobné opakování (někdy popisované jako rytmické nebo cyklické) několika základních hornin, obyčejně pískovců nebo vápenců, slínovců a jílovců. Pokračovat ve čtení “Co je to flyš?”

Kvartérní sedimenty moravských Karpat

Kvartér je obdobím, kdy byly Vnější Západní Karpaty po ústupu moře z karpatské předhlubněvídeňské pánve v průběhu terciéru výhradně souší. Základním znakem je střídání chladných období — glaciálů (ledových dob), význačných mohutným rozšířením ledovců, s mnohem teplejšími a vlhčími obdobími meziledovými — interglaciály. Pokračovat ve čtení “Kvartérní sedimenty moravských Karpat”

Bělokarpatská jednotka

Bělokarpatská jednotka je (nejvíce) vnitřní jednotkou magurské skupiny příkrovů. Z hlediska geologického vymezení tvoří jeden ze segmentů šířeji pojaté jednotky Bílé Karpaty – Krynica (krynická jednotka se nachází na Slovensku v oblasti Oravské Magury). Na území moravských Karpat je rozšířena v Bílých Karpatech a pod neogénem v severní části Vídeňské pánve. Pokračovat ve čtení “Bělokarpatská jednotka”