Kelčská pahorkatina

Kelčská pahorkatina je geomorfologický podcelek o rozloze 365 km2, stř. výškce 313 m a stř. sklonu 3°32´, ležící v jih.-záp. části Podbeskydské pahorkatiny. Kelčská pahorkatina zaujímá poměrně rozsáhlé území mezi Přerovem, Holešovem a Valašským Meziříčím. Na JZ je vymezena mírným zlomovým svahem od Hornomoravského úvalu, na SZ je vymezena Moravskou bránou, na S masívem Maleníku a na SV hraničí s Příborskou pahorkatinou. Na JV a J ji ohraničuje vyvýšený a srázný zlomový okraj Hostýnských vrchů.

Geomorfologické rozdělení Kelčské pahorkatiny.
Geomorfologické rozdělení Kelčské pahorkatiny.

V rámci geomorfologického podcelku Kelčské pahorkatiny je vymezeno sedm geomorfologických okrsků:

Podloží budují převážně flyšové horniny podslezské jednotkyslezské jednotky vnější skupiny příkrovů, neogenní sedimenty karpatské předhlubně a kvartérní pokryvy. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou tvořeny fluviálními a písčitohlinitými deluviofluviálními sedimenty.

Kelčská pahorkatina je členitá pahorkatina úpatního typu. V oblasti převažuje erozně–denudační, na okrajích tektonicky omezený reliéf. Široké a ploché rozvodní hřbety se zbytky pliocenního zarovnaného povrchu jsou odděleny neckovitými, převážně podélnými údolími a širokými údolními nivami. V rozvodních polohách se vesměs prostírají erozně–denudační plošiny. Na plošinách a svazích se nacházejí překryvy sprašísprašových hlín. Při úpatí Hostýnských vrchů se nacházejí úpatní haldy, pedimentynáplavové kužely. Západní část oblasti odvodňuje říčka Moštěnka, vých. část oblasti odvodňuje říčka Juhyně. Nejvyšším bodem je Skalka (481 m) v Loučské brázdě.

Pediment (mírně ukloněná plošina) před čelem Kelčského Javorníku.
Pediment (mírně ukloněná plošina) před čelem Kelčského Javorníku.

Kelčská pahorkatina leží ve 2.—3. vegetačním stupni a je málo zalesněná převážně dubovými porosty, místy i smrkovými monokulturami.

Tučínská pahorkatina

Tučínská pahorkatina je plochá pahorkatina budovaná převážně miocenními písčitojílovými a kamenito–písčitohlinitými eluvii a vrstevnatými vápnitými jíly a jílovci — šlíry karpatské předhlubně (karpatbaden). V centrální části oblasti mezi Pavlovicemi u Přerova, Domaželicemi a Bezuchovem vystupují paleogenní flyšové horniny žensklavského (ždánicko–hustopečské s.), menilitovéhofrýdlantského souvrství (dříve podmenilitové s.) podslezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Celá oblast je navíc značně překryta překryvy sprašísprašových hlín.

Tučínská pahorkatina leží v záp. části Kelčské pahorkatiny. Území tvoří první výběžky nízkých pahorků a návrší nad Hornomoravským úvalem. V oblasti převládá erozně–denudační reliéf k JZ se sklánějící tektonické kry, která je rozčleněna širokými neckovitými údolími v táhlé ploché hřbety se zbytky zarovnaného povrchu. Na pramenech vyvěrajících na zlomech se někde vytvořily travertinové kupy. Při sev.–záp. okraji oblasti se vyskytují říční terasy řeky Bečvy. Významným bodem jsou Švédské šance jih.–vých. od Přerova (298 m).

Pozn.: na jedné travertinové kupě leží i historické jádro města Přerova.

Tučínská pahorkatina leží ve 2.—3. vegetačním stupni a je pomístně zalesněná převážně dubovými porosty, místy i smrkovými monokulturami.

Vítonická pahorkatina

Vítonická pahorkatina je členitá pahorkatina se značně heterogenním geologickým podložím. Ve vých. a sev.–záp. části oblasti se uplatňují převážně miocenní písčitojílovité a kamenito–písčitohlinité eluvia a vrstevnaté vápnité jíly a jílovce — šlíry a také písky a štěrky karpatské předhlubně (karpatbaden). Převážnou část oblasti sev. od linie Bystřice p. Hostýnem—Vítonice—Býškovice budují paleogenní flyšové horniny žensklavského souvrství (ždánicko–hustopečské s.), menilitového souvrstvífrýdlantského souvrství (dříve podmenilitové s.) podslezské jednotky vnější skupiny příkrovů.

Jižně od této linie jsou nasunuty horniny krosněnského souvrství, menilitového souvrstvírožnovského souvrství godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Celá oblast je navíc značně překryta překryvy sprašísprašových hlín a písčitohlinitými deluviálními sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.

Pohled z rozhledny na Hostýně směrem k Bystřici pod Hostýnem a za ní ležící, geomorfologicky nepříliš výrazné Vítonické pahorkatině.
Pohled z rozhledny na Hostýně směrem k Bystřici pod Hostýnem a za ní ležící, geomorfologicky nepříliš výrazné Vítonické pahorkatině.

Vítonická pahorkatina leží ve střed. části Kelčské pahorkatiny a tvoří její největší část. Značné zastoupení zde mají erozně–denudační plošiny vybíhající do širokých plochých hřbetů, které oddělují neckovitá údolí se širokými údolními nivami. V rozvodních částech jsou zachovány velké zbytky zarovnaného povrchu. Směrem k okraji Hostýnských vrchů terén klesá do mělkých, erozně podmíněných sníženin JankovickéLoučské brázdy. Při úpatí Hostýnských vrchů vystupují výrazné suky, úpatní haldynáplavové kužely. Významnými body jsou Chlum (418 m) a Kozinec (479 m).

Na podloží neogenních hornin (šlírů) s překryvy sprašových hlín se vyvinuly půdy typu pseudoglejů s charakteristickým pokryvem ostřice třeslicovité (Carex brizoides L.).
Na podloží neogenních hornin (šlírů) s překryvy sprašových hlín se vyvinuly půdy typu pseudoglejů s charakteristickým pokryvem ostřice třeslicovité (Carex brizoides L.).

Vítonická pahorkatina leží ve 2.—3. vegetačním stupni a je nepatrně zalesněna dubovými a smrkovými porosty s vtroušeným bukem. Předmětem ochrany přírody je přirozená dubohabřina s teplomilnými druhy rostlin a charakteristickým bylinným patrem a v minulosti rovněž jediná lokalita třešně křovité (Prunus fruticosa) v PP Dubina a listnatý lesík s pískovcovou roklí a nalezištěm chráněných rostlin v PP Kamenice.

Němetická pahorkatina

Němetická pahorkatina je členitá pahorkatina budovaná převážně flyšovými horninami horniny frýdlantského souvrství podslezské jednotky (dříve podmenilitové s.) vnější skupiny příkrovů. Vyskytují se v něm facie černošedých jílovcůpískovcovou facií (pískovce a slepence strážského typu), dále různé typy skvrnitých (rudohnědých) jílovců facie pestrých jílovců. V celé oblasti jsou v tektonických oknech a v předpolí příkrovu značně rozšířené překryvy miocenních jílů, písků a písčitých štěrků a jílovito-písčitých eluvií karpatské předhlubně.

Pohled na kostel v Kelči.
Pohled na kostel v Kelči.

Severovýchodní část oblasti od Zámrsk a Kladerub směrem k řece Bečvě budují v pestrém sledu horniny kelčského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Na složení se podílí horniny milotického, němetického, jasenickéhotěšínsko–hradišťského souvrství. Jižní hranici oblasti budují horniny krosněnského souvrství godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Celá oblast je navíc značně překryta překryvy sprašísprašových hlín a písčitohlinitými deluviálními sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny. Výchozy sopečných hornin se nachází sev. od vrcholu Choryňská stráž. Tyto vulkanity těšínitové asociace se nacházejí na levém břehu Bečvy a dosahují výšky 4 m a délky 20 m.

Němetická pahorkatina leží v sev.–vých. části Kelčské pahorkatiny. Reliéf je charakteristický nízkými návršími, které mírně vystupují nad plochou okolní krajinu. V oblasti dominuje erozně–denudační georeliéf krátkých plochých hřbetů se zbytky pliocenního zarovnaného povrchu. Ty jsou odděleny hluboce zařezanými údolími levostranných přítoků řeky Bečvy. Nejvyšším bodem je Strážné (399 m), významným bodem je Choryňská stráž (357 m).

Aluvium říčky Juhyně pod Kelčí.
Aluvium říčky Juhyně pod Kelčí.

Němetická pahorkatina leží ve 3. vegetačním stupni a je nepříliš zalesněná porosty dubu. Předmětem ochrany přírody jsou smíšený listnatý les s bohatě vyvinutým keřovým a bylinným v PR Doubek, bažinatá louka s vlhkomilnou květenou v PP Těšice a teplomilné prvky fauny a flóry s výskytem zvláště chráněných druhů, zejména orchideje vstavače kukačky (Orchis morio), dále zárazy rusé (Orobanche flava) a modřence chocholatého (Muscari comosa), krutihlava obecného (Lynx torquilla) a otakárka fenyklového (Papilio machaon) v PR Choryňská stráň.

Provodovický hřbet

Provodovický hřbet je členitá pahorkatina budovaná převážně vápnitými flyšovými horninami krosněnského souvrství s vložkami hornin menilitového souvrstvírožnovského souvrství godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Úpatní svahy jsou překryty písčitohlinitými deluviálními sedimenty. Údolní nivy vyplňují nivní hlíny.

Pohled přes pastviny Provodovického hřbetu na dominantu Kelčského Javorníku (864 m).
Pohled přes pastviny Provodovického hřbetu na dominantu Kelčského Javorníku (864 m).

Provodovický hřbet leží v sev. –vých. části Kelčské pahorkatiny. Reliéf tvoří strukturně–litologicky podmíněný široký a oblý hřbet SV—JZ směru, který vznikl rozčleněním pliocenního zarovnaného povrchu. Hřbet klesá do rozevřeného údolí říčky Juhyně, která jej obtéká ze sev. strany a tvoří hranici s Němetickou pahorkatinou. Významnými vrcholy jsou Stráž (433 m) a Strážka (424 m).

Plochý reliéf Provodovického hřbetu, v pozadí vždy dominantní Kelčský Javorník.
Plochý reliéf Provodovického hřbetu, v pozadí vždy dominantní Kelčský Javorník.

Provodovický hřbet leží ve 3. a 4. vegetačním stupni a je pomístně zalesněn smrkovými porosty.

Loučská brázda

Loučská brázda je erozní sníženina budovaná na podloží vápnitými flyšovými horninami krosněnského souvrství s vložkami hornin menilitového souvrstvírožnovského souvrství godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Samotné dno brázdy vyplňují fluviálníproluviální kvartérní písčitohlinité štěrky.

Místy se vyskytují překryvy neogenních jílů, písků a písčitých štěrků karpatské předhlubně. Jižně od vesnice Police se při úpatí Hostýnských vrchů útržkovitě objevují horniny křivských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Úpatní svahy jsou překryty písčitohlinitými deluviálními sedimenty. Údolní nivy vyplňují nivní hlíny.

Typický mírně zvlněny reliéf Kelčské pahorkatiny.
Pohled na Loučskou brázdu od Podolí. V pozadí Petřkovická hora (607 m) ve Štramberské vrchovině..

Loučská brázda leží v sv. části Kelčské pahorkatiny. Reliéf má charakter strukturně–litologicky podmíněné sníženiny směru SV–JZ. Jižně nad Loučskou brázdou se strmě zvedají svahy Hostýnských vrchů. Při úpatí svahů jsou časté pedimenty, náplavové kuželyúpatní haldy. V georeliéfu Loučské brázdy jsou nápadné pískovcové suky, k nimž patří i nejvyšší bod podcelku Skalka (481 m).

Loučská brázda leží ve 3. až 4. vegetačním stupni a je pomístně zalesněna smrkovými porosty s bukem.

Jankovická brázda

Jankovická brázda je erozní sníženina převážně budovaná na podloží flyšových hornin krosněnského souvrství s vložkami hornin menilitového souvrstvírožnovského souvrství godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. V linii Žopy—Chvalčova Lhota se v předpolí magurské skupiny příkrovů vyskytují horniny podmenilitového souvrství předmagurské jednotky vnější skupiny příkrovů. Samostatně je budován vrcholek Chlumu (418 m) rusavskými vrstvami zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů.

Dno brázdy vyplňují kvartérní fluviálníproluviální písčitohlinité štěrky. Úpatní svahy jsou překryty písčitohlinitými deluviálními sedimenty, proměnlivě kamenitými. Starší říční terasy a výplně výplavových kuželů tvoří fluviální písky a písčitohlinité štěrky. Údolní nivy vyplňují nivní hlíny. Při úpatí Hostýnských vrchů jsou četné úpatní haldy a překryvy sprašísprašových hlín.

Vrchol Chlumu jih.–záp. od Bystřice p. Hostýnem (418 m) tvoří nápadnou vyvýšeninu nad okolním reliéfem Jankovické brázdy.
Vrchol Chlumu jih.–záp. od Bystřice p. Hostýnem (418 m) tvoří nápadnou vyvýšeninu nad okolním reliéfem Jankovické brázdy.

Jankovická brázda leží v jih.–záp. části Kelčské pahorkatiny. Reliéf má charakter asymetrické, erozně podmíněné sníženiny směru SV–JZ, která je vázána na méně odolné horniny před čelem magurského příkrovu. V georeliéfu vystupují pískovcové suky, vázané na výskyt odolnějších hornin. V jih.–záp. části oblasti, na  dolním toku říčky Rusavy, je vytvořena široká údolní niva.

Barokní sousoší sv. Anny u Jankovic s Pannou Marií a Ježíškem, doplněné klečící postavou sv. Jana Sarkandra a dvěma andílky, z roku 1742.
Barokní sousoší sv. Anny u Jankovic s Pannou Marií a Ježíškem, doplněné klečící postavou sv. Jana Sarkandra a dvěma andílky, z roku 1742.

Jankovická brázda leží ve 2. a 3. vegetačním stupni. V nižších polohách je zalesněna teplomilnými lužními a dubohabrovými porosty, výše se vyskytují smrkové porosty.

Pacetlucká pahorkatina

Pacetlucká pahorkatina je členitá pahorkatina budovaná převážně z nezpevněných proměnlivě písčito–jílovitých eluvií miocenních sedimentárních hornin karpatu a badenu. Nejvyšší polohy hlavního hřbetu od Přestavlk až nad Pacetluky budují miocenní vrstevnaté vápnité jílyvápnité písky, místy se štěrky – šlíry, které náleží sedimentům karpatské předhlubně.

Jihovýchodně od linie Roštění—Prusinovice se v podloží vyskytují flyšové horniny krosněnského souvrství s vložkami hornin menilitového souvrstvírožnovského souvrství godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Úpatní polohy svahů jsou překryty deluviálními proměnlivě písčito–jílovitými hlínami. Údolní nivy říček KozrálkyMoštěnky vyplňují nivní hlíny. Celá oblast je značně překryta překryvy sprašísprašových hlín.

Pacetlucká pahorkatina leží v jih.–záp. části Kelčské pahorkatiny. Reliéf pahorkatiny má erozně–denudační charakter tektonické kry, která byla vyzdvižena podél holešovského zlomu na JZ straně oblasti. Tím se vytvořil výrazný okrajový svah nad Holešovskou plošinou. Na rozvodních hřbetech jsou zachovány zbytky pliocenního zarovnaného povrchu. Významným bodem je Hrad (364 m) a Holý kopec (360 m).

Pacetlucká pahorkatina leží ve 2. a 3. vegetačním stupni, její hlavní hřbet je zalesněn nekvalitními smrkovými porosty, v nižších částech i dubovými porosty s bukem.

Související obrázky:

Napsat komentář