Pulčínská hornatina

Geomorfologický podcelek Pulčínská hornatina je plochá hornatina o rozloze 80 km2, střední výšce 609 m a středním sklonu 9°46´.  Na J je vymezena Lyským průsmykem od Bílých Karpat, na Z údolím říčky Senice od Vizovické vrchoviny a na S přechází do Ráztocké hornatiny. Východní hranici tvoří česko-slovenská hranice. Pulčínská hornatina leží v jih.–záp. části Javorníků.

Geomorfologické rozdělení Pulčínské hornatiny.
Geomorfologické rozdělení Pulčínské hornatiny.

V rámci geomorfologického podcelku Pulčínské hornatiny jsou vymezeny tři geomorfologické okrsky:

Podloží Pulčínské hornatiny je tvořeno paleogenními flyšovými pískovci a jílovci zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Vrcholové oblasti pohraničního hřbetu Pulčínské hornatiny tvoří kyčerskéluhačovické vrstvy zlínského souvrství, v nichž výrazně převažují odolné pískovce a slepence.

Zimní nálada nad Pulčínskými skálami.
Zimní nálada nad Pulčínskými skálami.

Pulčínská hornatina představuje jižní část Javorníků. Kromě hlavního hřbetu, který za hlubokým Papajským sedlem pokračuje z Ráztocké hornatiny, sem patří i menší území jih.–vých od horního toku Senice. Typické pro hornatinný reliéf jsou ploché hřbety a dílčí horské rozsochy se zbytky úrovní zarovnaných povrchů, vysoká rozčleněnost údolími vodních toků a stržemi, hluboká příčná sedla (např. Papajské). Sklonitější svahy postihují sesuvy.

V Pulčínské hornatině se nachází množství pískovcových útvarů (Stráž , Skaličí, Ezechýl). Nejrozsáhlejší vystupují na vrcholu Hradisko (773 m) sev. od Pulčína, kde tvoří nejvýznamnější skalní město v moravském flyši. Nejvyšším bodem Pulčínské hornatiny je Makyta (922 m).

Skalní mrazový srub pod vrcholem Hradiska.
Skalní mrazový srub pod vrcholem Hradiska.

Pulčínskou hornatinu odvodňují směrem k J říčka Senice a směrem k S potok Zděchovka. Zděchovka, vytékající ze Zděchovské kotliny, proráží boční hřbet Javorníků sev. směrem a vstupuje do širokého údolí Vsetínské Bečvy.

Pulčínská hornatina leží ve 3.—5. vegetačním stupni. Oblast je značně zalesněná smrkovými porosty a smíšenými jedlobukovými porosty s příměsí smrku, níže bukovými porosty s příměsí dubu. V oblasti se doposud udržel vysoký podíl jedle v dřevinné skladbě. Území náleží do CHKO Beskydy.

Zděchovská kotlina

Zděchovská kotlina je rozlohou nepříliš výrazná kotlina, vzniklá v méně odolných flyšových horninách vsetínských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Báze svahů jsou překryty deluviálními sedimenty, dno sníženiny je vyplněno nivními hlínami. Zděchovská kotlina leží v sev. části Pulčínské hornatiny.

Orchidejové louky v okolí říčky Zděchovky. Vstavač mužský (Orchis mascula L.).
Orchidejové louky v okolí říčky Zděchovky. Vstavač mužský (Orchis mascula L.).

Zděchovská kotlina vznikla erozním rozšířením údolí Zděchovky a jejího pravostranného přítoku Uherského potoka. Do rámce okrsku byl zahrnut i vysoký strukturně podmíněný práh mezi těmito říčkami.

Zděchovská kotlina leží ve 4. a 5. vegetačním stupni a je převážně zalesněná smrkovými a bukovými porosty.

Makytská hornatina

Makytská hornatina je masívní hornatina budovaná převážně flyšovými horninami újezdskýchluhačovických vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. V nižších polohách vystupují flyšové horniny vsetínských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů.

Makytská hornatina tvoří samotné jádro Pulčínské hornatiny. Její osu tvoří široký hřbet táhnoucí se od Makyty (923 m) přes Valašskou Kyčeru (863 m) a Šerklavu (798 m) k Hradisku (773 m). Hřbety jsou vázány na pevnější pískovce, masívní hřbet Makyty má okraje rozřezané hlubokými údolími, na svazích jsou časté sesuvy. Nejvyšším bodem je Makyta (922 m), významným bodem je Hradisko (773 m).

Rázovitá krajina v okolí Valašské Senice. Pohled od Šerklavy, v popředí Obecnice (758 m), v pozadí hřeben Bílých Karpat nad Štěpánem.
Rázovitá krajina v okolí Valašské Senice. Pohled od Šerklavy, v popředí Obecnice (758 m), v pozadí hřeben Bílých Karpat nad Štěpánem.

Svahy rozřezávají na V i Z pravostranné přítoky horního toku Senice, tato řeka pramenící pod Makytou celý hřbet ze Z obtéká.

Makytská hornatina leží ve 3.—5. vegetačním stupni. Oblast je značně zalesněná smrkovými porosty a smíšenými jedlobukovými porosty s příměsí smrku, níže bukovými porosty s příměsí dubu. Předmětem ochrany přírody jsou rozsáhlé horské bučiny s jedlí bělokorou a javorem klenem, s prameništi a suťovými lesy v PR Makyta. Významným předmětem ochrany přírody je ochrana skalních útvarů v NPR Pulčín–Hradisko.

NPR Pulčín–Hradisko
Svým rozsahem a tvarovou rozmanitostí je možno nazvat NPR Pulčín–Hradisko největším skalním městem v moravských Karpatech. Vyskytují se zde vysoké skalní stěny mrazových srubů i strukturních svahů (až 30 m vysoké), hřibovité skalní věžepseudozávrty. Skalní povrchy jsou pokryty mnoha výklenky, římsami, odtokovými pseudoškrapy a skalními mísami. V sz. části Hradiska se vytvořil mohutný skalní sesuv s odlučnou skalní stěnou v horní části (výška až 18 m) přemodelovanou mrazovým zvětráváním do tvaru mrazového srubu.
Pohled z Pulčínských skal.
Pohled z Pulčínských skal.
Na území rezervace se nacházejí ojedinělé výchozy hrubě zrnitých pískovců a drobnozrnných slepenců, vypreparované kvartérní denudací (vodní a větrná eroze). Pískovce tu leží ve velmi hrubých lavicích zrnotoků až turbiditů o mocnosti mnoha metrů. Nachází se zde několik větších seskupení pískovcových skal. Zámčisko na jižním okraji, Pět kostelů na západě a skalní město Izby v centrální části na vrcholu Hradisko.
Vrcholová část Hradiska je tvořena pískovcovou plošinou o délce 150 m a šířce 80 m. Ta je členěna puklinami, jejichž rozšiřováním vznikají protažené deprese, závrtové sníženiny a izolované skalní věže. Plošina je omezena mrazovými sruby a denudačními svahy. Nejnápadnější jsou dvě vypreparované rovnoběžně k jihozápadu vybíhající lavice, tvořící až 20 m vysokou skalní stěnu. U paty jsou zakončeny výraznými skalami, známými jako Zkamenělý (Zbojnický) kostelLudmilina skála. Nachází se zde také zajímavý pískovcový útvar Trtol (Žába) s impozantním skalním převisem nazývaným Nos. Obě lavice vystupují v délce asi 250 m, přibližně uprostřed svahu Hradiska jsou ukončeny větší skalní skupinou Zámčisko, kde je vyhlídka s vrcholovou knihou. Mezi oběma lavicemi se táhne žleb, dnes částečně zanesený sutí a splachovým materiálem. Vlastní vrchol Hradiska je obklopen věncem skal ve tvaru koruny.
Ledopád na skalním převisu kaňonu Ancona v Pulčínských skálách.
Ledopád na skalním převisu kaňonu Ancona v Pulčínských skálách.
Jižně od vrcholu se nalézá skalní město nazývané Izby. Bloky značných rozměrů se sunou svahem dolů a vytvářejí nakupeniny bizarních tvarů, na trhlinách a puklinách s pseudokrasovými jeskyněmi. Níže po svazích jsou roztroušeny jednotlivé bloky značných rozměrů. Ve vodorovných vrstvách jsou vyvinuty jedinečné „suché kaňony” (až 10 m hluboké pukliny), největší z nich se nazývá Ancona či Propadlý hrad.
V zimních měsících se na skalních převisech kaňonu Ancona tvoří výrazně oranžově zbarvené ledopády a rampouchy. Podobné, avšak daleko rozsáhlejší nakupeniny skalních bloků charakteru skalního města jsou situovány poněkud níže na severních svazích Hradiska nad údolím Pulčínského potoka v lokalitě Pět kostelů (Pětikostelí). Nacházejí se zde impozantní skalní útvary s převisy dosahujícími výšky až 20 m, nejznámější z nich se nazývá Medvědice.

 

Spodní část Zámčiska v Pulčínských skálách.
Spodní část Zámčiska v Pulčínských skálách.
Častým útvarem jsou i pseudokrasové jeskyně. Největší je rozsedlinová jeskyně Velryba (Pod Kazatelnou I), která je dlouhá 42 m. V její blízkosti je 15 m dlouhá jeskyně Pod Kazatelnou II. Nad skaliskem Pět kostelů se nachází asi 25 m dlouhá jeskyně Hliněná a pod skalním útvarem zvaným Ancona (Propadlý hrad) se nachází jeskyně Lízinka dlouhá 6 m. Na celé lokalitě se nachází řada dalších drobných jeskyněk suťového i rozsedlinového charakteru.
Skály u Pulčína.
Skalní město u Pulčína.

Strelenská vrchovina

Strelenskou vrchovinu tvoří menší zaoblený hřbet SV—JZ směru, budovaný flyšovými horninami újezdskýchluhačovických vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů.

Strelenecká vrchovina tvoří relativně izolovaný okrsek, oddělený od ostatního území podcelku údolím říčky Senice. Okraje hřbetu jsou rozřezány hlubokými údolími. Území je pojmenováno podle pohraniční slovenské obce Strelenka. Nejvyšším bodem je Čubův kopec (720 m). Sedlo (525 m) v obci Střelná, které rozděluje Javorníky od Bílých Karpat, je označováno jako Lyský průsmyk.

Strelenecká vrchovina leží převážně ve 4. vegetačním stupni a je téměř zcela pokryta lesními porosty se zastoupením smrku a buku a významným podílem jedle.

Přečtěte si také

  • Javorníky23.12.2014 Javorníky Geomorfologický celek Javorníky se nachází v sev.–vých. části geomorfologické oblasti […]
  • Ráztocká hornatina5.1.2015 Ráztocká hornatina Geomorfologický podcelek Ráztocká hornatina je plochá hornatina o rozloze 149 km2, […]
  • Slovensko–moravské Karpaty5.5.2014 Slovensko–moravské Karpaty Geomorfologická oblast  Slovensko-moravské Karpaty náleží do geomorfologické […]
  • Komonecká hornatina2.6.2014 Komonecká hornatina Geomorfologický podcelek Komonecká hornatina je plochá hornatina o rozloze 75 km2, […]

Související obrázky:

Napsat komentář