Rožnovská brázda

Geomorfologický celek Rožnovská brázda je protáhlá vnitrozemská sníženina o rozloze 109 km2, střední výšce 487 m a středním sklonu 7°01´. Oblast na délku dosahuje přibližně 28 km a na šířku téměř 6 km. Z již. strany je vymezena Vsetínskými vrchy a ze sev. strany Moravskoslezskými Beskydy. Na záp. straně volně pokračuje do Podbeskydské pahorkatiny. Rožnovská brázda se nachází v již. části geomorfologické oblasti Západní Beskydy.

Geomorfologické rozdělení Rožnovské brázdy.
Geomorfologické rozdělení Rožnovské brázdy.

V rámci geomorfologického celku Rožnovské brázdy jsou vymezeny dva geomorfologické okrsky:

Podloží Rožnovské brázdy budují složitě zvrásněné flyšové horniny godulského vývoje slezské jednotky a také horniny předmagurské jednotky vnější skupiny příkrovů a račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Velmi proměnlivý charakter geologického podloží je silně ovlivněn tektonicky porušeným rozhraním mezi slezskou jednotkou a čelem magurského příkrovu. Flyšové horniny jsou překryty čtvrtohorními sedimenty.

Na vniku Rožnovské brázdy se pravděpodobně podílely jak tektonické, tak erozně–denudační procesy. Mírně zvlněný pahorkatinný reliéf nese stopy dvou stupňů mladotřetihorního zarovnání povrchu s pedimenty. Nad zvlněnou krajinu vystupují suky (tvrdoši) odolnějších pískovcových a slepencových hornin. Vykytují se tvary způsobené periglaciálními procesymrazové srubystrukturní terasy a stupně. Na prudších svazích občas dochází k sesuvům. Nejvyšším bodem je Šorstýn (781 m) ve Vigantické pahorkatině, významným bodem je Poskla (576 m).

Pomyslnou hydrologickou osu Rožnovské brázdy tvoří Rožnovská Bečva, která pramení na svazích Vysoké (1024 m) v Soláňském hřbetu a po 38 km se za Valašským Meziříčím spojuje se Vsetínskou Bečvou. Přítoky Rožnovské Bečvy jsou krátké a nevýrazné. Na horním toku řeky, nad Horní Bečvou, byla v roce 1944 dokončena v. n. Horní Bečva, která je využívána pro rekreační, protipovodňové a hospodářské účely.

Kostelík v Dřevěném městečku je volnou kopií kostelíka z Větřkovic u Příbora, který vyhořel roku 1887.
Kostelík v Dřevěném městečku je volnou kopií kostelíka z Větřkovic u Příbora, který vyhořel roku 1887.

V oblasti se vyskytuje 3.—4. vegetační stupeň. V dřevinné skladbě dominuje smrk ztepilý s příměsí buku a jedle, místy se vyskytují přirozené bukové porosty. Východní část Rožnovské Brázdy zasahuje do CHKO BeskydyEVL Beskydy, která je součástí systému Natura 2000. Regionálním a turistickým centrem oblasti je město Rožnov pod Radhoštěm se svým Valašským muzeem v přírodě.

Zašovská pahorkatina

Zašovská pahorkatina je členitá pahorkatina budovaná silně zvrásněnými a tektonicky porušenými flyšovými horninami godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů a čelního křivského pásma račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. V rámci slezské jednotky se vyskytuje celé spektrum dílčích jednotek, mezi nimiž jsou zastoupeny horniny godulského, istebňanského, rožnovského, menilitovéhokrosněnského souvrství godulského vývoje. Rozložení jednotlivých jednotek je značně fragmentované a proměnlivé.

Svahy přilehlé ke Vsetínským vrchům budují horniny křivských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Pásmo křivských vrstev na čele magurského příkrovu je označováno jako křivské pásmo. Podsvahové polohy budují hlinité a písčitohlinité deluviální sedimenty, svým charakterem odpovídající jednotlivým dílčím geologickým jednotkám. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou vyplněny písčito–štěrkovitými fluviálními sedimentypovodňovými hlínami.

Zašovská pahorkatina leží v záp. části Rožnovské brázdy. Reliéf je celkově nižší a je tvořen vybíhajícími rozsochami z Radhošťské hornatiny, mezi nimiž protékají pravostranné přítoky Rožnovské Bečvy. Ty ústí do Bečvy v kolmých úhlech a vtiskují říční síty mřížkovitý půdorys. Charakteristický je erozně–denudační, zvlněný pahorkatinný reliéf se suky (tvrdoši) na odolnějších horninách, sečnými plošinami a strukturními terasami. Přítomny jsou tvary způsobené periglaciálními procesymrazové sruby. Významnými body jsou Hradisko (522 m) a Vápenka (523 m).

Zašovská pahorkatina leží ve 3.—4. vegetačním stupni. Souvislé lesní porosty se nachází v několika menších komplexech, ve kterých převažují smrkové porosty, místy s bukem a jedlí. V úžlabinách nižších poloh se objevují olšiny a javorové jaseniny. Východní část oblasti spadá do CHKO Beskydy.

Vigantická pahorkatina

Vigantická pahorkatina je členitá pahorkatina budovaná silně zvrásněnými a tektonicky porušenými flyšovými horninami godulského vývoje slezské jednotkypředmagurské jednotky vnější skupiny příkrovů. V rámci slezské jednotky se vyskytuje celé spektrum dílčích jednotek, mezi nimiž jsou zastoupeny horniny svrchních godulských vrstev godulského souvrství, istebňanského souvrstvírožnovského souvrství, ve kterém je možno samostatně vylišit pelitickou facii a facii Ciężkowického pískovce. Dále se vyskytují také horniny krosněnského souvrství godulského vývoje. Rozložení jednotlivých jednotek je značně fragmentované a proměnlivé.

Ve vých. části oblasti se před čelem magurského příkrovu fragmentovaně vyskytují zelenošedé a rudohnědé jílovce podmenilitového souvrství předmagurské jednotky. Podsvahové polohy budují hlinité a písčitohlinité deluviální sedimenty, svým charakterem odpovídající jednotlivým dílčím geologickým jednotkám. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou vyplněny písčitoštěrkovitými fluviálními sedimentypovodňovými (nivními) hlínami.

Kostel v Hutisku-Solanci.
Kostel v Hutisku-Solanci.

Vigantická pahorkatina leží ve vých. části Rožnovské brázdy. Tvoří ji zužující se brázda Rožnovské Bečvy. Od Vigantic až po Prostřední Bečvu se táhne prostředkem brázdy úzký hřbet s nejvyšším bodem Posklou (576 m), od Prostřední Bečvy k závěru brázdy se jedná už jen o samotné údolí Rožnovské Bečvy. Charakteristický je erozně–denudační, zvlněný pahorkatinný reliéf se suky (tvrdoši) na odolnějších horninách, sečnými plošinami a strukturními terasami. Přítomny jsou tvary způsobené periglaciálními procesymrazové sruby. Významnými body jsou Poskla (576 m) a Rysová (558 m).

Vigantická pahorkatina leží převážně ve 4. vegetačním stupni. Vyšší polohy oblasti jsou středně zalesněny smrkovými prosty, místy s bukem, modřínem a borovicí. V úžlabinách nižších poloh se objevují olšiny a javorové jaseniny. Oblast spadá do CHKO Beskydy. Předmětem ochrany přírody je zachování rozličných typů nelesních společenstev vázaných na geomorfologii terénu a vodní režim (vlhká louka, rašeliniště, mělké kyselé půdy) v PP Poskla. Východně od Rožnova p. Radhoštěm se nachází unikátní NPP Valašské muzeum v přírodě s třemi hlavními částmi — dřevěným městečkem, mlýnskou dolinou a valašskou dědinou.

Chalupy z Nového Hrozenka ve Valašské dědině.
Chalupy z Nového Hrozenka ve Valašské dědině.
V roce 2012 byla postavena na Karlově kopci (480 m) nad městem Rožnovem Jurkovičova rozhledna.  Byla postavena podle původního architektovy návrhu s drobnými úpravami podle současných stavebních předpisů. Dosahuje celkové výšky 31,1 m, vyhlídková plošina se nachází 18,8 m nad úrovní terénu. Na stavbu byla použita kombinace kamení, kovu a dřeva. Nosné prvky rozhledny jsou z dubového dřeva, na ostatní části byl použit smrku nebo jedle. Veškeré kovářské a klempířské práce a většina tesařských prací včetně detailů byla prováděna ručně za použití starých, dnes již téměř nepoužívaných, pracovních postupů. Barevné řešení rozhledny odpovídá Jurkovičovým stavbám na Pustevnách. Zkrátka zde vyrostl nový technický unikát.

Související obrázky:

Jedna odpověď na “Rožnovská brázda”

Napsat komentář