Halenkovická vrchovina

Geomorfologický podcelek Halenkovická vrchovina je plochá vrchovina o rozloze 118 km2, střední výšce 283 m a středním sklonu 5°34´. Ze SZ je vymezena Zdouneckou brázdou, ze SV Hornomoravským úvalem a z JV Dolnomoravským úvalem. Z J až JZ je vymezena mírně převyšující Stupavskou vrchovinou. Halenkovická vrchovina leží v sev.–vých. části Chřibů

Geomorfologické rozdělení Helenkovické vrchoviny.
Geomorfologické rozdělení Helenkovické vrchoviny.

V rámci Halenkovické vrchoviny jsou vymezeny dva geomorfologické okrsky:

Podloží Halenkovické vrchoviny tvoří paleogenní pískovce a jílovce račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. V linii před čelem magurského příkrovu, tj. na styku s Roštínskou brázdou, roztroušeně vystupují flyšové horniny zdounecké jednotky vnější skupiny příkrovů.

Zimní pohled na Halenkovickou vrchovinu.
Zimní pohled na Halenkovickou vrchovinu.

Halenkovická vrchovina je jednou z nejníže položených vrchovin. Pro reliéf Halenkovické vrchoviny jsou charakteristické plošiny zarovnaného povrchu, široké rozvodní hřbety a různou měrou zahloubená údolí, s bází údolí až pod 200 m. Na V, SV a SZ je území výrazně vymezené od okolních sníženin, na J pozvolna přechází do Stupavské vrchoviny. Zvlněnou krajinu postihují na prudších svazích občasné sesuvy. Nejvyšším bodem je Slameňák (také Pušťák, 432 m) v Slameňácké vrchovině.

Halenkovickou vrchovinu odvodňují směrem k SZ říčka Kotojedka a její přítoky (Divocký potok, Cvrčovický potok, Trňák), směrem k V a JV přítoky Moravy (Panenský potok, Široký potok, Vrbka a Kudlovický potok).

Slameňácká vrchovina

Slameňácká vrchovina je plochá vrchovina tvořená převážně paleogenními pískovci a jílovci račanské jednotky magurské skupiny příkrovů a ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů. Slameňácká vrchovina leží v záp. části Halenkovské vrchoviny. Vyšší jih.–vých. část, která přiléhá ke Stupavské vrchovině, tvoří lukovské vrstvy soláňského souvrství, které doprovází vsetínské vrstvy zlínského souvrství a v úzkých paralelních pruzích také horniny belovežského souvrství.

Severozápadní část, která přiléhá k Roštínské brázdě, tvoří podloží převážně horniny ždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky. V linii před čelem magurského příkrovu, na styku s Roštínskou brázdou, roztroušeně vystupují flyšové horniny zdounecké jednotky vnější skupiny příkrovů.

Slaměňácká vrchovina nad Zdounkami.
Slameňácká vrchovina nad Zdounkami.

Slemeňácká vrchovina tvoří plošně nevelkou, ale nejvyšší část Halenkovské vrchoviny. Charakteristický je erozně–denudační reliéf širokých a zaoblených, postupně klesajících rozvodních hřbetů, pronikajících z jádrové části Chřibů a hlubokých zahloubených údolí přítoků říčky Kotojedky. V záp. cípu okrsku se vyskytují antropogenní dopravní tvary související s plánovanou předválečnou tzv. Baťovou dálnicí. Nejvyšším bodem je Slameňák (také Pušťák, 432 m).

Slameňácká vrchovina leží ve 3. až 4. vegetačním stupni, je převážně zalesněná smrkovými monokulturami a dubovými porosty s příměsí buku, modřínu a borovice. U Zdounek se nachází PP Kamenec (bývalý lom) s teplomilnými společenstvy rostlin a s jalovcem obecným (Juniperus communis L.).

Kostelanská vrchovina

Kostelanská vrchovina je plochá vrchovina tvořená převážně paleogenními pískovci a jílovci račanské jednotky magurské skupiny příkrovů a ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, které jsou zčásti překryty pokryvy sprašísprašových hlín. Leží ve vých. a střed. části Halenkovské vrchoviny.

V nejvyšší části, která je pokračováním Chřibských vrchů směrem k Otrokovicím, dominují lukovské vrstvy soláňského souvrství, které doprovází v úzkých pruzích horniny belovežského souvrství. Směrem ke Kroměříži a k Jarohněvické brázdě (tedy k SZ a S) převažují překryvy sprašových hlín a na samotném okraji se objevují horniny ždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky. Směrem k V, tedy k Dolnomoravskému úvalu, převažují vsetínské vrstvy zlínského souvrství. V linii před čelem magurského příkrovu, na styku s Roštínskou brázdou, roztroušeně vystupují flyšové horniny zdounecké jednotky vnější skupiny příkrovů.

Jádro Halenkovické vrchoviny tvoří Kostelanská vrchovina. Vůči Zdounecké brázdě, HornomoravskémuDolnomoravskému úvalu je vymezena zřetelnými okrajovými svahy, které jsou místy rozčleněny stržemi. Pro Kostelanskou vrchovinu je charakteristický erozně–denudační s plošinami, široce zaoblenými rozvodními hřbety a různou měrou zahloubenými údolími. Nižší část okrsku se nachází u Kvasic, vyšší část s táhlými návršími se nachází u Žlutavy a Halenkovic. Podél vodních toků a při úpatí svahů se nacházejí kryopedimenty. Významnými body jsou Obora (324 m), Svezené (307 m) a Horní Kopaniny (364 m). V okolí Kostelan se provozuje těžba ropy a zemního plynu.

Okolí Žlutavy. V pozadí hřeben Bílých Karpat.
Okolí Žlutavy. V pozadí hřeben Bílých Karpat.

Kostelanská vrchovina leží ve 2. až 4. vegetačním stupni. V okrajových částech přilehlých k okolním sníženinám je málo, ve střední části však značně zalesněná bukovými porosty a smrkovými monokulturami. Místy, zejména v nižších a okrajových polohách, se vyskytují dubové pařeziny.

PP Budačina
PP Budačina

Předmětem ochrany přírody jsou PP Obora s výskytem zachovalých dubohabřin s chráněnými druhy bylin v podrostu, PP Včelín s výskytem lesostepi se vzácnými společenstvy teplomilných druhů rostlin a PP Budačina, což je skupina skalních útvarů vzniklých v období pleistocénu erozí z méně odolných pískovců s malou puklinovou jeskyní. Geologicky náleží tyto přirozené skalní výchozy pískovcovo-slepencových lavic k lukovským vrstvám soláňského souvrství račanské jednotky.

Související obrázky: