Zdounecká jednotka

Silně zvrásněné vrstvy zdounecké jednotky vystupují v tektonických útržcích před čelem račanské jednotky magurské skupiny příkrovů na Z úpatí Chřibů a v Roštínské brázdě. Známe je z úzkého a nesouvislého území mezi Cetechovicemi a Soběsuky.

Stavba zdounecké jednotky

Zdounecká jednotka je reprezentována sedimenty v rozsahu od nižší části spod. křídy (neocom) do oligocénu, přičemž jeví blízké litofaciální vztahy k sedimentům slezské jednotky.

Pozn.: detailně se zdouneckou jednotkou zabýval zejména Chmelík (1971), který na základě stratigrafie rozdělil vrstvy na spodnísvrchní oddíl. Tato jednotka dosud postrádá formální litostratigrafické členění. Dříve byla Budayem označována též jako těšnovický vývoj.

Geologický vývoj zdounecké jednotky

Spodní oddíl zdounecké jednotky

Vrstevní sled spodního oddílu zahrnuje vrstvy v rozsahu od spod. křídy až po oligocén. Spodnokřídové horniny jsou reprezentovány převážně pískovci, jejichž větší výchozy na Zdounecku byly již víceméně odtěženy. Dále jsou zastoupeny slínovce, jílovce a slepence. Sedimenty svrch. křídy jsou tvořeny zelenošedými a zelenými vápnitými jíly a jílovci bez zřetelné vrstevnatosti.

Nejvyšší patro spodního oddílu zaujímají silně zvrásněné vápnité jíly až jílovce paleogénu. Celková mocnost spodního oddílu je velmi malá a nepřesahuje 150 m.

Pozn.: Spodní oddíl zdounecké jednotky vystupuje na povrch v území mezi Roštínem, Zdounkami a Milovicemi v podobě lemů kolem vrstev svrchního oddílu.

Svrchní oddíl zdounecké jednotky

Na rozdíl od výrazně platformního vývoje spodního oddílu má svrchní oddíl zřetelný flyšoidní charakter. Vyznačuje se střídáním šedých až šedomodrých silně vápnitých pískovců a jílovců. Lokálně se u Zdounek, Cvrčovic a Světlé vyskytují ve vrstevním sledu také slepence s valouny exotických hornin. Pískovcové lavice dosahují většinou mocnosti do 50 cm, výjimečně až 8 metrů, jako např. v opuštěném lomu na okraji PP Kamenec u Divok. Maximální mocnost vrstev svrchního oddílu se pohybuje v rozmezí 500—600 m.

Pozn.: Tzv. zdounecké bradlo zdouneckého lomu je klasickou lokalitou, kde historická těžba vápenců a slínovců odkryla sedimenty spod. křídyeocénu zdounecké jednotky. Spodní křída byla doložena na základě fauny belemnitů a aptychů již Uhligem (1903), Petrascheckem (1907) a Andrusovem (1933). Předběžné zhodnocení mikrofauny spod. křídy podávají Hanzlíková–Matějka (1961), revize je však již naléhavá.

Spodnokřídové sedimenty jsou nejlépe přístupné v zasuceném zářezu přímo v lomu. Jde o střídání tmavošedých, šedých a bělavých slínů a slínovců s polohou polymiktního konglomerátu obsahujícího úlomky zelených fylitů a redeponované belemnity. V malém svahovém odkopu u nejvýchodnějšího výběžku lomu jsou odkryty šedé slíny nejvyššího maastrichtu a rudohnědé slíny nižšího středního eocénu s bohatou mikrofaunou (Bubík et al., 1995). Šedé slíny obsahují mimojiné i významný vůdčí druh Rzehakina epigona popsaný Rzehakem ze Zdounek v minulém století. Odkop reprezentuje v současnosti jediný výskyt tohoto druhu ve Zdounkách a je jeho neotypovou lokalitou (Bubík–Kaminski, 2000).

Malý plošný výchoz je dále u cesty při S okraji lomu. Vycházejí zde šedé vápnité jílovce vyšš. střed. eocénu s vložkami organodetritického pískovce s drtí koralinních řas.

Napsat komentář