Zarovnané povrchy představují plošiny vzniklé různou genezí v různém vývojovém stádiu na místě rozčleněného georeliéfu. Reliéf Vnějších Západních Karpat prošel ve třetihorách několika fázemi zarovnávání, které byly přerušovány obdobími intenzivních pohybů zemské kůry. Vývoj reliéfu lze rekonstruovat podle zbytků zarovnaných povrchů.
Nejvýše položené zarovnané povrchy
Doposud se obecně předpokládá, že základní nejvýše položený zarovnaný povrch se začal vyvíjet po dosunutí flyšových příkrovů po badenu (pobadenský zarovnaný povrch). Zbytky tohoto zarovnaného povrchu se nacházejí na plošinách a plochých hřbetech v Radhošťské hornatině, Vsetínských vrších, Javornících, Bílých Karpatech i hornatinném pruhu Vizovické vrchoviny. Geologické a geomorfologické výzkumy poslední doby nepotvrzují však výrazné plošné rozšíření tohoto zarovnaného povrchu, pravděpodobně půjde spíše o regionální rozsah. Plošiny ve vrcholových polohách jsou uchovány v mnoha případech díky vyšší odolnosti pískovcových souvrství nebo antiklinálnímu uložení vrstev.
Středohorská úroveň zarovnaných povrchů
Středohorská úroveň zarovnání, probíhající v pannonu, se vyskytuje ve vrchovinných polohách Chřibů, Hostýnských vrchů a Vizovické vrchoviny a nižších horských rozsochách vyšších pohoří. Ploché hřbety nižších pahorkatin vytváří v rámci této nejnižší úrovně podhorské zarovnání.
Údolní zarovnané povrchy
V terénu výrazný a prokazatelný je nejnižší zarovnaný povrch tzv. údolní zarovnaný povrch (pliocén až spodní pleistocén). Vytváří stupně, plošiny a zálomy na svazích, které se táhnou podél páteřních řek i jejich přítoků až k rozvodím. Období zarovnání byla přerušována etapami tektonické aktivity, proto se zarovnané povrch nacházejí v různých výškových úrovních. Morfologicky se projevuje i vyšší odolnost pískovcových komplexů.
Pozn.: problematika zarovnaných povrchů Vnějších Západních Karpat není jednoznačně pojata a prochází v současné době názorovou revizí.
Dosavadní názor vycházel ze simultánního vývoje Západních Karpat. V 90. létech bylo modifikováno datování jednotlivých geomorfologických cyklů, byl nově definován cyklus, jehož výsledkem je zarovnaný povrch s pojmenováním podstředohorská úroveň. Tento zarovnaný povrch byl pravděpodobně zformovaný v období relativního tektonického klidu v pontu, mezi atickou a rodánskou fází alpinské orogeneze.
Nejnovější poznatky však naznačují nesimultánní vývoj Západních Karpat. Nové terénní výzkumy ukazují, že v Karpatech třeba s velkou pravděpodobností počítat s regionálními rozdíly, co do věku, geneze a počtu zarovnaných povrchů.