Etchplén

V současné době nemáme na zemi příklady parovin kontinentálního rozsahu v původní poloze a podobě (se zvětralinami). Ze starých parovin se v dalším vývoji Země vyvinul typ zarovnaného povrchu, který je označován jako etchplén. Zarovnaný povrch označovaný jako etchplén je v podstatě obnažená a zčásti přemodelovaná bazální zvětrávací plocha na styku skalního podloží a zvětralin staršího topografického povrchu (zejména paroviny).

Poloha a tvar bazální zvětrávací plochy odpovídají:

  • odolnosti hornin vůči zvětrávání — na horninách podléhajících více zvětrávání leží níže, na odolnějších horninách výše; etchplén proto není absolutní rovina, i když má malou výškovou členitost,
  • rozpukání hornin — v rozpukaných horninách proniká zvětrávání podél puklin více do hloubky a bazální zvětrávací plocha tvoří proto v těchto místech depresi.

Příznačnými tvary pro etchplén jsou nízké (tzv. ruwary) a vysoké (tzv. bornhardty) exfoliační klenby. Ze skutečnosti, že místo teoreticky předpokládaných parovin se na Zemi dnes většinou setkáváme s etchplény, vyplývá několik skutečností důležitých pro ostatní složky krajiny:

  • skalní podloží i na zarovnaných površích leží blízko povrchu nebo vystupuje přímo na povrch (např. exfoliační klenby),
  • výskyt starých jemnozrnných hlubokých zvětralin je omezen jen na tektonické deprese, kde se zvětraliny často uchovaly pod mladšími sedimenty,
  • většina zarovnaných povrchů je mladá (neogén – kvartér), i když je jejich založení staré,
  • na zarovnaných površích převládají mladé půdy.
« Back to Glossary Index

Napsat komentář