Fytochorion 20 – Jihomoravská pahorkatina

Fytochorion leží v kolinním vegetačním stupni a představuje typické území Panonského termofytika na Moravě. Jádro oblasti buduje měkký flyš ždánické jednotky (pískovce, jílovce a slínovce). Rozsáhlé pokryvy tvoří spraše. Fytochorion leží převážně v teplé oblasti T4, severní vyšší okraje v T2. Ve fytochorionu je velmi staré kontinuální pravěké osídlení, k trvalému odlesnění rozsáhlých ploch došlo ještě před středověkem.

 
Přírodní rezervace Zázmoníky v Divácké vrchovině.

Potenciální vegetaci tvoří z větší části panonské dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum), místy (zejména na severních expozicích) jsou nahrazeny karpatskými typy (Carici pilosae-Carpinetum), velmi vzácně se vyskytují i přechodné typy s dominantním bukem, blížící se asociaci Carici pilosae-Fagetum. Na některých místech, zejména na konvexních jižních svazích, jsou háje vystřídány teplomilnými doubravami (asociace Corno-Quercetum, Quercetum pubescenti-roborisPotentillo albae-Quercetum).

V údolích podle vodních toků jsou lužní lesy (Pruno-Fraxinetum). Primární bezlesí je velmi vzácné, pravděpodobně je vázáno na stepní oka na nejprudších svazích (komplex fytocenóz svazů Festucion valesiacae, Cirsio-Brachypodion pinnati, Geranion sanguineiPrunion spinosae). Přirozená lesní vegetace zaujímá jenom část plochy fytochorionu. Místy je vyvinuta polopřirozená náhradní travinobyliimá vegetace, jejíž podstatnou součástí jsou rozmanité fytocenózy svazů Festucion valesiacaeCirsio-Brachypodion pinnati. Nečetné vodní plochy a mokřady jsou bez význačnější vegetace.

Hlaváček jarní (Adonis vernalis) v PR Zázmoníky.
Hlaváček jarní (Adonis vernalis) v PR Zázmoníky.

Ve skladbě flóry jsou zastoupeny četné teplomilné druhy, mezi nimi je přítomna celá řada mezních prvků. Jsou to druhy vyznívající z jihovýchodu, submediteránní, např. dub pýřitý (Quercus pubescens), třemdava bílá (Dictatmnus albus) a koulenka vyšší (Globularia punctata), ponticko-jihosibiřské, např. pelyněk pontický (Artemisia pontica), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), katrán tatarský (Crambe tataria) a kosatec nízký (Iris pumila), a dokonce orientálně-turánské, reprezentované např. bytelem rozprostřeným (Kochia prostrata). Na okraje, zejména do lesní flóry, pronikají druhy ze sousedních fytochorionů, náležející flóře alpsko-karpatských podhůří, např. ostřice chlupatá (Carex pilosa), dymnivka plná (Corydalis solida), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) a oměj vlčí (Aconitum vulparia). Zřídka sem zasahují karpatské druhy, představované hvězdnatcem čemeřicovým (Hacquetia epipactis), velmi ojediněle i hercynské — vzácně se vyskytuje jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis).

Ve fytochorionu byly rozlišeny 2 podokresy. Podokres 20a. – Bučovická pahorkatina zaujímá severnější část s méně výraznou flórou a vegetací, jádro fytochorionu leží ve fyt. p. 20b. – Hustopečská pahorkatina.

Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8

Přečtěte si také

Související obrázky:

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...