Javořinská hornatina

Geomorfologický podcelek Javořinská hornatina je plochá hornatina o rozloze 125 km2, střední výšce 490 m a středním sklonu 8°46´. Délka oblasti doshuje přibližně 17 km, šířka oblasti mírně přesahuje 12 km. Oblast je na JZ vymezena Žalostinskou vrchovinou, ze SZ a  S hraničí s Hluckou pahorkatinou, na V s Lopenickou hornatinouStraňanskou kotlinou. Jižní hranici tvoří česko-slovenská hranice, kde oblast přechází na území Slovenska. Javořinská hornatina leží v jih.–záp. části Bílých Karpat.

Geomorfologické rozdělení Javořinské hornatiny.
Geomorfologické rozdělení Javořinské hornatiny.

V rámci geomorfologického podcelku Javořinské hornatiny jsou vymezeny tři geomorfologické okrsky:

Podloží tvoří zvrásněné flyšové sedimenty hluckéhovlárského vývoje bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů.

Javořinská hornatina tvoří masivem Velké Javořiny (970 m) nejvyšší část Bílých Karpat. Hřbety a rozsochy se svažují se do hlubokých údolí, svahové úseky jsou místy dotvářeny sesuvy. Erozně–denudační reliéf se svými převážně úzkými hřbety a hluboce zařezanými údolími je charakteristický výraznou závislostí na strukturně litologických poměrech a zlomové tektonice. Dlouhý ústřední hřbet se vyvinul inverzí reliéfu. V území jsou rozsáhlé, stupňovitě uspořádané zbytky zarovnaných povrchů. Nejvyšším bodem je Velká Javořina (970 m) v Javořinském hřbetu.

Javořinská hornatina leží na rozvodí přítoků Moravy a Váhu. Směrem k SZ ji odvodňují říčky Okluky, SvodniceVelička (přítoky Moravy). Směrem k J prolomily hlavní hřbet Bílých Karpat říčky TepliceKlanečnice (přítoky Váhu).

Oblast spadá do CHKO Bílé KarpatyEVL Bílé Karpaty (Natura 2000).

Suchovská vrchovina

Suchovská vrchovina leží v sev.–záp. části Javořinské hornatiny. Geologické podloží tvoří flyšové pískovce a jílovce svodnického souvrství hluckého vývoje bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů. Hojně se v oblasti vyskytují překryvy hlinitokamenitých deluviálních sedimentů.

Suchovská vrchovina tvoří plošně nejrozsáhlejší část podcelku Javořinské hornatiny. Pro oblast je charakteristický erozně–denudační reliéf s výraznými izolovanými vyvýšeninami na odolných pískovcích, který se do vnitrozemí rychle snižuje až na úroveň okolo 300 m. Na rozvodích jsou zbytky zarovnaných povrchů, pro údolní síť jsou příznačné pravoúhlé rysy. Četná údolí jsou sklonově asymetrická. Časté jsou sesuvy. Významnými body jsou Háj (573 m) a Lesná (696 m).

Zadní louky nad Vápenkami.
Zadní louky nad Vápenkami.

Suchovská vrchovina leží ve 3. a 4. vegetačním stupni. Severní a záp. část území je středně zalesněná, zatímco vých. část území je pokryta lesy téměř zcela. V nižších polohách převládají dubové a habrodubové porosty (často pařeziny) nad smrkovými porosty s vtroušeným dubem. Ve vyšších polohách jsou rozšířené bukové a smrkové porosty. V nejnižších polohách převládá orná půda, ve vyšších rekultivované louky a zbytky floristicky bohatých pastvin s rozptýlenými listnatými dřevinami.

Prstnatec májová (Dactylorhiza majalis (Rchb.) P. F. Hunt)
Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis (Rchb.) P. F. Hunt) v NPR Porážky.

Oblast je pozoruhodná koncentrací zachovalých bělokarpatských luk. Předmětem ochrany přírody jsou přirozená luční společenstva s výskytem všivce statného (Pedicularis exaltata) v NPR Porážky, krajinářsky velmi hodnotný komplex typických květnatých druhově bohatých luk v NPR JazevčíNPR Zahrady pod hájem a bělokarpatská louka s typickou květenou a ojedinělá lokalita kýchavice černé (Veratrum nigrum) v České republice v NPP Búrová.

Javořinský hřbet

Javořinský hřbet je plochá hornatina tvořená převážně paleogenními flyšovými pískovci a jílovci javorinského a kaumberského souvrství (gbelské vrstvy) bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů. Nejnižší částí oblasti spadající k Suchovské vrchovině tvoří horniny svodnického souvrství hluckého vývoje. Javořinský hřbet leží v jih.–vých. části Javořinské hornatiny.

Javorinské souvrství pod pramenem Veličky na Velké Javořině (970 m). Typické střídání pískovcových a jílovcových rytmů.
Javorinské souvrství pod pramenem Veličky na Velké Javořině (970 m). Typické střídání pískovcových a jílovcových rytmů.

Inverzní reliéf má synklinální stavbu, hlavní synklinální hřbet s četnými rozsochami vznikl diferenciální erozí na odolných pískovcích. Vrcholové části jsou ploché, se zbytky erozně–denudačních plošin, za jejich hranami však terén spadá ostře. Z Velké Javořiny vybíhá mohutná rozsocha sev. směrem. V území se nachází zbytky zarovnaných povrchů a četné sesuvy. Nejvyšším bodem je Velká Javořina (970 m).

Pohled z Jelence na Velkou Javořinu.
Pohled z Jelence na Velkou Javořinu.

Javořinský hřbet leží ve 3. až 5. vegetačním stupni. Kromě vrcholového hřbetu, kde se nachází pastvina, je souvisle zalesněný dubovobukovými, bukovými a javorobukovými porosty s jasanem. Ojediněle se v území nachází smrkové monokultury. Na temeni Velké Javořiny se nachází NPR Javořina s pralesovitými porosty javoru klenu, buku lesního a jasanu ztepilého, vzniklé přirozenou cestou a horská smilková louka.

Klenová bučina s jasanem a podrostem měsíčnice vytrvalé v NPR Velká Javořina
Klenová bučina s jasanem a podrostem měsíčnice vytrvalé v NPR Velká Javořina.

Předmětem ochrany přírody jsou dále ukázka reprezentativního lesního porostu pro Bílé Karpaty v PP Vápenky a členitý a široký žleb s květnatými loukami, mokřinami a vrstevnými prameny, místy porostlý stromy a keři v PP Mechnáčky.

Brestovecká vrchovina

Brestovecká vrchovina je členitá vrchovina tvořená paleogenními flyšovými pískovci a jílovci svodnického souvrství hluckého vývoje s vložkami hornin kaumberského souvrství (gbelské vrstvy) bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů. Velmi rozšířené jsou deluviální sedimenty. Brestovecká vrchovina leží v jih.–záp. části Javořinské hornatiny.

Brestovecká vrchovina je příznačná méně uspořádanou soustavou nižších rozsoch a radiálně se rozbíhajících údolí. Pro oblast je charakteristický erozně–denudační georeliéf, který je podmíněn velkou závislostí na strukturně litologických poměrech. V území se nachází zbytky zarovnaných povrchů a četné sesuvy.

Brestovecká vrchovina, ležící ve 3. a 4. vegetačním stupni, je značně zalesněná bukovými porosty s příměsí dubu, javoru a modřínu. Místy se vyskytují smrkové monokultury. V záp. části se nacházejí zbytky květnatých pastvin s rozptýlenými listnatými dřevinami. Předmětem ochrany přírody je pestrá mozaika květnatých bělokarpatských luk s rozptýlenými solitérními stromy, mokřadními loukami a pěnovcovými prameništi v PR Machová.

Související obrázky:

Napsat komentář