Po dosednutí flyšových příkrovů magurské skupiny příkrovů během spod. badenu proběhla intruze neovulkanitů v území V od Uherského Brodu. Intruze proběhly skrz násunovou plochu bělokarpatské jednotky a současně i napříč nezdenickým zlomem, který je nejvýznamnější místní tektonickou linií.
Tělesa neovulkanických hornin tvoří pruh přibližného směru SV–JZ od Bánova přes Komňu k Bojkovicím. Nachází se po obou stranách nezdenického zlomu v bělokarpatské a částečně i bystrické jednotce. Některá tělesa procházejí napříč touto poruchou. Horniny jsou považovány za subvulkanické, tufový ani tufitický materiál nebyl zatím nalezen.
Vznik intruzí v okolí Bojkovic je lokální a lze jej spíše předpokládat během transtenzního režimu, kdy na nerovném a patrně velmi hluboce založeném nezdenickém zlomu došlo k otevření lokálních přívodních cest – zlomy v kombinaci s mezivrstevními odlepeními ve flyšových horninách, kterou intrudovaly trachyandezity.
Tělesa mají charakter ložních nebo pravých žil, největší těleso představuje pruh dlouhý 1500 m a široký do 200 m, J od Nezdenic. Erozí obnažená tělesa mohou dnes tvořit výrazné morfologické elevace (vrch Valy a Bučník).
Pozn.: Radiometrické stáří horniny v Horním Srní bylo Kantorem et al. (1984) stanoveno jako sarmatské (11,8 Ma). Přichystal et al. (1998) stanovil K/Ar metodou na vzorku trachyandezitu z Nezdenic stáří, které odpovídá střed. až svrch. badenu (hodnoty 13,5 a 14,8 Ma).
Krystek (1955) vyčlenil v rámci neovulkanitů Uherskobrodska šest horninových typů:
- olivín-pyroxenický alkalický bazalt (dolerit),
- pyroxen-olivínický alkalický bazalt,
- augitický alkalický bazalt
- leukokratní pyroxen-amfibolický trachyandezit,
- leukokratní amfibolický trachyandezit,
- leukokratní biotitický trachyandezit
Sukcesně starší jsou horniny bazaltového typu.
Adamová et al. (1995) definovala v téže oblasti tři skupiny hornin:
- trachybazalty až bazaltické trachyandezity
- leukokratní trachyandezity (propylitizované)
- doleritický olivinický bazalt.
Pozn.: Lom Bučník byl založen v roce 1951 a byly zde těženy jak flyšové horniny, tak dvě subhorizontální ložní žíly andezitu, resp. trachyandezitu o mocnosti kolem 20 m. Zastoupeny jsou převážně horniny typu trachyandezitu, které obsahují četné polohy kausticky přeměněných jílových břidlic — porcelanitů.
Andezitové horniny jsou zde ve dvojím vývoji – první typ obsahuje vyrostlice plagioklasů a tmavých minerálů, druhý typ je světlejší, bez vyrostlic tmavých minerálů. Podle Přichystala (1974) jsou obě horniny stejné, pouze v jiném stupni hydrotermálních přeměn. Nejběžnější hydrotermální přeměnou je propylitizace, při které jsou nahrazovány tmavé minerály karbonátem. Častá je i impregnace pyritem a prokřemenění.
Související obrázky:
