Nerosty pískovců

Pískovec je zpevněný klastický sediment, jehož nejcharakterističtější složkou jsou zrna pískové frakce (tj. 0,06 až 2 mm velké), jichž má být nejméně 25 % (podle jiných klasifikací 50 %). Z ostatních klastických složek bývá přítomen především jíl a silt, někdy i částice větší než 2 mm, úlomky schránek živočichů apod.

Základními typy flyšových pískovců jsou pískovce:

  • drobové, obsahují vedle dalších minerálních zrn určitý podíl dosud nerozrušených úlomků hornin. Vyskytují se prakticky ve všech hlavních flyšových souvrstvích. Při jejich vyšším podílu se hornina označuje jako droba.
  • arkózové, obsahují vyšší podíl živců a jsou známy především z luhačovických vrstevbelovežského souvrství. Při vyšším obsahu karbonátových částeček (úlomků schránek a produktů organismů) označujeme pískovce jako organodetritické. Vyskytují se např. v křivských vrstvách zlínského souvrství račanské jednotky.
  • křemenné, jsou složeny z nejodolnějšího materiálu (především křemene) a obsahují jen malý podíl jílové nebo siltové frakce.

Pískovce obsahují především křemen, slídové minerály — muskovitbiotit, kalcit, organickou příměs, obecně označovanou jako kerogen a akcesorické minerály. Akcesorické minerály jsou důležité pro odlišení jednotlivých vrstev od sebe a vypovídají o složení zdrojové oblasti. Jsou zastoupeny především glaukonitem, zirkonem, granátem, turmalínem, rutilem, apatitem a řadou dalších, zčásti i rudních minerálů.

Glaukonitické pískovce

Glaukonit je minerál, který je typický pro pískovce některých litostratigrafických jednotek. Typické příklady glaukonitických pískovců se vyskytují například v godulském souvrství a ve vsetínských vrstvách zlínského souvrství račanské jednotky. Chlorit tvoří větší tmavozelené lupenité agregáty v pískovci a slepenci zejména ve Chřibech.

Glaukonit je jílový minerál, který vzniká v mořském prostředí za určitých podmínek z jiných minerálů, jako jsou biotit, amfiboly, pyroxeny nebo chlority. Přestože jeho obsah v hornině nepřesahuje několik desetin procenta, i toto množství se projeví v zelenavých odstínech pískovců.

Pozn.: vzhledem k nízkému obsahu ve flyšových pískovcích nemají výskyty glaukonitu průmyslový význam.

Sulfidy

Pískovce pronikají četné kalcitové žíly a žilky a na puklinách můžeme pozorovat povlaky pyritu manganových minerálů.  Velmi častým nerostem ve výplni puklin hornin magurského flyše je limonit. Tento nerost se vyskytuje v povlakovitých agregátech, ledvinovitých, bradavčitých a krápníčkovitých recentně vznikajících novotvarech.

Krásné drúzy pyritových krychliček, které nasedají na stěny dutin v pískovci, byly nalezeny v Salaši u Uherského Hradiště.

Spolu s limonitem jsou skoro stejně časté manganomelany, což jsou oxidy a hydroxidy manganu vyloučené z koloidních roztoků.

Jedny z nejlépe pozorovaných keříčkovitých dendritů manganomelanů jsou vytvořené v opuštěném lomu v luhačovických vrstvách zlínského souvrství J od Vizovic.
Plošně jedna z největších drúz drobně klencovitých a čočkovitých krystalů kalcitu byla odkrytá na puklině mohutné lavice arkózových pískovců belovežského souvrství v lomu JZ od Trnavy. Drúzy sploštělých skalenoedrických krystalů kalcitu jsou např. poměrně dobře vidět ve výplni puklin vápnitých drobových pískovců vlárského vývoje bělokarpatské jednotky v lomech ve Sv. Štěpánu a ve Sv. Sidonii.

Sulfáty

Na puklinách flyšových hornin se vyskytují povlaky v podobě sádrovcebarytu. Sádrovec bývá přítomný všude tam, kde se vyskytuje pyrit. Pokud pyrit zvětrává, uvolňuje kyselinu sírovou, která reaguje s vápencem, a tak vzniká sádrovec.

Drúzy drobných, bílých případně namodralých tabulkovitých krystalů barytu a také štěpných (až čirých) tvarů i lamel sádrovce jsou uváděny z puklinek jílovce zlínského souvrství račanské jednotky v těženém hliníku cihelny v Biskupicích. Další baryt je popsán i z puklin v drobových pískovcích vlárského vývoje bělokarpatské jednotky v lomech ve Sv. Štěpánu a ve Sv. Sidonii. Mimo něj se na stejných lokalitách vyskytuje i kalcit, limonit, manganomelany, pyritgoethit (v pseodomorfózách po krystalcích a drobných zrnitých agregátech pyritu u kalcitových žil).

Organolity

Z organolitů jsou na některých lokalitách uváděny z flyšových souvrství, hlavně z různých vrtů (některé jsou ale nejisté) jsou známy nálezy asfaltu, resinitu a výskyty ropy. Nejznámější a nejdříve popsaná ropa byla zjištěna nejdříve z vykopaných studní a potom ověřená i vrty už kolem r. 1900 u Bohuslavic n. Vláří. Malý výskyt ropy byl potvrzen i ve vrtu u Lůžkovic. Zřídka můžeme vrstvičky či drobné úlomky zuhelnatělých rostlinných zbytků nebo pryskyřic. Živičné projevy se vyskytují rovněž v okolí Hluku a Dolního Němčí. Byly zjištěny v tektonických útržcích hluckých a púchovských vrstev, ve zlínských a belovežských vrstvách bystrické i račanské jednotky při ploše bělokarpatského nasunutí a ve spod. i svrch. paleogénu bělokarpatské jednotky.

Pozn.: V opěrném hlubinném vrtu ÚÚG Praha V1 jižně od Vizovic byly luminiscentně zjištěny slabé stopy ropyasfaltu na puklinách vrtných jader v hloubce 1803–1807 m a 3728–3732 m (ve svrchní části újezdských vrstev račanské jednotky magurského flyše). Asfaltové povlaky byli zjištěny na puklinových plochách ve vrtných jádrech z hloubky 3750–3850 m (také ve svrchní části újezdských vrstev). Při čerpacích pokusech byl zjištěn přítok vody a emulzní lehké parafinické ropy v intervalu 3730–3715 m, 3615–3600 m a 3500–3480 m (také ve svrchní části újezdských vrstev). Přítok proplyněné vody s metanem a se stopami velmi lehké parafinické ropy pocházel z hloubek 4235–4256 m (luhačovické vrstvy račanské jednotky magurského flyše).

Jantar

V belovežském souvrství bystrické jednotky se u Študlova, ale i Lidečka, Jeleňovské a Brumova nacházejí úlomky jantaru o velikosti i přes 5 cm. Celkově lze na základě geochemických analýz vyvodit závěr, že jantar ze Študlova je geneticky spjatý s uhlím bohatým na pryskyřičné látky — resinitem, které se vyskytuje na této lokalitě ve stejném souvrství. Ve srovnání s jinými jantary, například baltským, byl študlovský jantar vystaven v geologické minulosti vyšším teplotám. Zjištění kyseliny jantarové ve vzorcích ze Študlova dokládá oprávněnost názvu jantar pro tuto přírodní organickou látku. Drobná hlízka jantaru byla nalezena také u Krhova u Bojkovic.

Mineralogická naleziště jantaru u Študlova
Jantar se dle T. Kruti vyskytuje na dvou místech, a to v pískovcovém lomu „na Příkrém“, a dále v zářezu bezejmenného potůčku v trati „V potocích“, „V akátí“, resp. „V Lázkách“. Jantary o velikosti hrachu, ojediněle i vlašského ořechu jsou vázány na 10—15 cm mocnou, drcenou uhelnou polohu ve flyšových vrstvách eocénu.

Podrobně se výskytem jantaru na lokalitě „V akátí“ zabývali M. Ručka a P. Sláma. Uvádějí, že tamní jantary se vyskytují jednak v uhelných lupcích, jednak v červenohnědých jílovcích uložených v pískovcích a jílovcích zlínského souvrství račanské jednotky. Větší frekvence výskytu jantaru je v bituminózních břidlicích, jež tvoří vrstvy do 0,3 m. Z jednotlivých poloh se dají získat nepravidelná zrna, náteky, krápníčky, hlízy a nepravidelné útvary jantarů o velikosti od několika mm až do 3 cm (max. 8 cm). V jantarech jsou místy inkluze vegetace — lišejníky, mechy, pylová zrna, částečky kůry a listy stromů, anebo hmyzu — mravenci, komáři, mušky, dravé vosičky, či pavoukovci. Jsou v nich i limonitové šlíry a zrna markazitu. V bituminózních břidlicích převládají jantary žluté, s přechody do červenohnědých nebo hnědých. Vyskytují se však i jantary vícebarevné. V červenohnědých jílovcích jsou jantary tmavšího zbarvení v oranžových, hyacintových až temně rudých, někdy i červených barvách. Jantary jsou většinou neprůhledné, na okrajích prosvítající, transparentní jsou vzácné. Povrch hlíz je tvořen většinou limonitovou kůrou.

Jantar, úlomky suroviny.
Jantar, úlomky suroviny (větší 30x25x20 mm), Študlov, (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).
Na lokalitě „V Lázkách“ je jantaronosná poloha tvořena tmavě šedým až černým písčitým jílovcem až jílovitým pískovcem o mocnosti 0,3—0,5 m. V nadloží i podloží jsou lavice šedožlutých a šedomodrých pískovců. Jantaronosná vrstva obsahuje většinou ve střední části v mocnosti 5—10 cm kousky jantaru. Množství jantaru je proměnlivé jak ve směru, tak i po úklonu vrstvy. Převládají drobné úlomky a hlízy do velikosti 1 cm, značná část jsou kusy kolem 3 cm a ojedinělé kusy mohou dosahovat 8 cm. Pokud jde o tvary jantaru, jsou zastoupeny krápníkovité útvary i tenká brčka, kulovité i protáhlé kapky, trojúhelníkovité výplně puklin i ploché výrony. Barva jantaru je značně proměnlivá — od světle medově žluté po medovou, dále pak světle až tmavě vínově červená, hnědá až černá, vzácně je mléčně bílá. Laboratorními zkouškami bylo prokázáno, že študlovský jantar pochází z listnatých stromů. Tmavé typy jantaru obsahují v prasklinách a nerovnostech povrchu markazit, křemenslídu. Konkrece markazitu se vyskytují v jantaronosné vrstvě i samostatně. Dalším znakem této polohy je přítomnost lamin a čoček uhlí.
Jantar, nepravidelné mugličky.
Jantar, nepravidelné mugličky (největší 20×15 mm), Študlov, (zdroj: Mrázek I., Rejl L.,: Drahé kameny Moravy a Slezska, Aventinum s.r.o., Praha, 2010).
Ve staré zarostlé pískovně „Na příkrém“ byla ve výkopu zjištěna suť pískovců s úlomky bituminózních jílovců, které místy obsahovaly jantar. Ten tvoří čočky do velikosti vlašského ořechu, je silně navětralý a rozpadavý. Jantar ze Študlova se svou barevností i leštitelností vyrovná jantaru baltskému. Perspektiva lokality Študlov je omezená. Frekvence výskytu jantaru je poměrně malá a procento kvalitních jantarů je velmi malé. Navíc je lokalita již značně zdevastována.

Přečtěte si také

  • Nerosty flyšových vápenců a dolomitů9.11.2013 Nerosty flyšových vápenců a dolomitů Vápenec je usazená hornina, jejíž hlavní složkou je uhličitan vápenatý (CaCO3). Ten […]
  • Nerosty jílovců9.11.2013 Nerosty jílovců Jílovce se ve flyšových sedimentech většinou střídají s pískovci a prachovci […]
  • Pelokarbonáty9.11.2013 Pelokarbonáty Pelokarbonát je všeobecné označení karbonátů obsahujících hojný podíl jílové složky. […]
  • Nerosty valounů a slepenců4.11.2013 Nerosty valounů a slepenců Slepence tvoří výplně bývalých podmořských kanálů a představují sedimenty podmořských […]

Napsat komentář