Luhačovická zřídelní strukura

Minerální vody na Luhačovicku byly využívány patrně od pravěku. Z prvopočátku měla minerální vřídla v Luhačovicích pouze lokální význam, což dokládá studie Tomáše Jordána z Klauzenberku (1580), kdy se zmiňuje pouze o uhličitých vodách z okolí Uherskobrodska. Na úpatí Malé a Velké Kamenné byly tyto prameny uchovávány jako malé studánky s dřevěným obložením až do konce 17. století.

První významná zmínka o Luhačovických kyselkách je uvedena až v latinském díle Hertoda (1669). Po roce 1668 byly prameny zachyceny a rekonstruovány několika způsoby.

Lázeňské náměstí v Luhačovicích.
Lázeňské náměstí v Luhačovicích.

V roce 1629 byly Luhačovice odprodány Gabrielu Serenyimu, který je vlastnil až do roku 1945. Rod Serenyiů hrál významnou roli v rozvoji města. Rod začal vyuţívat léčivé vody pro podnikání a obchodní účely. Postupně byly prameny pojmenovávány podle členů tohoto rodu.

Luhačovice přebírají dle moravského zemského zákona statut lázeňského města až roku 1915. Od této doby je minerální voda v této oblasti jímána přirozenými vývěry, kterými byly Amandka, Aloiska, Čítárna, Janovka, Vincentka, Ústřední, Jubilejní. První navrtané vrty byly GejzírElektra.

Tektonika území

Luhačovická zřídelní struktura je charakteristická existencí antiklinálního pásma  luhačovických vrstev směru SV–JZ. Osa zmíněné antiklinály probíhá severně od Oběťové hory, přes Malou Kamennou do údolí lázeňského prostoru Luhačovic. Vnější karpatský oblouk je charakteristický radiálními zlomy. Nejvýznamnějším zlomem jihovýchodní Moravy nezdenický zlom, který v období neogénu podmínil výstup andezitů v území Nezdenice-Bánov.

Zřídelní struktura je částí geologické stavby, v které vzniká minerální voda, dále pak obíhá, akumuluje se a vyvěrá. Zde také získává minerální voda své specifické vlastnosti. Zřídelní strukturu rozdělujeme na infiltrační část, akumulační část a vývěrovou část. Někdy dochází k absenci některé z těchto částí.

Postvulkanickým projevem na radiálním zlomu v oblasti Luhačovic je výstup juvenilního CO2. Průběh nezdenického zlomu, ale také ostatních radiálních zlomů je obtížně determinovatelný kvůli tomu, že se vzájemné vertikální pohyby jednotlivých ker neprojevují výraznou změnou litologie. Navzdory výše uvedeným problémům indikace radiálních zlomů, je jejich výskyt ve vývěrovém centru uhličitých minerálních vod evidentní.

Lázně Luhačovice jsou položeny v úzkém údolí mezi Velkou a Malou Kamennou.
Lázně Luhačovice jsou položeny v úzkém údolí mezi Velkou a Malou Kamennou.

Hydrogeologické poměry

Horninové prostředí, v němž se formují minerální vody Luhačovic je charakteristické střídání psamitickýchpelitických, popřípadě psefitických mořských sedimentů. Ve zmíněném prostředí vytvářejí jílovce izolátory a pískovcové polohy omezené kolektory. Právě tady toho střídání obou druhů sedimentů vytvořilo příznivé podmínky pro zachování reliktních mořských syngenetických vod. Pískovce až drobnozrnné slepence tvoří luhačovické vrstvy, které mají současně také velmi dobrou puklinovou propustnost. V případě jílovců jde jen o dílčí izolátory.

Zlínské vrstvy mají naopak propustnost velmi nízkou z důvodu absence poloh pískovců. Infiltrační schopnost srážkových vod je v celé oblasti zřídelní struktury značně omezená z důvodu jílovitého eluviálního pokryvu a polohám jílovců. V případě luhačovických vrstev psamitického charakteru krytých písčitým eluviem hovoříme o lepších podmínkách infiltrace. Pohyb vod v luhačovické struktuře je významně ovlivněn tektonickými poruchami, které jsou paralelně souběžné s nezdenickým zlomem. Ke skrytým výstupům uhličitých vod do údolních náplavů dochází tam, kde se kříží tyto paralelní poruchy s dalšími tektonickými poruchami.

Říčka Šťávnice u Luhačovice.
Říčka Šťávnice u Luhačovic.

Šťávnice (Luhačovický potok) spolu s jeho přítoky představuje pro tuto strukturu přirozené odvodnění. Jeho údolní niva je rovněž místem, kde přirozeně vyvěraly některé z luhačovických minerálních vod, jako jsou např. Amandka, Jubilejní, ÚstředníVincentka. V současné době vrty čítají 30 až 50 metrů do hloubky, do druhé zvodně minerálních vod – Nová Jubilejní, Nová Vincentka. Proniknutí kontaminantů a jiných látek do hloubek zabraňují jíly a jílovce svou napjatou hladinou. Indikátor minerálních vod – CO2 byl zjištěn přímo ve Šťávnici, mělkých vrtech a řadě studní.

Minerální vody na Luhačovicku tvoří směs reziduí synsedimentárních vod marinogenního původu metamorfovaných v systému voda-hornina-organické látky na typ chemismu naftových vod. Tyto vody jsou typické zvýšených obsahem bóru, uhlovodíku a jodidů. Jsou také přesyceny oxidem uhličitým juvenilního původu. Motorické působení CO2 v plynném skupenství zapříčiňuje vývěr pramene Aloiska až ve výšce cca 35 m nad údolní nivou potoka.

Voda fosilní je definována jako část podzemní vody, která je isolována od hydrologického cyklu v polohách kolektorů uzavřených v polohách isolátorů. Jestliže tyto vody vznikly společně s horninami, v nichž mají současně místo výskytu, jsou to vody syngenetické. Pouze malá část podzemní vody vznikla z organických hmot, z jejichž nahromadění vznikly ložiska nafty během geologického období. Proto je tento druh vod nazýván vody naftové. Mnohdy doprovázejí ložiska uhlovodíků.

Mineralizace vody při výstupu z hloubek je víceméně jednotná v celém luhačovickém areálu. Dosahuje hodnot nejméně kolem 15 g/l. O tom svědčí nejvíce mineralizovaná voda Elektra zachycená v hloubce necelých 24 m (13,76 g/l). Teprve při konečné fázi výstupu prakticky již zformované minerální vody, eventuálně i se zcela nevýraznou sirníkovou složkou (pramen Vincentka), dochází v nejmělčích polohách k ředění vod. Děje se tak buď infiltrující atmosférickou vodou, nebo, a to hlavně, prostou vodou ( Ca-HCO3– typu) aluviálních náplavů v případech, kde je voda jímána v těchto polohách (např. pramen Ústřední: mineralizace 6,5 g/l, U čítárny: 4,4 g/l).

Juvenilní voda (ve skupenství vodní páry, z lat. juvenis = mladý) vzniká hluboko v zemské kůře, kde se uvolňují z tuhnoucí žhavé hmoty i vodík a kyslík. Jejich molekuly se mohou při vysokém tlaku a teplotě slučovat. Poté přechází v chladnějších vrstvách zemské kůry do kapalného skupenství a dále se mísí s vodou pronikající do podzemí ze zemského povrchu. Větší množství se dostává na povrch v místech s aktivní a doznívající sopečnou činností i jako součást vod horkých pramenů a gejzírů. Juvenilní voda není součástí stálou složkou oběhu vody.

Geneze minerálních vod

Vývojem minerálních vod na Luhačovicku se zabývalo několik autorů, názory každého z nich se různily. V dnešní době jich však většina souhlasí s názorem hydrogeologa K. Zapletala, který se zabýval geologií a genezí minerálních zřídel Luhačovic velmi podrobně. Tvrdil, že minerální vody luhačovické jsou „zkažené“ naftové vody.

Fosilní marinní vody metamorfované na vody naftového typu jsou vynášeny z hloubek k povrchu a to díky litologicko-tektonickým poměrům. Dochází k výstupu postjuvenilního oxidu uhličitého po puklinách a poruchách tektonického původu až do vyšších vrstev. Během výstupu se oxid uhličitý setkává a mísí v některých polohách s naftovými vodami. Pro ně je charakteristická složka Na-Cl, malé množství síranů, ale naopak vysoký podíl jodidů, bromidů, amoniaku, kyseliny borité, plynných aromatických uhlovodíků.

Reakcí vody a CO2 vzniká kyselina uhličitá, která působí na peliticko-psamitické horniny karpatského flyše s 20-25 % podílem karbonatického tmelu, a tím také mění složení vody. Účinky kyseliny uhličité jsou tyto horniny rozpouštěny a hydrolýzou alumosilikátů a jílů a iontovýměnnými pochody uvolňuje z nich zejména sodík a draslík. Tak vzrůstá podíl Na-HCO3 a Ca-HCO3. Z hlediska geneze luhačovických minerálních vod se jedná o vody směsného původu petrogenní (hydrosilikátogenní- marinogenní) obsahující složku karbonatogenní. Dokazuje to zejména stejný podíl složek Na- Cl a Na- HCO3 a také 10-15 mvalprocentní obsah Ca-HCO3.

Ve finální fázi dochází k ředění s prostou podzemní vodou. Pokud nedochází k ředění s prostou podzemní vodou a dochází pouze k volnému výstupu z hloubek k povrchu, mineralizace kolísá v rozmezí hodnot od 10-15 g*l-1. V opačném případě (ředí se s prostou vodou aluviálních náplavů Šťávnice) jsou hodnoty mineralizace menší a to v rozmezí hodnot od 2 do 8 g*l-1.

Vlastnosti a složení luhačovických vod

Luhačovické minerální vody náleží natrium-bikarbonátovému typu, jedná se tedy o uhličité prameny. Uhličité prameny na rozdíl od sirovodíkových vod vynikají obsahem volného kysličníku uhličitého a mají geochemickou historii značně složitější. To je způsobeno zejména geologickou situací a geochemickým prostředí vod.

V jejich složení převládá z aniontů HCO3‘, z kationtů Na‘ (v malém množství pak kationty Ca a Mg). Dalšími významnými elementy jsou ve většině případů chloridy Na‘ a K‘. Dále jsou obsaženy karbonáty a bikarbonáty vápníku a hořčíku. Významná je také přítomnost jodu a bromu, které obsahují všechny minerální vody této oblasti. Množství jodu se pohybuje v rozmezí od 1,00 do 3,3 mg/l, množství bromu v rozmezí od 1,00 (0,3) mg/l do 6,7 mg/l. Tento obsah je vyšší než střední obsah těchto prvků v litosféře.

Pomocí spektrální analýzy byl zjištěn obsah některých stopových prvků, obzvláště těžkých kovů v minerálních vodách této oblasti. Mineralizace luhačovických minerálních vod se pohybuje v rozmezí od 1048,0 mg/l do 12515,5 mg/l. Z plynných elementů je nejvýznamnějším volný kysličník uhličitý. Některé vody obsahují též volný sirovodík. Co se týče pH těchto vod, řadíme jej mezi mírně kyselé. Pohybuje se v intervalu od 6,31 do 7,15 (tato hodnota je ojedinělá až výjimečná u tohoto typu vod). Charakteristický je redox-potenciál těchto vod. Hodnoty rH (vyjadřujeme pomocí mV) kolísají v rozmezí od -270 do +71 (rH: 13,9-26,9). Většinou se jedná o slabě oxidační, nebo velmi slabě redukční prostředí vod.

Využití a způsob léčby

V Luhačovicích se nejčastěji léčí následující zdravotní potíže:

  • Nemoci dýchacího ústrojí (např. astma, chronická bronchitida, alergické onemocnění dýchacích cest, průduškové astma, pooperační stavy dýchacích cest,chraptivost, nemoci hlasivek, fibróza plic).
  • Onemocnění trávicího ústrojí (poruchy trávení, pooperační stavy žlučníku, žaludku, nebo jícnu, klidové stádium vředové nemoci žaludku a dvanácterníku).
  • Nemoci z poruch látkové výměny (např. cukrovka, otylost).
  • Poruchy pohybového aparátu (např. onemocnění šlach, úponů, svalů, mimokloubní revmatizmus, bolestivé stavy páteře).
  • Nemoci oběhového ústrojí.
  • Onkologické nemoci (onkologické případy po ukončení léčby).

Nejčastěji používané léčebné metody:

  • Pitná kúra (spočívá v pravidelném pití určitého množství minerální vody ve stanovené časové době. Základní dávkou je normalizovaný lázeňský pohár o obsahu 220 ml).
  • Inhalace (léčivá voda se pomocí inhalačních přístrojů dostává do dýchacího traktu).
  • Vodoléčebné procedury (uhličitá koupel-nejčastěji využívána, je pro ni používáno největší množství min. pramenů; perličková koupel, přísadové koupele, skotské střiky).
  • Masáže (lymfatické, podvodní, částečné).
  • Léčebný tělocvik (např. vakuoterapie, kyslíková terapie, akupunktura, akupresura, elektroléčebné procedury, slatinné obklady aj., tento způsob léčby je však předepsán lékařem po odborném vyšetření).

V současné době je v Luhačovicích celkem 17 minerálních pramenů, z nichž jeden je pramen Sirný, ostatní jsou hydrogenuhličitanochloridosodné kyselky.

Nejvýznamnější minerální prameny Luhačovicka

Aloiska

Aloiska se řadí mezi nejstarší minerální prameny v Luhačovicích, který byl znám již před rokem 1770. Místo vývěru tohoto pramenu se uvádí v parku nad Bílou čtvrtí na JZ úpatí Velké Kamenné. Aloiska vyvěrá asi o 30 m výše než ostatní prameny. Ve 20. letech 19. století se začal používat k pitné léčbě, pramen Aloisky je známý také jako „Lesní pramen“ nebo „Pramenhoře“. Z počátku se jednalo pouze o studánku, poté o kamennou jímku, nad kterou byl vybudován dřevěný pavilon. V důsledku klesání vydatnosti pramene, bylo nutné provést zásahy do jímání. První byl proveden v roce 1904 a následující v letech 1929-1930. Došlo ke zrušení starého pramene, opětovné zachycení dnešního pramene Aloiska bylo provedeno v hloubce 14,4 m. Pramen se používá při onemocnění zažívacích orgánů ve formě inhalační i pitné. Průměrná vydatnost pramene je 3 l/min.

Pramen Aloisky leží ukrytý v lesích nad Bílou čtvrtí.
Pramen Aloisky leží ukrytý v lesích nad Bílou čtvrtí.

Jedná se o přírodní, velmi silně mineralizovanou uhličitou a jodovou minerální vodu, která se řadí do hydrogenuhličitanochloridového typu. Ve vodě je patrný zvýšený obsah kyseliny borité, barya, lithia.

Vincentka

Vincentka patří mezi neznámější prameny Luhačovic. Na povrch vyvěrá z hloubky 50,2 m za lázeňskou kolonádou na severním úpatí Velké Kamenné. Od nepaměti je také známý pod názvem „Hlavní pramen“. Obezděný a zastřešený byl koncem 18. století, poté byl nad ním vybudován pavilon tvaru kaple uzavřené mříží. Nynější název Vincentka nese po svém majiteli hraběti Vincenci Szerényiho, který zde vlastnil panství a zasloužil se o rozvoj lázní.

Pavilon Vincentky je součástí lázeňské kolonády Luhačovic.
Pavilon Vincentky je součástí lázeňské kolonády Luhačovic.

V současné době pramen nalezneme v hale, kam byl po mnoha úpravách jeho mělkého jímání a při budování nové kolonády v roce 1947 umístěn.   hale je pramen sveden a také zpřístupněn k volnému odběru jako minerální voda studená, nebo ohřívaná. Vincentka se používá k pitné i inhalační léčbě. Její vydatnost se pohybuje v rozmezí od 10 do 12 l/min. Stejně jako ostatní prameny, je to velmi silně mineralizovaná uhličitá a jodová voda, hydrogenuhličitanochloridosodného typu se zvýšeným obsahem bromidů, fluoridů, barva a kyseliny borité.

Ottovka

Ottovka je považována za 3. nejznámější pramen v Luhačovicích. Původně tato minerální voda vyvěrala ze strže „V Zelnici“, která se nacházela na pravém břehu řeky Horní Olšavy na úpatí Malé Kamenné. Až v roce 1905 byl vytékající pramen z pukliny pískovce zachycen v kamenném sklípku. V letech 1929–1939 následovala rekonstrukce klenuté jeskyně uzavřené mřížovou branou. V tomto období byl také vybudován nedaleko místa vývěru kruhový pavilon s výtokovou kašnou, odkud pramen vyvěrá po celý rok.

Altán Ottovky. Ottovka patří chuťově k nejlepším luhačovickým minerálním vodám.
Altán Ottovky. Ottovka patří chuťově k nejlepším luhačovickým minerálním vodám.

Jedná se o velmi silně mineralizovanou uhličitou vodu hydrogenuhličitano-chlorido-sodného typu se zvýšeným obsahem barya, lithia a kyseliny borité. Název Ottovka dostal pramen po hraběti Ottovi z rodu Serényiů. Ottovky je využíváno především k pitné kúře. Spolu s Aloiskou mají stejnou hodnotu vydatnosti.

Elektra

Elektra je nejkoncentrovanější luhačovický minerální pramen. Pramen původně vytékal v řečišti Horní Olšavy, kde v minulosti stávala elektrárna. Dneska ho najdeme v blízkosti Domu kultury Elektra. Vyzdění a vykopání studny proběhlo v letech 1908–1910. O několik let později byl proveden vrt na jejím dně až do hloubky 81 m. V období 1941–1966 bylo umožněno odebírat vodu přímo v místě vývěru pramene. Protože Elektra obsahuje vysoký obsah nerostů, bylo tohoto zdroje využíváno zejména k výrobě zřídelní soli. Ta se pak využívala k domácím inhalacím. V současnosti není pramen otevřen široké veřejnosti. Využívá se pouze k pitné léčbě v hotelu Morava a prodává se jako směs inhalačních a koupelových procedur. Průměrná vydatnost je 14 l/min.

Gejzír (MUDr. František Šťastný)

Je jedním z nejzajímavějších pramenů v lázních. Vyvěrá sev.-záp. od Lázeňského divadla na stejně orientovaném úpatí Velké Kamenné. Název Gejzír pochází z počátku 20. století a je spojen s kopáním studny Janovky a prováděním zkušebního vrtu v jejím dně až do hloubky 80 m. Při dosažení hloubky 39 m došlo k neočekávané erupci proplyněné minerální vody stříkající do výše 20-ti m. Brzy poté však dochází ke zmenšení vydatnosti okolních pramenů, proto byl Gejzír zregulován, spoután a znovu vystrojen pod novým názvem na počest lékaře Šťastného jako Pramen MUDr. Františka Šťastného.

MUDr. Šťastný pocházející původem z Luhačovic, byl za války umučen nacisty za ošetřování raněných partyzánů. Pramen se používá k pitné léčbě. Výtok pramene je regulován tak, aby vydatnost byla 5 l/min. Pramen Gejzír je přírodní, velmi silně mineralizovaná, jodová, uhličitá, minerální voda hydrogenuhličitano-sodného typu, se zvýšeným obsahem lithia, barya, bromidů, fluoridů a kyseliny borité.

Slávu Luhačovic založily minerální prameny. Jsou nejhodnotnější ze všech minerálních vod, které pramení ve vnějším flyšovém pásmu Karpat. Původem luhačovických léčivých vod se zabývala řada odborníků našich i cizích. Jejich názory se značně lišily. Universitní profesor Dr. J. Woldřich a Dr. J. Augusta (ve studii z roku 1927) např. tvrdí, že mohutná andisitová erupce hluboko pod zemí zasahuje až do vrstvy luhačovického pískovce. Vadózní vody pronikají do hloubky, sytí se juvenilním kysličníkem uhličitým, narušují andezit (čímž se obohacují minerálními složkami) a podél rozsedlin vystupují na povrch. Prof. Karel Zapletal se zabýval geologií a minerálními prameny v Luhačovicích velmi podrobně. Ve své studii z roku 1932 vyvrátil předchozí názor a tvrdí, že minerální prameny luhačovické jsou vodami naftových dómů. Docent Dr. Václav Zýka dospívá roku 1957 ke stejným závěrům jako Zapletal. Dokazuje na základě chemických rozborů, že luhačovické minerální vody jsou metamorfované vody naftových ložisek. Podle nich patří luhačovické minerální vody k natrium-bi-karbonátového typu vod (slané kyselky). (zdroj: http://www.eluhacovice.cz/luhacovice/luhacovice-mineralni-vody/)
Pramen Dr. Šťastného
Slávu Luhačovic založily minerální prameny. Jsou nejhodnotnější ze všech minerálních vod, které pramení ve vnějším flyšovém pásmu Karpat. Původem luhačovických léčivých vod se zabývala řada odborníků našich i cizích. Jejich názory se značně lišily. Universitní profesor Dr. J. Woldřich a Dr. J. Augusta (ve studii z roku 1927) např. tvrdí, že mohutná andisitová erupce hluboko pod zemí zasahuje až do vrstvy luhačovického pískovce. Vadózní vody pronikají do hloubky, sytí se juvenilním kysličníkem uhličitým, narušují andezit (čímž se obohacují minerálními složkami) a podél rozsedlin vystupují na povrch. Prof. Karel Zapletal se zabýval geologií a minerálními prameny v Luhačovicích velmi podrobně. Ve své studii z roku 1932 vyvrátil předchozí názor a tvrdí, že minerální prameny luhačovické jsou vodami naftových dómů. Docent Dr. Václav Zýka dospívá roku 1957 ke stejným závěrům jako Zapletal. Dokazuje na základě chemických rozborů, že luhačovické minerální vody jsou metamorfované vody naftových ložisek. Podle nich patří luhačovické minerální vody k natrium-bi-karbonátového typu vod (slané kyselky). (zdroj: http://www.eluhacovice.cz/luhacovice/luhacovice-mineralni-vody/)
Zdroj: Svitáková, T., Minerální vody na Luhačovicku, Bakalářská práce, Masarykova univerzita v Brně, 2011

Související obrázky:

Napsat komentář