Minerální vody na Luhačovicku byly využívány patrně od pravěku. Z prvopočátku měla minerální vřídla v Luhačovicích pouze lokální význam, což dokládá studie Tomáše Jordána z Klauzenberku (1580), kdy se zmiňuje pouze o uhličitých vodách z okolí Uherskobrodska. Na úpatí Malé a Velké Kamenné byly tyto prameny uchovávány jako malé studánky s dřevěným obložením až do konce 17. století. Pokračovat ve čtení “Luhačovická zřídelní struktura”
Račanská jednotka
Račanská jednotka je plošně nejrozsáhlejší a zároveň nejvíce okrajovou jednotkou magurské skupiny příkrovů na území moravských Karpat. Jako hlavní jednotka se nalézá v podloží Slovensko-moravských Karpat, Chřibů a Hostýnsko-vsetínské hornatině. Pokračovat ve čtení “Račanská jednotka”
Magurská skupina příkrovů
Magurská skupina příkrovů je dominantní stratigrafickou jednotkou Vnějších Západních Karpat. Z hlediska svého postavení tvoří vnitřní strukturu karpatského flyšového pásma. Vyznačuje se flyšovou sedimentací s rytmickým střídáním psamitů a pelitů. Flyšové sedimenty se vyznačují mocným vývojem pískovců. Pokračovat ve čtení “Magurská skupina příkrovů”
Flyšový vývoj moravských Karpat
Flyšový vývoj moravských Karpat je charakteristický usazováním křídových a paleogenních sedimentů v předpolí centrálních Karpat v průběhu alpinské orogeneze. Flyšové pásmo leží na styku dvou regionálně–geotektonických celků — středoevropských variscid na SZ, které zde zastupuje brunovistulikum Českého masivu a alpsko–karpatským orogénem na JV. Pokračovat ve čtení “Flyšový vývoj moravských Karpat”
Stratigrafické členění a depoziční systém Vnějších Západních Karpat
Vnější Západní Karpaty z geologického hlediska představují shluk bezkořenných tenkostěnných příkrovů nasunutých přes neogenní předhlubeň a pod ní ležící západoevropskou platformu. V širokém slova smyslu se skládají z Pieninského bradlového pásma, flyšového pásma a Vídeňské pánve, která je v nedeformované formě uložena na horninách flyšového pásma. Pokračovat ve čtení “Stratigrafické členění a depoziční systém Vnějších Západních Karpat”
Geologický vývoj moravských Karpat
Moravské Karpaty formovaly zejména druhohorní a třetihorní horotvorné pochody alpinské orogeneze. Charakteristické jsou pro ně dalekosáhlé horizontální příkrovy přesouvané až v neogénu přes podložní prekambrické brunovistulikum a jeho sedimentární obal na vzdálenost desítek kilometrů. Pokračovat ve čtení “Geologický vývoj moravských Karpat”