Moravské Karpaty formovaly zejména druhohorní a třetihorní horotvorné pochody alpinské orogeneze. Charakteristické jsou pro ně dalekosáhlé horizontální příkrovy přesouvané až v neogénu přes podložní prekambrické brunovistulikum a jeho sedimentární obal na vzdálenost desítek kilometrů. Pokračovat ve čtení “Geologický vývoj moravských Karpat”
Stratigrafické členění moravských Karpat
Pojmenování geologických jednotek vnějších flyšových Karpat je charakteristické příslušností k jednotlivým příkrovovým celkům alpinského orogénu. Pokračovat ve čtení “Stratigrafické členění moravských Karpat”
Flyšový vývoj moravských Karpat
Flyšový vývoj moravských Karpat je charakteristický usazováním křídových a paleogenních sedimentů v předpolí centrálních Karpat v průběhu alpinské orogeneze. Flyšové pásmo leží na styku dvou regionálně–geotektonických celků — středoevropských variscid na SZ, které zde zastupuje brunovistulikum Českého masivu, a alpsko–karpatským orogénem na JV. Pokračovat ve čtení “Flyšový vývoj moravských Karpat”
Magurská skupina příkrovů
Magurská skupina příkrovů je vnitřní strukturou flyšového pásma Západních Karpat. Vyznačuje se flyšovou sedimentací s rytmickým střídáním psamitů a pelitů. Pokračovat ve čtení “Magurská skupina příkrovů”
Račanská jednotka
Račanská jednotka je plošně nejrozsáhlejší jednotkou magurské skupiny příkrovů na území moravských Karpat. Jako hlavní jednotka se nalézá v podloží Slovensko-moravských Karpat, Chřibů a Hostýnsko-vsetínské hornatině. Pokračovat ve čtení “Račanská jednotka”
Luhačovická zřídelní strukura
Minerální vody na Luhačovicku byly využívány patrně od pravěku. Z prvopočátku měla minerální vřídla v Luhačovicích pouze lokální význam, což dokládá studie Tomáše Jordána z Klauzenberku (1580), kdy se zmiňuje pouze o uhličitých vodách z okolí Uherskobrodska. Na úpatí Malé a Velké Kamenné byly tyto prameny uchovávány jako malé studánky s dřevěným obložením až do konce 17. století. Pokračovat ve čtení “Luhačovická zřídelní strukura”