Povídání o přírodě a lidech moravských Karpat
Minerální vody na Luhačovicku byly využívány patrně od pravěku. Z prvopočátku měla minerální vřídla v Luhačovicích pouze lokální význam, což dokládá studie Tomáše Jordána z Klauzenberku (1580), kdy se zmiňuje pouze o uhličitých vodách z okolí Uherskobrodska. Na úpatí Malé a Velké Kamenné byly tyto prameny uchovávány jako malé studánky s dřevěným obložením až do konce 17. století. Pokračovat ve čtení „Luhačovická zřídelní strukura“
Račanská jednotka je plošně nejrozsáhlejší jednotkou magurské skupiny příkrovů na území moravských Karpat. Jako hlavní jednotka se nalézá v podloží Slovensko-moravských Karpat, Chřibů a Hostýnsko-vsetínské hornatině. Pokračovat ve čtení „Račanská jednotka“
Magurská skupina příkrovů je vnitřní strukturou flyšového pásma Západních Karpat. Vyznačuje se flyšovou sedimentací s rytmickým střídáním psamitů a pelitů. Pokračovat ve čtení „Magurská skupina příkrovů“
Flyšový vývoj moravských Karpat je charakteristický usazováním křídových a paleogenních sedimentů v předpolí centrálních Karpat v průběhu alpinské orogeneze. Flyšové pásmo leží na styku dvou regionálně–geotektonických celků — středoevropských variscid na SZ, které zde zastupuje brunovistulikum Českého masivu, a alpsko–karpatským orogénem na JV. Pokračovat ve čtení „Flyšový vývoj moravských Karpat“
Pojmenování geologických jednotek vnějších flyšových Karpat je charakteristické příslušností k jednotlivým příkrovovým celkům alpinského orogénu. Pokračovat ve čtení „Stratigrafické členění moravských Karpat“
Moravské Karpaty formovaly zejména druhohorní a třetihorní horotvorné pochody alpinské orogeneze. Charakteristické jsou pro ně dalekosáhlé horizontální příkrovy přesouvané až v neogénu přes podložní prekambrické brunovistulikum a jeho sedimentární obal na vzdálenost desítek kilometrů. Pokračovat ve čtení „Geologický vývoj moravských Karpat“