Zastoupení klimatických jednotek E. Quitta v moravských Karpatech

Na základě geografické analýzy vrstev geomorfologie a klimatického členění dle Evžena Quitta (1971) v prostředí GIS (pomocí nástroje QGIS) jsou vypočteny následující zastoupení klimatických jednotek E. Quitta v dílčích geomorfologických jednotkách.

Plochy jednotek jsou vyjádřeny v relativním zastoupení, u každé dílčí geomorfologické jednotky je uvedena plocha v hektarech, takže je možné zjistit přepočtem i plochy dílčích klimatických jednotek.

Geomorfologická podprovincie

Klimatické jednotky [%] CH4 CH6 CH7 MT10 MT11 MT2 MT3 MT4 MT5 MT7 MT9 T2 T4 Celkový součet [ha]
Česká vysočina 0,6% 2,9% 10,9% 8,2% 13,6% 4,0% 12,8% 4,4% 8,4% 11,5% 8,1% 14,5% 0,0% 6642454,2
Středoevropská nížina 0,0% 0,0% 0,0% 91,6% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,2% 8,3% 0,0% 0,0% 39344,1
Západní Karpaty 0,4% 4,8% 6,0% 19,8% 6,5% 7,2% 0,0% 0,0% 3,2% 2,4% 7,1% 25,9% 16,7% 1111675,3
Západopanonská pánev 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 2,0% 98,0% 95760,6
Celkový součet [%] 0,5% 3,1% 10,0% 10,1% 12,4% 4,4% 10,8% 3,7% 7,5% 10,1% 7,9% 15,9% 3,6% 7889234,1

Geomorfologická soustava

Klimatické jednotky [%] CH4 CH6 CH7 MT10 MT11 MT2 MT5 MT7 MT9 T2 T4 Celkový součet [ha]
Středopolské nížiny 0,0% 0,0% 0,0% 91,6% 0,0% 0,0% 0,0% 0,2% 8,3% 0,0% 0,0% 39344,1
Vídeňská pánev 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 2,0% 98,0% 95760,6
Vnější Západní Karpaty 0,6% 7,4% 9,3% 16,2% 7,8% 11,2% 5,0% 3,7% 10,7% 20,3% 7,8% 718661,7
Vněkarpatské sníženiny 0,0% 0,0% 0,0% 26,3% 4,1% 0,0% 0,0% 0,0% 0,6% 36,1% 32,9% 393013,6
Celkový součet [%] 0,4% 4,3% 5,4% 20,5% 5,8% 6,4% 2,9% 2,1% 6,6% 23,2% 22,4% 1246780,0

Geomorfologická podsoustava

Klimatické jednotky [%] CH4 CH6 CH7 MT10 MT11 MT2 MT5 MT7 MT9 T2 T4 Celkový součet [ha]
Jihomoravská pánev 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 2,0% 98,0% 95760,6
Jihomoravské Karpaty 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 8523,3
Severní Vněkarpatské sníženiny 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 47993,0
Slezská nížina 0,0% 0,0% 0,0% 91,6% 0,0% 0,0% 0,0% 0,2% 8,3% 0,0% 0,0% 39344,1
Slovensko-moravské Karpaty 0,2% 4,0% 6,8% 15,9% 0,0% 4,5% 16,2% 8,1% 17,2% 26,7% 0,4% 222340,3
Středomoravské Karpaty 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 30,7% 0,0% 0,0% 0,0% 2,3% 41,5% 25,5% 183250,0
Západní Beskydy 2,5% 27,9% 32,2% 0,0% 0,0% 31,8% 0,0% 4,2% 1,4% 0,0% 0,0% 158848,6
Západní Vněkarpatské sníženiny 0,0% 0,0% 0,0% 16,1% 4,6% 0,0% 0,0% 0,1% 0,7% 41,1% 37,5% 345020,5
Západobeskydské podhůří 0,0% 0,0% 0,2% 55,5% 0,0% 13,6% 0,0% 1,1% 22,2% 7,3% 0,0% 145699,5
Celkový součet [%] 0,4% 4,3% 5,4% 20,5% 5,8% 6,4% 2,9% 2,1% 6,6% 23,2% 22,4% 1246780,0

Geomorfologický celek

Klimatické jednotky [%] CH4 CH6 CH7 MT10 MT11 MT2 MT5 MT7 MT9 T2 T4 Celkový součet [ha]
Bílé Karpaty 0,0% 0,0% 7,7% 16,4% 0,0% 0,0% 46,6% 6,4% 14,6% 8,2% 0,2% 60597,6
Dolnomoravský úval 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 2,0% 98,0% 95760,6
Dyjsko-svratecký úval 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,3% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 10,7% 89,0% 145220,1
Hornomoravský úval 0,0% 0,0% 0,0% 9,0% 7,1% 0,0% 0,0% 0,1% 0,5% 83,3% 0,0% 131895,0
Hostýnsko-vsetínská hornatina 2,4% 14,6% 30,1% 0,0% 0,0% 45,7% 0,0% 4,1% 3,0% 0,0% 0,0% 67794,5
Chřiby 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 76,8% 0,0% 0,0% 0,0% 12,8% 10,1% 0,2% 32893,3
Jablunkovská brázda 0,0% 0,0% 2,3% 0,0% 0,0% 47,7% 0,0% 49,8% 0,2% 0,0% 0,0% 7688,2
Jablunkovské mezihoří 0,0% 0,0% 77,8% 0,0% 0,0% 22,2% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 2744,7
Javorníky 1,9% 39,6% 36,5% 0,0% 0,0% 13,9% 8,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 22520,0
Kyjovská pahorkatina 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 4,8% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 38,8% 56,4% 48765,8
Litenčická pahorkatina 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 36,6% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 63,3% 0,0% 56101,3
Mikulovská vrchovina 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 8523,3
Moravská brána 0,0% 0,0% 0,0% 80,8% 5,8% 0,0% 0,0% 0,2% 3,0% 10,2% 0,0% 53885,5
Moravskoslezské Beskydy 3,7% 53,9% 34,4% 0,0% 0,0% 7,9% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 63362,0
Opavská pahorkatina 0,0% 0,0% 0,0% 91,6% 0,0% 0,0% 0,0% 0,2% 8,3% 0,0% 0,0% 39344,1
Ostravská pánev 0,0% 0,0% 0,0% 100,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 47993,0
Podbeskydská pahorkatina 0,0% 0,0% 0,2% 55,5% 0,0% 13,6% 0,0% 1,1% 22,2% 7,3% 0,0% 145699,5
Rožnovská brázda 0,0% 2,1% 26,6% 0,0% 0,0% 71,3% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 11533,7
Slezské Beskydy 0,0% 0,0% 62,8% 0,0% 0,0% 33,7% 0,0% 0,0% 3,5% 0,0% 0,0% 5725,6
Vizovická vrchovina 0,0% 0,0% 1,6% 18,3% 0,0% 4,9% 4,2% 10,1% 21,1% 39,1% 0,6% 139222,7
Vyškovská brána 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 21,7% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 78,3% 0,0% 14019,9
Ždánický les 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 17,9% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 40,0% 42,1% 45489,6
Celkový součet [%] 0,4% 4,3% 5,4% 20,5% 5,8% 6,4% 2,9% 2,1% 6,6% 23,2% 22,4% 1246780,0

Klimatické oblasti dle Evžena Quitta (1971)

Quittova klasifikace podnebí je nejpoužívanější v ČR a SR. Oproti Köppen-Geigerově vznikala pro regionální, resp. státní úroveň (pro ČSSR) a je tedy jemnější.

Klimatické oblasti podle Quittovi klasifikace (1971)
Klimatické oblasti podle Quittovi klasifikace (1971)

Evžen Quitt vycházel z klimatologických dat, zejména z Atlasu podnebí ČSR, na jejichž základě vybral 14 klimatologických charakteristik. Co se týče teplotních poměrů, jednalo se o průměrnou teplotu vzduchu v lednu, dubnu, červenci a říjnu, průměrný počet letních dnů (s nejvyšší teplotou ≥ 25 °C), mrazových (s nejnižší teplotou ≤ -0,1 °C) a ledových (s maximální teplotou ≤ 0,1 °C) dnů a počet dnů s průměrnou teplotou minimálně 10 °C. Pro srážkové poměry byly vybrány srážkové úhrny ve vegetačním období (od dubna do září) a v chladnější polovině roku (od října do března), počet dnů se srážkami minimálně 1 mm a počet dnů se sněhovou pokrývkou. Z ostatních klimatických charakteristik Quitt zvolil počet jasných dnů (oblačnost zabírá méně než 20 % oblohy) a zamračených dnů (více než 80 %). Těchto 14 charakteristik podává dobré informace o klimatických poměrech z hlediska technických, rekreačních a zemědělských účelů (Quitt, 1971). Sám Quitt totiž popisuje, že: „velké množství klimatických prvků nás nutí k (…) zevšeobecňování, jehož míra závisí na účelu, jemuž má regionalizace sloužit“ (Quitt, 1971, s. 7).

Původně bylo podnebí klasifikováno podle přiřazení 14 vybraných charakteristik podnebí každému čtverci o velikosti strany 3 km. Celé zkoumané území (oblast ČSSR) bylo rozděleno na tyto čtverce, ke kterým byly vztaženy hodnoty vyjadřující počet změn klimatických charakteristik mezi jedním a sousedním čtvercem. Hranice vydělených jednotek podnebí byly vedeny místy, kde docházelo k největším změnám. Tímto způsobem vzniklo pro ČSSR 23 jednotek ve třech hlavních oblastech: v teplé pět (T1 až T5), v mírně teplé 11 (MT1 až MT11) a v chladné sedm (CH1 až CH7). Nejvyšší číslo u uvedených jednotek znamená vždy nejteplejší a nejsušší oblast (T5, MT11 a CH7).

Evžen Quitt (22. července 1933 – 19. srpna 2013) byl český geograf a klimatolog, rozený Zlíňák. V letech 1963 až 1972 vedl klimatologické oddělení ústavu a od roku 1993 působil v brněnské pobočce Ústavu geoniky Akademie věd České republiky. V akademii věd byl pracovně činný až do roku 2009. Je autorem klimatické regionalizace Československa, která byla v 70. letech publikována pod názvem Klimatické oblasti Československa. (Wikipedie)

Na území naší republiky se vyskytuje jen 13 z 23 jednotek (ostatní se nacházejí na území Slovenska) ve třech klimatických oblastech, které jsou podle Quitta (1971) následující:

Teplá klimatická oblast (T)

V ČR se vyskytuje jen jednotka T2 a T4. T4 představuje nejteplejší a nejsušší oblast na našem území.

Tab. 1 – Klimatické charakteristiky teplé oblasti (zdroj: Quitt, 1971)

Klimatická charakteristika teplé oblasti T4 T2
Počet letních dní 60–70 50–60
Počet dní s prům. teplotou 10 °C a více 170–180 160–170
Počet dní s mrazem 100–110 100–110
Počet ledových dní 30–40 30–40
Prům. lednová teplota  -2 až -3  -2 až -3
Prům. červencová teplota 19–20 18–19
Prům. dubnová teplota 9–10 8–9
Prům. říjnová teplota 9–10  7–9
Prům. počet dní se srážkami 1 mm a více 80–90 90–100
Suma srážek ve vegetačním období 300–350 350–400
Suma srážek v zimním období 200–300 200–300
Suma srážek celkem 500–650 550–700
Počet dní se sněhovou pokrývkou 40–50 40–50
Počet zatažených dní 110–120 120–140
Počet jasných dní 40–60 40–50

T2

Jaro je poměrně krátké, teplé až mírně teplé, léto je teplé dlouhé a suché, podzim je poměrně krátký, teplý až mírně teplý, zima je krátká, suchá až velmi suchá. Klimatická jednotky T2 se nachází v Polabí, Poohří, na Žatecku a v Mostecké pánvi.

T4

Jaro je velmi krátké a teplé, léto je velmi dlouhé, velmi suché a velmi teplé, podzim je velmi krátký a teplý, zima je velmi krátká, teplá, suchá až velmi suchá. Klimatická jednotky T4 se nachází v Dyjskosvrateckém a Dolnomoravském úvalu.

Mírně teplá klimatická oblast (MT)

Na území Česka se nachází jen jednotka MT2 až MT5, MT7 a MT9 až MT11. Toto klimatické pásmo na našem území převažuje a plošně souhlasí se středními polohami.

Tab. 2 – Klimatické charakteristiky mírně teplé oblasti (zdroj: Quitt, 1971)

Klimatická charakteristika mírně teplé oblasti MT11 MT10 MT9 MT7 MT5 MT4 MT3 MT2
Počet letních dní 40–50 40–50 40–50 30–40 30–40 20–30 20–30 20–30
Počet dní s prům. teplotou 10 °C a více 140–160 140–160 140–160 140–160 140–160 140–160 120–140 140–160
Počet dní s mrazem 110–130 110–130 110–130 110–130 130–140 110–130 130–160 110–130
Počet ledových dní 30–40 30–40 30–40 40–50 40–50 40–50 40–50 40–50
Prům. lednová teplota -2 až -3 -2 až -3   -3 až -4 -2 až -3 -4 až -5 -2 až -3   -3 až -4 -2 až -3
Prům. červencová teplota 17–18 17–18 17–18 16–17 16–17 16–17 16–17 16–17
Prům. dubnová teplota  7–8  7–8  6–7  6–7  6–7  6–7  6–7  6–7
Prům. říjnová teplota  7–8  7–8  7–8  7–8  6–7  6–7  6–7  6–7
Prům. počet dní se srážkami 1 mm a více 90–100 100–120 100–120 100–120 100–120 110–120 110–120 120–130
Suma srážek ve vegetačním období 350–400 400–450 400–450 400–450 350–450 350–400 350–450 450–500
Suma srážek v zimním období 200–250 200–250 250–300 250–300 250–300 250–300 250–300 250–300
Suma srážek celkem 550–650 600–700 650–750 650–750 600–750 600–700 600–750 700–800
Počet dní se sněhovou pokrývkou 50–60 50–60 60–80 60–80 60–100 60–80 60–100 80–100
Počet zatažených dní 120–150 120–150 120–150 120–150 120–150 150–160 120–150 150–160
Počet jasných dní 40–50 40–50 40–50 40–50 50–60 40–50 40–50 40–50

MT2

Jaro je krátké a mírné, léto je krátké, mírné až mírně chladné, mírně vlhké, podzim je krátký a mírný, zima je mírná, normálně dlouhá, suchá s normálním trváním sněhové pokrývky.

MT3

Jaro je mírné, normálně dlouhé až delší, léto je krátké, mírné až mírně chladné, suché až mírně suché, podzim je mírný, normálně dlouhý až delší, zima je mírná až mírně chladná, suchá až mírně suchá a normálně dlouhá.

MT4

Jaro je mírné a krátké, léto je mírné, krátké, suché až mírně suché, podzim je mírný a krátký, zima je mírně teplá a suchá.

MT5

Jaro je mírné až dlouhé, léto je mírné až mírně chladné, suché až mírně suché, až krátké, podzim je mírný až dlouhý, zima je mírně chladná, suchá až mírně suchá.

MT7

Jaro je krátké a mírné, léto je mírné, mírně suché a normálně dlouhé, podzim je krátký a mírně teplý, zima je mírně chladná, suchá až mírně suchá a normálně dlouhá.

MT9

Jaro je mírně teplé a krátké, léto je dlouhé, teplé, suché až mírně suché, podzim je mírně krátký a teplý, zima je mírná, suchá a krátká.

MT10

Jaro je mírně teplé a krátké, léto je dlouhé, teplé a suché, podzim je mírně teplý a krátký, zima je mírně teplá, velmi suchá a krátká.

MT11

Jaro je mírně teplé a krátké, léto je dlouhé, teplé a suché, podzim je mírně teplý a krátký, zima je mírně teplá, velmi suchá a krátká s krátkým trváním sněhové pokrývky.

Chladná klimatická oblast (CH)

Z hlediska orografických podmínek (horstva s relativně malými nadmořskými výškami) se v ČR vymezují jen tři jednotky v této klimatické oblasti: CH4, CH6 a CH7. Do této chladné klimatické oblasti patří v ČR území vyšších poloh (pohraniční hory, vrcholky Brd, České středohoří a Českomoravská vrchovina) s tím, že CH4 zaujímá jen nejvyšší vrcholky Krkonoš, Krušných hor a Šumavy.

Tab. 3 – Klimatické charakteristiky chladné oblasti (zdroj: Quitt, 1971)

Klimatická charakteristika chladné oblasti CH7 CH6 CH4
Počet letních dní  10–30  10–30  0–20
Počet dní s prům. teplotou 10 °C a více  120–140  120–140  80–120
Počet dní s mrazem  140–160  140–160  160–180
Počet ledových dní  50–60  60–70  60–70
Prům. lednová teplota  -3 až -4   -4 až -5   -6 až -7
Prům. červencová teplota 15–16  14–15   12–14
Prům. dubnová teplota 4–6  2–4   2–4
Prům. říjnová teplota 6–7  5–6   4–5
Prům. počet dní se srážkami 1 mm a více 120–130  140–160   120–140
Suma srážek ve vegetačním období 500–600  600–700  600–700
Suma srážek v zimním období 350–400  400–500   400–500
Suma srážek celkem 850–1000 1000–1200 1000–1200
Počet dní se sněhovou pokrývkou 100–120  120–140   140–160
Počet zatažených dní 150–160  150–160   130–150
Počet jasných dní 40–50  40–50   30–40

CH4

Jaro je dlouhé a chladné, léto je velmi krátké, chladné a vlhké, podzim je dlouhý a mírně chladný, zima je velmi dlouhá, velmi chladná, vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky.

CH6

Jaro je dlouhé a chladné, léto je krátké až velmi krátké, mírně chladné, vlhké až velmi vlhké, podzim je dlouhý a mírně chladný, zima je velmi dlouhá, mírně chladná a vlhká.

CH7

Jaro je dlouhé a mírně chladné, léto je velmi krátké až krátké, mírně chladné a vlhké, podzim je dlouhý a mírný, zima je dlouhá, mírně vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky.

Zastoupení klimatických jednotek dle Quitta (1971) v moravských Karpatech

Zastoupení klimatických jednotek dle Quitta (1971) v moravských Karpatech je možné nalézt na samostatném příspěvku zde.

Zdroj: Minářová, J., Aktuální stav problematiky klasifikace klimatu, Přírodovědecká fakulta, bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Praha 2011

Grafy automatických stanic v karpatské oblasti

Grafy zobrazují aktuální naměřená data (interval měření 10 minut) z automatických klimatologických stanic a jsou aktualizovány po 30 minutách.  Čas na ose x je udáván v SEČ. Tato data nejsou nijak verifikována! 

Grafy jsou generovány z dat uložených v klimatologické databázi ČHMÚ. 

Stanice Holešov (profesionální)

Stanice Jablunkov, Návsí

Stanice Luhačovice, Kladná-Žilín

Stanice Lysá hora (profesionální)

Stanice Kroměříž

Stanice Rožnov pod Radhoštěm

Stanice Strání

Stanice Strážnice

Stanice Štítná nad Vláří

Stanice Valašské Meziříčí

Stanice Velké Karlovice

Stanice Vizovice

Stanice Vsetín

Stanice Ždánice

Podnebí moravských Karpat

Území moravských Karpat má velmi podobné charakteristiky podnebí jako  celé území České republiky.  Při základním popisu podnebí proto můžeme vycházet z klimatických charakteristik území našeho státu. Specifickým rysem území moravských Karpat ve srovnání se zbytkem České republiky je mírně zvýšená kontinentalita území a větší členitost terénu s charakteristickým  rovnoběžným uspořádáním  pohoří, orientovaných ve směru ZJZ–VSV. Tyto jevy podmiňují specifický klimatický režim – převládající směry větrů, vodní toky, teplotní inverze – vázané na údolí mezi jednotlivými geografickými systémy.

O rozložení jednotlivých klimatických typů v rámci území ČR dobře vypovídají v praxi používané klasifikace podnebí (klimatu)Pokračovat ve čtení „Podnebí moravských Karpat“

Baťův kanál

Přístaviště lodí v Petrově.

Baťův kanál neboli Průplav Otrokovice–Rohatec je historická vodní cesta vybudovaná v letech 1935–1938 v délce 52 km, která spojovala Otrokovice s Rohatcem. Částečně vede po řece Moravě, jinak uměle vyhloubenými kanály s řadou pohyblivých jezů, plavebními komorami (14) a dalšími vodními stavbami. Na trase je celkem 23 mostů. 

Pokračovat ve čtení „Baťův kanál“

Regulace řeky Bečvy

Začátky regulace řeky Bečvy

Ještě v 19. století, kdy řeky protékaly krajinou téměř volně, měly všechny vodní toky mělké nestabilní koryto. Nepravidelné koryto s četnými zákruty a meandry se snadno zanášelo unášenými štěrky a voda si hledala nové koryto. Změny byly v některých místech tak rychlé a časté, že stará koryta ani nestačila zarůstat vegetací. Břehy, které mezi povodněmi nestačily zarůst kvalitnější vegetací, byly někde plytké a pozvolné, jinde příkré. V prudkých obloucích i při menších průtocích voda břeh stále odplavovala, včetně křovin i stromů, které na břehu rostly. Na druhé straně zůstávaly mohutné a rozsáhlé nánosy s množstvím neúrodných štěrkových a písčitých ploch.

Prudké a nepravidelné povodně stěhovaly koryto toku od jednoho kraje údolí ke druhému. Často po povodni zůstalo koryto Bečvy široké desítky i stovky metrů. Původní obyvatelé však s tím většinou počítali a proto si nestavěli svá obydlí na dně údolí, ale v dostatečné vzdálenosti od toku.

První pokusy o usměrnění vodních toků byly vyvolány obvykle snahou o soustředění toku na nějaké vodní dílo nebo pod most, případně o zabránění posunutí vodního toku směrem ke stavbám na břehu. Jen výjimečně byla snaha o ochranu významnějších pozemků. Všechno byly jen nesouvislé a jednoduché stavby z dostupného místního materiálu. Téměř všude rostly kolem vodních toků vrby a olše, z jejichž větví se po svázání vytvářely záplety, povázky, haťové válečky nebo později i haťoštěrkové válce.

Druhým nejdostupnějším materiálem byl štěrk a písek naplavovaný vlastním tokem. Kombinací těchto materiálu a při doplnění dřevěnými piloty a kulatinou, případně nalámaným kamenem, vznikaly pružné a velmi odolné stavby. Nesouvislost staveb však byla hlavní příčinou malé účinnosti takových úprav. Při změně koryta toku však tyto stavby nebylo nutné odstraňovat. Jejich zbytky byly základem pro nové porosty. K výsadbě porostů kolem vodních toků tak, jak si ji představujeme dnes, však zdaleka nedocházelo.

Poměrně mělká koryta toků bylo možné téměř kdekoliv přebrodit. Na cestách byly většinou nezpevněné brody, kterým nevadilo zanášení nebo stěhování koryta. Pro lidi sloužily lehké, většinou nízké provizorní lávky, které se po každé povodni musely stavět znovu. Významnější cesty již v minulém století měly dřevěné mosty. Železnice budovaná na začátku 20. století se již bez pevných mostů neobešla. Problémy kolem mostů byly obdobné jako kolem jezů, bylo třeba upravit vodní tok tak, aby most i po menších povodních plnil svůj účel.

Řešení velkých povodní

Konec 19. století byl poznamenán řadou velkých a katastrofálních povodní na Bečvách. Osídlení již bylo hustější a škody způsobené povodněmi byly velmi citelné. Nesouvislé a neodborné snahy o místní úpravy koryt řek a potoků nebyly dostatečně účinné. Po řadě jednání bylo pak správními úřady rozhodnuto o soustavné regulaci Bečvy – to je Spojené Bečvy od jejího soutoku s Moravou, včetně Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy. Na regulaci Bečvy plynule navazovaly i regulace a hrazení větších i menších přítoků. Nemalý vliv na rozhodnutí o regulaci Bečvy měl i záměr výstavby plavebního kanálu Dunaj – Odra – Labe, který byl koncem 19. století brán velmi vážně.

Povodeň ve Vsetíně v roce 1919, dolní náměstí (zdroj: http://www.priroda-valasska.cz/cz/4-priroda-valasska/17-klimatologie.html)
Povodeň ve Vsetíně v roce 1919, dolní náměstí (zdroj: http://www.priroda-valasska.cz/cz/4-priroda-valasska/17-klimatologie.html)

V polovině osmdesátých let 19. století byly zahájeny práce na projektech úprav. Projekt zadalo tehdejší rakouské ministerstvo orby a moravský zemský výbor v Brně. Práce spojené se zaměřením a se zhotovením projektu byly provedeny moravským zemským stavebním úřadem. V roce 1893 byl předložen a schválen projekt celkové úpravy Bečvy (Rožnovské, Vsetínské a Spojené). Po stránce vodoprávní byl původní projekt schvá­len výměrem c. k. okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí ze dne 10. 5. 1893. Celá úprava Bečvy byla jako podnik zemský za příspěvku z prostředků státních zajištěna řadou zemských zákonů, počínaje zákonem č. 55 z. z. ze dne 18. 9. 1891. Pro financování byl vytvořen „Fond pro regulaci Bečvy“ který byl po kolaudaci nahrazen Fondem pro údržbu Bečvy.

Všechny práce na úpravách, včetně stavby stupňů a železobetonových jezů, byly provedeny ve vlastní režii stavebníka, to je země Moravy, respektive země Moravskoslezské.

Původní projekt celkové úpravy Bečvy předpokládal jednoduché soustavné usměrnění řeky a úpravu koryta na neškodné odvádění letních středních vod, které dosahovaly přibližně polovinu odtokového množství vod přívalových. Úpravy toku měly být doplněny řadou drobných retenčních nádrží na Bečvě samotné i na jejich přítocích. Celý podnik úpravy Bečvy byl rozdělen do několika „stavebních tratí“.

Začátek regulace

Regulace obou Bečev byla započata v letech 1893—1895, další úpravy byly provedeny před I. světovou válkou a částečně také po ní. Při kolaudaci na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století byly všechny stavby shledány způsobilé pro svůj účel. Současně byly stanoveny povinnosti údržby a práva v užívání všech objektů a částečně se provedlo i majetkoprávní vypořádání pozemků. Původní vegetační usměrňovací stavby z první etapy úprava koryta se do kolaudací staveb nikde nezachovaly. Pokud je nezničily povodně, byly překryty definitivním kamenným opevněním koryta. Pozemky kolem vodního toku, dříve nevyužitelné, se již během stavby postupně zúrodňovaly a v době kolaudace byly jen málokde kolem řeky neobhospodařované plochy.

Katastrofální povodně na přelomu století však ukázaly, že provedené řešení není pro podmínky Bečvy vhodné. Původně uvažovaná výstavba řady záchytných nádrží pro zachycení přívalových vod a pro snížení velkého posunu štěrků se neuskutečnila. Soustředění průtoku do jednotného koryta způsobilo jeho značné zahloubení a následně velké poškození provedených lehkých vegetačních staveb.

Po dalších povodních na začátku 20. století byl upraven původní projekt a od roku 1904 pokračovaly práce na regulaci Bečvy, která se někdy podle materiálu nazývala „kamenná úprava”. Koryto vytvořené usměrňovacími stavbami se opevňovalo odolnějšími kamennými záhozy, dlažbami na sucho nebo na maltu a v některých místech se použily i kamenné zdi. Tyto úpravy jsou v mnoha úsecích zachovány dodnes.

Válečné události 1914—1918 výrazně omezily práce na regulacích a již provedené stavby se až do roku 1924 jen udržovaly. Soustředěný průtok vody stále zahluboval koryto, často až na skalní podklad. Předpoklad, že skalní podklad již zabrání dalšímu zahlubování koryta se však nesplnil. Měkký skalní podklad se po odplavení štěrkové krycí vrstvy střídavým působením vody, vzduchu a mrazu velmi rychle rozpadal a dno koryta se sice pomaleji, ale stále zahlubovalo.

Poslední etapa prací na regulaci Bečvy, ve dvacátých letech 20. století se zaměřila na výstavbu příčných objektů. Původní jednoduché dřevěné jezy již nestačily v hlubším korytě odolávat soustředěným průtokům vody. Regulace toku potřebovala pevné a stabilní jezy, které bez většího poškození přečkají i katastrofální povodeň. Pro omezení zahlubování koryta toku bylo nutné zmírnit podélný sklon toku pevnými prahy a spádovými stupni. Na Bečvě byla postavena řada železobetonových jezů moderní konstrukce, z nichž některé slouží dodnes.

Při kolaudaci na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století byly všechny stavby shledány způsobilé pro svůj účel. Současně byly stanoveny povinnosti údržby a práva v užívání všech objektů a částečně se provedlo i majetkoprávní vypořádání pozemků. Původní vegetační usměrňovací stavby z první etapy úprava koryta se do kolaudací staveb nikde nezachovaly. Pokud je nezničily povodně, byly překryty definitivním kamenným opevněním koryta. Pozemky kolem vodního toku, dříve nevyužitelné, se již během stavby postupně zúrodňovaly a v době kolaudace byly jen málokde kolem řeky neobhospodařované plochy.

Po kolaudaci provedených staveb na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století se práce omezily jen na běžnou údržbu. O definitivní úpravě se mluvilo jako o „kamenné úpravě”, ale na řece jakou je Bečva není nic dostatečně pevné. Bečva byla upravena na „střední velkou vodu” s tím, že objekty měly bezpečně převést i „katastrofální velkou vodu”. S přiměřeným poškozením při povodních se vždy počítalo a nebylo to považované za špatně postavené dílo. Sebemenší zanedbání údržby se však vždy později projevilo větším poškozením koryta při povodních. Také přirozené stárnutí konstrukcí nebylo nikdy zanedbatelné.

Od kolaudace úprav Bečvy se tvar koryta nebo trasa toku téměř nezměnila. Každý pokus o změnu tvaru koryta nebo trasy toku se projevil nepříznivě buď již ve změněném úseku, nebo v navazujícím úseku toku. Při úvahách o celkové změně se však vhodnější řešení než projekt z přelomu století nenašlo.

Při další údržbě po kolaudaci úprav se postupně při opravách začaly původní konstrukce nahrazovat jinými, které odpovídaly současným možnostem a dostupným technologiím. Mimo města se kamenné dlažby nahrazují kamennými záhozy a rovnaninami z lomového kamene, dřevěné konstrukce jezů a stupňů s malou životností se nahrazují konstrukcemi kamennými a betonovými. Velmi vhodné vegetační prvky se vždy prováděly z místních materiálů. To však znamenalo pravidelně a často seřezávat porosty na březích, které byly zdrojem materiálu.

Související obrázky:

Druhy minerálních vod moravských Karpat

Podmínky nutné pro vznik minerálních vod nejsou dány všude. Většina uhličitých i termálních pramenů i některých dalších vznikla totiž v oblastech, které z hlediska geologie patří k alpinské orogenezi, tj. k neotektonicky oživeným horským pásmům. V Evropě prochází takový hlavní pás od Z k V a tvoří ho horstva Pyrenejí, Alp, Karpat a Kavkazu. Pokračovat ve čtení „Druhy minerálních vod moravských Karpat“

Hydrografie moravských Karpat

Vymezení povodí I. řádu v zájmovém území moravských Karpat.

Území moravských Karpat hydrologicky náleží ke dvěma úmořím. Jsou to úmoří Černého moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím Dunaje a úmoří Baltského moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím řeky Odry. Rozvodí mezi Dunajem a Odrou tvoří zároveň historickou zemskou hranici mezi moravskou a slezskou částí moravských Karpat. Pokračovat ve čtení „Hydrografie moravských Karpat“

Související obrázky: