Taxonomický klasifikační systém půd České republiky

Taxonomický klasifikační systém půd ČR (Němeček et al. 2011) je klasifikace hierarchická, multikategorická a také taxonomická. To znamená, že systém je víceúrovňový, na každé úrovni obsahuje více kategorií a tyto kategorie jsou jasně definovány. Systém je založen především na morfologických znacích, které lze (stejně jako u WRB) zjistit v terénu, zatímco analytické znaky zjistitelné laboratorními rozbory jsou méně preferovány.

Systém obsahuje klasifikaci diagnostických horizontů, které jsou hlavním nástrojem pro vymezování půdních jednotek a klasifikaci forem nadložního humusu. Obsahuje také výčet diagnostických znaků, které jsou při klasifikaci půd zohledňovány: stádia vyluhování půdy (vyluhování karbonátů a živin ze sorpčního komplexu), znaky trofismu (minerální sílu půdy), hydromorfismu (ovlivnění půdy vodou), přítomnost solí v půdě, fluvické znaky (zohlednění fluviálního procesu akumulace materiálu vodou), vertické znaky (ve vazbě na přítomnost smektitických jílů a s nimi spojenými vlastnostmi bobtnání a smršťování při přijímání nebo ztrátě vody), andické znaky (na specifických substrátech sopečných tufů a sopečného skla), znaky eroze, akumulace nebo překrytí půdy, antropogenní ovlivnění, kontaminace a intoxikace.

Vedle půdních horizontů systém klasifikuje také půdotvorné substráty, které mají přímou vazbu na vývoj půd a půdních jednotek. Půdotvorné substráty jsou klasifikovány na úrovni půdní formy.

Systém obsahuje celkem 9 taxonomických úrovní:

  • Referenční třída: vyjadřuje vůdčí pedogenetický proces nebo půdotvorný faktor. Vymezení referenční třídy je jednoznačnými znaky, jako je matečná hornina, skeletnatost, ovlivnění vodou, vůdčí půdotvorný proces, antropické ovlivnění. Referenční třída má název s koncovkou –sol.
  • Půdní typ: je hlavní jednotkou klasifikačního systému. Je charakterizován určitým diagnostickým horizontem (např. kambizem – kambický horizont Bv) nebo sekvencí diagnostických horizontů (např. podzol – podzolizací ochuzený horizont Ep; humusoseskvioxidový horizont Bhs; seskvioxidový horizont Bs).
  • Půdní subtyp: vyjadřuje modifikace půdního typu. Označuje se přídavným jménem za označení půdního typu. Půda se může vyvíjet buď ve smyslu typické pedogeneze – v tom případě se označuje subtyp jako „modální“ neboli typický –, nebo v půdě probíhá více půdotvorných procesů (např. kambizem luvická, kde je diagnostickým horizontem kambický horizont Bv, avšak paralelně dochází k výraznému transportu jílu půdním profilem). Půdní subtyp dále poukazuje na výraznější ovlivnění vodou (např. kambizem oglejená poukazuje na periodické zamokření a s ním související vývoj znaků hydromorfismu, jako např. mramorování), na známky vyluhování profilu (např. kambizem vyluhovaná, která se vyvinula na karbonátových horninách, které ale byly z profilu vymyty perkolující vodou), na specifické znaky zrnitostního složení (např. kambizem pelická, která poukazuje na zrnitostně těžké substráty) nebo na antropické ovlivnění (např. kambizem antropická).
Do jisté míry slabým místem systému je zohlednění antropického vlivu na půdu, zejména ve svrchních partiích půdního tělesa, což může ztížit kompatibilitu systému s mezinárodními systémy. Nejvyšší kategorie (referenční třída, půdní typ, půdní subtyp) jsou proto hodnoceny v kontrolní sekci hlouběji 0,25 m v případě zemědělských půd a hlouběji 0,20 m v případě ostatních půd. Znaky, které jsou významné a půdně specifické do hloubky 0,25 resp. 0,20 m jsou zohledněny na úrovni variet a ekologických fází (např. výrazné humusové horizonty, mikropodzolizační procesy, humusové formy). Ve stejné hloubce jsou na úrovni subvariet a degradačních fází půdy hodnoceny znaky trofismu, kontaminace a degradace půdy.
  • Půdní varieta: poukazuje na znaky v hloubce minerální půdy do 25-20 cm. Protože tyto znaky jsou u zemědělských půd „smazány“ kultivací půdy, variety se používají pouze u lesních půd. Vyjadřují méně výrazné ovlivnění vodou (např. kambizem modální slabě oglejená), méně výrazné okyselení (např. kambizem modální mezobazická), zasolení nebo specifické znaky substrátu (např. kambizem modální hořečnatá).
  • Půdní subvarieta: vyjadřuje trofismus půdy, který vyplývá z kontextu humusové formy, minerální síly substrátu, nasycenosti sorpčního komplexu a složení vegetace. Např. kambizem modální mezobazická mezotrofní).
  • Ekologická fáze: charakterizuje formu nadložního humusu. Protože u zemědělských půd je minerální část půdy obnažena a vývoj humusové formy prakticky neprobíhá, ekologické fáze se vymezují pouze u lesních půd.
  • Degradační a akumulační fáze: tato úroveň systému vyjadřuje antropické ovlivnění, jako je kontaminace půdy, eroze, akumulace antropického materiálu nebo akumulace vlivem antropické činnosti v následku odlesnění,  pedokompakce apod.
  • Hlavní substrátová půdní forma: není v pravém slova smyslu hierarchickou jednotkou, neboť není jednotkou nejnižší. Substrátová forma u každé půdní jednotky vyjadřuje typ substrátu, jeho zrnitost, význam pro pedogenezi apod.

V rámci Taxonomického klasifikačního systému půd ČR jsou vymezeny následující referenční třídy a půdní typy (uvedeny v závorce za referenční třídou):

Zdroj: Vavříček, D. Kučera, A. Lesnická pedologie pro posluchače LDF Mendelu v Brně, Ústav geologie a pedologie, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, [cit.: 30. 07. 2020], dostupné z: https://akela.mendelu.cz/~xcepl/inobio/skripta/Zaklady_lesnicke_pedologie_old.pdf

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...