Mezinárodní taxonomické systémy

Mezinárodní systémy jsou určené pro univerzální použití. Měly by být schopné klasifikovat jakoukoli půdu na Zemi a najít společné znaky půd, které se vyvíjejí v různých částech světa.

World Reference Base for Soil Classification (WRB)

Je to mezinárodní standard pro klasifikaci půdy, vytvořený mezinárodním svazem půdoznalství (International Union of Soil Science – IUSS). Byl vyvinut ve spolupráci s International Soil Reference and Formation Centre (ISRIC) a financován organizacemi UISSFood and Agriculture OrganizationFAO.

World Reference Base  vychází z moderních konceptů půdní taxonomie, jako např. také americká Soil Taxonomy, legenda FAO Soil Map of the World,  francouzský systém Référentiel Pédologique a Ruská klasifikace aj. Klasifikace je založena zejména na půdní morfologii, která vyjadřuje genezi půdy. Hlavní rozdíl mezi WRB a Soil Taxonomy (viz dále) je, že WRB nezohledňuje vliv klimatu jako jednoho z hlavních klasifikačních kritérií. Klima je uvažováno pouze jako kontextuální faktor pro formaci půdy a jejích vlastností. Jakkoli se tak daná půdní jednotka může vyvinout v různých klimatických podmínkách, klasifikace půd není podřízena vlastnostem klimatu.

Klasifikace půd je založena na zastoupených diagnostických horizontech, půdních vlastnostech a materiálech, tedy na znacích, které lze změřit nebo pozorovat při terénním průzkumu. Výběr diagnostických charakteristik systému zohledňuje jejich vztah s půdotvorným procesem.

Na nejvyšší úrovni sytému by diagnostické znaky měly být vymezeny bez vazby na management půdy (např. kultivaci). WRB je koncipován tak, aby umožňoval v maximální míře srovnání s národními klasifikačními systémy.

Účelem WRB zároveň není suplovat národní taxonomické systémy, ale spíše podat přehled o půdách Země a zajistit univerzální jazyk pro pojmenovávání půdních jednotek. S tím také souvisí účelnost využití půdních dat pro plnění mezinárodních databází a mezinárodní spolupráce. Nomenklatura pro půdní jednotky z velké části vychází z tradičních a mezinárodně používaných názvů půd. Každá půdní jednotka je však v systému jasně definována, aby nedošlo k případné záměně při podobnosti názvů půd s jinými taxonomickými systémy.

Nejvyšší jednotkou je referenční skupina (Reference Soil Group – RSG). RSG sdružuje půdy podle vůdčího pedogenetického procesu a s ním spojených diagnostických znaků, nebo podle význačných vlastností půdotvorného substrátu.

Nižší jednotkou systému (druhá úroveň systému) jsou tzv. předpony a přípony (prefix qualifiers, suffix qualifiers). Ty popisují souběžně probíhající, avšak méně významné procesy, případně specifické využití půdy. Každá RSG tak může mít jeden nebo více doplňujících prefix a/nebo jeden nebo více doplňujících suffix. Jejich účelem je detailněji specifikovat půdní jednotku.

Prefix udává znaky typické pro danou RSG nebo slučuje vedlejší znaky půdy. Suffix upřesňuje specifické znaky diagnostického horizontu nebo půdního materiálu, chemické vlastnosti, fyzikální vlastnosti, mineralogické vlastnosti, vlastnosti půdního povrchu, texturální charakteristiky, specifika barvy aj. Na úrovni RSG (v systému je vymezeno 32 RSG) jsou půdy rozčleněny na základě následujících principů:

Organické půdy jsou odděleny od minerálních v RSG Histosols. Antropicky ovlivněné půdy jsou seskupeny do RSG AnthrosolsTechnosols. Dále jsou vymezeny půdy s omezeným prostorem pro kořenění rostlin (CryosolsLeptosols), půdy silně ovlivněné vodou (Vertisols, Fluvisols, Solonetz, Solonchaks, Gleysols) a poslední skupinou jsou půdy s významnou účastí železa a/nebo hliníku v půdotvorných procesech (Andosols, Podzols, Plinthosols, Nitisols, Ferralsols).

Soil Taxonomy

Soil Taxonomy (USDA-NRCS 1999) je americký systém klasifikace půd.  Systém byl poprvé publikován v r. 1975, v současnosti je aktuální 2. vydání z roku 1999. K systému jsou v různých časových intervalech vydávány aktualizace a uživatelské klíče (USD-NRCS 2010), které obsahují popisy diagnostických horizontů a půdních jednotek.

Soil Taxonomy je vystavená v principech hierarchického systému, který seskupuje půdy podle podobných znaků do kategorií od obecných vlastností po detailnější charakteristiky. Soil Taxonomy je systém založený na jasně definovaných znacích půdy. Nepracuje tak výrazně s půdní genezí, jakkoli ji nelze ignorovat, neboť půdy svým vývojem spějí do stavu, který je klasifikací zastižen.

Americká taxonomie však ve srovnání s morfogenetickými systémy, jako WRB, francouzská taxonomie nebo český klasifikační systém (Němeček et al. 2011) více založena na exaktně zjištěných půdních parametrech, pomocí kterých jsou půdní jednotky jednoznačně definovány (teplotní a vlhkostní režim, barva, textura, struktura půdy nebo chemické a mineralogické vlastnosti, obsah organické hmoty, jílu, oxidů železa a hliníku, vlastnosti jílových minerálů, obsah solí, pH, bazická saturace, hloubka půdy aj.). Některé půdní vlastnosti jsou tak zjistitelné v terénu, ale celá řada je dána až výsledky laboratorních rozborů půdy.

Klasifikace půd je dána vlastnostmi následujících parametrů:

  • Vlastnosti epipedonu: epipedon je nejsvrchnější část půdy (která se ale nepřekrývá s pojetím A horizontu), která zahrnuje diagnostické povrchové horizonty. Zahrnuje jak organominerální vrstvu, tak eluviální vrstvu půdy a může zasahovat i do B horizontu, je-li výrazně obohacen o organickou hmotu. V klasifikaci je vymezeno celkem 7 epipedonů.
  • Diagnostické podpovrchové horizonty: z množství půdních horizontů, které lze v rámci Soil Taxonomy determinovat, je 18 horizontů diagnostických. Z hlediska stratigrafie půdy je podstatné, že epipedon nemusí být vždy „ležící“ na podpovrchovém horizontu, nýbrž se může spodní hranice epipedonu a horní hranice podpovrchového horizontu překrývat (epipedon může zahrnovat např. i iluviální Bt horizont).
  • Vlhkostní režim půdy: vlhkostní režim hodnotí přítomnost nebo absenci vody a její přístupnost rostlinám.
  • Teplotní režim půdy: klasifikace teplotního režimu se používá pro specifikaci půdních jednotek na nižších úrovních systému (kromě cryic – z řečtiny „mrazivý“ –, který se používá na vyšších úrovních systému. Klasifikace teplotního režimu vychází z roční průměrné teploty půdy, průměrné letní teploty půdy a rozdílu mezi průměrnou letní a průměrnou zimní
    teplotou půdy v hloubce 50 cm.

Soil Taxonomy je hierarchický systém o šesti úrovních: (1) order (12x) jako nejvyšší úroveň popisující nejobecnější parametry pro klasifikaci půdy, (2) ouborder (63x), (3) great group (319x), (4) subgroup (2484x), (5) family (cca 8000x), (6) series (cca 19000x) jako nejnižší úroveň s největší specifikací půdy. Protože systém je hierarchický, každá vyšší jednotka obsahuje jasně definovaný výčet nižších jednotek, podobně jako např. v botanickém systému rostlin, kde je třída, řád, čeleď, rod atd.

Zdroj: Vavříček, D. Kučera, A. Lesnická pedologie pro posluchače LDF Mendelu v Brně, Ústav geologie a pedologie, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, [cit.: 30. 07. 2020], dostupné z: https://akela.mendelu.cz/~xcepl/inobio/skripta/Zaklady_lesnicke_pedologie_old.pdf

Přečtěte si také

  • Taxonomický klasifikační systém půd České republiky
    30.7.2020 Taxonomický klasifikační systém půd České republiky Taxonomický klasifikační systém půd ČR (Němeček et al. 2011) je klasifikace […]
  • Taxonomie půd
    30.7.2020 Taxonomie půd Účelem každé klasifikace je organizovat poznání na základě vlastností zkoumaných objektů […]
  • Antroposoly (Kultizem, Antrozem)15.8.2020 Antroposoly (Kultizem, Antrozem) Jsou půdy výrazně ovlivněné lidskou činností. Půdní typ kultizem je definován, jako […]
  • Natrisoly (Slanec)15.8.2020 Natrisoly (Slanec) Natrisoly a jediný půdní typ do této skupiny patřící slanec jsou půdy rovněž ovlivněné […]

Související obrázky:

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...