Jablunkovské mezihoří

Geomorfologický celek Jablunkovské mezihoří je členitá vrchovina o rozloze 27 km2, střední výšce 592 m a středním sklonu 9°23´ (na území ČR). Oblast na délku dosahuje přibližně 11 km a na šířku téměř 5 km. Oblast je na V vymezena Żywieckými Beskydy (na území Polska), na J je pohoří údolím Čierňanky odděleno od Kysuckých Beskyd. Na JZ přechází do Turzovské vrchoviny (obě na území Slovenska). Na Z je pohoří Jablunkovským průsmykem odděleno od Moravskoslezských Beskyd. Na SZ a S se svažuje do Jablunkovské brázdy. Geomorfologický celek Jablunkovské mezihoří leží v sev.–vých. části geomorfologické oblasti Západní Beskydy.

Větší část Jablunkovského mezihoří leží na území Slovenska. V Polsku pohoří netvoří samostatnou geomorfologickou jednotku, ale je považováno za blíže neurčenou část Slezských Beskyd. Nejvyšším vrcholem je Kykuľa (844 m) ležící na slovensko–polské hranici.
Geomorfologické vymezení Jablunkovského mezihoří.
Geomorfologické vymezení Jablunkovského mezihoří.

Podloží Jablunkovského mezihoří budují flyšové horniny račanské jednotky magurské skupiny příkrovů, které jsou při okraji magurského příkrovu silně zvrásněné. Hřbet Gírové buduje hrubě cyklický flyš se silně lavicovitými až masívními arkózovitými pískovci a slepenci lukovských vrstev soláňského souvrství s vložkami hornin belovežského souvrství. Střední polohy pohoří buduje středně až hrubě cyklický flyš s převahou silně lavicovitých drobových pískovců ráztockých vrstev soláňského souvrství. Nejnižší, měkčeji modelované polohy buduje hrubě cyklický flyš s převahou šedých vápnitých jílovců s glaukonitickými pískovci vsetínských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky.

Před čelem magurského příkrovu se velmi ojediněle objevují fragmenty hornin rožnovského, menilitovéhokrosněnského souvrství godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Podsvahové polohy budují hlinité a hlinitokamenité (suťové) deluviálníproluviální sedimenty. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou vyplněny deluviofluviálnímifluviálními sedimenty.

Jablunkovské mezihoří zaujímá členitou krajinu s vesměs oblými svahy mezi Moravskoslezskými a Slezskými Beskydy. K Moravskoslezským Beskydům se upíná sedlem u Mostů u Jablunkova zvaným Jablunkovský průsmyk. Osou Jablunkovského mezihoří je hřbet kulminující výrazným kuželovitým vrchem Girové (taktéž Gírová, 840 m). Erozně-denudační reliéf je předurčen polohou na destrukčním okraji vrásového příkrovu. Je charakteristický přítomností výrazných suků (Girová) na odolnějších vrstvách pískovců a slepenců. Nese stopy tří stupňů mladotřetihorních zarovnání povrchů a přítomny jsou tvary způsobené periglaciálními procesy ve formě mrazových srubůstrukturních teras a stupňů. Svahy jsou dotvářeny sesuvy. Na moravské straně je nejvyšším vrcholem Girová (840 m).

Na severním úbočí Girové se nachází rozeklané mrazové sruby s menšími pseudokrasovými jeskyněmipropastmi. Lokalita je nazývána jako Čertův mlýn. Dne 19. května 2010 došlo po vytrvalých deštích k velkému sesuvu hornin na jižním svahu Girové.

Jablunkovským mezihořím prochází hlavní evropské rozvodí mezi OdrouDunajem. Sever a SZ je odvodňován OlšíLomnou, patřícími do povodí Odry. Jih je odvodňován Čierňankou, která ústí do Kysuce a patří do povodí Dunaje. Východní část pohoří je odvodňována Sołou, která patří do povodí Visly.

Jablunkovské mezihoří leží v 4.—5. vegetačním stupni. Kromě nejnižších poloh, které přiléhají k Jablunkovské brázdě je oblast značně zalesněná převážně smrkovými porosty.

Napsat komentář