Klasifikace klimatu

Účelem klasifikace podnebí je stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí jak v globálním měřítku na Zemi, tak v jednotlivých geografických oblastech. Třídění probíhá podle mnoha kvalitativních a kvantitativních hledisek jako jsou teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky, výpar aj. Vůbec nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací je Köppenova klasifikace podnebí, která spadá do konvenčních klasifikací. V rámci České republiky je nejvíce používanou klasifikací pro hodnocení klimatu (podnebí) s největší pravděpodobností Quittova klasifikace (1971, 2000).

Klasifikace klimatu mají jednu velikou nevýhodu, a to že vychází z poměrně dlouhé řady klimatických měření. Proto nevypovídají o klimatu, který odpovídá současnosti, ale minulosti. Například velmi používaná Quittova klasifikace z roku 1971 je postavena na datech z období 1901–1950. Na druhou stranu, dokážou velmi dobře vystihnout územní variabilitu klimatu.

Köppenova klasifikace podnebí

Köppenova klasifikace podnebí je konvenční klasifikace podnebí, která je zároveň nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací podnebí. Jejím autorem je německý klimatolog Wladimir Köppen. Klasifikace je utvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci. Vznikla již roku 1884 přepracováním tzv. Suppanovy klasifikace a původně byla založena na průběhu ročních izoterem, délce trvání teplot a rostlinstvu a vegetaci.

K jejímu přepracování došlo roku 1918 na základě zohlednění většího množství získaných meteorologických dat. Poslední úprava proběhla v roce 1936 ve spolupráci s německým klimatologem Rudolfem Geigerem (někdy je taky proto klasifikace označovaná jako Köppenova-Geigerova klasifikace) a je založena „na teplotním a srážkovém režimu a jeho vlivu na biotu krajiny“.]

V Köppenově klasifikaci je stanoveno 5 hlavních klimatických pásem s 11 základními klimatickými typy. Klimatická pásma jsou značeny velkými písmeny: A–E. Území České republiky se nachází v rámci aktualizované Köppen-Geigerovy klasifikace nachází v následujících klimatických typech:

  •  Cfb – mírné oceánské klima; nejchladnější měsíc v průměru nad 0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C. Žádný významný rozdíl srážek mezi sezónními obdobími. Klimatický typ Cfb se nachází v nižších a středních polohách území ČR.
  • Dfb – vlhké kontinentální podnebí s teplým létem; nejchladnější měsíc v průměru pod -0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C. Žádný významný rozdíl mezi srážkami mezi jednotlivými obdobími. Klimatický typ Dfb se nachází ve vyšších (podhorských) polohách území ČR.
  • Dfc – subarkrtické klima; nejchladnější měsíc v průměru nižší než 0 °C (-3 °C) a 1 až 3 měsíce v průměru nad 10 °C. Žádný významný rozdíl mezi srážkami mezi jednotlivými obdobími. Klimatický typ Dfc se nachází v horských polohách území ČR.
  • ET – klima tundry; průměrná teplota nejteplejšího měsíce mezi 0 °C (nebo -3 °C) a 10 °C. Klimatický typ ET se nachází lokálně v nejvyšších horských polohách území ČR (pouze Krkonoše a Hrubý Jeseník).
Klimatické oblasti podle Köppenovy klasifikace (Zdroj: Atlas podnebí ČR, Czech Hydrometeorological Institute, Praha; © 2007 Palacký University)
Klimatické oblasti podle Köppenovy klasifikace (Zdroj: Atlas podnebí ČR, Czech Hydrometeorological Institute, Praha; © 2007 Palacký University).

Quittova klasifikace podnebí

Quittova klasifikace podnebí je nejpoužívanější klasifikací na území ČR i SR. Oproti Köppen-Geigerově vznikala pro regionální, resp. státní úroveň (pro ČSSR) a je tedy jemnější. Systém klasifikace vytvořil český klimatolog Evžen Quitt a publikoval ho roku 1971 v díle Klimatické oblasti Československa. Při určení klimatických oblastí autor vycházel z klimatologických dat období 1901–1950 a z území republiky rozčleněného na čtverce o straně 3 km (900 ha). Rozlišoval 23 druhů území v Československu s různým typem podnebím, které se liší podle 14 různých charakteristik:

  • počet letních, mrazových a ledových dnů
  • počet zamračených a jasných dnů
  • počet dnů se sněhovou pokrývkou
  • počet dnů alespoň se srážkami 1 mm
  • průměrnou teplotou vzduchu ve vybraných měsících (leden, duben, červenec, říjen)
  • srážkové úhrny za vegetační a mimo vegetační období
  • počtem dní, kdy průměrná denní teplota přesáhla 10 °C.

Tímto způsobem vzniklo pro ČSSR 23 jednotek ve třech hlavních oblastech: v teplé pět (T1 až T5), v mírně teplé 11 (MT1 až MT11) a v chladné sedm (CH1 až CH7). Nejvyšší číslo u uvedených jednotek znamená vždy nejteplejší a nejsušší oblast (T5, MT11 a CH7). Na území naší republiky se vyskytuje jen 13 z 23 jednotek (ostatní se nacházejí na území Slovenska) ve třech klimatických oblastech.

Klimatické oblasti podle Quittovi klasifikace (1971)
Klimatické oblasti podle Quittovi klasifikace (zdroj: Quitt, 1971).

Teplá klimatická oblast (T)

V ČR se vyskytuje jen jednotka T2 a T4. T4 představuje nejteplejší a nejsušší oblast na našem území.

Tab. 1 – Klimatické jednotky v teplé oblasti (zdroj: Quitt, 1971)

Klimatická jednotka Jaro Léto Podzim Zima Oblast
T2 poměrně krátké, teplé až mírně teplé teplé, dlouhé, suché poměrně krátký, teplý až mírně teplý krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá Polabí, Žatecko, Poohří, Mostecká pánev
T4 velmi krátké, teplé velmi dlouhé, velmi suché, velmi teplé velmi krátký, teplý velmi krátká, teplá, suchá až velmi suchá Dyjskosvratecký, Dolnomoravský úval

Tab. 2 – Klimatické charakteristiky teplé oblasti (zdroj: Quitt, 1971)

Klimatická charakteristika teplé oblasti T4 T2
Počet letních dní 60–70 50–60
Počet dní s prům. teplotou 10 °C a více 170–180 160–170
Počet dní s mrazem 100–110 100–110
Počet ledových dní 30–40 30–40
Prům. lednová teplota  -2 až -3  -2 až -3
Prům. červencová teplota 19–20 18–19
Prům. dubnová teplota 9–10 8–9
Prům. říjnová teplota 9–10  7–9
Prům. počet dní se srážkami 1 mm a více 80–90 90–100
Suma srážek ve vegetačním období 300–350 350–400
Suma srážek v zimním období 200–300 200–300
Suma srážek celkem 500–650 550–700
Počet dní se sněhovou pokrývkou 40–50 40–50
Počet zatažených dní 110–120 120–140
Počet jasných dní 40–60 40–50

Mírně teplá klimatická oblast (MT)

Na území Česka se nachází jen jednotka MT2 až MT5, MT7 a MT9 až MT11. Toto klimatické pásmo na našem území převažuje a plošně souhlasí se středními polohami území.

Tab. 3 – Klimatické jednotky v mírně teplé oblasti (zdroj: Quitt, 1971)

Klimatická jednotka Jaro Léto Podzim Zima
MT2 krátké, mírné krátké, mírné až mírně chladné, mírně vlhké krátké, mírné mírná, normálně dlouhá, suchá, normální trvání sněhové pokrývky
MT3 mírné, normálně dlouhé až delší krátké, mírné až mírně chladné, suché až mírně suché mírné, normálně dlouhé až delší mírná až mírně chladná, suchá až mírně suchá, normálně dlouhá
MT4 mírné, krátké mírné, krátké, suché až mírně suché léto mírné, krátké mírně teplá, suchá
MT5 mírné, až dlouhé mírné až mírně chladné, suché až mírně suché, až krátké mírný, až dlouhý mírně chladná, suchá až mírně suchá
MT7 krátké, mírné mírné, mírně suché, normálně dlouhé krátký, mírně teplý mírně chladná, suchá až mírně suchá, normálně dlouhá
MT9 mírně teplé, krátké dlouhé, teplé, suché až mírně suché mírně teplý, krátký mírná, suchá, krátká
MT10 mírně teplé, krátké dlouhé, teplé, mírně suché mírně teplý, krátký mírně teplá, velmi suchá, krátká
MT11 mírně teplé, krátké dlouhé, teplé, suché mírně teplý, krátký mírně teplá, velmi suchá, krátká, krátké trvání sněhové pokrývky

Tab. 4 – Klimatické charakteristiky mírně teplé oblasti (zdroj: Quitt, 1971)

Klimatická charakteristika mírně teplé oblasti MT11 MT10 MT9 MT7 MT5 MT4 MT3 MT2
Počet letních dní 40–50 40–50 40–50 30–40 30–40 20–30 20–30 20–30
Počet dní s prům. teplotou 10 °C a více 140–160 140–160 140–160 140–160 140–160 140–160 120–140 140–160
Počet dní s mrazem 110–130 110–130 110–130 110–130 130–140 110–130 130–160 110–130
Počet ledových dní 30–40 30–40 30–40 40–50 40–50 40–50 40–50 40–50
Prům. lednová teplota -2 až -3 -2 až -3   -3 až -4 -2 až -3 -4 až -5 -2 až -3   -3 až -4 -2 až -3
Prům. červencová teplota 17–18 17–18 17–18 16–17 16–17 16–17 16–17 16–17
Prům. dubnová teplota  7–8  7–8  6–7  6–7  6–7  6–7  6–7  6–7
Prům. říjnová teplota  7–8  7–8  7–8  7–8  6–7  6–7  6–7  6–7
Prům. počet dní se srážkami 1 mm a více 90–100 100–120 100–120 100–120 100–120 110–120 110–120 120–130
Suma srážek ve vegetačním období 350–400 400–450 400–450 400–450 350–450 350–400 350–450 450–500
Suma srážek v zimním období 200–250 200–250 250–300 250–300 250–300 250–300 250–300 250–300
Suma srážek celkem 550–650 600–700 650–750 650–750 600–750 600–700 600–750 700–800
Počet dní se sněhovou pokrývkou 50–60 50–60 60–80 60–80 60–100 60–80 60–100 80–100
Počet zatažených dní 120–150 120–150 120–150 120–150 120–150 150–160 120–150 150–160
Počet jasných dní 40–50 40–50 40–50 40–50 50–60 40–50 40–50 40–50

Chladná klimatická oblast (CH)

Z hlediska orografických podmínek (horstva s relativně malými nadmořskými výškami) se v ČR vymezují jen tři jednotky v této klimatické oblasti: CH4, CH6 a CH7. Do této chladné klimatické oblasti patří v ČR území vyšších poloh (pohraniční hory, vrcholky Brd, České středohoří a Českomoravská vrchovina) s tím, že CH4 zaujímá jen nejvyšší vrcholky Krkonoš, Krušných hor a Šumavy.

Tab. 5 – Klimatické jednotky v chladné oblasti (zdroj: Quitt, 1971)

Klimatická jednotka Jaro Léto Podzim Zima
CH4 dlouhé, chladné velmi krátké, chladné, vlhké dlouhý, mírně chladný velmi dlouhá, velmi chladná, vlhká, dlouhotrvající sněhová pokrývka
CH6 dlouhé, chladné krátké až velmi krátké, mírně chladné, vlhké až velmi vlhké dlouhý, mírně chladný velmi dlouhá, mírně chladná, vlhká
CH7 dlouhé, mírně chladné dlouhé, mírně chladné dlouhý, mírný dlouhá, mírná, mírně vlhká, dlouhotrvající sněhová pokrývka

Tab. 6 – Klimatické charakteristiky chladné oblasti (zdroj: Quitt, 1971)

Klimatická charakteristika chladné oblasti CH7 CH6 CH4
Počet letních dní  10–30  10–30  0–20
Počet dní s prům. teplotou 10 °C a více  120–140  120–140  80–120
Počet dní s mrazem  140–160  140–160  160–180
Počet ledových dní  50–60  60–70  60–70
Prům. lednová teplota  -3 až -4   -4 až -5   -6 až -7
Prům. červencová teplota 15–16  14–15   12–14
Prům. dubnová teplota 4–6  2–4   2–4
Prům. říjnová teplota 6–7  5–6   4–5
Prům. počet dní se srážkami 1 mm a více 120–130  140–160   120–140
Suma srážek ve vegetačním období 500–600  600–700  600–700
Suma srážek v zimním období 350–400  400–500   400–500
Suma srážek celkem 850–1000 1000–1200 1000–1200
Počet dní se sněhovou pokrývkou 100–120  120–140   140–160
Počet zatažených dní 150–160  150–160   130–150
Počet jasných dní 40–50  40–50   30–40

V roce 2000 byla publikována aktualizovaná verze Quittovy klasifikace  za období 1961–2000.

Klimatické oblasti podle Quittovy klasifikace 2000 (Zdroj: Atlas podnebí ČR, Czech Hydrometeorological Institute, Praha; © 2007 Palacký University).
Klimatické oblasti podle Quittovy klasifikace 2000 (Zdroj: Atlas podnebí ČR, Czech Hydrometeorological Institute, Praha; © 2007 Palacký University).

Další regionální klasifikace

V rámci klasifikace podnebí či klimatu se v podmínkách ČR používají také dlaší klasifikace. Do této skupiny efektivních klasifikací podnebí určených indexy se řadí Langova klasifikace (1915), Minářova (1948), Končekova (1957) neboli klasifikace Atlasu podnebí ČSR (1958) a klasifikace M. Kurpelové (1975).

Langova klimatická klasifikace (1915)

Langova klimatická klasifikace, jež se používá zejména pro zemědělské účely, vyjadřuje vlhkostní poměry na našem území zavedením tzv. Langova dešťového faktoru označovaného „L“ nebo „(L) Df“. Hodnota tohoto faktoru se vypočítá jako poměr průměrného ročního úhrnu srážek v mm ku průměrné roční teplotě vzduchu daného místa ve °C. Vzhledem k tomu, že s rostoucí nadmořskou výškou se většinou zvyšuje průměrný úhrn srážek a snižuje průměrná teplota vzduchu, je L (Df) přímo úměrný nadmořské výšce. Hodnota L (Df) se v celosvětovém měřítku teoreticky pohybuje od nuly do 160 s tím, že oblasti s dešťovým faktorem větším než 60 se považují za vlhké (humidní).

Podle L (Df) je pak vymezeno šest klimatických typů. Našemu území však odpovídá pouze typ semiaridní, semihumidní a humidní. Tuto klasifikaci by tedy bylo možné řadit i mezi globální, ale vzhledem k propracovanosti typů vyskytujících se právě u nás (uvedení plodin), ji řadím mezi regionální. Ostatní typy jsou nejspíš nastíněny pro celistvost klasifikace.

Vymezení oblastí podle Langova dešťového faktoru (Zdroj: Atlas podnebí ČR, Czech Hydrometeorological Institute, Praha; © 2007 Palacký University).
Vymezení oblastí podle Langova dešťového faktoru (Zdroj: Atlas podnebí ČR, Czech Hydrometeorological Institute, Praha; © 2007 Palacký University).

Tab. 7 – Klasifikace podnebí podle Langova dešťového faktoru (L) Df (zdroj: http://database.zeus.cz/)

Klimatický typ (L)Df Poznámky
výstředně aridní < 10 zavodňování nezbytné
aridní 10–40 zavodňování nutné
semiaridní 40–50 zavodňování doporučeno
semihumidní 50–60 pěstování okopanin (cukrovka)
humidní 60–80 nejlepší podmínky pro polní hospodářství
80-120 podmínky pro pěstování obilnin a pícnin
> 120 podmínky pro pěstování pícnin
100–160 odvodnění doporučeno
perhumidní > 160 odvodnění nezbytné

Klimatická klasifikace podle M. Mináře (1948)

Tato klimatická klasifikace vychází z výše rozebíraného Langova dešťového faktoru. Nevymezuje však šest, ale pět klimatických oblast a je pro zemědělství stručnější. Dále pak Minář vytvořil i klasifikaci na základě vláhové jistoty. Podle vláhové jistoty Minář vymezil pět podnebných oblastí:

  • nejsušší (kritickou) s hodnotami j od -4 do nuly a 50 % případů sucha,
  • silně suchou (1 ≤ j ≤ 7) s 50 až 25 % případů sucha, 
  • středně až mírně suchou (8 ≤ j ≤ 14) s 25 až 15 % případů sucha,
  • mírně vlhkou (15 ≤ j ≤ 21) s 15 až 5 % případů sucha a
  • středně až silně vlhkou (22 ≤ j ≤ 35) s 5 až 0 % případů sucha.

Tab. 8 – Minářova klasifikace podnebí (zdroj: http://database.zeus.cz/)

Klimatická oblast (L)Df Půdotvorný substrát
I. velmi suchá < 61 černozemní
II. suchá 61–70 hnědozemní
III. normální 71–80
IV. vlhká 81–100 podzolový
V. velmi vlhká > 100

Klimatická klasifikace M. Končeka (1957), resp. klasifikace Atlasu podnebí ČSR (1958)

Končekova efektivní klasifikace patří spolu s Quittovou k nejznámějším v ČR i SR. Konček vytvořil hranice mezi jednotlivými podnebnými oblastmi podle nejvíce pěstované obilniny první poloviny 20. století ozimého žita na základě Končekova vláhového indexu (indexu zavlažení Iz), počtu letních dní a červencové izotermy 15 °C, která odpovídá rentabilnímu pěstování pšenice a překvapivě na celém našem území kopíruje nadmořskou výšku přibližně 700 m nad mořem.

Podle výše uvedených kritérií Konček vymezuje tři klimatické oblasti, pět podoblastí a 19 okrsků. Podoblasti jsou vymezeny hodnotami Iz, na základě kterých vzniká:

  • podoblast suchá (Iz < -20),
  • mírně suchá (-20 ≤ Iz <0),
  • mírně vlhká (0 ≤ Iz < 60),
  • vlhká (60 ≤ Iz < 120) a
  • velmi vlhká (Iz ≥ 120).

Okrsky jsou vyčleněny na základě průměrného trvání slunečního svitu ve vegetačním období, průměrné lednové teploty a zařazení podle nadmořské výšky do nížin, pahorkatin, vrchovin nebo horských poloh. Do klimatických oblastí patří oblast teplá, mírně teplá a chladná (toto rozdělení dodržel i Quitt ve své klimatické klasifikaci).

Teplá oblast je ohraničená izolinií 50 letních dnů s denními maximy ≥ 25 °C za období 1926-1950 a izolinií průměrného začátku sklizně ozimého žita 15. července za období 1926-1940. Tato oblast je vhodná pro pěstování plodin, které jsou velmi náročné na teplotu (např. kukuřice). V Čechách ji nalezneme např. v Polabí a na Moravě v oblastech DolnomoravskéhoDyjskosvrateckého úvalu. Dále je dělena do třech podoblastí (suché, mírně suché a mírně vlhké) a šesti okrsků (A1 až A6).

Pro mírně teplou oblast je hranicí červencová izoterma 15 °C za období 1901-1950 a na druhé straně výše zmíněná hranice teplé oblasti. Tato oblast je vhodná především pro pěstování obilnin. Dělí se dále do pěti podoblastí (kromě výše zmíněných se zde vyskytuje ještě podoblast vlhká a velmi vlhká) a 10 okrsků (B1 až B10).

Chladná oblast se vyskytuje tam, kde průměrné červencové teploty nedosahují 15 °C. Je rozdělena do třech okrsků (C1 až C3), podoblasti nejsou vyčleněny, protože se rozprostírá ve vyšších nadmořských výškách, kde vláhy bývá dostatek a o charakteru klimatu tak rozhoduje především teplota vzduchu.

Vzhledem k tomu, že po své první publikaci v r. 1957 byla Končekova klasifikace použita ve vydání Atlasu podnebí ČSR (1958), se tato klasifikace stala velice proslulou a někdy se nazývá též klasifikace Atlasu podnebí ČSR. Její účel byl opět především zemědělský.

Klimatická klasifikace podle atlasu podnebí ČSR 1958 (Zdroj: Atlas podnebí ČR, Czech Hydrometeorological Institute, Praha; © 2007 Palacký University).
Klimatická klasifikace podle atlasu podnebí ČSR 1958 (Zdroj: Atlas podnebí ČR, Czech Hydrometeorological Institute, Praha; © 2007 Palacký University).

Klimatická klasifikace podle M. Kurpelové

Tuto klasifikaci vytvořila Kurpelová s kolektivem hlavně k agronomickým účelům. K vymezení jednotlivých oblastí bylo použito tří agroklimatických faktorů. Jednalo se o teplotní sumu (TS 10) dobře vystihující vegetační podmínky lokality za dobu s průměrnou teplotou vzduchu převyšující nebo rovnou 10 °C, dále o klimatický ukazatel zavlažení K v cm (pro červen až srpen) charakterizující srážkové poměry lokality (nabývá-li kladných hodnot, oblast sužuje nedostatek srážek, nabývá-li záporných, místo má nadbytek vláhy).

Klima je rozděleno na tři makrooblasti:

  • teplou,
  • mírně teplou a
  • chladnou, podobně jako v klasifikaci Quitta či Končeka (viz výše).

Makrooblasti jsou vymezeny podle TS 10, stejně tak jako oblasti, které se dále podle K dělí na podoblasti a podle Tmin na okrsky.

Teplá makrooblast se  vyskytuje na území DolnomoravskéhoDyjskosvrateckého úvalu a je pro ni typické, že TS 10 nabývá hodnot od 3.100 do 2.400. Dále je dělena na čtyři oblasti:

  • velmi teplou s dvěma podoblastmi (velmi suchou s K > 15 cm a převážně suchou),
  • převážně teplou s třemi podoblastmi (navíc figuruje mírně suchá),
  • dostatečně teplou s dvěma podoblastmi (převážně a mírně suchou) a
  • poměrně teplou se čtyřmi podoblastmi (všechny výše zmíněné doplněné o mírně vlhkou).

Mírně teplá makrooblast je ohraničená TS 2.400 a 2.000 a patří do ní oblasti vrchovin, středních výškových poloh a kotliny do 600 m. Dále jsou v ní vymezeny dvě oblasti, první, poměrně mírně teplá, se třemi podoblastmi (převážně a mírně suchá a mírně vlhká), a druhá, slabě mírně teplá, se šesti podoblastmi (první tři shodné s předchozí oblastí plus převážně vlhká, vlhká a velmi vlhká s K < -10 cm).

Chladná makrooblast odpovídá oblastem s TS 10 od 2.000 do 1.600 a najdeme v ní 2 oblasti:

  • mírně chladnou s pěti podoblastmi (shodné s pěti posledními u slabě mírně teplé oblasti) a
  • převážně chladnou se čtyřmi podoblastmi (mírně, převážně vlhkou, vlhkou a velmi vlhkou).

Klimatická regionalizace ČR podle Moravce-Votýpky (1998)

Klimatický region zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatické regiony byly vyčleněny výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu. Vymezení klimatických regionů bylo provedeno na základě mnoha kriterií, mezi ty rozhodující patří: suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších než 10 ºC, průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období, dále průměrný úhrn ročních srážek a srážek ve vegetačním období, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období v %, výpočet vláhové jistoty, hranice sucha a další faktory jako nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách a faktor mezoreliéfu. Tyto údaje byly zpracovány Českým hydrometeorologickým ústavem z údajů let 1901 – 1950. Na základě zevšeobecnění uvedených podkladů bylo pro Českou republiku (souběžně stanoveny i pro Slovenskou republiku) vymezeno a na mapě 1  : 200 000 zobrazeno deset klimatických regionů (číselný kód 0 – 9) se základním členěním na oblast velmi teplou, teplou, mírně chladnou a chladnou s podtříděním subregionů na suchý, mírně suchý, mírně vlhký a vlhký.

Klimatická regionalizace ČR (Moravec-Votýpka 1998) je založena na digitálním zpracování klimatických dat z let 1961 až 1990, naměřenými na 85 klimatologických stanicích ČR. Jejich klimatická kriteria jsou formulována odlišně od E. Quitta a jsou vztažena na plošnou jednotku 100 x 100 m (1 ha). Databázi klimatických údajů autoři využili k rozdělení území ČR pouze do deseti oblastí – podle průměrného počtu dní s teplotou vzduchu 10°C a vyšší, podle ročního úhrnu srážek nad 580 mm a do 580 mm a podle období srážek nad 22 dní a do 22 dní.

Klimatická regionalizace ČR dle Moravce a Votýpky (zdroj: VUMOP, 1999).
Klimatická regionalizace ČR  (zdroj: VUMOP, 1999).

Tab. 9 – Charakteristiky klimatických regionů ČR

Region Kód Popis Suma teplot nad 10°C Vláh. jistota Suchá veget. období Prům. roční teploty [ °C] Roční úhrn srážek [mm]
VT 0 velmi teplý, suchý 2800–3100 0–3 30–50 9–10 500–600
T 1 1 teplý, suchý 2600–2800 0–2 40–60 8–9 pod 500
T 2 2 teplý, mírně suchý 2600–2800 2–4 20–30 8–9 500–600
T 3 3 teplý, mírně vlhký 2500–2800 4–7 10–20 7–9 550–700
MT 1 4 mírně teplý, suchý 2400–2600 0–4 30–40 7–8,5 450–550
MT 2 5 mírně teplý, mírně vlhký 2200–2500 4–10 15–30 7–8 550–700
MT 3 6 mírně teplý, vlhký, nížinný 2500–2700 nad 10 0–10 7,5–8,5 700–900
MT 4 7 mírně teplý, vlhký 2200–2400 nad 10 5–15 6–7 650–750
MCh 8 mírně chladný, vlhký 2000–2200 nad 10 0–5 5–6 700–800
Ch 9 chladný, vlhký pod 2000 nad 10 0 pod 5 nad 800

Zdroje informací:

Texty

Gregorová, L., Vztah mezi klimatickou variabilitou a vybranými charakteristikami agrosystémů na jižní Moravě v průběhu 20. století, BP, Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav agrosystémů a bioklimatologie, Brno, 2013

Mejsnar, J., Změny výskytu klimatických typů v simulacích budoucího klimatu, DP, Univerzita Karlova v Praze, Matematicko-fyzikální fakulta, 2009

Minářová J., Aktuální stav problematiky klasifikace klimatu, BP, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2011

TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka [kartografický dokument]. 1. vyd. Praha : Český hydrometeorologický ústav ; Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007

Internetové zdroje

https://cs.wikipedia.org/wiki/Klasifikace_podnebí

https://www.meteocentrum.cz/zajimavosti/encyklopedie/klasifikace-podnebi

https://geography.upol.cz/soubory/lide/smolova/GCR1/GCR_klima_2015_uprava_web.pdf

https://bpej.vumop.cz/

 

Přečtěte si také

  • Podnebí moravských Karpat31.8.2018 Podnebí moravských Karpat Území moravských Karpat má velmi podobné charakteristiky podnebí jako  celé území […]
  • Roční chod počasí7.9.2018 Roční chod počasí Roční chod teploty vzduchu není na našem území rovnoměrný, ale naopak značně proměnlivý. […]
  • Pulčínská hornatina19.1.2015 Pulčínská hornatina Geomorfologický podcelek Pulčínská hornatina je plochá hornatina o rozloze 80 km2, […]
  • Lopenická hornatina18.12.2014 Lopenická hornatina Geomorfologický podcelek Lopenická hornatina je členitá hornatina o rozloze […]

Napsat komentář