Mutěnická pahorkatina

Geomorfologický podcelek Mutěnická pahorkatina je členitá pahorkatina o rozloze 365 km2, střední výšce 224 m a středním sklonu 3°07´.  Na Z až SZ je vymezena Ždánickým lesem, na S ji převyšuje pohoří Chřibů. Východní až jih.–záp. hranice je vymezena Dolnomoravským úvalem. Mutěnická pahorkatina leží ve střed. až jih.–záp.  části Kyjovské pahorkatiny.

Geomorfologické rozdělení Mutěnické pahorkatiny.
Geomorfologické rozdělení Mutěnické pahorkatiny.

V rámci geomorfologického podcelku Mutěnické pahorkatiny jsou vymezeny následující geomorfologické okrsky:

Podloží tvoří převážně jíly a písky, místy štěrky bzeneckého, dubňanského, gbelského (pannon) a bílovického souvrství (sarmat) vídeňské pánve. Méně časté jsou paleogenní jílovce a pískovce ždánicko-hustopečského souvrství ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů a sedimenty vsetínskýchluhačovických vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů.

Téměř celá oblast je překryta, zejména v nižších polohách, překryvy sprašísprašových hlín. Údolní nivy jsou vyplněny fluviálnímifluviolakustrinními sedimenty (Čejčská kotlina).

Mutěnická pahorkatina tvoří nejnižší a nejrozlehlejší část Kyjovské pahorkatiny. Vytváří zvlněný mezistupeň mezi rovinami podél řeky Moravy a úpatím vyšších jednotek Středomoravských Karpat. Pro krajinný ráz je typický plochý erozně–denudační reliéf s plochými tvary terénu tvořenými nízkými vyvýšeninami, plošinami a široce zaoblenými rozvodními hřbety a široce rozevřenými mělkými údolími. Na vyvýšeninách jsou časté agrární terasy. Geomorfologicky výrazná je Čejčská kotlina. Nejvyšším bodem je bezejmenná kóta 327 m u Nenkovic.

Oblast odvodňují menší přítoky říček SalaškyDlouhé řekyHruškoviceKyjovky a Trkmanky, přičemž tyto samotné pramení ve vyšších oblastech Středomoravských Karpat.

Krumvířská pahorkatina

Krumvířská pahorkatina je členitá pahorkatina tvořená převážně paleogenními jílovci a pískovci ždánicko-hustopečského souvrství ždánické jednotky, které jsou doprovázeny horninami podmenilitového souvrství ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů. Téměř celá oblast je překryta, zejména v nižších polohách, překryvy sprašísprašových hlín. Údolní nivy jsou vyplněny fluviálními sedimenty.

Krumvířská pahorkatina leží v sev.–záp. části Mutěnické pahorkatiny. Území je tvořeno mírně zvlněným reliéfem se širokými rozvodními hřbety a mělkými rozevřenými údolími. Osou Krumvířské pahorkatiny je říčka Trkmanka, její široké údolí provázejí kryopedimenty.

Podle měření současných intenzit větrné a vodní eroze půdy se krajiny podél říčky Trkmanky řadí mezi nejohroženější oblasti v České republice. U obcí Archlebov a Karlín se nachází malé erozní kotliny. Významným bodem je Světlá (278 m).

Krumvířská pahorkatina leží v 1. a 2. vegetačním stupni a je převážně bezlesá. V území se nachází zbytky stepních trávníků, časté jsou vinice a ovocné sady. Předmětem ochrany přírody jsou stepní louky  s bohatým zastoupením stepních, lesostepních i lučních prvků v PR SovincePP Hovoranské louky, stepní trávníky s hlaváčkem jarním  (Adonis vernalis) v NPP Na Adamcích a svahové louky s bohatým výskytem katránu tatarského (Crambe tataria) v PP Louky pod Kumstátem.

Žádovická pahorkatina

Žádovická pahorkatina je členitá pahorkatina budovaná pannonskými písky, jíly, vzácně štěrky bzeneckého souvrství, v menší míře také sarmatskými písky, štěrky a jíly bílovického souvrství vídeňské pánve. V sev. části oblasti, v podhůří Chřibů, vystupují z podloží horniny vsetínskýchluhačovických vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů.

V okolí Kelčan a Vracova se v podloží nacházejí kvartérní váté písky. Celá oblast, zejména v nižších polohách, je překryta překryvy sprašísprašových hlín. Údolní nivy jsou vyplněny fluviálními sedimenty.

Žádovická pahorkatina leží v sev.–vých. části Mutěnické pahorkatiny. Pro krajinný ráz je charakteristický mírně zvlněný erozně–denudační reliéf s plošinami, široce zaoblenými rozvodními hřbety a rozevřenými údolími. Nejvyšším bodem je Domanínský kopec (312 m), významným bodem jsou Šeptuny (304 m).

Žádovická pahorkatina leží v 1. a 2. vegetačním stupni a je nepatrně zalesněná dubovými pařezinami a akátovými lesíky. Hojné jsou vinice a meruňkové a broskvové sady. Ostrůvkovitě se vyskytují zbytky stepních trávníků.

Předmětem ochrany přírody je lokalita koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis)PP Hošťálka, ukázka flyšové sedimentace luhačovických vrstev s výskytem teplomilné flóry a fauny v PP Ježovský lom a odkryv profilu sprašových sedimentů kvartérního stáří s fosilními půdami v PP Losky.

Šardická pahorkatina

Šardická pahorkatina je členitá a geologicky rozmanitá pahorkatina budovaná převážně pannonskými jíly, písky a štěrky bzeneckého a dubňanského souvrství. Méně časté jsou pestré nevápnité jíly, místy s písky gbelského souvrství, sarmatské písky, štěrky a jíly bílovického souvrství a pontské štěrky a písčité štěrky valtických štěrkových vrstev vídeňské pánve. Jihovýchodně od Šardic se v podloží vyskytují kvartérní váté písky. V okolí Velkých Pavlovic se vyskytují šakvické slíny ždánické jednotky.

Celá oblast, zejména v nižších polohách, je překryta překryvy sprašísprašových hlín. Údolní nivy jsou vyplněny fluviálními sedimenty. V podloží bzeneckého a dubňanského souvrství se nachází kyjovské lignitové vrstvydubňanská lignitová sloj.

Intenzívně zemědělsky využívaná krajina v okolí Šardic.
Intenzívně zemědělsky využívaná krajina v okolí Šardic.

Šardická pahorkatina leží v jih.–záp. části Mutěnické pahorkatiny. Pro krajinný ráz je charakteristický mírně zvlněný reliéf s četnými plošinami, široce zaoblenými hřbety a mělkými rozevřenými údolími úvalovitého a neckovitého profilu, z nichž některá jsou suchá, časté jsou úpady. V nevelkých tektonických prolomech vznikaly lignitové sloje a také ložiska ropyzemního plynu. V okolí Starého Podvorova, Nového Podvorova a Dolních Dunajovic probíhá těžba ropy.

Vzhledem k poměrně členitému reliéfu a horninám lze území označit jako středně ohrožené sesuvnou činností a silně ohrožené vodní erozí. Z hlediska vodní eroze je zejména nepříznivý podélný profil svahů, kdy na plošinách může docházet k velké akumulaci srážkových vod, které pak stékají přes okraje plošin a příkré svahy jsou nejvíce pod vlivem erozní činnosti.

Významnými body jsou Charvátky (248 m), U Větráku (249 m) a Zimarky (264 m).

Šardická pahorkatina leží v 1. a 2. vegetačním stupni a je nepatrně zalesněná, v již. části se objevují dubové porosty s borovicí. Hojné jsou vinice a meruňkové a broskvové sady. Ostrůvkovitě se vyskytují zbytky stepních trávníků. Předmětem ochrany přírody jsou stepní společenstva s katránem tatrským (Crambe tataria)  a další teplomilnou květenou v PR Špidláky, stepní trávníky s bohatou populací hlaváčku jarního (Adonis vernalis) v PP Nivky za Větřákem a geologická lokalita –  významný opěrný odkryv sedimentů pannonu, jediný výchoz kyjovské lignitové sloje v moravské části vídeňské pánve v PP Výchoz.

Čejčská kotlina

Čejčská kotlina je výrazná erozně–denudační, neotektonicky podmíněná sníženina SZ–JV směru. Její dno má rovinatý ráz, podloží tvoří neogenní a kvartérní fluviálnífluviolakustrinní sedimenty coby pozůstatky původního ČejčskéhoKobylského jezera. Na přilehlých svazích se v podloží objevují deluviofluviálnídeluviální sedimenty.

Jihozápadně od Čejče vystupují pannonské jíly, prachovce a písčité vápence bzeneckého souvrství, v menší míře také sarmatské jíly a prachové písky bílovického souvrství vídeňské pánve. Místy se objevují překryvy sprašísprašových hlín. Dno kotliny lemují úpatní kryopedimenty.

Čejčskou kotlinou protéká řeka Trkmanka, ale zároveň se zde do Trkmanky vlévají Spálený potokHaraska od V a Čejčský potok od Z. Na dně kotlinovitě rozšířeného údolí Trkmanky se až do 30. let 19 století nacházelo Kobylské jezero.

Kobylské jezero (zdroj: Wikipedie)
Kobylské jezero je jedno ze dvou poměrně nedávno zaniklých jezer jižní Moravy (druhé je Čejčské jezero). Svého času mohlo jít o největší jezero Českých zemí. Existovalo pravděpodobně od počátku holocénu do 30. let 19. století (v době II. vojenského mapování), kdy bylo vysušeno a přeměněno na ornou půdu pro pěstování cukrové řepy. Postupně se však v důsledku drobných tektonických pohybů a zanášení odvodňující říčky Trkmanky začalo jezero obnovovat a roku 1965 se znovu téměř naplnilo do původního stavu. Následným prohloubením odvodňovacích kanálů a rozsáhlými melioračními pracemi bylo Kobylské jezero natrvalo odvodněno. První písemná zmínka o jezeru pochází z roku 1464. Jezero zaujímalo plochu asi 10 km2, bylo hluboké až 10 m a bylo bohaté na ryby. Bylo tvořeno brakickou (poloslanou) vodou a kolem se rozprostírala slaniska. Dnes na něj upomíná jen ryba ve znaku Kobylí, některé pomístní názvy (Jezero, Ostrůvek) a nápadně plochá kotlina někdejšího jezerního dna.

Na Čejčském potoce ležely dříve Terezínský rybník, známý jako Smraďák, a také Čejčské jezero, které neslo místní pojmenování Bezedňák. Obě jezera byla solná a svého času dala příčinu rozvoji lázeňství v Čejči (pramen Heliga).

Čejčské jezero (zdroj: Wikipedie)
Čejčské jezero je jedno ze dvou velkých zaniklých slaných jezer jižní Moravy (druhé je Kobylské jezero). Nacházelo se jihovýchodně od současné obce Čejč v oblasti výrazné, převážně tektonicky tvořené deprese. Čejčské jezero bylo jedním z mnoha jezer, která se s koncem poslední doby ledové vytvořila na jižní Moravě v okolí Kyjova. Jezera se postupně zanášela během pozdního pleistocénuholocénu, proces se urychlil vlivem zemědělské činnosti. Během 19. století pak bylo Čejčské jezero (spolu s Kobylským) uměle vysušeno za účelem zisku půdy. Jeho kotlina je však uzavřená, a aby se zabránilo jeho spontánnímu obnovování, je voda vyčerpávána do Čejčského potoka, který odtéká do Trkmanky. Plocha jezera je dobře patrná na historické mapě pocházející z 2. vojenského mapování z let 1836–1852 pod německým názvem Tscheitscher See. Památkou na jezero je několik pomístních názvů (Jezero nad Dvorem, Jezero pod Tratí, Louky nad Jezerem).

Čejčská kotlina leží ve střed. části Mutěnické pahorkatiny. Nachází se v 1. vegetačním stupni a je prakticky bezlesá.

Přečtěte si také

  • Kyjovská pahorkatina28.4.2014 Kyjovská pahorkatina Geomorfologický celek Kyjovská pahorkatina je členitá pahorkatina o rozloze 482 km2 […]
  • Středomoravské Karpaty5.4.2014 Středomoravské Karpaty Středomoravské Karpaty jsou geomorfologická oblast ležící na střední Moravě v […]
  • Věteřovská vrchovina3.5.2014 Věteřovská vrchovina Geomorfologický podcelek Věteřovská vrchovina je plochá vrchovina o rozloze […]
  • Vážanská vrchovina5.5.2014 Vážanská vrchovina Geomorfologický pocelek Vážanská vrchovina je plochá vrchovina o rozloze 47 km2, […]

Související obrázky:

Napsat komentář