Poloha a vymezení
Geomorfologický podcelek Dyjsko-moravská pahorkatina je plochá nížinná pahorkatina o rozloze 464 km2, střední výšce 188 m a středním sklonu 1°13´. Leží v sevření mezi nivami řek Moravy a Dyje v s. části Dolnomoravského úvalu. Dyjsko–moravská pahorkatina je ze S vymezena Středomoravskými Karpaty, z J ji vymezuje Dyjsko–moravská niva a na Z ji vymezuje Dyjsko–svratecký úval.
V rámci Dyjsko-moravské pahorkatiny jsou vymezeny geomorfologické okrsky:
- Strachotínský kopec,
- Popická sníženina,
- Tvrdonická pahorkatina,
- Stupavská niva,
- Ratíškovská pahorkatina,
- Syrovinská niva,
- Huštěnovická pahorkatina,
- Trkmanská niva,
- Přítlucká hora a
- Šakvický kopec.
Podloží a půdy
Podloží je v SZ části tvořeno paleogenními sedimenty ždánické a pouzdřanské jednotky vnější skupiny příkrovů. Zbytek oblasti vyplňuje zahrnuje pestrý sled mořských a terestrických neogenních sedimentů vídeňské pánve z období eggenburgu až pliocénu, který je překryt kvartérními sedimenty.
V celé oblasti se vyskytují mohutné mohutné překryvy spraší a sprašových hlín, na Bzenecku a Hodonínsku se nacházejí váté písky a v nivách řek fluviální sedimenty.
Reliéf a hydrografie
Pro plochý nížinný reliéf jsou charakteristické široké zaoblené hřbety oddělené širokými údolími, které jsou převážně překryty akumulacemi kvarterních eolických a fluviálních sedimentů. Místy se vyskytují kryopedimenty. Okraje oblasti tvoří říční terasy řeky Moravy a Dyje. Nejvyšším bodem je Přítlucká hora (292 m).
Klima
Podle klimatické klasifikace Quitta (1971) náleží Dyjsko-moravská niva do nejteplejší teplé oblasti T4.
Vegetace a ochrana přírody
Dyjsko–moravská pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. V krajině převládají pole, sady a vinice. Významnější lesní komplexy se nacházejí v oblasti Bzenecké doubravy (borové lesy) a Hodonínské doubravy (doubravy).
Geomorfologické jednotky
Strachotínský kopec
Strachotínský kopec je plochá vyvýšenina ležící v sz. části Dyjsko-moravské pahorkatiny. Podloží budují flyšové horniny pouzdřanské a ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, které jsou překryty neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve.
Horniny pouzdřanské jednotky vystupují záp. od linie Strachotín—Popice—Uherčice. V podloží se objevuje kompletní sled členů pouzdřanské jednotky: pouzdřanské slíny, uherčické souvrství, boudecké slíny, křepické souvrství a šakvické slíny. Východně od zmíněné linie vystupují horniny ždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky. Pelitické facie jsou označovány jako hustopečské slíny, psamitické facie jsou označovány jako ždánické pískovce. V nadloží hornin ždánicko–hustopečského souvrství se vyskytují již neogenní šakvické slíny a jílovce pavlovického souvrství. Pomístně se vyskytují šlíry odpovídající laaskému souvrství ždánické jednotky.
Z kvartérních sedimentů jsou rozšířené překryvy spraší a sprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické a deluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.
Reliéf má charakter ploché vyvýšeniny, v nejvyšších polohách se nacházejí střední říční terasy řeky Dyje. Na svazích se nacházejí závěje vátých písků a překryvy spraší a sprašových hlín. Při úpatí svahů se nacházejí kryopedimenty vázané na nízké terasy řek Svratky a Dyje. Nejvyšším bodem je bezejmenná kóta s nadmořskou výškou 240 m.
Strachotínský kopec leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a vinic. Přítomny jsou větrolamy.
Pozn.: na geoportálu Cenia existuje rozpor mezi vymezením hranic okrsku Strachotínského kopce. Je do něj zahrnuta i Starovická pahorkatina v rámci Hustopečské pahorkatiny (Ždánický les).
Popická sníženina
Popická sníženina je úzká sníženina SZ—JV směru ležící v sz. části Dyjsko-moravské pahorkatiny. Podloží budují flyšové horniny ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, které jsou překryty neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve.
V rámci ždánické jednotky se uplatňují horniny ždánicko–hustopečského souvrství, zejména jeho psamiticko–pelitická facie a psamitická facie, označovaná jako ždánický pískovec. V nadloží hornin ždánicko–hustopečského souvrství se vyskytují již neogenní šakvické slíny a jílovce pavlovického souvrství. Pomístně se vyskytují šlíry odpovídající laaskému souvrství ždánické jednotky. V SZ části oblasti se vyskytují také horniny pouzdřanské jednotky vnější skupiny příkrovů (převážně boudecké slíny).
Z kvartérních sedimentů jsou značně rozšířené překryvy spraší a sprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické a deluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.
Ploché dno sníženiny je tvořeno kryopedimenty. Území protíná železniční koridor Brno—Břeclav.
Popická sníženina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a vinic. Ojediněle se vyskytují drobné lesíky akátin a doubrav. Ve V části se nacházejí větrolamy.
Tvrdonická pahorkatina
Tvrdonická pahorkatina je nížinná pahorkatina ležící ve střední části Dyjsko-moravské pahorkatiny při úpatí Středomoravských Karpat. Podloží je tvořeno neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve, okraje oblasti tvoří kvartérní akumulační terasy řek Moravy a Dyje.
Neogenní podloží je v z. části tvořeno sarmatskými vápnitými jíly, prachovci a písky bílovického souvrství. V jejich nadloží se vyskytují v celé oblasti značně rozšířené prachové písky, prachovce a vápnité i nevápnité, místy uhelné jíly bzeneckého a dubňanského souvrství. V okrajích oblasti kolem řek Moravy a Dyje se nacházejí akumulace pleistocenních fluviálních písčitých štěrků.
Z kvartérních sedimentů jsou rozšířené návěje vátých písků a překryvy spraší a sprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické deluviální a deluviofluviální sedimenty. Dna údolí vyplňují písčitohlinité fluviální sedimenty a nivní hlíny.
Reliéf má charakter nížinné, akumulacemi zarovnané pahorkatiny, která je značně ohrožená erozí půdy. Nejvyšším bodem je Od Ladenska (212 m). V oblasti se nacházejí ložiska lignitu, ropy a zemního plynu.
Tvrdonická pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a vinic. Ojediněle se vyskytují drobné lesíky doubrav, dubohabřin, případně porosty akátu. V celé oblasti se nacházejí větrolamy.
Stupavská niva
Stupavská niva je akumulační plošina kolem spodní části toku řeky Kyjovky. Leží ve střední části Dyjsko-moravské pahorkatiny. Podloží je tvořeno neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve.
Neogenní podloží je tvořeno zejména jíly s vložkami písků, které jsou řazeny k bzeneckému a dubňanskému souvrství. Tyto neogenní sedimenty z období pannonu jsou z většiny překryty pleistocenními vátými písky, jež jsou následně překryty písčitohlinitými fluviálními sedimenty a nivními hlínami. V podsvahových polohách se objevují deluviální sedimenty.
Stupavská niva leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a luk, místy se nacházejí lužní lesy. Ve střed. a spod. část Stupavské nivy je vybudováno několik rybníků za účelem zachycení jarních přívalových vod, zavlažování a chovu ryb. Předmětem ochrany přírody je teplomilná doubrava, jakožto významná entomologická lokalita v PR Stupava a vodní a mokřadní společenstva s celou řadou vzácných, zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů v PR Písečný rybník.
Ratíškovská pahorkatina
Ratíškovská pahorkatina je nížinná pahorkatina ležící ve v. části Dyjsko-moravské pahorkatiny. Podloží je tvořeno neogenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve.
Neogenní podloží je tvořeno zejména jíly s vložkami písků, které jsou řazeny k bzeneckému a dubňanskému souvrství. Tyto neogenní sedimenty z období pannonu jsou z naprosté většiny překryty proměnlivě mocnými pleistocenními vátými písky. Údolí říční sítě je následně vyplněno a nivními hlínami.
Ratíškovská pahorkatina má charakter velmi ploché, akumulacemi vátých písků zarovnané pahorkatiny. Východní okraj území tvoří říční terasy řeky Moravy. Oblast vátých písků, někdy nazývaná též jako “Moravská sahara”, pokrývá převážnou část území. V sv. části Ratíškovské pahorkatiny — Bzenecké doubravě — dosahuje akumulace mocnosti až 30 m, v jz. části Ratíškovské pahorkatiny — Hodonínské doubravě — je mocnost písků menší (1—2 m) a častěji se zde vyskytují oglejená a podmáčená stanoviště. Nejvyšším bodem je Náklo (265 m) nad Ratíškovicemi.
V oblasti se nacházejí ložiska lignitu, ropy a zemního plynu. Významné ložisko písku je v provozu v Bzenci–Přívozu.
Ratíškovská pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Oblast je z více než poloviny pokryta lesními porosty. V oblasti Bzenecké doubravy dominuje systém borového hospodaření jako důsledek špatně obhospodařovatelných a extrémních stanovišť vátých písků. V oblasti Hodonínské doubravy jsou doposud zachovány listnaté dubové porosty především s dubem letním. Ve zbytku území převládá agrární využití s poli a vinicemi.
Předmětem ochrany přírody jsou jedna z nejvýznamějších lokalit nezalesněných vátých písku v České republice a také velmi cenná lokalita vzácných pískomilných rostlin (psamofytů) a bezobratlých živočichů v NPP Váté písky, dále stepní společenstva se vzácnými druhy rostlin a živočich v PR Horky a komplex vlhkých až mokřadních luk a slatinišť s bohatým bylinným podrostem v PP Jezero. Společenstva vátých písků jsou rovněž předmětem ochrany v PP Vojenské cvičiště Bzenec.
Syrovinská niva
Syrovinská niva je akumulační rovina podél řeky Syrovínky. Leží ve v. části Dyjsko-moravské pahorkatiny. Hlubší podloží je tvořeno neogenními jíly s vložkami písků, které jsou řazeny k bzeneckému a dubňanskému souvrství vídeňské pánve.
Tyto neogenní sedimenty z období pannonu jsou z většiny překryty pleistocenními vátými písky a překryvy spraší a sprašových hlín. Ty jsou následně překryty kvartérními písčitohlinitými fluviálními sedimenty a nivními hlínami. V podsvahových polohách se objevují deluviální sedimenty.
Syrovinská niva leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí a je téměř bezlesá.
Huštěnovická pahorkatina
Huštěnovická pahorkatina je nížinná pahorkatina ležící v sv. části Dyjsko-moravské pahorkatiny při úpatí Středomoravských Karpat. Podloží je tvořeno neogenními, pliocenními a kvartérními sedimenty Vídeňské pánve, okraje oblasti tvoří kvartérní akumulační terasy řeky Moravy.
Hlubší podloží je tvořeno neogenními jíly s vložkami písků, které jsou řazeny k bzeneckému a dubňanskému souvrství vídeňské pánve. V jejich nadloží se objevují pontské pestré jíly s vložkami písků, které odpovídají valtickým štěrkovým vrstvám.
Neogenní sedimenty jsou převážně překryty pleistocenními překryvy spraší a sprašových hlín. V jz. části doznívají návěje vátých písků. Linii kolem samotné nivy řeky Moravy tvoří písčitohohlinité až hlinitopísčité deluviální sedimenty a písčito-štěrkovité deluviofluviální sedimenty výplavových kuželů. Dna údolí vyplňují písčitohlinité fluviální sedimenty a nivní hlíny.
Reliéf má charakter nížinné, akumulací eolických, deluviálních a fluviálních sedimentů, zarovnané pahorkatiny táhnoucí se kolem Dyjsko-moravské nivy. Při jv. okraji oblasti se vyskytují říční terasy řeky Moravy.
Huštěnovická pahorkatina leží v 1.—2. vegetačním stupni. Krajina má agrární využití s převahou polí. Oblast je velmi málo zalesněná, pouze v okolí Moravského písku se objevují menší borové lesíky a dubové háje.
Trkmanská niva
Trkmanská niva je akumulační rovina podél řeky Trkmanky. Leží ve střední části Dyjsko-moravské pahorkatiny. Hlubší podloží je tvořeno neogenními sedimenty, které jsou řazeny k hrušeckému a bílovickému souvrství vídeňské pánve.
Z kvartérních sedimentů jsou rozšířené překryvy spraší a sprašových hlín. V podsvahových polohách se nacházejí polygenetické deluviofluviální a deluviální sedimenty. Rozsáhlou údolní nivu vyplňují hlinitopísčité až písčitoštěrkovité fluviální sedimenty a nivní hlíny.
Reliéf má charakter nížinné, akumulací fluviálních, deluviálních a eolických sedimentů, zarovnané plošiny. Při úpatí svahů se nacházejí kryopedimenty vázané na terasy řeky Trkmanky.
Trkmanská niva leží v 1.—2. vegetačním stupni. V krajině dominují pole. Ojediněle se vyskytují drobné lužní lesíky s převahou dubu.
Přítlucká hora
Přítlucká hora je izolovaná vyvýšenina ležící v z. části Dyjsko-moravské pahorkatiny. Podloží je tvořeno flyšovými horninami ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů a v menších fragmentech se objevují patrně také horniny račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Flyšové horniny jsou téměř zcela překryty neogenními a kvartérními sedimenty vídeňské pánve.
Hlubší podloží tvoří flyšové horniny němčického, menilitového a ždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů. Ve vých. části oblasti se mezi Přítlukami a Rakvicemi objevují tektonicky odloučené fragmenty ernstbrunnských vápenců. V nadloží flyšových hornin se vyskytují neogenní sedimenty, které jsou řazeny k hrušeckému souvrství vídeňské pánve.
Z kvarterních sedimentů jsou rozšířené překryvy spraší a sprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické, deluviofluviální a deluviální sedimenty. Starší říční terasy nad řekou Dyjí tvoří pleistocenní fluviální sedimenty. Dna údolí vodních toků vyplňují nivní hlíny.
Reliéf má charakter izolované vyvýšeniny nad okolní Popickou sníženinou a Dyjsko–moravskou nivou. V jz. okraji oblasti se vyskytují kryopedimenty vázané na starší říční terasy řeky Dyje. Přítlucká hora (292 m) je nejvyšším bodem Dyjsko-moravské pahorkatiny.
Přítlucká hora leží v 1.–2. vegetačním stupni. V krajině dominují viničné tratě a v nižších polohách pole. Roztroušeně se vyskytují ojedinělé lesíky a větrolamy.
Šakvický kopec
Šakvický kopec je izolovaná vyvýšenina ležící v z. části Dyjsko-moravské pahorkatiny. Podloží je tvořeno neogenními a kvartérními sedimenty vídeňské pánve.
Z neogenních sedimentů se roztroušeně vyskytují šakvické slíny ždánické jednotky. Převážnou část území budují fluviální sedimenty, které jsou součástí starších říčních teras řeky Dyje, vzniklých v období středního a spodního pleistocénu. Ty jsou jsou částečně překryty překryvy spraší a sprašových hlín. V podsvahových polohách se objevují polygenetické deluviofluviální a deluviální sedimenty převážně vzniklé na kryopedimentech.
Reliéf má charakter izolované vyvýšeniny nad okolní Popickou sníženinou a Dyjsko-moravskou nivou. Nejvyšším bodem jsou Díly nad vinohrady (204 m). Šakvický kopec leží v 1.—2. vegetačním stupni. V krajině se vyskytují pole a v menší míře také vinice.
Zdroje:
- Demek, J. Mackovčin. P. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.