Poloha a vymezení
Moravskoslezské Beskydy jsou členitá hornatina o rozloze 623 km2, střední výšce 703 m a středním sklonu 14°46´. Oblast má délku přibližně 55 km a šířku blížící se 20 km. Moravskoslezské Beskydy se v sev. části zvedají do největších výšek Západních Beskyd, na již. straně pozvolna z vrcholů klesají na území Slovenska do údolí Kysuce, která je odděluje od Javorníků. Na V jsou ukončeny prudkým svahem do Jablunkovské brázdy a na JZ klesají rovněž prudkými svahy do Rožnovské brázdy. Na SZ je obepíná Frenštátská brázda a na SV Třinecká brázda.
Moravskoslezské Beskydy leží v západní části geomorfologické oblasti Západní Beskydy.
Geomorfologie a hydrografie
V rámci geomorfologického celku Moravskoslezských Beskyd jsou vymezeny tří geomorfologické podcelky:
Řeka Ostravice dělí Moravskoslezské Beskydy svým údolím na dva základní geomorfologické podcelky – Radhošťskou hornatinu na Z a Lysohorskou hornatinu na V. V poslední době se samostatně vymezuje Klokočovská hornatina, dříve spadající do geomorfologického okrsku Zadních hor v geomorfologickém podcelku Lysohorské hornatiny.
Moravskoslezské Beskydy jsou pramennou oblastí Lubiny, Čeladenky, Černé Ostravice, Mohelnice, Morávky a pravostranných přítoků Rožnovské Bečvy. Oblast byla již v roce 1953 prohlášena za vodohospodářsky významnou oblast pro region Ostravska a v roce 1979 byly prohlášena za chráněnou oblast přirozené akumulace vod. Pro účely zásobování Ostravska vodou (ocelové srdce republiky) byly vybudovány vodní nádrže Šance (1964–1969) a Morávka (1961–1967), sloužící zároveň k tlumení povodňových stavů a nadlepšení průtoků v sušších obdobích.
Podloží a půdy
Podloží Moravskoslezských Beskyd budují flyšové horniny godulského vývoje slezské jednotky, ve kterém převládají zejména pískovce godulského a istebňanského souvrství. Mocnost flyšových hornin se snižuje směrem od SV k JZ, přičemž dochází zároveň k většímu provrásnění hornin a úklonu souvrství k J. Flyšové horniny jsou překryty čtvrtohorními sedimenty.
Ve vyšších polohách bioregionu převládají kambizemní podzoly, na nejvyšších hřbetech přecházející vlivem pískovcového podloží do arenických podzolů. V nižších částech svahů a nižších hřbetech převažují silně kyselé (dystrické) typické kambizemě. Půdy jsou při tom často kamenité až balvanité. Okrajově se vyskytují pseudogleje nebo víceméně nasycené typické kambizemě. Charakteristické jsou stupňovitě uložené organozemě typu rašelin na pramenných horizontech – sihly. Organozemě se v Karpatech v ČR vyskytují pouze v tomto bioregionu.
Reliéf
Pohoří Moravskoslezských Beskyd je tvořeno výraznými horskými hřbety, ve střed. části i několika izolovanými masívy (Lysá hora, Travný, Smrk). Svahy jsou prudké, údolí řek jsou hluboce zaříznutá. Erozně–denudační izoklinální reliéf nese stopy tří stupňů mladotřetihorního zarovnání povrchu. Charakteristické je příčné zvlnění čela příkrovu a jeho diagonální tektonické porušení. Vykytují se četné tvary zapříčiněné periglaciálními procesy jako jsou např. mrazové sruby a balvanové proudy. Odolné pískovce vytváří v reliéfu časté strukturní terasy a stupně, svahové hrany a strukturní hřbety. Hojné jsou také kvartérní sesuvy.
Významným geomorfologickým prvkem jsou pseudokrasové tvary. Jde o jevy obdobné krasovým, vzniklé v nekrasových horninách, v tomto případě ve flyšových pískovcích. Od nepaměti jsou známy Radhošťské či Kněhyňské ďúry, jeskyně Cyrilka na Pustevnách či hluboké zářezy a pukliny se vstupy do podzemí na hřebeni Radhoště a Pusteven nebo Ondrášovy díry na úbočí Lysé hory. Nejvyšším bodem je Lysá hora (1 323 m) v Lysohorské rozsoše. Významnými body jsou Travný (1203 m), Ropice (1082 m), Javorový (1031 m), Velký Polom (1067 m), Smrk (1276 m), Kněhyně (1257 m), Čertův Mlýn (1257 m), Radhošť (1129 m) a Velký Javorník (918 m).
Klima
Dle Quitta leží okrajové části a údolí v chladné oblasti CH7, převážná část území v CH6 a vyšší hřbety v CH4, která je v ČR nejchladnější.
Při úpatí a v údolích je podnebí až mírně teplé, ve vysokých polohách chladné a zejména na severní návětrné straně velice bohaté na srážky: Frenštát 7,4 °C, 946 mm; Čeladná 1 370 mm; Krásná (Vyšní Mohelnice) 1 327 mm; Lysá hora 2,5 °C, 1 532 mm. Jižní nižší hřbet je teplejší a sušší: Horní Bečva 1 101 mm, Bílá (Salajka) 5,4 °C, 1 144 mm. Podnebí je značně ovlivňováno polohou ke světovým stranám a hlavním směrům vzdušného proudění. Na vrcholech nad 1 100 m se velmi výrazně projevuje vrcholový fenomén.
Vegetace
Bioregion leží převážnou měrou v oreofytiku ve fytogeografickém podokrese 99a. Radhošťské Beskydy (kromě jihozápadního cípu) a ve fytogeografickém podokrese 99b. Slezské Beskydy. Částečně zaujímá též mezofytikum ve fytogeografickém podokrese 80b Veřovické vrchy, skupinu Ondřejníku ve fytogeografickém podokrese 84a Beskydské podhůří a celý fytogeografický podokres 84b. Jablunkovské mezihoří. Vegetační stupně (Skalický): (suprakolinní-) submontánní až supramontánní.
V potenciální vegetaci převládají květnaté bučiny: Dentario glandulosae-Fagetum ve Slezských Beskydech a v severovýchodní části v povodí Olše a Ostravice, v západní části častěji Dentario enneaphylli-Fagetum a místy i Festuco-Fagetum. Pro vyšší polohy (nad 900 m, v inverzích i níže) jsou charakteristické horské acidofilní bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum), a v nejvyšších polohách (Kněhyně, Smrk, Lysá hora) fragmenty horských klimaxových smrčin (Calamagrostio villosae-Piceetum). Lokálně se v nižších osídlených částech vyskytují také acidofilní bučiny podhorského typu (Luzulo-Fagetum). Na extrémních svazích se vyvinuly místy suťové lesy (Arunco-Aceretum, lokálně až do vysokých poloh Lunario-Aceretum), ve vyšších polohách ojediněle i analogické kapradinové smrčiny (Athyrio alpestris-Piceion).
V údolích jsou fragmenty horských olšin (Alnetum incanae), na vnějším obvodu menších toků fragmenty jasanových luhů Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, v erozních rýhách a na lesních prameništích olšové jaseniny Carici remotae-Fraxinetum. Zřídka se na prameništích v inverzních polohách vyskytují podmáčené rašelinné smrčiny (Sphagno-Piceetum), jejich největší lokality zanikly pod hladinou přehrady Šance. Na štěrkových lavicích větších vodních toků v nižších polohách jsou vyvinuta společenstva svazu Salicion eleagni a Phalaridion arundinaceae (typicky zvláště Calamagrostietum pseudophragmitis). Přirozené bezlesí prakticky chybí.
Flóra je relativně chudá, je tvořená kompletní řadou oreofytů a vyznačuje se naprostou absencí subtermofytů. Exlávní prvky prakticky chybějí, lokální mezní jsou představovány některými typickými karpatskými elementy. Vzhledem k vertikální členitosti území je omezena i účast karpatských migrantů vázaných na vegetaci nižších poloh; těžiště výskytu v České republice zde má karpatský subendemit kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), častější jsou krtičník žláznatý (Scrophularia scopolii), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), pryšec mandloňolistý (Tithymalus amygdaloides), ojediněle proniká hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis). Z dalších subendemitů se vyskytují oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), kontryhel grúňský (Alchemilla gruneica) a zřídka v nižších polohách i kozlík celolistý (Valeriana simplicifolia).
Lidé a společnost
Malebnou krajinu Moravskoslezských Beskyd tvoří rozmanitá mozaika luk, pastvin, remízků a rozsáhlých lesů na temenech pohoří s rozptýleným pasekářským osídlením. Krajinu zdobí nejen valašské a goralské chalupy, ale i města a městečka se svým neopakovatelným kouzlem. Příroda je zde vskutku divoká, což dokresluje i výskyt velkých šelem. Za zmínku stojí rys ostrovid, vlk a nezřídka se ze Slovenska zatoulavší se medvěd.
Přírodní krásy se zde prolínají s pestrou možností rekreačních aktivit pro každé roční období, pěší turistiku doplňuje hustá síť cyklostezek, krytých bazénů i letních koupališť, k dispozici jsou jízdárny, plachtění na rogalech a paragliding. Příznivci zimních sportů nedají na Beskydy dopustit díky vynikajícím sněhovým podmínkám. V oblasti se nachází několik turistických a rekreačně-sportovních středisek, z nichž nejvýznamnější jsou Radhošť a Pustevny, oblast v okolí Starých Hamrů, Ostravice, Lysé Hory, Morávky, Javorového a mnohé další.
Téměř celá oblast Moravskoslezských Beskyd je součástí CHKO Beskydy. Předmětem ochrany jsou zejména zachovalé lesní porosty a typická luční společenstva. Navíc je zde okolo 25 maloplošných chráněných území.
Ochrana přírody v CHKO Beskydy
V roce 1973 byla na území tří pohoří, tj. Moravskoslezských Beskyd, Vsetínských vrchů a Javorníků zřízena CHKO Beskydy. S rozlohou 1160 km2 je to naše největší CHKO. Důvodem vyhlášení CHKO Beskydy byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména zbytky původních pralesovitých lesů s výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin. Pozoruhodné jsou také druhově pestré louky a pastviny, unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové tvary. Beskydská krajina má dosud mimořádnou estetickou hodnotu, která vznikla historickým soužitím člověka s horami. Význam chráněné krajinné oblasti je podtržen vyhlášením 53 maloplošných zvláště chráněných území.
V rámci budování evropské soustavy chráněných území Natura 2000 byla celá CHKO navržena jako Evropsky významná lokalita EVL Beskydy a v roce 2005 zde byly zřízeny hned 2 ptačí oblasti, a to PO Beskydy a PO Horní Vsacko.